Sušší nebo vlhčí?

- Milan Tychler

Mnohokrát jsem se přesvědčil o tom, že ani příchuť ani barva krmení není tak důležitá jako jeho konzistence. Možná strávíte nějaký čas přemýšlením, jaké krmení použít, možná si lámete hlavu nad tím, jestli má být hnědé, černé nebo raději červené, ale podle mého názoru je lépe věnovat více času vlastní přípravě vnadicí směsi než čemukoli jinému.

Neříkám, že barva nebo příchuť krmení, potažmo jeho vůně, jsou něco, nad čím by se dalo mávnout rukou. To jistě ne. Ale je skutečně špatně, když někdo tráví dlouhý čas mezi regály s krmením a to pak u vody co nejrychleji spatlá do nějaké hmoty, která je vhodná spíše na vyhození než do krmítka. Chápu, že míchání a vůbec příprava krmení nemusí být pro každého věcí, nad kterou se rozplývá a dělá ji s radostí. Pro někoho je to jen zdržování od samotného lovu, a tak se snaží zhostit této „práce“ co nejrychleji. Jenže jak je známo, práce kvapná, málo platná…


Já si práci s krmením dám

Známý už mě dva měsíce přemlouvá, abych ho vzal na ryby. Já se tomu nijak nebráním, ale nějak nemůžeme najít ten správný den, kdy můžeme oba. Já jsem pořád někde pryč a on dělá na směny, takže se jen těžko potkáváme. Nakonec se nám to daří a ve středu ráno spolu vyrážíme k vodě. Pojedeme se podívat na pěkné cejny. Já bych nejraději někam k řece. V Moravě plavou pěkné kousky, ale můj známý mě táhne na stoják. Když na stojatou vodu, tak tedy na Mušov! Jen těžko si dovedu představit lepší jezero na cejny.

Vyjíždíme o pěti. Chvíli před půl sedmou jsme na místě a chystáme nářadí. Já, tak jako vždycky, začínám tak, že si zhruba navlhčím krmení. Pak se věnuji prutům a nakonec krmení dodělám. Václav na to jde jinak. Rychle připraví pruty, pak vysype do kbelíku sáček krmení, chrstne do toho vodu, chvíli míchá a už to cpe do krmítka. Zatímco já teprve prohazuji krmení přes síto, on už podruhé nahazuje. Samozřejmě mi nemůže uniknout, že jakmile jeho krmítko dopadne na hladinu, všechno, anebo téměř všechno krmení z něj hned vypadne. Má to suché. V podstatě se dá říct, že zbůhdarma hází krmení do vody, protože krmit takto ve čtyřmetrové hloubce je úplně k ničemu. Dolů, tam, kde se krmí cejni, dopadne sotva pár ubohých drobečků a to v revíru, kde byste mohli krmit cejny lopatou a stejně to nebude stačit, není příliš rozumné.


A je tu první cejn

Hrábnu do svého krmení. Je kypré, když ho v dlani smáčknu, drží tvar. Snadno ho zase rozemnu v dlaních a žádné hrudky v něm nezůstávají. Ještě ale nejsem úplně spokojený. Pár kapek vody by to chtělo. Nejraději už bych také nahodil, ale vím, co dělám. Ta chvilka navíc, kterou krmení věnuji, se mi vyplatí. Každé krmení saje vodu pozvolna, a tudíž potřebuje čas. I když se vám zdá krmení na první provlhčení a zamíchání dobré, věřte, že za chvíli už dobré nebude. Vyschne. Musí se nechat chvíli stát a pak ještě jednou vlhčit.

Konečně mám i já hotovo. Větším krmítkem naházím do vody asi litr krmení s červy. Směs v krmítku moc neumačkávám. Když krmítko dopadne na dno, pár vteřin počkám, pak krmítkem trhnu a stáhnu ho k sobě. Vytvořím si na dně hezký koberec plný masných červů a žlutých zrnek kukuřice. Teprve pak zasednu k prutům.

Václav se snaží, pilně nahazuje, ale záběr nepřichází. Vím, že se na tento den těšil, a já ho ještě více navnadil fotografiemi pěkných ryb z této vody. Jenže právě zažívá pořádné zklamání. Cejni neberou. Jak by mohli? Zdejší cejny k braní přemluví jen bohatě prostřený stůl a on jim ho zatím neposkytl. Práší krmením ve sloupci, jako kdyby chtěl chytat oukleje. Ty tady zaplať pánbůh ve větším množství nejsou, což je jeho štěstí, protože jinde už by se jich pravd ěpodobně nezbavil. Já na první záběr také chvíli čekám, ale už tu je. Špička prutu se líně pohne, pak povolí a vzápětí se pořádně přihne. Se zaseknutím nemusím nijak zvlášť spěchat.


