Líni se splávkem nebo na těžko?

- Milan Tychler

Líni se splávkem nebo na těžko?

Pod jednoduchý splávek patří jednoduchá nástraha a záběr má potěšit především oko rybáře, a ne zvukový bubínek pištěním signalizátoru. Tak to prostě vidím já a za nejkrásnější lov se splávkem považuji lov línů. Nemám nic proti elektronice, ale tak nějak si nedovedu představit lov lína s touto pomůckou, kterou používají někteří rybáři dost bez rozmyslu i na velmi krátkých vycházkách, kde to vůbec není zapotřebí. Ale vrátím se zpět k línům.

Líni se dají chytat samozřejmě jak na plavanou, tak na položenou a obě varianty mají své kouzlo i využití. Když jsem jako kluk začínal s rybařením, začínal jsem se splávkem, což dodnes považuji za skvělý počin, protože splávek, to je nejlepší průprava do rybařiny. Teprve o něco později přišla na řadu i položená a s ní i první větší kapři. Na rybníce, kde jsme s kamarády chodili na kapry, byli i líni. Ne velcí, tak do třiceti centimetrů, ale bylo jich tam poměrně dost. Když byli při chuti, naše čihátka stále poskakovala, třepotavě se zvedala k prutu, nebo najednou z ničeho nic klesala dolů. Věděli jsme, že jsou to líni, ale nebylo snadné nějakého z nich zaseknout. Pak jsem přišel na to, že nejlepší ze všeho je vytáhnout čihátko skoro až k prutu, a jakmile ho ryba „přilepí“ a špička prutu se začne ohýbat, je nejlepší čas zaseknout. Bylo to skoro jako dnešní feeder.


Jedna z nejpěknějších ryb

Když jsme šli na líny záměrně, na položenou jsme je nechytali nikdy. Bylo to vždycky se splávkem. To se nám dařilo mnohem lépe zasekávat, ale hlavně jsme se mnohem více bavili. Líni brávali kousek od břehu. Splávky poskakovaly, všelijak tančily na hladině a vždycky trvalo, než se potopily. Někdy ani pod vodu vůbec nešly. Jen prostě ujížděly po hladině. Miloval jsem to a dodnes se na tom nic nezměnilo. Ty krásné zelené ryby s rubínovýma očima a velkými ploutvemi jsou prostě nádherné. Vybíral jsem pro ně ty nejkrásnější žížaly a připravoval jim sladké těstíčko s vanilkou. Každou chvíli jsem ale připálil nějaký kastrůlek a maminka mi hubovala. Kéž by se mohl člověk vrátit zpátky!

Já jsem časem přišel na to, že kus od břehu u malého ostrůvku je také dobré místo na líny, a pravidelně jsem tam dostával i větší kousky. Bohužel tam nebylo možné chytat se splávkem. Byla to dálka. Co je to anglický splávek tenkrát nikdo z nás ani netušil a s pevným to prostě nešlo. Nezbyla než položená. Mít tak tenkrát feeder, byla by to legrace. Ale už tenkrát tam tak nějak pomohla a sehrávala důležitou roli špička měkkého teleskopického prutu, který jsem používal na plavanou…


I na položenou to jde

Kluci tahají své línky na splávek u břehu, ale já mám zálusk na nějakého alespoň o kousek většího. Sundám tedy z vlasce vlastnoručně vyrobený splávek a navléknu na něj průběžné olůvko. Pak udělám na vlasci z kousku izolačky zarážku tak, že jí vlasec dvakrát protáhnu. Zůstane mi konec dlouhý asi pětatřicet centimetrů a na ten uvážu háček. Tenkrát se běžně používala na zarážky ventilková gumička, kousek izolačky, náplasti nebo kobercové pásky. Nepoužívám žádný návazec, ale dvacítka vlasec je úplně v pohodě. Na háček pak nastražím půlku rousnice a pošlu tuhle past k ostrůvku, okolo kterého je pár zelených listů stulíku. Potopím vlasec a prut dám do vidliček tak, že se jeho špička téměř dotýká hladiny. Napnu pak co nejlépe vlasec a na něj mezi očka prutu pověsím čihátko. Průvěs vlasce je krátký. Možná jen deset centimetrů, rozhodně ne víc. Sednu si na kousek prkýnka a čekám…

Kámoši už mají první líny a Lojzík zasekl kapra, se kterým svedl neuvěřitelný boj. Div se při tom nevymáchal. Všichni máme oči navrch hlavy a nesmírně mu tu rybu závidíme. Tenkrát byla míra kapra pětatřicet centimetrů a tento měl skoro půl metru! Takový by potěšil i zkušeného rybáře! Jenže ten neklid u břehu všechny ryby vyplašil. Úplně přestaly brát. Ale ne na dlouho.


