Novozélandský deník - Březen

25.12.2018 - mdx

Třetí měsíc nezačal úplně šťastně. Mix problémů s autem, pracovního vytížení a špatného počasí zapříčinil, že jsem se na ryby dostal až v druhém týdnu. Opět jsem navštívil oblast kolem jezera Taupo a jeden z jejich přítoků. Na místo jsem dostal tip od kluků z Českých Budějovic, osobně jsem tam ještě nechytal. Opět jsem jel s přítelkyní a tak bylo jasné, že chytat půjdu jen na pár hodin. Na přítocích je všeobecně nejlepší čas večer a noc a tak jsme den strávili výletěním po okolí. Na dané místo jsme přijeli kolem 6 odpoledne s plánem ulovit rybu k večeři. Na tento lov si ani neberu broďáky. Do jezera vybíhá kosa ze které se nechá chytat i v obyčejných botech. Volím šestkový prut s intermediální šňůrou a kombinaci mušek strímr/olivová larva vážky. Ryby jsou evidentně aktivní a ukazují se na hladině. První záběry na sebe nenechají dlouho čekat. Všechny 3 zdolané ryby jsou duháci přes půl metru z kategorie “slab”. Tedy velká hlava, hubené tělo a žádný boj. Ani pro večeři nejsou vhodní. Začíná se zvedat vítr a ochlazuje se. Jdu si tedy do auta pro vestu. Cestou průběžně nahazuji do koryta řeky. V půli cesty přichází záběr. Ihned po záseku je jasné, že to bude jiná, větší ryba. Po několika výpadech přivádím ke břehu potočáka přes 60 centimetrů. Zrovna mi jde naproti přítelkyně a tak dělá několik fotografií. Jen si vezmu v autě oblečení a už jsem zpět na písečné špičce. Další ryba už je z kategorie jedlých a já si jí beru pro přípravu večeře. Ta je otázkou půl hodiny a já se mohu připravit na večerní rybolov. To už jdu komplet do rybářského včetně broďáků. Už tu taky nejsem sám. Na konci kosy chytá Němec a také kluk z JAR. Já se stavím mezi ně. Než se setmí, zdolávám 3 duháky. Tentokrát silné, stříbrné ryby. Kolega z Německa je bez záběru. Zato Afričan má prut ohnutý k prasknutí. Po několika minutách zdolává statného potočáka, zaseklého za hřbetní ploutev. Osobně takové ryby nepovažuji za chycené ale kolega je na vrcholu blaha a tak mu dělám alespoň pár fotografií které mu později posílám elektronickou poštou. Už je tma a záběry ustaly. Konečně dorazila Budějovická parta. Právě včas. Přítelkyně už se začíná nudit a bombarduje mě dotazy kdy už pojedeme. S klukama chytám alespoň čtvrt hodiny a probíráme co jiného než ryby. Michal sem jezdí již několik let a prý takhle špatnou sezónu nepamatuje. Počasí je oproti normálu deštivé a ani ryby nespolupracují jako dřív. Jen co to Michal dořekne, má záběr. Já taky. Oba zdoláváme podobně velké duháky. Já jsem s rybou hotový vcelku rychle, Michalova se brání víc a při jednom z výpadů se ozývá známé lupnutí, které žádný rybář nemá rád. Prut má o díl navíc. Na takové rybě bych to opravdu nečekal. Tuhle výpravu prý už druhý zlomený pro Michala. Jako muškařský nadšenec mám pochopení a nabízím kolegovi svého Sage. Stejně už musím končit a v neděli už nechytám. Michal ochotně přijímá a u auta mi ještě předává zásilku od firmy Hanák - mořské háčky na testování.

