Rybaření není jenom lovná technika, ale jsou to i vědomosti kolem vody. A následující text bude právě o znalostech. V poslední dekádě se na našem území objevil přivandrovalec z východu - hlaváč černoústý. Původně se vyskytoval jen v ponto-kaspické oblasti (Kaspické, Černé a Azovské moře). O negativním vlivu hlaváče na původní společenstva ryb se hodně mluví, ale mechanismy zodpovědné za jeho škodlivost nebo neškodnost nejsou vždy zcela pochopeny. Jeden z důležitých faktorů mající významnou roli při rozšiřování druhů do nových oblastí, je pohybová aktivita. Kromě samotného stručného představení hlaváče, se tento text bude zabývat právě jeho aktivitou.
Hlaváč černoústý
Nejprve však pár obecných informací o hlaváči. Hlaváč černoústý je nevelká rybka, která postrádá plynový měchýř, a tak se převážně pohybuje pomocí poskakování po dně. Hlaváč preferuje místa s hojnými úkryty, jako je například kamenný zához, před prostředím s jemným substrátem. Živí se zejména drobnými bezobratlými živočichy, ale nepohrdne ani mršinami ryb, které efektivně ožírá. Hlaváč černoústý je schopný snášet nízké koncentrace rozpuštěného kyslíku i značné znečištění vody. Svojí velikostí a tvarem těla se podobá naší vrance. Spolehlivým rozpoznávacím znakem mezi těmito druhy jsou prsní ploutve. Hlaváč má prsní ploutve srostlé v přísavný terč, zatímco vranka má prsní ploutve klasicky párové.
Prsní ploutve vranky obecné (vlevo) a hlaváče černoústého (vpravo). Vranka má dvě prsní ploutve (označeno šipkami) a hlaváč má prsní ploutve srostlé v přísavný terč (šipka).
Česká republika je v současné době obklíčena hlaváčem z východu (řeky Morava a Dyje od r. 2008) i ze severu (řeka Labe od r. 2015). Hlaváč se na naše území dostal pravděpodobně s přispěním lodní dopravy a následnou migrací proti proudu. Hlaváči mohli být převezeni lodí společně s převáženým materiálem např. s říčním štěrkem nebo s tzv. balastovou vodou. Nebo mohly být jikry hlaváče přilepeny k trupu lodi. Významnost lodní dopravy v šíření hlaváče podporuje fakt, že jeho distribuce v rámci řeky bývá ostrůvkovitá a první detekovaní jedinci bývají nacházeni v blízkosti přístavů.
Celkový pohled na hlaváče černoústého (nahoře) a vranku obecnou (dole).
Vliv hlaváče na původní společenstva ryb není všude stejný. Například v Severní Americe, kam byl zavlečen již v 90. letech 20. století, významně konkuruje původním druhům ryb. Vytlačuje je ze stanovišť a konzumuje jejich jikry a plůdek. Pro evidenci jeho negativního dopadu nemusíme za moře. Například v jezerech na území národního parku Biesbosch v Nizozemí, hlaváč způsobil téměř úplné vymizení ježdíka obecného. Na našem území doposud tak drtivý dopad nepozorujeme. Pokud byly u nás v potravě hlaváče nalezeny jikry nebo plůdek, tak se jednalo o kanibalismus.
V severních Čechách sice došlo k poklesu početnosti původních druhů ryb, ale o jejich vymizení nelze mluvit. Tento pokles může být důsledkem intenzity počáteční invaze. Nicméně se dá očekávat, že příroda si po čase s hlaváčem poradí a stavy původních druhů se mohou vrátit do normálu. Zdá se, že hlaváč u nás obsadil volný prostor nehojně využívaný našimi původními druhy ryb a to především kamenné záhozy na březích řek. Navíc se hlaváč přirozeně zapojil do potravního řetězce a je hojnou součástí potravy našich dravých ryb, zejména mníka a sumce.
Mník jednovousý je hlavním predátorem hlaváče černoústého na jižní Moravě.
