Ve dnech 18.-21. 10. 2018 proběhl na račickém veslařském kanále historicky první ročník Poháru předsedy ČRS v lovu kapra. Naši rybáři měli u nás vůbec poprvé možnost soutěžit podle mezinárodních pravidel FIPSed, tak jak je tomu již 20 let běžné ve zbytku světa. Mimochodem, jubilejní 20. MS v lovu kapra proběhlo začátkem října 2018 v srbském Bělehradě za účasti 27 zemí z celého světa včetně států, jako je např. Izrael, JAR nebo USA či Řecko. Marně si lámu hlavu nad tím, jak je možné, že Česká republika na takové akci chybí. Šikovné závodníky bychom na to určitě měli. Ale pojďme zpátky k závodům.
Středa 17. 10.
Závody sice začínají až zítra, organizační tým má však napilno již dnes. Je třeba vyměřit lovná místa z obou břehů a vybudovat zázemí. Trochu mám strach z čerstvě vysazených duháků a sivenů, kteří místním rybářům pěkně berou na pařenou housku a burizony. Uvidíme, jak budou reagovat například na plovoucí kuličky. Kromě salmonidů jsem ve vezírcích zahlédl i nějaké kapříky, podle našich pravidel jistě bodované. To není vůbec špatné, vypadá to, že ryby budou při chuti. Den utekl jako voda a večer v hospůdce ještě rychleji.
Čtvrtek 18. 10.
Za ranní mlhy husté tak, že by se dala krájet, se začaly na břehy račického kanálu sjíždět týmy ze všech koutů naší krásné země. Následovala registrace, kontrola dokladů a povinného vybavení, zopakování pravidel a losování. Nakonec se tu sešlo celkem 26 týmů z plánovaných 27 (jeden z týmů zrušil svou účast krátce před závody). S úderem pravého poledne to vypuklo! První bodovanou rybou závodů se stal velmi tmavý šupináč o váze 2,17 kg. Rybu chytil Dan Němec hájící barvy MO MRS Kunovice již ve 12:20. Prakticky celé odpoledne se lovily menší ryby okolo 2 kg. Hned od začátku se o vedení přetahují týmy RSJ Pardubice a MO MRS Kunovice. Nejde však o žádný zásadní náskok, který by se nedal vymazat povedenou sérií. Hned první den ukázal, že místní podmínky jsou opravdu tvrdé a lana neleží na dně tak, jak jsme očekávali (doufali). Jako zásadní se ukázala velmi přesná lokace lovného místa, strategie krmení a následná technika zdolávání. Vcelku překvapivě však záběry prakticky ustaly s příchodem tmy.
Pátek 19. 10.
Noc nepřinesla nic zajímavého. Pár ryb se chytilo, včetně zatím největší ryby soutěže - kapra o váze 7,23 kg. Očekávání však byla výrazně vyšší. Dopoledne jsem si odskočil do nedalekého Štětí na kafíčko. Vlastně jsem tam musel zajet do cykloservisu nechat opravit kolo a kavárna byla hned vedle. :-) Včera večer jsem někde píchl rovnou obě duše na svém přibližovadle. Během dne chodily záběry ve vlnách s různě dlouhou intenzitou. Do trháku se dostal tým RSJ Pardubice, který vedl o zhruba 20 kg, což byl vzhledem k váhovému průměru lovených ryb už poměrně slušný náskok. Velmi povedený den prožil brněnský tým CT Magic, který se prochytal na druhé místo. Naopak trochu došel dech týmu MO Kunovice, přesto se však stále drželi „na bedně“. Kluky jsem měl v sektoru a musím říct, že dřeli jako koně, avšak v naší části kanálu se bohužel příliš mnoho ryb nechytalo. Naplno se rozhořel i souboj o vítězství v sektorech. Začíná být vidět, že některé týmy se posouvají dopředu díky tomu, že se jim již podařilo zjistit, jak se vypořádat s místními specifickými podmínkami. Ještě však nejsme ani v polovině klání, stát se může leccos. Stále věřím, že se to v noci pořádně rozjezdí a ráno uvidím týmy, které budou únavou sotva plést nohama.
Sobota 20. 10.
