Kapří skokani

- Milan Tychler

Pod mýma nohama, těsně u břehu vyskočil kapr a já se pořádně lekl. Až do této chvíle byla ranní hladina malého rybníka hladká jako zrcadlo a během pár okamžiků ji kapří výskoky rozbily napadrť. Jakmile vyskočil jeden, vzápětí se přidal kousek ode mě další a pak začali skákat jeden za druhým u protějšího břehu. Kapří výskok poznám i poslepu od výskoku jiné ryby. Ten zvuk je prostě typický. Někdy ale kapři nevyskakují až nad hladinu. Jen jakoby vystrčí hlavu a hned se schovají. Proč to ale vlastně dělají? Co je vede k tomu, aby opouštěli svůj rodný živel?

Existuje více teorií, které se dokola opakují, ale abych pravdu řekl, nejsem úplně nakloněný žádné z nich. Někdo říká, že kapři vyskakují z vody proto, že je v ní nedostatek kyslíku. Jenže kapři skáčou i v době, kdy je obsah kyslíku naprosto v pořádku. Někdo zase říká, že si kapři čistí žábry nebo se snaží zbavit parazitů. Dělají to i ryby, které žádné parazity ani problém se žábrami nemají. Já bych spíš řekl, že to dělají z pouhého rozmaru a žádná zvláštní příčina za tím prostě není. Ale třeba se mýlím a všechno je úplně jinak.


Budu kapry následovat

V každém případě jsou pro mě vyskakující kapři pokynem k tomu, abych k nim nahodil. Není-li to možné, což je právě teď můj případ, protože na nahození je to daleko, musím je následovat. Rychle balím své věci, popadám dva pruty do ruky a stěhuji se na opačný konec rybníka. Není to daleko, protože tato voda má jen něco okolo hektaru, takže mi to všechno trvá jen pár minut. A kapři pořád skáčou. Motají se v celkem mělké vodě u rákosového porostu. V těchto místech je sotva metr hluboko a poměrně bahnité dno. Kapři se tu často krmí. V nánosech pravděpodobně hledají pakomáří larvy a jiné dobrůtky. Jenže právě pro to bahnité dno se tu nechytá právě lehce.

Nástrahy se boří do sedimentu a musí se nadlehčovat. Ideální je tu proto lov se splávkem. Seřizuji hloubku si tak, aby se nástraha jen lehce dotýkala dna. Jenže větší kapry nástrahy visící na vlasci nezajímají a lepší rybu takto dostanu jen málokdy. Musím proto koncovou sestavu seřídit tak, aby byl poslední brok těsně nade dnem a návazec dlouhý 25–30 cm ležel celý na dně. Když tedy chytám například na kukuřici, musím mezi dvě zrnka přidat malý kousek plovoucí hmoty, abych je nadlehčil. Zkoušel jsem variantu, kdy byla nástraha přímo na háčku i mimo háček na vlasovém přívěsu, a zůstal jsem u vlasové metody, která mi dovolí použít menší a lehčí háčky. Teď se chystám použít malou neutrálně vyváženou kuličku boilie.


Neutrálně vyvážená kulička

Mám s sebou feederové pruty, ale je to silná kaprová varianta s velkými očky, takže stačí jen vyměnit měkkou špičku za tu nejtužší a mám bezva prut na lov se splávkem, případně i klasickou položenou, protože nejtvrdší špičky už vlastně ani nejsou feederové. Je to prostě tvrdá špička prutu. Vyměnit špičky je to nejmenší a vůbec celá změna převázání z krmítek na method feeder na splávky mi trvá jen pár minut. Samo sebou spěchám. Každý výskok kapra nad hladinu mě popohání. Jenže všechno chce svůj čas a já vím, že každý uzlík musím udělat tak pečlivě, jak to jen jde, protože přílišný chvat se prostě nevyplácí. Naposledy kontroluji silným zatažením, jestli všechno drží tak, jak má, krytý vrbovým keřem střelím prakem ke skákajícím kaprům trošku kukuřice a hned za ní letí na vodu dva splávky.

S dvaadvacítkou mohu nahodit dál, jen když použiji těžší splávky, a to jsem udělal. Ono při lovu kaprů tímto způsobem na velikosti splávku tolik nezáleží, když je správně vyvážený. Samozřejmě vždy používám jen tak velký splávek, jak doopravdy musím, aby bylo vše co nejméně nápadné. Splávky jemně plesknou na hladinu, nástrahy klesnou ke dnu a teď už nemohu dělat nic jiného než trpělivě čekat.


