Kanadský deník - Závěrečné cestování

- mdx

Květen

S dubnem skončil můj dlouhodobý pobyt ve Vancouveru a začalo cestování do jiných destinací. První z nich byla Havaj. Po dlouhé a studené zimě jsme se chtěli trochu ohřát před dalším cestováním v Americe. Nebyl bych to já, kdybych si na dovolenou nepřibalil muškařskou výbavu. Ostrov Oahu je vyhlášený největšími bonefish (Albula liščí) na světě. Primárně to ale byla dovolená, a tak jsem si na rybaření vyhradil jen několik hodin za celý více než týden dlouhý pobyt.

Svůj první pokus jsem provedl hned vedle našeho ubytování z útesů. Ve velkých vlnách to nemělo vůbec smysl, proto jsem to asi po půl hodině vzdal. Druhý pokus jsem vedl opět z útesů, kde jsem viděl rybařit místní na přívlač a položenou. V polarizačních brýlích jsem viděl několik jehlic, ale o moje nástrahy nejevily zájem. Nakonec jsem jednu neúmyslně podsekl za břicho.


Lov z útesů na Havaji

Když jsem si konečně vyhradil odpoledne jen na lov, zradilo mě počasí. Běžně je Havaj známá svým slunečným počasím, které je také důležité při hledání albul na mělčinách. Tyto ryby se nejvíce loví metodou „na viděnou“ - vyhledávání ryb a házení na určeného jedince. Chytání na slepo nemá velkou úspěšnost. Počasí se bohužel zkazilo a přišla velká bouřka. Na vyhlášených mělčinách se absolutně nedalo chytat a já musel od svých plánů upustit. Svou roli však sehrála náhoda. Cestou zpět na ubytování jsme se zastavili v jednom informačním centru. Při čtení nástěnky jsem si všiml, že od moře jde muškař. Okamžitě jsem za ním vyběhl a zkusil získat pár informací. Prý jsem na správném místě, kde se albuly chytají, lepší je ale chytat od začátku přílivu a samozřejmě za slunečního svitu, kdy jsou ryby vidět. Ten den byla kalná voda, poradil mi, že to můžu v zátoce zkusit na slepo. Někdy se může zadařit… No, proč to tedy nezkusit, když už jsem tady.

Sestavuji devítkový prut s plovoucí šňůrou a jako mušku navazuji krevetu. Je vrchol přílivu a voda je úplně v břehu. Na druhý hod postřehnu pohyb ryby za nástrahou. To snad byla malá albula! Házím znovu a přichází záběr. Ryba není velká a na mém silném vybavení je hned na břehu. Tentokrát to je malá barakuda. Tak přece jen nějaký úspěch… Nahazuji znovu a přichází další záběr. Tentokrát je to rána, jako když kopne kůň, a já vytahuji prázdný vlasec. Co to bylo? Těžko říct. Hodinka chytání přináší další barakudy do velikosti 40 cm a jednoho kranase modroploutvého (Bluefin trevally). Ten i přes svou malou velikost táhne slušnou silou. Přál bych si mít na prutě alespoň dvakrát tak velkou rybu. Vedle mě chytá také domorodec s wobblerem, ale nemá jediný záběr. Přichází i místní ochranka s tím, že park se bude brzy zavírat. Dáváme se všichni do řeči a chlapi jsou udivení, kolik ryb jsem chytil. Albuly tu prý jsou také až do velikosti menšího žraloka, podle slov chlapíka z ochranky. Myslím si o tom své, ale jedno je jasné - druhý den sem musím znova, a na začátku přílivu.