Tenkrát se dělaly zarážky z ledasčeho

Za chvíli už se splávky na hladině zase vrtí a poskakují. Konečně se pohne i mé čihátko. Klepne o prut, pak vlasec povolí a zase jede vzhůru. Mám ruku nad prutem. V okamžiku, kdy je vlasec napnutý a špička prutu se trošičku ohne, zaseknu. Ryba je tam. Pomalu ji vedu k sobě. Brání se mnohem více, než jak to dělají tihle línci, takže to možná bude menší kapřík. Škoda, že to nebude takový jako ten Lojzíkův. Ale u břehu se najednou má ryba zblázní a začne pořádně vzdorovat. Ale ani tak nemám pocit, že to bude mírový kapr. Táhnu rybu k hladině. Kluci si nevšímají svých prutů a jsou také zvědaví, co to je. Konečně mám rybu na hladině a všichni hledíme užasle na toho parádního lína, protože tak velkého do té doby nikdo z nás neviděl. Měl něco málo přes čtyřicet centimetrů a byl to můj dosud největší lín v životě. Tenkrát nikdo z nás ani netušil, že později budeme chytat kapry mnohem větší, dokonce že se budeme pokoušet o dvacetikilové ryby a že se nám to i podaří, ale že i po čtyřiceti letech bude lín přes čtyřicet centimetrů ryba hodně vzácná, to by nás už vůbec nenepadlo…


Skvělé místo

Od té chvíle jsme nejen já, ale i ostatní kamarádi mnohem častěji zkoušeli chytat líny na těžko, a to i u břehu. Jenže nás to dlouho nebavilo. I když se nějaké ryby chytily, splávek byl prostě splávek a přes to jsme se nedokázali nijak přenést, zvláště když nám položená žádné další velké líny už nepřinesla. Byl to ale velmi dobrý poznatek a položenou k lovu línů jsem vždycky používal tam, kde bylo dobré loviště daleko od břehu, a dělám to tak dodnes. Nepoužívám však klasiku, ale feederový prut, protože lov s ním je principiálně mnohem jednodušší a účinnější než klasická položená.


Kapříka všichni záviděli

Rád používám feeder při lovu línů na staré hodně členité pískovně, kde se dál od břehu nachází mělčí lavice, kdežto u břehu je hloubka. Pár línů jsem tam chytil náhodně při lovu kaprů, a tak si říkám, že by nebylo špatné zkusit trochu jemnější lov a pokusit se o líny cíleně…

Krmítkem naházím na loviště měkkou kukuřici z plechovky a dost velké množství nasekaných rousnic. Z vlhčené vnadicí směsi dělám na otevřených koncích krmítka jen zátky. Uvidíme, jaké ryby to přiláká. Možná zase jen kapry, možná cejny. Uvidíme… Brzy ráno se dávám do toho. Konečně je nakrmeno. Budu chytat se dvěma pruty. Na jeden háček stražím půlku menší rousnice a na druhý dávám mimo háček na vlasový přívěs dvě malá zrnka měkké kukuřice z plechovky. První záběry přichází, jakmile se slunce vyhoupne trošku víc nad obzor. Prut vlevo, kde je kukuřice, se hlásí jako první. Špička se jemně pohne a povolí. Tohle se opakuje dvakrát, než se ohne víc a tak setrvá – nejvhodnější chvíle k zaseknutí. Možná si někdo myslí, že když je kukuřice mimo háček, zasekne se ryba sama a napoprvé. To však u lína neplatí. Stává se to, ovšem mnohem častěji i tady doprovází lína jeho hra s nástrahou, zvláště pokud je nástraha větší. Vedu rybu ke břehu a skutečně je to lín. Čekal jsem ho spíše na rousnici. Na tu přichází záběr za chvíli a kupodivu je to kapr. Další rybou na rousnici je ale lín. Pak už celé dopoledne chytám jen kapry…


S feederem je to jednoduché

Feeder je skvělý pomocník při lovu línů a používám ho všude tam, kde je třeba chytat dál od břehu. Jinak splávek i nadále zůstává na prvním místě mezi mými volbami, pokud to jen trochu jde. Někdo používá splávky štíhlých tvarů, někdo kulatější. Já mívám období, kdy se mi více líbí jedno a pak zase druhé. Ve skutečnosti je jedno, jaký typ splávku se použije. Když je správně vyvážený, lín s tím nemá problém a malým rybám nevadí, ani když na hladině leží špatně vyvážená bambule. Stejně budou za rousnici tahat a vozit splávek po hladině tak dlouho, až je zaseknete.

Tak tedy splávek, nebo položená?! Obojí je možné, a protože má rybář dělat to, co ho baví, ať si vybere každý podle svého. Když se podle reakcí lína a podnětů, které k vám ryby vysílají prostřednictvím vlasce, naučíte správně odhadnout dobu zaseknutí, máte vyhráno v obou případech.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (12 reakcí)

Přečteno: 11 023x
Průměrná známka: 1.03

NPoslední letošní líni

Když mám lína v podběráku, je mi jedno že prší a mám rozmáčené ruce. Pěkný lín stojí za trochu toho nepohodí.