Tohle je vlhčené, ale pořád příliš suché

Tato ryba to myslí evidentně vážně a nástrahy se nechce vzdát. Pomalu k sobě táhnu takovou nic neříkající mrtvou váhu. Pak ryba vyjede k hladině, položí se na bok a nechá se jako placka přivést k podběráku. Typický cejn. Pravidelně nahazuji a každý hod mám záběr. Druhý prut dávám stranou. Je úplně zbytečný a jen překáží. Václav kroutí hlavou a pak říká něco o štěstí. Jenže já vím, že tohle nemá se štěstím co dělat. Poopravím jeho krmení a za chvíli chytá i on…

Mít sušší krmení ale nemusí být úplně na škodu a stejně tak se někdy hodí i krmení, které se z krmítka vyplavuje hodně pomalu. Vždycky záleží na situaci. Sušší krmení je vhodné, pokud lovíme v mělkých stojatých vodách anebo pokud hodláme nabízet své plovoucí nástrahy ve sloupci na dlouhých návazcích. V letním a podzimním přechodovém období často zastihneme ryby v půli sloupce nebo pod hladinou, a tak je celkem zbytečné vnadit na dně. Při lovu feederem to není úplně běžné, ale metoda zig rig se dá i při této technice při lovu kaprů velmi dobře uplatnit. Sám takto v létě často chytám, ale nevyhledávám pro tento lov nijak zvlášť hluboké vody, nejčastěji tak okolo tří metrů. A musím říct, že tak chytám slušné kapry v době, kdy se spousta rybářů s nástrahami na dně opravdu trápí. K sušší směsi navíc přidávám i fluorescentní barvu, aby byl vnadicí mrak na krmeném místě co nejvýraznější. Druhá varianta této směsi je hodně mokrá, ale tak, aby přestála v krmítku cestu vzduchem. Proto používám krmítka s řídkým pletivem, ze kterého směs nepadá během letu.


Mokré kalicí krmení do mělké vody a do sloupce

Opakem je směs hodně soudržná natlačená do krmítka s hustou klecí. Pokud takové není k dispozici, stačí krmítko obalit lepicí páskou. Taková směs je nutná k lovu ryb v proudech. Když se řekne lov feederem v proudech, často si rybáři představí parmu, ale v létě jsou v silně tažných vodách i jiné ryby. Kromě parem tam najdeme třeba i cejny, kapry, plotice a samozřejmě také podoustve a ostroretky. Všechny tyto ryby dobře reagují na krmení.

Někteří rybáři se proudům vyhýbají. Buď jim nevěří, nebo jim ve výbavě chybí silnější pruty, které jsou na to potřeba. Je dost takových, kteří to i zkusí, avšak po prvním neúspěchu to vzdávají. Ale právě tato místa jsou v létě jedněmi z nejproduktivnějších. No a jedním z faktorů neúspěšného lovu v proudu může být právě nesprávně připravené krmení. Směs připravená rybářem zvyklým chytat na stojatých vodách, který nevezme v úvahu sílu proudu, je málo účinná a v podstatě nemůže nikdy splnit vaše očekávání. Většina jí z krmítka zmizí už při jeho pádu sloupcem ke dnu a zbytek pak zmizí do několika vteřin. A co zůstane u háčku pro ryby? Nic moc. Krmení skončí i s červy daleko po proudu a přitom je třeba přilákat ryby k háčku.


Při chytání s feederem je důležité krmení

Připravit sušší krmení je celkem snadné. Prostě se přidá méně vody a přitom je jistota, že v krmení nebudou hrudky. Příprava vyžaduje i méně času. Ovšem udělat krmení soudržné a přitom dosáhnout toho, aby se plynule rozpadalo na dně, to už vyžaduje trochu zkušenosti. Je vhodné vybrat si krmení určené do tekoucích vod, které obsahuje více lepivějších složek, a také použít při přípravě síto, které zajistí, že ve směsi nebudou hrudky a že bude provzdušněná. To je důležité pro správnou rozpadavost směsi.

Možná se někomu zdá tohle „čarování“ s krmením zbytečné, jenže rozdíl si můžete snadno ověřit sami. Zkušení rybáři tohle všechno znají a vědí, že čas věnovaný přípravě krmení se jim bohatě vrátí. Nováčci mají samozřejmě tendenci mnoho věcí podceňovat a soustředí se spíše na takové věci, jako je koncová montáž, délka návazce, velikost háčku a podobně. Jenže při rybaření s feederem jde hlavně o krmení…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (37 reakcí)

Přečteno: 8 683x
Průměrná známka: 1.04