Tak jsme si hlaváče stručně představili a nyní se blíže podíváme na jeho pohybovou aktivitu. Jak již bylo uvedeno, hlaváč nemá plynový měchýř, a tak je v pohybu poměrně limitován, čímž se řadí mezi málo pohyblivé druhy ryb. Většinou se pohybuje jen v relativně malém domácím okrsku v rámci desítek metrů čtverečných. V období rozmnožování samec hlídá snůšku a pečuje o ni. V období otcovské péče roste samcova agresivita a je značně teritoriální. Dalo by se tedy očekávat, že v období rozmnožování budou samice tím pohlavím, které se bude aktivněji a více pohybovat. Nám se při studiu hlaváčů v nizozemských jezerech podařil prokázat opak. Při použití metod přednostně lovící ryby s vyšší aktivitou, byli samci loveni častěji než samice, což značí vyšší pohybovou aktivitu samců. Vyšší aktivita samců nebyla pouze efektem jejich větší tělesné velikosti ve srovnání se samicemi, ale ukázalo se, že jde o specifickou vlastnost samců. A to navzdory tomu, že průzkum byl prováděn v polovině srpna, tedy v období rozmnožování hlaváčů.
Teritoriální samec hlaváče černoústého. V průběhu rozmnožování někteří samci úplně zčernají.
Ale proč k tomu vůbec dochází, že se každé z pohlaví chová úplně jinak? Zde svoji roli sehrává přirozený výběr, který byl popsán již Charlesem Darwinem. Každé z pohlaví odlišně reaguje na podmínky prostředí, aby maximalizovalo svoji šanci na rozmnožení. To se promítá třeba do odlišné tělesné stavby každého pohlaví, ale i do využívání pohlavně specifických životních strategií. Tyto odlišné strategie se tak promítají i do pohybové aktivity.
Pohled na dva hlaváče černoústé.
Vyšší aktivita přináší samcům své benefity, ale i rizika. Aktivní pohyb zvyšuje pravděpodobnost nalezení potravy. Samci jsou k vyššímu přijmu potravy motivováni proto, aby byli velcí a byli schopni obhajovat svá teritoria. Vyšší aktivita samců hlaváče se promítá i v tom, že při lovu na udici častěji ulovíte samce než samici. Na druhou stranu samci aktivním pohybem riskují, protože se nepochybně častěji setkají s predátorem. Predátor přeci jen lépe detekuje pohyblivé jedince než jedince nepohyblivé.
Jedinec hlaváče černoústého slušné velikosti.
Znalost pohybové aktivity hlaváče nám může ledacos napovědět o dynamice jejich šíření do nových prostředí. S vyšší aktivitou samců by se dalo předpokládat, že budou jako první nalézáni na nově kolonizovaných místech. To potvrzují laboratorní experimenty a často se tak opravdu děje i v přírodě. Nicméně ne všude jsou na nových místech nalézáni samci jako první, což může být dáno jiným způsobem šíření než aktivním plaváním (např. zmíněnou lodní dopravou).
Hlaváč černoústý má ve hřbetní ploutvi typickou černou skvrnu.
Když už tady hlaváče máme, tak co s ním? Do jisté míry může být poměrně otravným druhem při lovu ryb. V místech s jeho početnou populací může být dominantním loveným druhem. Zkrátka ne každý rybář vyrazí na ryby za cílem ulovit co nejvíce hlaváčů. Hlaváč je malý druh ryby, a tak jistě někoho napadne ho využít jako nástražní rybičku. Nicméně je dobré mít na paměti, že není vhodné živé jedince vypouštět na revírech, kde zatím jeho výskyt nebyl prokázán. Hlaváčova svalovina je chutí podobná okounímu masu, což nabádá ke kuchyňskému zpracování. Například v Bulharsku jsou hlaváči smaženi nebo uzeni ale i nakládáni do rajčatového nálevu. Asi lze konstatovat, že v případě ulovení není nejlepším řešením hlaváče pustit zpátky. Všeobecně je nutné být obezřetný a nerozšiřovat hlaváče do dalších míst, kde se zatím nevyskytuje.
Hlaváč černoústý významně dominuje v kamenném záhozu při březích řek.
Na závěr krátké shrnutí. Hlaváč černoústý zatím u nás nenapáchal vážnější škody a bez problémů se zapojil do potravního řetězce jako potravní druh našich dravých ryb. Na druhou stranu postupně rozšiřuje svůj areál na našem území. Pro lepší pochopení dynamiky jeho invaze je důležité se zbývat jeho biologií. Samci hlaváče černoústého jsou významně aktivnější než samice. Rozdíl v aktivitě mezi pohlavími je v souladu s dřívějšími poznatky o častějším ulovení samců na udici nebo samců jako prvních kolonizátorů na invazních frontách. Informace o aktivitě hlaváče v přírodě může přispět k pochopení rozšiřování jeho areálu. Určitě bude nutné stále monitorovat stav populací hlaváče nejenom na našem území, ale v celém jeho nepůvodním areálu rozšíření.
RS Fish rybářské potřeby s.r.o