Během noci se změnilo pouze počasí, začal foukat studený vítr od severu. Na aktivitě ryb se to naštěstí příliš nepodepsalo. Tým MO Brno - CT Magic se díky sérii nočních úlovků dotáhl počtem ryb na vedoucí RSJ Pardubice. Těm se však pro změnu dařilo za denního světla a znovu si vybudovali obstojný náskok. Na třetí místo se prochytali brandýští Bejs Fish a zdálo se, že se na stávajícím pořadí již nic nemůže změnit. Jak se však říká, zajíci se počítají až po honu. Úderem půlnoci začalo platit „informační embargo“, které platilo až do vyhlášení vítězů. Nikdo nevěděl, jak se vyvíjí průběžné výsledky, nedalo se tedy jakkoliv taktizovat a vymýšlet. Muselo se prostě jen chytat na maximum a doufat, že to vyjde.
Neděle 21. 10.
A děly se věci! Ryby braly velmi slušně, tedy aspoň v některých částech račického kanálu. Zatímco v sektoru A, kde jsem byl rozhodčím, jsme vážili celkem jen asi sedm ryb, hned ve vedlejším sektoru B měl pouze tým MO Benátky n/J 11 bodovaných ryb a během chvilky, kterou jsem u nich strávil, přidali další dva bodované úlovky. Bylo jasné, že se v celkovém pořadí vyšvihnou hodně vysoko. Brandýský tým na doposud třetím místě také pár bodovaných ryb přidal. Bitva o první místo se pravděpodobně také vyhrotila, protože brněnský CT Magic znovu bodoval v noci, zatímco noc u RSJ Pardubice byla naopak slabší. Jak říká kolega Marda: „Bude to o prsa korejské gymnastky“.
Vyhlášení vítězů
A skutečně to velmi těsné bylo. Vítězem prvního ročníku Poháru předsedy ČRS v lovu kapra se stal tým ve složení Richard Barát a Pavel Hanuš z MO MRS Brno 3 - CT Magic. Tito borci nachytali celkem 87,53 kg ryb.
Na druhém místě se o pouhých 230 gramů s celkovým součtem 87,30 kg umístil tým ve složení Miroslav Ešpandr a Josef Konopásek, reprezentující RJS Pardubice.
Na třetí místo se drtivým finišem probil tým MO Benátky n/J ve složení Karel Jakubův a Karel Bláha se součtem 64,27 kg. Ceny vítězným týmům na předali pánové Dušan Hýbner, předseda ČRS SÚS, a Miloš Urych, předseda ČRS SčÚS.
Celkově čtvrtým oceněným týmem a zároveň vítězem sektoru B se stal tým MO Brandýs n/L Bejs Fish ve složení Oldřich Svoboda a Jindřich Týč (62,58 kg). Na bednu jim chybělo jen 1,69 kg!
Na pátém místě a zároveň vítězem sektoru A se stal tým MO MRS Kunovice ve složení Pavel Tulinský a Dan Němec (45,57 kg).
Na šestém místě a vítězem sektoru C se stal tým MO Olomouc - Krmiva Hulín ve složení Zdeněk Körner a Roman Svozil (40,94 kg).
Ceny vítězům sektorů předal pan Radek Zahrádka, vedoucí LRU a místopředseda ČRS SÚS.
Největší rybu závodů, kapra o váze 7,23 kg, chytil Jan Khek z MO Český Šternberk. Cenu mu předal náměstek hejtmana Ústeckého kraje Mgr. Bc. Petr Šmíd.
První rybu závodů, kapra o váze 2,17 kg, chytil Dan Němec z MO MRS Kunovice dvacet minut po zahájení. Cenu předal ředitel Labe Arény Ing. Michal Kurfirst.
Vítězům gratulujeme!
Celkové výsledky:
Závěr
Račice. Byl skok do neznáma - nikdo z nás netušil, do čeho jdeme. Lana byla sice stažena na maximum, přesto dělala spoustě závodníků veliké problémy. Bylo zajímavé sledovat, jak se týmy snaží vymyslet strategii, jak dostat ryby na břeh. Všichni zaslouží velké uznání.
Osobně jsem očekával, že se budou chytat váhově zajímavější ryby, a tajně jsem doufal, že se cyhtí i ryba přes 15 kg, v skrytu duše dokonce 20 kg. Na druhou stranu si budeme muset v závodní položené zvyknout na to, že se chytají menší ryby, ale ve větším množství. Vybavuji si reportáž z MS v lovu kapra, myslím, že to bylo z Portugalska, kde jednoznačně dominovali kapři těsně nad bodovanou hranicí, tj. nad 1,5 kg.