Povedlo se

Aktivita kaprů pomalu ustává. Už nevyskakují tak často a okolo mých splávků se objevují první bublinky stoupající k hladině. Přesouvají se sem a tam a teď už stoupají na více místech současně. Konečně se jeden ze splávků dává do pohybu. Zavrtí se, popojede stranou a pak se velmi pomalu potopí a ujíždí směrem k rákosu. Zaseknu, vlasec prořízne hladinu a ta v místě záběru zabouří. Prchající kapr poplašil všechny ostatní. Tak to jsem opravdu nechtěl, ale co se dá dělat… Jen mohu doufat, že rybu v klidu zdolám a kapři se zase vrátí. Snad bude stát alespoň tato ryba za to.

Dorazila až k rákosu, kde se stáčí a uniká dál podél něho. Když už mi vytáhla z navijáku pořádný kus vlasce, víc přibrzdím a otáčím rybu na volnou vodu. Vlasec řeže hladinu jako pila, prut se ohýbá. Tak tohle mám rád. Otázkou je, jak velká ryba je na háčku. Dvaadvacítku vám bude rvát z navijáku i temperamentnější padesátka, když nechcete příliš riskovat. Kapr je na volné vodě. To je lepší, než kdyby vymetal místo kolem rákosu a břehu, kde je pár spadlých větví ze starých topolů. Žádné velké překážky, ale i jeden jediný klacek dokáže ve vypjaté situaci nadělat pořádnou paseku. Kapr dlouho krouží, a i když ho mám u břehu, k hladině se mu nechce. Nemá smysl spěchat. Konečně se objevují u hladiny první víry od ocasní ploutve a já v mírně nazelenalé vodě poprvé zahlédnu svého soupeře – vysoký lysec okolo šedesátky, možná i o fous víc. Moc pěkná ryba, jaká v každém případě stála za to, abych se zvedl z původního místa a nahradil krmítka splávky.


U protějšího břehu vlevo vyskočil kapr

Když tak kolikrát vidím u vody rybáře sedící na svých stoličkách, připadá mi to, jako by někteří z nich do země zapustili kořeny. Jakmile zasednou, už se prostě nezvednou. Dokonce i nahazují vsedě! Jednou jsem dokonce viděl jednoho, který se tak natahoval pro čihátko, které mu upadlo na zem, až se i se stoličkou převrátil. Prostě nemohl jednoduše vstát, aby si ho pohodlně podal. Že by tohle byl ten opravdový odpočinek? Prostě si sednout a odpočívat? Pro někoho snad…

Je pravda, že mnoho kolegů rybářů naprosto propadlo jakémusi stereotypu. A to tvrdě: chodí jen na jedno místo; když je obsazené, jsou naprosto otrávení; chytají stále stejným způsobem v zimě v létě… Často si říkám, jak to mají na druhou stranu jednoduché. Kupují jen pár věcí, žádné novinky, žádné zbytečnosti. Vystačí si s tím, co mají. Začínají chytat ryby koncem dubna, takže nikde nestojí na začátku roku frontu na povolenku, a končí s prvním horším počasím. Je to špatně? To tedy rozhodně ne! Je to jejich volba a jejich způsob odpočinku. Když chytí, tak chytí, když ne, tak se nic neděje. Jsou samozřejmě tací, co by rádi chytali víc, a na vině je samozřejmě to, že se málo zarybňuje. Ale o tom se bavit nehodlám.


Na bahně se musí nadlehčovat

Chci říct jen to, že pokud kapři prozradí místo svého pobytu tak očividným způsobem, jakým jsou jejich výskoky nad hladinu, pak je třeba reagovat. Někdy se stává, že ryby skáčou po celém rybníce. Jsou to jen jednotlivé výskoky osamocených ryb. V tom případě se nějakým stěhováním rozhodně nezabývám. Zrovna tak mě z křesla nezvednou výskoky rozpustilých dorostenců. Jestliže však začnou někde ve větší míře skákat i velké ryby, pak je to jasný pokyn k tomu, abych je prostě následoval, a zatím se mi to vždycky vyplatilo.

Kapři nejčastěji skáčou ráno nebo v dopoledních hodinách. Méně pak odpoledne a více zase navečer. Je zvláštní, že na některých vodách skáčou kapři mnohem více než na jiných. Asi skutečně nemá cenu zkoumat, proč to doopravdy dělají, ale faktem zůstává to, že když kapři skáčou, obvykle se dají i docela dobře chytit…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (12 reakcí)

Přečteno: 8 573x
Průměrná známka: 1.09