Halibut nebo švestka?

18.1.2019 - Milan Tychler

Diskuse o tom, jaká příchuť či vůně je v kterou dobu ta nejlepší, jsou prostě nekonečné. Tak nějak se vžilo, že do studené vody patří vůně ovocné, mléčné a kořeněné, kdežto v teplé vodě dobře funguje na větší kapry rybina, případně mořské plody. Jenže ono všechno není jen černobílé.

Příchutě se dají míchat dohromady a pak je všechno úplně jinak, nemluvě o tom, co kolik obsahuje olejů a dalších ingrediencí. Samozřejmě, že i mě vždycky zajímalo, jak to vlastně je. Skutečně funguje „mastný“ halibut jen v teplé vodě? A tak jsem si řekl, že se zase jednou půjdu jen tak pobavit a snad si i zachytám.

V půli října, kdy už voda pomalu chladne, vyrážím se dvěma proutky k řece. Nemám v úmyslu dělat nějaké sáhodlouhé rozbory a už vůbec neřeším, na jakém základě jsou dvě balení tekutých atraktantů, které berou s sebou, postavena. Beru si jedno balení boosteru „Švestka“ a jedno „Halibut“. Jsou to tak odlišné vůně, že mezi nimi rozhodně rozdíl je. Otázka zní, jak moc je budou rozlišovat ryby.

Tohle zkoušení je rozhodně hodně amatérské a určitě z něj nebudu dělat žádné konečné závěry. Jediné, co mě v tuto chvíli zajímá, je to, zda některá z těchto „vůní“ bude výrazně lepší než ta druhá. K tomu, abych rybám předložil tyto „výmysly“ pod nos, mi jako nosič poslouží kousky pečiva. Pečivo stačí jen krátce namočit do tekutiny a nahodit. Pachová stopa nesená vodou bude jistě dostatečně silná…

Vypravuji se k místu, kde je nepříliš hluboký táhlý proud a kde je i v tuto dobu poměrně silné druhové rybí zastoupení. Chytám tu tlouště, parmy, větší cejny, podoustve i ostroretky. Zbloudí sem i kapr a také jesen. Kdysi jsem tu dostal i docela slušného amura. Všechny tyto ryby lze se úspěchem chytat na kousky toustového chleba, který je sám o sobě skvělou nástrahou. Jenže pečivo namočené v nějaké vůni už prostě nelze brát jako normální pečivo. Jeho přirozená vůně je ta tam. Teď budou mít ryby před sebou prostě nějakou hmotu, která jim buď bude hezky vonět a budou se o ni zajímat, anebo ji vyhodnotí jak naprosto nezajímavou a budou ji ignorovat.

Další otázkou je, jak velké kousky pečiva používat. Aby v tom byl nějaký systém, hodlám nejprve používat sousta větší, o která by se mohli zajímat tloušti, případně kapr a parma. Třeba za dvě hodinky pak chci použít sousta menší, na která by mohly zabrat i ty ostatní, menší ryby. Dva feederové pruty vybavuji jednoduchou průběžnou koncovou sestavou s návazci dlouhými 50 cm, které u dna udrží 25 g těžké zátěže. Nahazuji jeden prut ke středu řeky a druhý o něco blíže. Aby to bylo spravedlivé, vůně nástrah pravidelně na obou prutech střídám. Zpočátku mám trochu strach, že nebudu stačit dva pruty obsluhovat, ale ukazuje se, že s počtem záběrů to nebude vůbec horké.

Podle všech teorií by měly záběry přicházet především na sladkou a pikantní švestku. Jenže prásk! První se ohýbá špička na prutu, kde je nastražený halibut. Je to prostě rána a ryba ujíždí od středu řeky k protějšímu břehu. Obavu o to, že by mohla návazec utrhnout, nemám. Jako kmenový vlasec používám dvaadvacítku a návazec je z dvacítky. Mohl bych jít s návazcem i níž, ale proč riskovat? Tady nejde o maximální počet záběrů, ale o poměr mezi nimi. Více záběrů by sice přineslo více ryb, ale o to mi teď nejde. Nechci se nijak honit, a navíc je tu šance, že zaberou parmy, které bych jen nerad zdolával na příliš tenkých návazcích.

Ryba, kterou jsem právě zasekl, však parma nebude. Síly jí stačí jen k dosažení protějšího břehu, pak ji pomalu vedu zpět. Trochu cloumá vlascem, vzpouzí se, avšak ke konci už jde jako ovečka. Nakouknu pod břeh a vidím, že mám na háčku poměrně slušného tlouště. Áá, tak to si musím dát pozor. Tloušti umí klamat tělem. Chytrý tloušť dělá skoro mrtvého a najednou vyrazí jako raketa a v poslední chvíli se často osvobodí. Na tuto eventualitu musím být připravený. Povoluji brzdu navijáku a na cívku pokládám prst, aby neproklouzla, až naposledy zaberu, abych dostal rybu do podběráku. A stalo se přesně to, co jsem čekal – jakmile se dostala robustní hlava tlouště nad obroučku podběráku, hodil sebou jako splašený býk a hurá pryč! Obezřetnost se mi vyplatila. Na druhý pokus už to klaplo.