Mám radost, že jsme neřešili žádný konflikt ani protest.
Jsem pyšný na své kolegy z LRU položená, kteří měli rozhodující podíl na zdárném průběhu celé akce: zejména Radek Loubek, Ondra Tuček a David Marysko, dále pak Honza Přikryl, Šárka Šáfrová a Láďa Slabý. Stejnou měrou přispěli i naši kamarádi rozhodčí: Jirka Novák, Vašek Haspeklo, Jirka Chumlen, Dan Jandus, Petr Hejduk, Tomáš Zárybnický a Honza Bělohoubek. Všichni přiložili ruku k dílu, bez nich by to prostě nešlo!
Máme zájem uspořádat na Račicích i další ročník. Podmínkou však je, že budou lépe pořešena lana. Ředitel Labe Arény pan Kurfirst nám přislíbil, že tento problém vyřeší. Nemám nejmenší důvod mu nevěřit. Vše, na čem jsme se letos dohodli, platilo. Spolupráce byla naprosto perfektní. Velkou poklonu si zaslouží celý personál Labe Arény - ve všem nám vyšli maximálně vstříc.
Velké podpory při organizaci se nám dostalo také ze strany SÚS ČRS a i Rady ČRS.
Závodníci se prakticky až při vyhlašování dozvěděli, že dostanou i nějaké věcné ceny. Ani my jsme pořádně netušili, kolik se toho sejde. A sešlo se toho opravdu dost. Myslím, že závodníci zažili při vyhlášení příjemný šok. Děkujeme všem, kteří nás podpořili.
Přestože mám z této akce dobrý pocit, už teď vidím několik věcí, které by se daly udělat lépe. Poučíme se.
Přípravy trvaly téměř rok, ale podle mého názoru to stálo za to.
Sláva vítězům, čest všem, kteří vydrželi!
Miroslav Poupa, Vedoucí LRU položená ČRS
K dobru ještě přidám shrnutí závodů z pohledu člena vítězného týmu Richarda Baráta (syrový, bezprostřední příspěvek do diskuze na www.mrk.cz - bez úprav):
No, kde začít, je toho moc. Jsem unavený, ale současně neskutečně spokojený. Ještě týden před závody jsem netušil, kdo se mnou pojede, protože dlouho dopředu domluvený parťák to musel z pracovních důvodů zrušit, a netušil jsem ani, zda vůbec pojedu já a jestli dostanu v práci volno. V pátek mi svitla první naděje a vytipovaný parťák mi potvrdil účast, paráda. Měl jsem z toho opravdu radost, nebyl to totiž ledajaký parťák, ale špičkový kaprař. Obratem jsme se opravdu v rychlosti domluvili, kdo co vezme, abychom aspoň tušili, s čím můžeme počítat. Mám rád lov na blízko, naopak Pavel se ihned velmi rád ujal dálky. Domluvili jsme krmení a i narychlo strategii a v průběhu týdne si ještě pár věcí upřesnili telefonicky. Cesta napříč ČR z Břeclavi do Račic proběhla v pohodě, a tak jsem se poprvé, i když se zpožděním, mohl postavit na břeh račického kanálu. Po losování a vlastně ještě těsně před poslední nocí jsem byl přesvědčený, že největším favoritem je perfektní závodník Zdeněk Körner, který si vytáhl forhont. Zbytek startovního pole se popere maximálně o druhé a třetí místo. Zdeněk to nepustí. Kombinaci úspěšného závodníka a forhontu, to fakt nechceš, z tohoto jsem měl největší strach vlastně až do konce a jen jsem čekal, kdy jejich tým vystřelí nahoru.
Začátek závodu byl na pohodu. V době, kdy ostatní už dávno pálili metoďák prakem či raketou, my markrovali dno mezi lany. Neskutečná pakárna. Nicméně prospěšná. Já se rozhodl jít na 54 metrů a Pavel šel na 80. Rozdělali jsme ještě jedno menší místo blíž u břehu, ale od toho časem zcela sešlo. Ryby k nám však vůbec nechtěly a držely se u protějšího břehu. De facto ihned po startu se ukázalo, kdo je favorit. Kluci z Pardubic se okamžitě ujali vedení a nám bylo jasné, že dostat se před ně, tak to bude minimálně na zázrak.