Kranas modroploutvý

S dnešní technikou není problém si zjistit, na kdy vychází příliv a odliv, proto jsem na místě přesně ve chvíli, kdy začíná voda pomalinku stoupat. Voda je asi o půl metru níž a já můžu zabrodit do laguny. Ta je plná života - všude se ukazují malé rybky, pravděpodobně cípali. Pomalu brodím dál od břehu a filtruji každý metr. Mezi rybkami zahlédnu i pohyb něčeho většího. Házím tím směrem a záběr přichází s prvním zatažením. Ryba není úplně malá, takže zdolávání chvíli trvá. Až u sebe zjišťuji, že jsem nebohou nafukovací rybu podsekl za tělo. Pouštím ji a postupuji dál. Zátoka má konstantní hloubku, a tak už jsem poměrně daleko od břehu. Náhle se přede mnou nad vodou několikrát objeví žluté ocasní ploutve. Snažím se do místa dohodit, ale je to moc daleko. Nemám nejmenší představu, co to mohlo být, určitě ale v slušné velikosti. Nakonec se dostávám až na hranu zátoky, kde už voda padá do hloubky. Jsem zabroděný nad pás a před sebou vidím skály pod vodou. To by mohlo být to správné místo. Místo je to dobré, ale já mám všechny mušky s těžkýma olověnýma očima. Ty jsou dobré na chytání na mělkých plážích, ale ne nad skálami. Jakmile nezačnu stahovat ihned po nahození, trhám o útesy. Mezi trháním se mi daří chytit i několik kranasů a barakud. Ta největší může mít k půl metru. Alespoň něco… Příliv pomalu stoupá, je čas se vydat zpět. Škoda, že se mi nepodařilo zaseknout větší rybu. Určitě tu jsou, jak jsem se přesvědčil hned druhý den na nejznámější pláži Waikiki. Dva velcí kranasi modroploutví se proháněli pár metrů od břehu doprovázeni hejnem jehlic. Na místě je bohužel rybolov zakázaný a já ryby podezřívám, že o tom moc dobře ví.


Detail barakudy

Po návratu z Havaje jsme strávili pár dní na Vancouver Islandu a pak už nadešla poslední část našeho pobytu - velká cesta po USA a Kanadě. V Seattlu na letišti vyzvedáváme mého otce a společně vyrážíme do Yellowstonského národního parku. Jelikož je tento článek jen o rybách, přeskočím nesčetné přírodní památky a zážitky a budu se věnovat jen muškaření.

Správce parku Yellowstone hned v úvodu zchladil moje nadšení pro chytání - řeky v parku se otevírají až na konci měsíce. Jsme tu moc brzy. Mohl bych sice chytat na řekách okolo, ty ale mají všechny zvednutou hladinu kvůli tajícímu sněhu a nedá se na nich chytat. Snad si alespoň spravím chuť v sousedním státě Montana.


Nafukovací ryba

Jenže tam je situace ještě horší a na ryby se dostávám až znovu v Kanadě, v provincii Alberta, několik set kilometrů daleko. I tady jsou řeky nahoře, ale mám domluvené chytání s Čechem Filipem, který v Kanadě žije už přes dvacet let. Máme v plánu chytat na věhlasné řece Bow, kterou budeme sjíždět na gumovém člunu. Provincie Alberta má trochu odlišná pravidla rybolovu než sousední Britská Kolumbie, daleko benevolentnější, vlastně velmi podobná jako u nás včetně toho, že se může chytat na tři mušky.

Sraz máme brzy ráno u mostu v Calgary. Dnes mě na ryby doprovází i můj otec. Sice nemuškaří, ale nechal se zlákat výletem na lodi. Místo nacházíme bez problémů. Pomáháme Filipovi dostat člun na vodu a už frčíme. Hned ze začátku si zkouším pro mě novou metodu, lov s francouzským návazcem z driftující lodě. Je to docela nezvyk a úplně mi to nejde. Řeka je mírně nad stav a podkalená. Děláme první zastávku a jdeme zjistit co na to ryby.


Pstruh obecný z Bow

První skóruje místní znalec Filip potočákem. Já mám také záběr, ovšem na háčku zůstávají pouze šupiny. Filip přidává dalšího pstruha potočního. Náhle dostávám slušný kopanec. Ryba visí a prudce vyráží po proudu. To si nechám líbit! Pomalu zdolávám silnou rybu, avšak u břehu přichází rozčarování - je to veliká „whitefish“, bílá ryba, zaseklá za prsní ploutev. Má přes půl metru a Filip říká, že takovou tu ještě nechytil. Je čas posunout se na další místo.

Lodí to jde opravdu velmi snadno. U mostu máme konkurenci v podobě místního muškaře u druhého břehu a koupajících se psů u břehu našeho. Místní rybář streameruje a zrovna zdolává rybu. Moc mu to nejde a nakonec rybu ztrácí. My prochytáváme s nymfou proud u břehu a každý skórujeme několika potočáky a whitefish. Je tu na nás až moc hluku, a tak odplouváme dál.


