Už je to více než osm let, co jsem se pořádně opřel do přívlače a od samého začátku měl chuť přelstít ty největší české dravce. Za tuto dobu jsem prochytal různé české přehrady a postupně si plnil sny, až jsem se dostal k zážitkům, o kterých jsem si dříve nedovolil ani snít.
Po poslední sezóně jsem si chtěl udělat pořádek ve fotkách. Když jsem tyto fotky poskládal, začal jsem si uvědomovat, na kolik zážitků jsem už zapomněl. Proto jsem si začal přes zimu dávat vše na papír a postupně se zážitky začaly kupit. Nakonec jsem chtěl vše zpracovat a darovat to mým kamarádům jako vzpomínku na to co jsme spolu zažili. Stálo mě to hodně času, spoustu nocí při psaní a výsledek nejasný. Z překvapení pro kamarády se stal najednou docela nákladný projekt.
Nečekejte od této knihy žádné promo nějaké značky, která se snaží prosadit na trhu. Celá kniha vznikla pro radost, ne pro peníze. Rybařinu mám jako koníček a zaměstnání mám v úplně jiném oboru. Kniha má být vzpomínkou pro kamarády a pro ostatní motivací k jejich rybářským výpravám.
Čekají vás moje slabé sezóny, kdy jsem vše poznával. Ale postupně jsem se učil a zjistil, že candát 90+ je běžná ryba v Českých přehradách. Naučil se na našich přehradách chytit během jediné sezóny i několik štik přes bájných 120 cm. Jako třešničkou na dortu budou příběhy o sumcích, kteří vážili až 70 kilo. Na 200 stranách uvidíte 140 barevných fotek mých nejcennějších ryb i několik fotek mých rybářských parťáků.
Na konci knihy na vás čeká kapitola, kde se dozvíte ty zásadní poznatky o lovu trofejních dravců nejen v českých vodách. Věřte mi, že za tyto informace bych před několika lety platil třeba i zlatem. Bohužel jsem neměl to štěstí si tyto informace někde přečíst a musel si na ně přijít sám.
Když jsem knihu dokončil, nechal jsem ji přečíst mému skvělému kamarádovi Tomášovi Rozsypalovi, aby o ní něco napsal.
Pár slov ke knize…
S Ondrou – autorem Českého dravce, jsem se poznal už před pěknou řádkou rybářských sezon. Tehdy jsem byl šéfredaktorem rybářského časopisu a on měl za sebou pár let úspěšného podnikání v motocyklové branži. Potkali jsme se, jak jinak než u vody. Slovo dalo slovo a za chvíli jsme se bavili, jako staří známí. Přihodilo se to na břehu řeky někdy v roce 2010, právě v době, kdy Čechy sužovaly ničivé povodně…
Vzpomínám si, že Ondra byl zvídavý, ale ne dotěrný. Zajímalo ho vše, co se týkalo vodních predátorů. Mnou vyřčené teorie nasával jako houba, ale ne se vším souhlasil. Měl vlastní názory. Některé mi tehdy připadaly trochu přitažené za vlasy, avšak postupem času se ukázaly být pravdivé a funkční. Zkrátka Ondra nebyl z těch, kteří jen slepě přejímají cizí zkušenosti. Toužil jít svou cestou a vlastní nápady uvést do praxe.
Snad při každém dalším společném rybolovu mě udivoval netradičními poznatky. Buď mě seznámil s vláčecími novinkami na rybářském trhu, nebo pro mě doposud neznámou prezentací nástrah. Jako technický typ se od začátku nevyhýbal používání nejmodernějších vymožeností. Věřím, že byl jedním z prvních rybářů, kteří u nás efektivně využívali při rybolovu 3D echolot, GPS či příďový lodní motor.
Rybaření je však hlavně o hlavě! Ani nejmodernější technologie neudělá z amatéra úspěšného specialistu. Ondra svou trpělivostí a zarputilostí za pár let dosáhl výsledků, k jejichž dosažení by mnozí rybáři potřebovali celá desetiletí. Postupně si plnil jeden cíl za druhým. Neustále si zvyšoval laťku a nenechával se ukolíbat zdánlivými úspěchy. Když ulovil prvního candáta přes 80 cm, hned chtěl pokořit „devadesátku“ (dnes jich má na kontě 27 kusů!). Když chytil první metrovou štiku, okamžitě zatoužil po „stodvacítce“ (těch už má mimochodem také několik). Na přívlač už vytáhl sumce přes dva metry, pstruhy přes půl metru, okouny přes půl druhého kila. Pořád měl (a má) kam postupovat. Stále před sebou vidí vrcholy, které by chtěl zdolat.
Některé vysněné rekordy už má nadosah. Od metrového candáta ho dělí jen jediný centimetr. U štiky má pouhé 4 cenťáčky do bájné stotřicítky. A jeho největší uvláčený sumec má hodnotu parádních 225 centimetrů!
Sympatické je, že těchto úspěchů dosáhl na našich tuzemských svazových vodách. Všechny trofejní dravce navíc pouští zpět a díky tomu sám sobě vytváří předpoklad pro další posun laťky vzhůru.
Když nad tím tak zpětně přemýšlím, tak u valné většiny jeho úspěchů jsem byl. U některých osobně, u dalších alespoň z doslechu. Ondra je skvělý vypravěč, takže když spustí, pokaždé mám pocit, že jsem se jeho výpravy přímo zúčastnil. Už bych ani nespočítal, kolikrát jsem ho přemlouval, ať své zážitky „hodí na papír“. Byla by věčná škoda, aby zapadly do prachu zapomnění. Vždy mi odpověděl, že psaní slohových prací protrpěl už na školách a nehodlá se k nim nikdy vracet. Kromě toho měl obavu, aby jeho zkušenosti a poznatky nesloužily k masovému vybíjení dravců v tuzemských revírech. Na jeho argumentech něco bylo, ale přesto jsem rád, že se k psaní nakonec rozhoupal.
Kniha, kterou držíte v rukách, je přehledem úspěchů, ale i neúspěchů, kterých autor dosáhl v rozmezí několika posledních sezón. Nehledejte v ní žádné detailní návody a odborné rady, jak se stát mistrem v lovu kapitálních dravců. Na to si musíte přijít sami! Přesto pozorný čtenář v příbězích najde náznaky, které by ho měly posunout vpřed. Ze střípků poskládá celkovou mozaiku jen ten, kdo bude dostatečně trpělivý a bude při rybolovu přemýšlet.
Přeji Vám hodně zábavy při čtení a následně kupu štěstí u vody.
Tomáš Rozsypal
Pokud vás láká se dozvědět více o tajemství českých přehrad, už teď můžete objednávat knihu na: www.ceskydravec.cz
Rybářské centrum Olomouc
