Krmím trochu jinak

23.8.2018 - Milan Tychler

Malé říční toky možná nevypadají, že by oplývaly zvláštním rybím bohatstvím, ale často je to tak, že je v nich více ryb, než si člověk vůbec dovede představit. Ano, jsou toky naprosto zdevastované kormorány a vydrou. Bohužel. Avšak je tu spousta jiných říček, náhonů, kanálů a větších potoků, kde se dá dosáhnout celkem zajímavých výsledků, když to zkusíte jinak.

Běžné je, že pokud lovíme feederem na malé vodě, snažíme krmítko neustále nahazovat na jedno místo a soustředit tak ryby na co nejmenší plochu. Ovšem jaký to má v širších souvislostech důsledek, na to se příliš nemyslí. Oč tu jde? Lovit ryby pomocí krmítka je velmi účinné, pohodlné, ale trochu se zapomíná na to, že neustálé nahazování krmítka pořád plaší ryby. Situace je tím horší, čím je na lovišti menší hloubka a slabší proud. Mám tisíckrát vyzkoušeno, že chytat ryby v mělké pomalu tekoucí vodě je mnohem těžší než je chytat v mělkém, ale silněji proudícím toku.

Lov v nehlubokých pomalých vodách, řekněme tak okolo metru nebo maličko víc, které jsou, anebo velmi často bývají, celkem úživné, skýtá spoustu možností a druhově bývá obsádka hodně pestrá. Dá se tu chytit široká škála kaprovitých ryb a často najdeme pohromadě cejny s ostroretkami, kapry s parmami nebo i všechno dohromady. Znám spoustu takových říček a jiných malých toků, kde najdeme snad všechno. Jenže často se pomocí feederu a krmítka chytá jen některý rybí druh a ty ostatní jen příležitostně. Přitom to nemusí být tak, že by jeden rybí druh výrazně převažoval. Je to jen tím, že technika lovu s krmítkem není pro některé ryby na mělkých lovištích vhodná.

Aktivní lov ryb s krmítkem, kdy skutečně často nahazujeme, se hodí hlavně k lovu menších ryb a ryb, kterým hluk příliš nevadí. Mezi takové ryby patří třeba ostroretky. Těm může krmítko často padat třeba na hlavu a budou stále žrát. Naopak, v mělkých vodách takto budete jen těžko chytat větší cejny, i když tam budou, a kapří záběr přijde jen občas a většinou jen od malých ryb. Těmto rybám hluk prostě vadí. Faktem je ale i to, že například i při lovu ostroretek můžete dosáhnout mnohem lepšího výsledku v případě, že necháte ryby, když jim klesá aktivita, chvíli odpočinout a dáte jim nějaký čas na uklidnění a navrácení se na místo. Proto velmi často volím na malých vodách strategii ne jednoho, ale dvou i více krmených míst současně…

Na starém mlýnském náhonu, který není širší než nějakých šest metrů, rybařím už nějaký čas. Každý, kdo chodí na tak malou vodu, velmi brzy zjistí, že není problém zaujmout ryby krmením, ale na krmeném místě je udržet. Naprosto běžné je, že hned na začátku lovu chytíte tři, čtyři i pět celkem pěkných ryb a najednou utrum! Prostě nic. Ostroretky, parmy nebo cejni zmizí a berou už jen malé plotice nebo perlíni. Přitom na plavanou a bez krmení tu často chytím ostroretek jednou tolik. V čem je problém? Problém je hlučné krmítko. I když používám jen lehká krmítka a nahazuji tak, aby dopadala na hladinu co nejtišeji, nestačí to. Na tomto a podobných tocích je tedy výhodné chytat vždy na místech s největší hloubkou, což je nejčastěji uprostřed. Tam se také ukrývají největší ryby.

Zvláštní bylo to, že když jsem se pokoušel lovit ryby u protějšího břehu v naději, že je nebudu tolik rušit já sám na břehu, nijak jsem si nepomohl. V podstatě jsem chytil stejný počet ryb, jako kdybych chytal hlouběji uprostřed toku. Mnoho rybářů by vyhodnotilo tuto situaci takto: jsem hlučný a ryby odjely, takže jich chytím jen málo. Anebo si prostě řeknou, že na malé vodě jednoduše nemohou na jednom místě chytit deset pěkných ryb, protože tu nejsou. Vůbec je nenapadne zkusit nahodit víc po proudu, nebo dokonce proti němu, na jiné místo, už jen z toho důvodu, že nechtějí házet krmítko jinam než jen na své původní nakrmené místo. Důvodem je, že stále dokola slyší, že je třeba házet přesně na jedno místo a jiná varianta je prostě špatně.