Duhák z řeky Bow

Několik kilometrů je poměrně jalových, a tak jen nymfuji z jedoucí lodě. Konečně záběr! Zatím největší pstruh potoční dne měří kolem 40 cm. Blíží se poledne, proto zastavujeme na ostrůvku a dáváme si oběd. Je krásné počasí, relaxujeme a užíváme si řeku. Občas projede kolem loď s muškaři. Do toho sledujeme místní ptactvo, vidíme i pelikána.

Po obědě měním taktiku a převazuji prut na streamer. Přece jen je to veliká voda a se streamerem člověk prochytá větší část. Volba je to dobrá, olivové streamery fungují i tady. Daří se mi ulovit potočáka, chytáme i další dva pstruhy duhové. Sedáme do lodě a já tentokrát za jízdy streameruji. To už jde o poznání snáz, ale záběry to nepřináší, spíš utržené mušky. Děláme ještě několik zastávek a přidáváme pár pstruhů duhových. Všechny ryby jsou v úžasné kondici. Žádné vysazované, vše je přirozený výtěr. Do cíle naší cesty připlouváme kolem osmé hodiny večer. Filip konstatuje, že kalná voda velmi zahýbala s aktivitou ryb a náš výsledek je podprůměrný. Ryby kolem půl metru jsou tu běžné a výjimkou ani není pstruh s mírou 50-70 cm. Tak snad někdy příště. I tak to byl krásný den na vodě. Tímto bych ještě jednou rád Filipovi poděkoval, že nám dělal průvodce!


Siven z řeky Athabasca

Naše cesta pokračuje stále dál na sever, mám vytipovaných několik řek kde chytat. První je Athabasca River. Od známých vodopádů po proudu se má vyskytovat 14 druhů ryb. Strávil jsem na této ledovcové řece několik hodin s výsledkem jednoho uloveného sivena. Asi je to brzkým termínem a studenou vodou. A nebo neznalostí místa. Podmínky mi opravdu nepřejí a na další řece s názvem Buckinghorse River se absolutně nedá chytat. Stále tají sněhy, takže voda připomíná barvou bílou kávu. I tak to zkouším v úplavech u břehu, ale bez jediného záběru. Dost mě to mrzí, protože tato voda je vyhlášená na arktické lipany. Toho bych moc rád chytil. Je to totiž už o dost déle než rok, co jsem je chytal naposledy. Utěšuji se tím, že poslední zastávkou je Yukon.


Arktický lipan ve svém živlu

Zprávy od kamaráda Michala jsou příznivější. Řeky jsou čisté, je ale stále dost brzo a není jisté, jestli už ryby vytáhly z jezer do řek. Zjistit se to dá jediným způsobem, a tak hned první den našeho pobytu na Yukonu vyrážíme k řece poblíž jezera Kusawa. Řeka vypadá nádherně. Nevědět, že je to sever Kanady, myslel bych si, že jsem na Zélandu. Fouká šílený ledový vítr, proto chytání věnujeme asi jen hodinku. Spolu s dalším rybářem jsme bez záběru. Michal konstatuje, že tu ryby ještě nejsou. Jinak prý jdou skoro na hod. Nevadí, cestou na Aljašku prý pojedu přes další říčky a někde už určitě budou.


Krásná yukonská řeka

Několik dní si užíváme panenskou přírodu Yukonu a Michalovo pohostinství. Je skvělý kuchař, a ještě k tomu dělá v pivovaru. Pobyt u něj byl zlatým hřebem celé cesty a rád bych mu veřejně poděkoval!!

Pak už pokračujeme jednodenním výletem na Aljašku. Tam je ještě na lososy velmi brzo a nemá cenu to ani zkoušet. Cestou zpět stavíme u spojnice jezer Kathleen Lake. Místo vypadá nádherně, tady si toho lipana musím chytit! Začínám v proudu pod mostem. Zaručeně vypadající proud ale žádnou rybu nepřináší. Kousek níž je hluboká jáma u bobří hráze - buď tady, nebo nikde! Několikrát proplují nymfy bez povšimnutí, ale pak konečně přichází záběr a vytoužený arktický lipan. Je podobný tomu našemu, jen ploutve má zbarvené více do modra. Není tu sám, a tak mám během chvíle další záběry. Je krátce po zimě, ryby jsou dost štíhlé. O to jsou dravější a nedělá jim problém nymfa jakékoliv barvy i velikosti. Dokonce jednoho dostávám i na streamer napodobující vranku. Je to docela rozdíl oproti našim podmínkám, kde chytáme na malé až nejmenší mušky. Celkem dostávám v tůni pět lipanů velikých 40-46 cm a o několik přicházím. Silně fouká a citlivost francouzského návazce není v takových podmínkách úplně optimální. Po hodince a půl jsem rybářsky ukojen, a tak si dáváme oběd u jezera a pokračujeme na cestě zpět k Michalovi.


