Parmy a délka návazce

- Milan Tychler

Parma je má oblíbená ryba a věnuji jí poměrně dost svého času. V řece je to ryba celkem běžná, ale vyskytuje se jen v některých úsecích, což je fajn, protože se jim dokážu vyhnout, když chytám na boilie či pelety kapry nebo na masné červy cejny. Občas se nějaká připlete, to je jasné, ale nepřevládá.

Parmy se drží především pod jezy v kamenitých proudech, ale i v úsecích s větší hloubkou, se silným tahem a tvrdým dnem. Po těch letech, co je tady chytám, ale narážím na problém – chytám jich docela dost, ale nějak jsem se zasekl s jejich velikostí. Je jasné, že nemohu laťku zvedat do nekonečna. Nevěřím ale, že dvaaosmdesátka je strop, a už vůbec ne, že by tu byla jediná. V poslední době jich chytám požehnaně, ale jsou to ryby převážně mezi čtyřiceti a pětapadesáti centimetry, což mě rozhodně neuspokojuje. Kolegové, co se parmám věnují, i jiní, když mají náhodné úlovky této krásné ryby, říkají totéž. Je jich dost, ale s jejich velikostí to nijak slavné není.


Parma je má oblíbená ryba

Zpočátku jsem si s tím hlavu příliš nelámal. Ono chytat parmy chce kromě trpělivosti taky trochu štěstíčka, a tak jsem si říkal, že musím prostě vydržet, chytat a ono to pak klapne. Když nenastala po dlouhou dobu změna, přišel čas něco vymyslet. Rozmýšlím tedy, co s tím. Zkusit jiné nástrahy? Hledat nová místa? Možná obojí.

S většími parmami je to podle mých zkušeností tak, že se v letních vedrech stahují blíže k jezům za kyslíkem. Morava je přece jen nížinná řeka a její současný charakter úplně neodpovídá nárokům parmy. Stavby jezů řeku hodně proměnily. Zpomalila se, dno v úsecích nad jezy pokryl sediment. Tam se daří kaprům, cejnům a karasům, ale není to nic pro parmy. Nicméně tam, kde se koryto zužuje a proud nedovolí sedimentům usazovat se na dno, se drží parmy stále. Chytil jsem pěkné ryby v mělkých místech pod jezy i v hlubokých tazích, ale i v klidných místech. Nelze tedy jednoznačně říct, že by se zdržovaly tam, anebo tam. Bečva je na tom podobně. Rozhodující není ani denní či roční doba lovu. Parmy tu jsou a dají se chytit kdykoli. Je jasné, že jsou období, kdy je braní slabší, a období, kdy je jejich aktivita lepší. Snažím se už nějakou chvíli, avšak nikam jsem nepostoupil. Parmy berou, je jich dost, ale nejsou to ty parmy, které chci. Někde musí být chyba.

Rok skončil, venku je brzy tma a nastávají dlouhé zimní večery. Je to doba čerpání inspirace. Trávím víc času u obrazovky počítače, kde prohlížím vesměs zahraniční videa s lovem krásných parem. Je tu spousta videí z řeky Severn, Trent, Wye a dalších. Moc pěkné ryby tu mají a chytají. Některá videa už jsem viděl, ale dívám se znovu, protože popravdě řečeno, nesledoval jsem je příliš pozorně. Spíš mi dělaly kulisu při jiné práci a většinou jsem jen poslouchal.


Tohoto jsem chytil na jezech Bečvy

Teď se opravdu dívám a sleduji detaily. Od toho, co dělám já, se v podstatě nijak neliší, ale zaujala mě přece jen jedna věc – délka použitých návazců. Návazce, které tamní rybáři používají, jsou vesměs hodně dlouhé. Jsou i delší než metr a to u nás není zvykem, zvláště když chytáte na boilie nebo pelety. Nemyslím si, že by právě na tom stálo tajemství úspěchu lovu velkých parem, ale proč to nezkusit? Například u cejnů lovených v tekoucí vodě s krmítkem to funguje. Větší cejni často stávají níž pod krmením a těsně u krmítka se tísní spíše menší ryby. Jenže když nechytáte s krmítkem, nedává to smysl. Ať tak, nebo tak, přišel čas vyzkoušet lov podle Angličanů.

Zima utekla jako voda a už mě zase hřeje sluníčko na rybách. Parmy jsou pořád ještě hájené, ale já už hledám a tipuji nová místa. Našel jsem jedno celkem zajímavé pod zákrutem, kde proud u břehu vyhloubil hlubší stružku a dno je tu hezky tvrdé, což jsem si ověřil několika zkušebními hody s těžším olůvkem. Dno se zdá být také čisté a bez vázek. Je to slibné, avšak ani náhodou to neznamená, že tu parmy budou.