Já jsem si na feederových závodech na větších řekách vždy krmil současně dvě místa už od samého začátku s tím, že když nebudou ryby u břehu, možná budou dál, anebo naopak. Připadalo mi dost riskantní vsadit vždycky všechno na jednu kartu, zvláště ve chvíli, kdy se chytalo jen tři hodiny. Také jsem se často snažil chytat „mimo lajnu“ tedy v jiných vzdálenostech než ostatní, aby mě tolik neovlivňovali svým krmením. Tento přístup se mi často hodně vyplatil, zvláště když ryby moc nebraly.

Proto jsem se rozhodl, ač to vzhledem k velikosti, respektive šířce toku nedává velký smysl, častěji vyzkoušet tuto metodu, tedy více krmených míst, i na vodách, které by se daly s pořádným rozběhem přeskočit. A víte co? Od té doby chytám nejen více ryb, ale často se mi podaří chytit na malých vodách i ryby velmi slušných velikostí.

Mým nejdůležitějším místem stále zůstává hlubší úsek uprostřed toku. To je prostě taková klasika, na kterou se dá vždycky spolehnout. Na malé vodě stačí tři krmítka a hned se tam dá chytat. Současně ale nakrmím i kousek dál po proudu u protějšího břehu, kde však použiji jen masné červy a z krmení udělám jen zátky. Tři košíky stačí. Začnu chytat uprostřed toku a po prvních dvou chycených rybách přidám červy pod protější břeh. Jedno krmítko. Po dalších třech rybách zase jedno krmítko. Tak postupuji až do doby, kdy aktivita na mém hlavním místě začne ustávat. Jakmile se to stane, hodím doprostřed toku dvě krmítka červů a začnu chytat s krmením a malým krmítkem na vzdálenějším místě pod břehem. Často použiji na tomto místě větší nástrahu a dostanu hned na začátku pěkné ryby. Když není o větší nástrahu zájem, zmenším ji.

Zpočátku jsem si myslel, že krmit dvě místa tak blízko vedle sebe nemá význam. Že to naopak bude špatně, protože si budu tahat ryby z původního krmeného místa. Ale ukázalo se, že to tak není a že při tomto postupu dokážu chytit na vzdálenějším místě minimálně stejný počet ryb jako na místě uprostřed toku. Na vzdálenějším místě chytám zase až do chvíle, než začnou záběry ustávat. Pak se vrátím na místo původní, kde očekávám dalších pár ryb ze stejné skupiny jako na začátku lovu. Někdy to tak je, ale někdy je vystřídají úplně jiné ryby. Místo ostroretek jsou tu najednou parmy nebo větší cejni, někdy kapři. Ukázalo se, že když necháte místo chvíli „odpočinout“, můžete z něj ještě dostat zajímavý úlovek.

Tento lov na malých vodách není běžný a je podmíněný hlavně tím, že si nebudete plašit ryby ze břehu. Dost na tom, co napáchá krmítko. Velmi důležité je i to, jak zdoláváte ryby. Zdolávání působí velký hluk a ostatní ryby na lovišti, zvláště na malé vodě, hodně stresuje. Vše musí probíhat pomalu a co nejtišeji stejně tak jako pouštění ryb zpět do vody. Ryby se musí podebírat a podběrák s rybou zvedat nahoru pomalu, aby z něj necrčela na hladinu voda. Rámus okolo vody může působit celá řada drobností a zdánlivě nepatrných ruchů, na které nemusíte u velké řeky vůbec myslet. Tady je to jinak. Každá maličkost se sčítá a čím je voda mělčí, pomalejší a čistší, tím hůře pro nás.

I na malém potoce se dá chytat s krmítkem a já to často dělám, když se mi zasteskne po feederové špičce. Během let plných omylů, zklamání i drobných vítězství jsem přišel na to, že není třeba najezdit za rybami spousty kilometrů, ale že se mohu pobavit velmi dobře i na malé vodě a chytit tam takové ryby, s jakými se člověk může i pochlubit. Když chytíte pěknou parmu přes šedesát centimetrů například na řece Moravě, je to pěkná ryba, ale když ji dostanete na potoce, který má na šířku jen šest metrů, je to úplně o něčem jiném…