Kolik mostů, tolik tloušťů

- Milan Tychler

Jelec tloušť je rybou mostů, můstků a lávek, což říkám s naprostou vážností, protože u těchto staveb chytám často a tloušť je tu mým nejčastějším protivníkem na vlasci, ať už chytám na přívlač, feederem, nebo na plavanou.

Často můžeme sledovat tyto ryby, jak klidně postávají za mostními pilíři v houfu a zdají se být snadno dosažitelné, zvláště když vidíte, jak se vrhají na každé smítko plovoucí po hladině nebo se snaží chytit malý kamínek, který mezi ně hodíte. Obyčejně to jsou ryby menší, ale čas od času se mezi nimi ukáže i nějaký slušnější kousek, který vás nenechá chladným. Větší kusy už se nevystavují tolik na odiv jako jejich menší a mladší druhové. Mají své zkušenosti a dobře vědí, že zůstat trochu stranou a nebýt viděn není chyba. Ovšem i větší tloušť rád nastaví hřbet hřejivým slunečním paprskům. Nejčastěji sám, někde v ústraní nedaleko úkrytu, kde tráví většinu dne…


Tloušť je rybou mostů

Jeden takový býval vidět z mostu u levého pilíře, který byl blízko břehu. Za hezkého počasí si tu čas od času dopřával sluneční lázeň. Stával poblíž zaklíněné větve kousek pod hladinou jako přikovaný a nastavoval slunci svůj široký hřbet. Nevěděl o něm každý, protože když jste ho chtěli vidět, museli jste se pořádně naklonit přes zábradlí, a navíc ve chvíli, kdy světlo dopadalo na hladinu pod tím správným úhlem. Jinak byla tato ryba neviditelná. Objevil jsem ho já, ale i dva zdejší všeteční kluci. Ti se jím dali zlákat tak dalece, že se k němu snažili nahodit z mostu a podseknout ho. Naštěstí se jim to nepovedlo a viděl je při tom jeden z mých kolegů, takže je to stálo povolenky a navíc k tomu měli pořádnou ostudu.


Tyto ryby se zdají být snadno dosažitelné

S těmito tloušti mám své zkušenosti a vím, že pokud se takto velký tloušť klidně vyhřívá na hladině, nebude mít o potravu zájem a cokoli nahozeného blízko k němu ho jen poplaší. Samozřejmě, že jsem to ze břehu také zkusil, ale dopadlo to přesně, jak povídám. Po druhém nahození nástrahy se tloušť znechuceně otočil a propadl se ke dnu. Bylo mi jasné, že se tu neobjevuje jen tak náhodně a že nepřiplouvá nijak zdaleka. Jeho revírem a domovem je přilehlé okolí, tedy tento most, a tudíž to není nic neobvyklého.

Je to most, ke kterému chodím občas na ryby. Většinou si jen tak posedět s feederem. Jeden čas tu řádili pěkní boleni a i jim jsem věnoval dost času. Ovšem na větší kusy jsem se nedostal. Přestože tu proplouvaly ryby skoro metrové, většího bolena než sedmdesát centimetrů jsem nechytil. Pak se tato stříbrná torpéda někam ztratila a po dost dlouhou dobu tu nebylo slyšet jediné zalovení. Kdoví kam je ploutve zavedly. Řeka je veliká. No a tak si říkám, že nebude od věci znovu provětrat přívlačový prut a zaměřit se tentokrát na tlouště.


Rotačka je oblíbená nástraha

Co se těchto červenoploutvých ryb týká, na větších řekách mám oblíbené dvě nástrahy. Je to rotačka a malý wobbler. Mnoho rybářů říká, že rotačky jsou dobré v menších velikostech a spíše na menší tlouště. Já mám chycených poměrně dost velkých tloušťů na rotačky velikosti 2 i větší. Také jsem si myslel, že tyto blýskavé a cinkavé věci nebudou nic pro zkušené tlouště, ale mýlil jsem se. Rotačka je vynikající nástraha, jaká funguje stoprocentně zvláště ve vodách podkalených a v letní teplé vodě s přirozeným zákalem. Negativní zkušenost mám naopak z vod čistých jako sklo, i když i v takových jsem pěkné tlouště na tmavé vzory rotaček dostal.

Rotačka je nástraha jednoduchá a nic moc s ní nevymyslíte. Vede se jednoduše, přímočaře. Občas ji můžete spustit více ke dnu a pak ji vést vzhůru. Ale to hodně záleží na utváření břehu. Tam, kde je břeh vyšší, to jde, na břehu plochém už tento efekt nezískáte. Většina rybářů rotačku tak jako tak prostě jen vede vodou a snad jen mění rychlost navíjení. Někdo ani to ne. Podle mého názoru je právě u této nástrahy stěžejním bodem její barva. Samozřejmě můžete volit list podlouhlejší a úzký, anebo kratší a širší. Ovšem velká tlouští tlama v tom velký rozdíl nedělá. Avšak barva, to je něco jiného. Jsou dny, kdy se osvědčuje model světlý a blýskavý, a dny, kdy si s ním ani neškrtnete. Mít v krabici více modelů v různých barvách se rozhodně vyplatí.