Barvy arktického lipana

Michal má z úlovků lipanů stejnou radost jako já a navrhuje mi, že bych se při cestě zpět do Britské Kolumbie měl zastavit na rozlitinách řeky Yukon a zkusit místní štiky. Štiku jsem neviděl ani nepamatuji, a tak jeho návrh realizuji hned druhý den ráno i přes mručení své přítelkyně. Podle Michalova popisu cesty se snadno dostáváme k rozlitinám. Voda je opravdu mělká, proto volím plovoucí šňůru. Jen jsem si u kamaráda zapomněl říct o lanko. Snad to nebude vadit… Nemám sice přímo štičí streamery, ale místní dravci by nemuseli pohrdnout muškami na velké pstruhy a „steelheady“.


Yukonské rozlitiny

Několik hodů, závar, záběr a ryba je pryč i s muškou. Asi hloupá náhoda… Jenže následuje pár dalších hodů a situace se opakuje. Takhle by to dál nešlo! Co ale použít místo lanka? Někdo používá tlustý fluorokarbon, proto mě napadá zkusit otočit ujímaný návazec obráceně. Ani 0,50 mm však nepomáhá a i další ryba si odnáší mušku s sebou. Tohle nemá cenu, a tak se vracím k autu. Otce ještě napadá projít parkoviště opodál s poznámkou, že „lidi jsou čuňata“ a někdo určitě něco vyhodil nebo ztratil. Skutečně se za chvíli vrací s lankem. Má snad tři čtvrtě metru a lanko je dimenzované na menšího žraloka. Zkouším to s lankem více než hodinu, ale ryby už to nepřesvědčí. Škoda, ryby to byly pěkné, v rozmezí 60-80 cm.


Soustředění na lov večeře

Po cestě zpět do Vancouveru je ještě několik jezer, u kterých vždy večer spíme. Můj plán je na každém z nich zkusit chytit rybu k večeři. Prvním je křišťálově čisté jezero Boya. Několik ryb se ukazuje v dáli a jinak nic. Ani se moc nedivím, dno je naprosto holé a bez života. Jsme přece jen dost vysoko nad mořem. Druhý den stavíme stan u jezera Seeley. To je obklopené rákosím a ryby sbírají. To dává daleko lepší vyhlídky na rybí večeři. A také že ano! Sice chvíli trvá najít tu správnou mušku, ale jakmile nasadím olivovou larvu vážky, je vyhráno. Trvá to jen chvíli a na ohni už se pečou pstruzi. Cestou ještě nezbytná zastávka u kamaráda Míry a také u největšího muškařského prutu na světě ve městě Houston. Naše poslední rybářská zastávka je u jezera Ten Mile. Jezero je obrovské a bez lodě jsou vyhlídky na slušnou rybu mizivé. Z mola se mi ale daří několik menších duháků přemluvit. Ryby jsou krásně čisté a bojovné a všechny vracím zpět do rodného živlu. Čas je neúprosný a konec se blíží. Pomalu už se přibližujeme ke známým místům poblíž Vancouveru. Rád bych se ještě rozloučil s místními řekami, ale několik dní tu prší a řeky mají všechny vodu na tak vysoké úrovni, že se na nich nedá chytat .


Největší muškařský prut na světě

Zazvonil zvonec a mého pobytu je konec… Tři týdny cestování utekly jako voda a dost podobně i celý čtrnáctiměsíční pobyt v zahraničí. Rozhodně splnil má očekávání. Sice to občas nebylo lehké, ale pak bych si toho tolik nevážil. Zažil jsem spoustu krásných chvil strávených u vody, nezapomenutelných úlovků i nových přátelství. Díky, Kanado, a brzy na shledanou!

Autoři fotografií: Martin Dvořák, Martina Kupková

Autor: mdx - ®

Diskuse k článku (30 reakcí)

Přečteno: 6 750x
Průměrná známka: 1.03

NKanadský deník - Jdeme do finiše

Už nemusím ani chytat, jsem maximálně spokojený. Slibuji Mirovi, že odteď už bude chytat všude první a já budu jen dělat průvodce.