Pouštím tlouště, stahuji i druhý prut, měním nástrahy a zase nahazuji. Tentokrát je uprostřed řeky pikantní švestka a zase přichází záběr na ni. Opět je to tloušť, tentokrát menší. Takže 1 : 1. Je to náhoda? Je tloušťům jedno, co právě popadnou, nebo prostě jen berou v hlubší části, tedy ve středu toku? Ze dvou záběrů se to rozhodně poznat nedá. Další záběr po následném nahození nepřichází, a tak si pomalu připravuji nové nástrahy. Právě když se chystám sáhnout na prut nahozený blíže k mému břehu, kde mám kousek pečiva namočený ve švestce, špička prutu se opět rázně ohne. Zasekávám pohotově. Ryba na háčku se otočí jako na obrtlíku a míří po proudu dolů. Nijak nespěchá, ale je celkem důrazná. Bude to větší kousek.

Popravdě řečeno, v tuto chvíli je mi úplně jedno, jestli ryba zabrala na halibuta, či švestku. Chci ji hlavně dostat do podběráku. Na ničem jiném teď nezáleží. Níže po proudu se řeka více rozbíhá a já bych byl moc nerad, kdyby se ryba dostala až tam. Proud by jí hodně pomáhal a vůbec není jisté, jestli bych ji pak ještě zvládl. Musím se teď do prutu více opřít a trochu zariskovat.

Rybu zastavuji. Otáčí se hlavou proti proudu velmi neochotně a já ji vedu k sobě jen centimetr po centimetru. Když vidí, že mám navrch, rozjede se proti mně a ke středu řeky. Pak si zase razí cestu proti proudu. Je to boj jaksepatří a jsou to přesně ty chvíle, pro které si k vodě chodíme. Teď otáčím rybu snadněji. Říční proud je na mé straně. Po nějaké chvíli dostávám rybu k sobě a nastává dlouhé kroužení pod nohama, úniky ke dnu, do strany a zase zpět. Konečně rybu „odlepím“ ode dna. Je to pěkně rostlý kapr s pořádnou ocasní ploutví, řekou vytrénovaný a pořád plný života. Moc pěkná ryba! Obdivuji jeho sílu, urputnost a bojovnost. Není nic ryzejšího než zdravá ryba vytažená z proudné čisté řeky. No nic, kapra jsem si prohlédl, ve vodě chvíli přidržel, než si odplaval, a pokračuji dál ve svém experimentu.

Na větší nástrahy už nemám žádný záběr, a tak napichuji na háčky menší kousky. A řekl bych, že se to rybám líbí. Zajímají se o obě varianty a žádná nemá navrch. Zjistil jsem, že záběry přichází hlavně ze středu řeky, takže je to spíš místem než nástrahou. Na kousky pečiva zabírají cejni a cejnci, také podoustve, a dokonce i jedna moc pěkná ostroretka. Ryby se před polednem rozjely tak, že už chytám jen na jeden prut. Střídám nástrahy. Máčím chlebíček v „kouzelných vodičkách“ a rybám evidentně chutná. Už jsou to jen menší kousky. Parma ani kapr se už neobjevili, ale to nevadí. I tak to byl bezvadný den na rybách.

Účinnost dvou různě upravených nástrah jsem sice nerozlouskl, ale co na tom? Důležité je, že ryby braly. A co bylo příčinou neúspěchu? Pokud se tedy vůbec dá takový lov nazvat neúspěchem. Možná byla pořád ještě dost teplá voda, která zatím neutlumila rybám apetit. Snad by se větší síla některé z variant ukázala o měsíc později, a možná také ne.

A protože jsem ke všem zaručeným tvrzením, co se ryb a jejich lovu týká, odjakživa skeptický, a co si sám nevyzkouším, jako bernou minci neberu, budu dál zkoušet a bavit se. Nemám problém nastražit i v zimě to, co by fungovat nemělo. Často stačí takovou nástrahu zvolit jen v přiměřené velikosti, drobně pozměnit její vůni, případně ji doplnit či zkombinovat s jinou nástrahou, a rázem je vše jinak. Spousta nástrah a doplňků znamená i spoustu neuvěřitelných možností. Jen je zkusit a naučit se je využívat. Nic víc v tom není…