Písečná kosa na jezeře Taupo

Zdolávání

Jezerní pstruh z Taupa

Další víkend je konečně volný a tak razím hned v pátek po práci směr Taupo. Musím nutně ukojit rybářský absťák. Vybírám si přítok kde jsme s Mamutem poprvé chytali jezero Taupo. Tentokrát snad zlomím prokletí bezrybky. Cesta mi trvá asi 2 hodiny a kolem 7 večer zalézám do jezera. Jsem tu sám. Po pracovním vypětí balzám na duši. Moc nebrodím a chytám spíš okraj. Jako obvykle. Po hodině bez záběru přichází místní muškař a bez ostychu brodí přede mě. Asi ví co dělá a tak se jdu postavit vedle něj. Stojíme asi 70 metrů od břehu. Kupodivu je tu mělko. A před námi je slyšet skákat ryby. Teď už se nedivím že jsme tu s Mamutem byli bez kontaktu! Záběry přichází po několika hodech. Ryby jsou tu stříbrné a bojovné. Záběry mám 3 ale daří se mi zdolat jen jednu. Kolem 11 přijíždí Michal aby mi vrátil půjčený prut. Chvíli kecáme a já to pro dnešek balím. Čeká mě ještě hodina jízdy na místo kde chci strávit noc.

Zpátky na svobodu

Budím se kolem 7 ráno. Takhle jsem si dlouho neodpočinul. Rychlá snídaně a jedu do blízké vesnice. Mám zde totiž sraz s dalšími muškaři z Čech. Jarda a David- Kadli, opět z Českých Budějovic. Cestují na Zélandu od začátku února, ale zatím si moc nezachytali. Jak kvůli počasí, tak neznalosti revírů. Máme společné kamarády a tak jsem se jich ujmul s tím že je vezmu na mojí nejoblíbenější řeku ať poznají co to je pravé zélandské pochytání. Kluci místo srazu našli bez problému a po pár minutách jízdy jsme na parkovišti u řeky. Převléct, navázat pruty a hrrr na ně. Kluci jsou z mého vyprávění natěšení jak stepní kozy na pastvu a já se v duchu modlím aby řeka nezklamala. Voda je v normálu a první duhák je otázkou několika hodů. Pak se rozdělujeme. Jarda a Kadli chytají levý břeh a já pravý. Zdá se, že první vyhrání z kapsy vyhání a my jsme několik set metrů bez kontaktu. Jen do doby než se dostaneme do prvních peřejí. Záběr, zásek a nad hladinu skáče potočák jak tele. Bez skrupulí vyráží proti proudu. Při tomto manévru omotává šňůru kolem balvanu u protějšího břehu. Chci tam dobrodit ale ouha, je tu větší hloubka než bych čekal a já jsem málem utopil foťák s novým objektivem co mám lajdácky na krku. Jarda nelení a rychle vyprošťuje šňůru z kamení. Ryba stále visí! Tah je neskutečný. Aby také ne když se mi během našeho manévru přepíchla a visí za ploutev. I tak se mi pstruha daří přivézt ke břehu. Tam se ale spodní muška zachytává o dno, potočák využívá situace a trhá návazec. To byla groteska! Kadli jako nováček je z toho tak trochu na větvi. Není čas na pláč, chytá se dál. Dva státní duháci z peřejí mě utvrzují, že ryby jsou na svých místech. V hluboké tůni chytám přímo naproti Jardovi potočáka a padá mi duhák. Kolega je bez záběru a přesouvá se dál proti proudu. Na místo kde jsme s Mamutem nechytali. A vyplácí se. Zatímco já jsem dole chytil už jen dvě menší ryby, Jarys boduje duhákem přes 60 centimetrů. Spěchám s gratulací a také vyzkoušet nový objektiv. Dáváme krátkou svačinu a zpět do boje. Jarda je ve formě a v mžiku má na prutě dalšího velkého duháka. Ten neváhá ani vteřinu a obrovskou rychlostí mizí v peřeji. Taková ryba se nedá v proudu udržet a Jarda vyráží za ním. Pstruh je ale rychlejší a trhá vlasec. Nevadí, bude další. Konečně mám záběr i já. Ryba velikostně silně pod průměr. Házím si skoro pod nohy vedle balvanu na kterém stojím. Záběr a tentokrát jde zásek do těžkého. Ryba má velkou sílu a jen tak si stojí v proudu a nenechá sebou hnout. Typické pro místní potočáky. Trvá to pár minut než se mi ho podaří vypáčit z proudu a zdolat. Je ho plný podběrák. Má krásných 59 centimetrů. Nejhezčí potočák co jsem tu zatím chytil. Zlatá barva, neskutečná výška těla a ocasní ploutev připomínající lopatu. Není divu, že jsem s ním nemohl hnout. Pro dnešek mám odchytáno. Nechávám chvíli chytat kluky samotné. Jarda přidává další dva velké duháky z tůně pod peřejí a i Kadli si chytá svojí první rybu. Rybářská vášeň mě zvedá ze země a žene mě dál proti proudu. Určitě to znáte, tu touhu vidět co je za zatáčkou a za tou další. Je tam obrovská tůň kde si ani netroufám odhadovat hloubku. Nad ní je ale pěkný proud který si říká o prohození nymfou. První ryba mi bez ostychu vymotává přes 20 metrů šňůry a pak se vypíná. Další už zdolávám. Duhák silně přes půl metru a trpící obezitou. I tak předvedl pěkný tanec. Další duhák mi po záseku předvádí sérii výskoků. Jsem jako v ráji. Ze snění mě vytrhne až Kadli. Je pomalu čas jít zpět. Jardu nacházíme v bočním korytu kde právě pustil největšího duháka co kdy chytil. Chce dát místu ještě šanci a tak jdu na tůň pod peřej zkusit jestli tam po něm ještě něco zbylo. Zbylo a to potočák i duhák, oba kolem 55 centimetrů. Dlouhý úsek řeky jen projdeme a ani nechytáme. Potkáváme místní rybáře na člunu, staví a dávají se do řeči. Naše úlovky na ně očividně dělají dojem. Prý jsme pochytali dobře ale měli bychom to tu zažít před 10-ti lety. Velikost ryb šla dolu. My jsme i tak jak ve snu. Poslední rybu dostávám kousek nad místem kde jsme začali. Je to opět slušný potočák. Jarda nevěří vlastním očím. Potočáka si moc přál ale má “jen” velké duháky. Zítra je ale také den! Dnešní jsme si náležitě užili a pro Jardu to byl prý zatím nejlepší den na rybách v životě.