Byl vskutku zážitek je sledovat. Bohužel hned na začátku jsem udělal chybu a za chyby se platí. Neuvěřitelně mě to mrzelo, protože jsem zastavil i parťáka a stáli jsme oba. První den jsme tak byli jen do počtu a sledovali ostatní, jak nám utíkají. Druhý den ráno při pročítání průběžných výsledků nám trochu otrnulo. Neutekli nám tolik, jak jsem myslel. A paradoxně ta chyba nám ukázala, jak bychom mohli pokračovat dál. Já chytal spíše jen naslepo a Pavel odchytával ryby zezadu ve velkém stylu, jen zdolat rybu v lanech nebylo tak jednoduché. Zkoušel jsme možné i nemožné, ale nešlo mi to a připadal si tam zcela zbytečný. No, aspoň jsem mohl Pavlovi podebírat, vyháčkovávat, vážit a pomalu i vařit kafe. Poprvé jsem na závodech hrál druhé housle a cítil se fakt bídně. Nicméně jsem doufal, že má chvíle teprve přijde. Abychom mohli uspět, musíme do hry zapojit i mé pruty a pokusit se rybu vylákat blíž mimo lana.
A skutečně druhou noc přišel zlom, ryba se zavrtěla i v dostřelu u mě, a tak jsme se mohli zapojit oba. Sice jen na chvilku, ale to byl vítr na mé plachty. Bože, konečně! Den byl pak spíš horší a tak trochu jsem byl zvědavý, co vytáhnou kluci z rukávu poslední noc. Pavel to tušil a já čekal nějakého žolíka, protože my ho také měli. Vlastně jsem doufal, že se mé místo, kde jsem první noc ani nechytal a druhou chytil pár ryb, už konečně rozjezdí. Poslední zakrmení jsem vynechal a v předposledním změnil skladbu krmení. Předpokladem bylo, že se ryba na místě zdrží déle a také, že se začne dříve chytat. Pod rouškou tmy přišly první záběry na krátko. A já měl neskutečnou radost, předešlá noc byla dobrá a tahle začala ještě lépe, teď se do toho obout a nepustit. První, druhý, třetí, ... Šlo to jako na drátkách, celý břeh byl ponořený do tmy, jen v dálce jsme viděli světlo, které nevěstilo nic dobrého.
Ráno jsme s očekáváním trnuli, jak jsme na tom, jenže nikdo nám nic neřekl a my byli napnutí až do poslední chvíle. Přes den parťák ještě přidal nějakou bodovanou rybu a těsně před koncem mu dokonce přišel krásný amur. Bál jsem se, že ho nedej Bože podeberu špatně, a čekal, až se unaví. Unavil se a vylehl. Než jsem se stačil přiblížit podběrák naposledy sebou klepl a vyvadil se. Byl pryč. Na ten pohled, jak odplouvá, jen tak nezapomenu, sakra! Balení tak bylo hodně mrzuté a oba jsme měli náladu pod psa. Začátek nám nevyšel, pak jsme šlapali, co to šlo, a nakonec se nám kousek před podběrákem vyvadil amur, no dobře tříkilový. I druhé místo není špatné, i když... Oba jsme chtěli něco jiného a dali jsme do toho vše. Myslel jsem, že nám to nakonec uteklo právě o 2-3 kg, o toho „výherního“ amura... Škoda…
Vyhlášení bylo hodně velké. Všechna čest Mirasovi, celému týmu a vlastně i rozhodčím, které jsme z vyhřátých spacáků nejednou vytáhli i v noci. Fantazie. Kluci, ale ta hlavní třešnička nás teprve čekala! Miras to napíná a hlásí druhé místo a nehlásí naše jména - no ty vole, my to dali! Když jsem viděl tváře Ešpiho a Pepy, bylo mi jasné, že tohle není překvapením jen pro nás. Parťák se konečně usmívá, má radost a já s ním, vyšlo to! Nemůžu tomu uvěřit. Sen vyhrát historicky první LRU v položené se stává skutečností! Ten pocit bych dopřál každému z vás, je prostě Boží. Díky všem za podporu, organizačnímu týmu za závody, a Pavle, Tobě za zapálení a chuť jít do toho naplno. Doufám, že za rok dáme odvetu! Bylo to super.
Saccon Carp
