Bílý tygr

7.4.2019 - Milan Tychler

Zimní feeder v tekoucí vodě, to je radost i starost. Proč? Panuje-li mírné počasí je všechno v naprostém pořádku. Ryby obvykle celkem dobře spolupracují a na mnohých vodách si můžeme zachytat lépe než v parném létě. Musíme je sice hledat, protože teď nebývají na svých obvyklých místech, avšak to není překážka pro žádného rybáře, kterého rybářská vášeň neopouští ani v chladných dnech. A proč by měla. Pro tu trochu nepohodlí, dá-li se chladnější počasí za nepohodlí považovat? Vždyť se stačí jen trochu lépe obléct a je vyřešeno!

Jiná situace nastává, když se teploty dostanou pod nulu. Malá zamrzající očka dovedou hodně potrápit. Jejich zamrzání se snad dá srovnat s protivným květem topolů a vrb, který také blokuje očka, a navíc není snadné ho z vlasce dostat. Dokonce bych řekl, že je s ním větší trápení než s ledem. Květ se zachytává za vlasec stále, ale očka zamrzají jen pomalu a mnohem snadněji se čistí. Abych to tedy shrnul – zima pro mě není rozhodně žádný problém, a i když mi kolikrát síťka podběráku zmrzne jak beton, od lovu mě to neodradí. Ano, člověk někdy ve studeném větru trpí, dlouho u vody nevydrží, jenže každá chvíle u vody je dobrá. To se to pak doma hezky spokojeně rozmrzá…

Rybáři v zimě často a naprosto neúnavně řeší vnadicí směsi. Naprosto chápu jejich obavy, ale už vůbec ne to, proč věnují tolik času řešení této otázky na internetu místo toho, aby si to prostě sami vyzkoušeli u vody. V poslední době mám pocit, že mnoho rybářů žije spíše v nějakém virtuálním rybářském světě než opravdovou rybařinou. Čím to je? Jsou tak šetrní, že je jim líto vyhodit do vody trochu krmení a neuspět? Chtějí jen chytat ryby a nic okolo je nezajímá? Je pro ně neúspěch ztrátou času? Ale neúspěch je součástí rybařiny. Rybařina je hledání, zkoušení, získávání vlastních zkušeností. A opravdový rybář z toho má potěšení, i když tratí. To je rybařina. Ne pouze nahození, zaseknutí a přitažení ryby ke břehu!

Jaké krmení tedy použít v zimě? Už nějakou dobu je nám stále dokola předkládáno krmení tmavé, až černé, povětšinou slané, až pomalu člověk začíná mít pocit, že bez něj prostě v zimě neuspěje. Celé roky jsme se bez něho obešli a obejdeme se i teď. Neříkám, že je špatné, ale říkám, že to není jediná cesta. Nic na světě není černobílé. A když už jsme u té bílé, věřte, že i s ní se dá uspět. Já během roku v některých případech používám do krmítka třeba jen drobenku z toustového chleba a často ji bez problémů používám i v zimě. Její příprava je snadná. Stačí k tomu mixér nebo jen obyčejné rybářské síto, přes které se toustový chléb prostě protlačí, a ta nejjednodušší vnadicí směs je na světě. Je bílá. Myslíte, že v zimě fungovat nebude? Podle některých teorií by neměla, ale je to ve skutečnosti jinak.

Drobečky chleba plním malé krmítko, a protože se jedná o „směs“ velmi kyprou a nadýchanou obsahující jen minimum vody, z krmítka se velmi snadno uvolňuje a najednou jsou drobky pečiva všude kolem. Voda je snadno odnáší a bez jakékoli další úpravy jsou velmi účinné. Všichni vědí, jak skvělou nástrahou je v zimě napařené pečivo a jak ho ryby mají rády. Často je to jediná nástraha, která boduje. Proč by měly mít ryby se světlou návnadou z chleba problém? Proč by měla být tmavá návnada účinnější? Teorie říká, že dobrá návnada je taková, která má barvu dna. Špatná není, to jí nelze upřít. Jak rychle na ni však budou ryby reagovat, když se nebude správně rozpouštět a zajímavě vonět?

Když budou ryby nablízku, úspěch se dostaví. A když ne? Pak nezáleží na barvě, ani na ničem jiném, protože v chladné vodě se ryby příliš nepohybují a špatné místo je pak prostě špatné pro jakoukoli návnadu.