Parmám nestačí jen tak ledasjaká tekoucí voda. Proud musí mít prostě tu správnou rychlost. Parmy si ho musí oblíbit a musí tam být potrava. Nejsou prostě všude. Co přesně je kde drží, to vědí jen ony samy. Už jsem na několika celkem zajímavých místech pěkně vyhořel. Na druhou stranu jsem zase uspěl tam, kde jsem si přílišnou naději nedával. Člověk prostě musí hledat.


Přišel čas krmení

Když přišel čas parem, začínám rovnou vnadit peletami a menším boiliem. Červy a krmítko se směsí zatím nechávám stranou, ale možná na ně také dojde, teď však určitě ne. Po většinu sezóny chytám parmy na selektivní nástrahy nebo přívlačí. S červy se vytasím až v chladnoucí vodě, kdy jsou ostatní ryby méně aktivní. Pár dnů jezdím krmit. Nemám to naštěstí daleko, tak to jde. Buď jedu ráno, nebo se zastavím večer a do vody hodím asi půl kilogramu návnad. Možná se to zdá dost, ale používám pelety a rozpustné boilie, takže i kdyby si mých návnad ryby nevšímaly, brzy z nich nezůstane nic.

Konečně přišel čas lovu. Ráno je jako malované. Před lovem nakrmím jen třetinovou dávkou, nahodím, usadím se a sleduji, jak se příroda okolo řeky probouzí. Není nic lepšího než být v tuhle dobu právě tady. Večery jsou také krásné, ale rána bych za ně nevyměnil. Řeka si teče poklidně a je úplně tichá. Nikde nešplouchne ani ploutvička, nikde se neobjeví kolečko na hladině. Vlasce mířící do vody se lesknou v prvních slunečních paprscích. Sluníčko vychází přímo proti mně, a tak musím trošku mhouřit oči, abych viděl dobře špičky prutů. Stáhnu si kšiltovku víc do čela. Když se delší dobu nic neděje. Vezmu do ruky kuličku boilie a začnu trochu ořezávat její strany, abych ji více „otevřel“. Bude se pak rychleji rozpadat a vůně bude intenzivnější. Ovšem sotva s tím začnu, jeden z prutů se ohne a hrne se z vidliček. Tak to bývá. Záběr přichází vždycky, když nejste ve střehu.

Popadnu prut a jsem v nejvyšší pohotovosti. Ale podle tahu hned poznám, že tohle parma není. K podběráku táhnu tlouště. Další rybou je zase tloušť, tentokrát docela pěkný, a následuje menší sumeček. Tyhle potvůrky tu žerou opravdu všechno. Jsou tak žravé, že na ostatní ryby možná ani nic nezbylo. Až další rybou je konečně parma, ale zase malá. Nevadí. Vím teď alespoň, že tu jsou, a na tom se už dá stavět, zvláště když následující kousek je zase parma. Přihodím trochu návnady, ale do oběda už nemám ani ťuk. První poznatek s dlouhým návazcem je tedy takový, že záběry jsou poctivé, ale větší parmu nepřinesly. Zkouším to po několik dnů, avšak je to stále totéž. Parmy malé, pár jiných ryb, mezi nimi i slušný kapr.


Boilie chutná i sumečkům

Vracím se na svá osvědčená místa. Pořád chytám s dlouhým návazcem a v jednu chvíli se zdá, že konečně nese ovoce, protože jeden den po poledni je první chycenou rybou pěkná pětasedmdesátka a další rybu trhám mezi kameny. Jak byla velká, to skutečně nevím. Ostatně, nevím ani, zda to byla opravdu parma. Klidně to mohl být i kapr nebo sumec, protože v hlubším tahu se tu dá chytit prakticky cokoli.

A tak se snažím dál, ale pak už zase bez úspěchu. V tomto duchu se nese prakticky celý rok. Nechodím samozřejmě jen na parmy a věnuji se i dalším rybám, ale když jdu na ty vousaté královny, zkouším pořád, i když teď už jen na jednom prutu, dlouhý návazec a na druhém běžnou délku, což je u mě něco mezi 50 a 70 cm. Chytám spousty parem na všelijaké nástrahy. Jsou to nádherné ryby. Bojovné, silné. Jenže pro mě malé. Stále odmítám uvěřit tomu, že tu větší nejsou. Už jsem zabrousil i hodně daleko od „svého“ rajonu do míst, kde jsou parmy také na denním pořádku. Přesto stále nemohu slavit úspěch a není tu ani náznak toho, že by měla nastat změna.


Chytám pěkné kousky, ale na tu skutečně velkou pořád čekám

Parmy berou na krátký i dlouhý návazec v celkem vyrovnaných číslech, takže v návazci to rozhodně nebude. Musím hledat dál a o to v rybaření jde. Rybaření je neustálé hledání a je jedno, jestli chytáte parmy či cokoli jiného. Zaplaťpánbůh to není otázka receptu, nářadí či délky návazce. Chce to i kus rybářského štěstí a vůbec spoustu dalších věcí k tomu. Pak přijde čas od času den, na jaký se nezapomíná.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (9 reakcí)

Přečteno: 10 583x
Průměrná známka: 1.11