Detail potočáka

Zatím nejhezčí potočák autora

Ocasní ploutev jako lopata

V neděli máme poněkud pomalejší start. Sobota nám dala zabrat. Brození v kluzkých balvanech není procházka růžovou zahradou. Proto jsme v klidu řádně posnídali a pak vyrazili k řece. Začínáme na stejném místě ale tentokrát jdeme po proudu. První tůň pod parkovištěm nám žádnou rybu nepřináší, až v prudké peřeji se mi daří přinutit dva duháky k záběru. Jeden z nich mi ovšem padá. O kus dál je krásná tůň avšak okupována místním muškařem. A chytá na francouzskou nymfu! Na místní poměry nezvyklé. Dáváme se s ním do řeči, prý je to poprvé co tuhle techniku zkouší. Pochvaluje si že už měl dva záběry. Když zjistí že jsme Češi, má spoustu otázek na které mu rád odpovídám. Úsek níže je poměrně mělký a nedávám mu moc nadějí. Jarda však připisuje další dva duháky. Poté se řeka rozdvojuje. Vybíráme pravé, menší koryto, kterým se poměrně rychle dostáváme na soutok s větší řekou. Zkouším známá místa z minule, ale zdá se že nikdo není doma. Nebo si mě ryby pamatují. Jardu ovšem neznají a tak chytá několik slušných duháků a konečně i vytouženého potočáka. Světě div se, podle teček, je to ta stejná ryba kterou jsem tu chytil při výpravě s Mamutem. Dokonce sebral stejný vzor nymfy. Kamarád svítí stejně jako sluníčko na obloze a oba si užíváme chvíle u vody a zdolávání dalších duháků. Kolem 3 hodiny odpoledne končím. Je pomalu na čase se vydat zpět. Kadli jde se mnou a já ho beru na zaručenou tůň v druhém korytu. Chci aby si chytil také slušnou rybu a tohle místo mě ještě nezklamalo. Naviguji ho na to správné místo a radím kam přesně má nahodit. Asi na pátý hod má David záběr a vodí statného duháka. Je nováček a s velkou rybou ještě neměl tu čest. Já nejsem zrovna zvyklý někoho učit a tak mě z jeho zdolávání skoro trefil šlak. Nakonec vše dobře dopadlo a ryba je v podběráku. Říkám Kadlimu že teď je řada na mě. Ten se směje, když ale po pár hodech v nájezdu do tůně zasekávám podobnou rybu, jen kroutí nevěřícně hlavou. Ještě bych chytal ale čeká mě 3 hodiny dlouhá cesta domů a tak oba balíme.