Když mezi ryby hodíte krmítko se světlou návnadou, myslíte, že je tím vystrašíte? O nic víc, než když mezi ně dopadne návnada tmavá. Navíc chlebová drobenka funguje naprosto skvěle! Okamžitě se rozpadá, vytváří obláček a ryby prostě neváhají. Když ji v krmítku stlačíte málo a propadává-li déle sloupcem, mnoho se jí ke dnu nedostane. V krmítku ji proto musíme stlačit opravdu silně.

Chlebová drobenka je vynikající návnada, která prostě nezklame, ale i tak jsem si vždycky říkal, jak by se dala ještě vylepšit? Prostě to mám v sobě, zkoušet se posunout ještě dál. Často se ukáže, že se vrhám do slepé uličky, ale i to jsou věci, které vám pak dávají jistotu. Každá zkušenost je dobrá. I ta negativní má naprosto stejnou cenu jako ta pozitivní. Občas míchám chlebovou drobenku s jinými vnadicími směsmi. Dodat jim lepší rozpadavost, zajímavé kousky a kal má vždycky smysl. Hodně rád používám chlebovou drobenku do method směsí a method krmítek, protože některé opravdu hodně lepí a z krmítka se pak špatně uvolňují. Suchá chlebová drobenka zajistí, že se skutečně rozpadnou a jejich účinek se tak opravdu zvýší. Ono často nejde o chuť a vůni jako o správnou konzistenci.

Zkoušel jsem krmítko s chlebovou drobenkou pokapat esencí a občas jsem měl dojem, že některá varianta skutečně fungovala lépe než jiné, a bylo to i tak, že některé ryby jednoznačně dávaly přednost určitým vůním. Vždy jsem ale dbal na to, aby to bylo skutečně jen pár kapek a abych neobarvil celý obsah krmítka, protože když jsem zkoušel chlebovou drobenku obarvit práškovým barvivem, její účinnost se začala velmi rychle vytrácet. Vadila rybám barva, nebo pach barviva? Jednalo se o potravinářské barvivo. Kdo ví? Možná obojí. Faktem zůstalo, že bílá je prostě bílá a jedinečná, a to kdykoli v roce. Zůstávám tedy u několika kapek tekutého atraktantu pro zábavu. V zimě používám rád tekutý a velmi sladký tygří ořech. Krmítko se světlou návnadou a tygřím ořechem proto nazývám „Bílý tygr“.

S bílou návnadou v krmítku chytám všechny kaprovité ryby, které se v řece vyskytují. Jsou to plotice, cejni, cejnci, podoustve, ostroretky, ale i karas, kapr, tloušť a další. Jde jen o to, jakou nástrahu a jak velkou dám na háček. Na masné červy chytám drobotinu, na větší kousky pečiva tlouště, kapry a větší exempláře ostatních ryb. Čas od času přijde i překvapení…

Už dobrou hodinku tahám ze studené vody ostroretky. Na této řece je to celkem běžná ryba, ale není všude. Člověk musí najít místa bez sedimentů. Bahnu se ostroretky vyhýbají. Prostě ho nemají rády. Mám záběr tak každé tři až čtyři minuty, což je skoro letní frekvence. Pak si dají ostroretky pauzu a asi dvacet minut jsem bez záběru. To se stává. Vím, že když nepolevím a vydržím, další ryby se brzy objeví. Na malé říčce bych se stěhoval na jiné místo, ale větší řeka je jiná. Když ale nemám záběr dalších dvacet minut, začínám přesun zvažovat.

Nakonec se ale rozhodnu jinak. Dosud jsem nahazoval jen kousek od břehu. Teď zkusím štěstí uprostřed řeky. Je tam hlouběji i trochu silnější tah. Třeba tam budu mít štěstí. Když ne, půjdu jinam. Kousek po proudu pod mostem je také dobré místo. Že nepřišel záběr na první nahození, mě nijak nepřekvapuje. Jestli ale nepřijde ani po dalších pěti, bude to něco jiného. Mé obavy jsou však zbytečné. Po druhém nahození čekám trošku déle, avšak vyplatilo se. Špička se mohutně ukloní a to, co popadlo tři masné červy, se vydává pomalu proti proudu. Že by kapr? Snad. Ryba mě trochu potrápí, ale nakonec sahám pro podběrák připravený k závěrečné části tohoto duelu. Síťka podběráku mezitím zmrzla a ztuhla. Ve vodě však zase změkne a její měkká náruč přivítá pěknou parmu…