Nástrahu sebral okoun

Také u wobblerů samozřejmě sehrává svou roli i barva, ale je tu daleko větší prostor pro způsob vedení. Zvláště nástrahy určené pro twitching nám dávají svobodu volby, ale tloušť rád popadne nástrahu vedenou bez všelijakých kudrlinek. Popadne ji rychle, rozhodně a tvrdě. Obyčejně nepoužívám větší velikost než 5, ale někde se hodí i sedmičky.

Tentokrát začnu klasickou rotačkou a už třetí hod znamená záběr. Těsně u břehu sebral nástrahu okoun. Zkouším to dál od břehu a hlouběji. Po nahození čekám, až třpytka klesne, pak s ní cuknu, aby se dalo křidélko do pohybu, a vedu ji k sobě. Ve špičce prutu cítím její odpor. Hod střídá hod a já nahazuji vějířovitě čím dál blíž ke středu řeky. Jsem tak dvacet metrů od pilíře mostu, ale jeho okolí si nechávám až na později. Je tam menší hloubka a viděl jsem tam jen tlouští drobotinu. Nechci je chytat a plašit si tak potenciální větší zájemce. Zkouším vést třpytku ve sloupci, hlouběji i pod hladinou, tloušti mohou být kdekoli. Když vedu po jednom z hodů nástrahu asi půl metru pod hladinou, přichází prudký záběr. Ryba si bere vlasec přes brzdu a razí si cestu k protějšímu břehu. Rád bych řekl, že toto bude ten velký tloušť, jenže na nějaké závěry je ještě hodně brzy.


Není to tloušť ale bolen

Ryba se nevzdává a jak to tak vypadá, ještě chvíli potrvá, než se mi ukáže. Nespěchám. Jednak není kam a v této situaci člověk nic neuspěchá. Příliš tlačit na rybu se nevyplácí. Jednak nevím, co to je, a pak nemám tušení, jak je zaseknutá. U velkých tloušťů se často stává, že háček drží jen v blance tlamy a ryba se vám těsně u břehu z háčku setřepe. To si pak už zbytečně vyčítáte, že jste měli být opatrnější. Konečně začne ryba trochu poslouchat. Voda u břehu se zavlní a na mě vykoukne pěkný bolen. Nečekaný úlovek? Ne tak docela, ale spíše jsem doufal v toho pořádného tlouště. Bolena pouštím a jede se dál.

Postoupím blíže k mostu. Třpytka bloudí vodami a hledá svou oběť. Nenudím se. Během hodiny chytím hromadu tloušťů, kteří postávají za písečnou kosou v místech, kde se proud rozdělený pilířem zase spojuje. Ovšem žádný se ani zdaleka nepřibližuje tomu, co bych rád. Jsou to tloušti do třiceti centimetrů a ten „můj“ má skoro jednou tolik. Co naplat? Nezbývá než házet, snažit se a doufat. Po hodině jsem hejno tloušťů za pilířem řádně provětral a po nějaké době bez záběru přecházím most, abych se dostal k pilíři druhému, u kterého jsem nikdy nebyl příliš úspěšný. Tady je trochu silnější proud a celé místo je zastíněnější. Také je tu horší přístup k vodě. Ale co, když už jsem tady, tak to zkusím.


Nezůstalo při jediném

Rotačka pleskne o hladinu a v tu chvíli se v místě jejího dopadu prudce zavaří voda. Čekám samozřejmě úder do prutu, ale neděje se vůbec nic. Ryba nástrahu prostě minula, anebo jsem jen něco vyplašil. No není to pech?! Zkouším ještě pár hodů a snad pátý hod, kdy nástraha dopadá mezi oba pilíře, je úspěšný. Ryba vezme nástrahu prudce kousek pod hladinou. Záběr je to hodně prudký a následuje únik po proudu. I tady trvá zdolávání déle a zase je to bolen. Zdá se, že se parta toulavých loupežníků zase vrátila, a i když vůbec nezaznamenávám jejich hlučné lovy na hladině, loví. Do oběda chytím ještě dva menší kousky, avšak velký tloušť, ten se mi asi někde jen směje.

Teď tedy mohu říct jen jedno: „Kolik mostů, tolik tloušťů, ale boleni jsou tu také.“ To mě nijak nemrzí, protože naděje na velkého tlouště stále trvá.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (11 reakcí)

Přečteno: 6 812x
Průměrná známka: 1.1