Jarda zdolává

Parádní duhák

Po takových rybích žních jsem si další týden ryby odpustil a věnoval se přítelkyni. V půlce posledního březnového týdne mi odpadla práce a já vyrazil na řeku za humny pokračovat v průzkumu od místa kde mě minule zradilo auto. Tentokrát jsem bez problému dojel až na konec polní cesty. Zaparkoval u jakési školy v přírodě a vydal se proti proudu. Několik set metrů jezdily děti na lodičkách a tak jsem začal nad nimi. Řeka se vine sevřená z obou stran skalami a pralesem. Postup proti vodě není úplně jednoduchý. Stejně tak samotný lov. V proudných úsecích jsem bez záběru a v tůních buď nevidím ani rybu a nebo je pro změnu plaším - jezdí tam a zpět takže jsem bez šance na ně nahodit. Daří se mi až odpoledne v peřejích. Na pár desítkách metrech dostávám 4 krásně zbarvené potočáky do půl metru délky. Úžasné jak má každá řeka jinak zbarvené ryby. Tady jsou snad nejhezčí. Zlaté s jemnou kresbou doplněnou o malé červené tečky. Dokonce vidím v peřejích dalšího úhoře. Měl jsem je vždycky spojené s bahnitým dnem tak jsem docela překvapený co dělá v čisté horské říčce s kamenitým dnem. Nad peřejemi už nejde jít dál. Řeka vytéká ze skalní soutězky a dostat se dál by vyžadovalo horolezecké vybavení. To nemám a tak se vydávám zpět k autu.

Tlouštík z peřejí

Další z velkých duháků

Konec března jsem poměrně zaneprázdněn prací a na ryby už není moc času. Také také končí léto a den se krátí. Po práci je to tak akorát jít na hodinku k moři které mám takřka přes ulici a na pláži relaxovat. Beru si s sebou tablet a smolím předchozí díly tohoto článku. Při psaní mě napadá myšlenka, proč jsem se víc nevěnoval chytání na moři? Asi únava z práce a deštivé počasí. Pracovní tempo už se ale uklidnilo a tak si dávám předsevzetí že se musím mořskému rybolovu ještě pověnovat než bude zima. První pokus v přístavu na hloubce úplně nevyšel. Nikdy jsem tam nebyl a neodhadl jsem hloubku. S intermediální šňůrou jsem se nikam nedostal. Alespoň poučení pro příště. Poslední den v měsíci se zastavil kamarád Marek z Kanady. Trávil několik týdnů lovem pstruhů na jižním ostrově. Dlouho jsme se neviděli a tak se na dva dny zdržel a zkoušeli jsme štěstí na moři. První den na mělčinách nepřinesl ani záběr. Druhý byl o něco lepší. Mára našel v moři hranu, kde se dno láme do větší hloubky. Právě na tomto zlomu měl několik záběrů a zdolal jednu kahawai. Také mu jedna velká ryba nedobrala mušku přímo pod nohami. Já jen viděl cosi lovit do malých rybiček. Každopádně mě to nakoplo na další pokusy s mořskou muškařinou. A co se skrývalo za hranou? O tom zas v příštím díle.