Abeceda mladého rybáře - způsoby muškaření

2.5.2018 - Tomáš Lotocki

V předchozím díle naší rybářské abecedy jsme si představili muškaření jako vysoce sportovní a v mnoha ohledech jedinečnou rybářkou disciplínu, při které používáme speciální náčiní, jemuž pak musíme přizpůsobit i techniku lovu. Při muškaření se používá zvláštní typ prutu i navijáku, do nějž se místo klasického vlasce ukládá muškařská šňůra, která slouží k dopravě lehoučké nástrahy - umělé mušky - na lovné místo. Samotné umělé mušky pak představují unikátní druh rybářských nástrah. Jsou zvláštní mimo jiné tím, že si je většina rybářů nekupuje v obchodě jako hotový výrobek, ale sama si je vyrábí z nejrůznějších přírodních či umělých materiálů speciálními vazačskými nástroji a pomůckami.

V našich podmínkách se při říční muškařině praktikuje zejména lov broděním

V předchozím článku jsme si také řekli, že lov na umělou mušku má svoji předlouhou historii a zejména v minulém století došlo k dynamickému rozvoji této disciplíny, která dnes neslouží rozhodně jen k lovu lososovitých ryb na tekoucích vodách, ale má mnoho nejrůznějších podob a rybolovných forem. Jednotlivé způsoby muškaření pak můžeme rozdělit podle několika kritérií, například na základě charakteru vody, na které lovíme, nebo podle druhu použité umělé mušky. A právě rozdělení na základní způsoby se bude věnovat náš dnešní článek.

Muškaři na velkých skandinávských řekách někdy kombinují brodění s lovem z loďky

Způsoby muškaření dle charakteru vody

Říční muškaření

Jedná se o nejtradičnější a nejrozšířenější způsob muškaření, při kterém se loví, jak už je z názvu patrné, na tekoucích vodách. V našich podmínkách se chytá nejčastěji na pstruhových potocích a řekách, což jsou vesměs malé a mělké toky, takže se tu praktikuje hlavně lov broděním, kdy je muškař oblečený do speciálních brodicích kalhot a holínek a pohybuje se přímo vodou. V zahraničí (Skandinávie, USA, Kanada) je zejména na velkých lososových řekách běžné také muškaření z rybářské loďky.

Jezerní muškaření

Tento způsob muškaření se praktikuje na sladkovodních stojatých vodách prakticky všeho druhu (rybnících, jezerech, přehradních nádržích atd.). V některých částech světa je velmi populární, přičemž kolébkou tohoto druhu muškaření jsou Britské ostrovy. U nás nemá takovou tradici (i proto, že v tuzemsku je jen málo stojatých vod s bohatou obsádkou lososovitých ryb), přesto se i mezi našimi muškaři objevuje stále více obdivovatelů této odnože rybolovu, kteří loví na stojácích nejen pstruhy, ale i vrcholové dravce (okouny, štiky, candáty) nebo kaprovité ryby. Při jezerním muškaření se chytá ze břehu, dá se i brodit, velmi často se při lovu používá také rybářské plavidlo (loďka, belly boat).

Jezerní muškaření nemá u nás takovou tradici jako ve světě, také tuzemští rybáři však stále častěji vyrážejí za rybami na stojaté vody

Mořské muškaření

Jak už název napovídá, tento druh muškaření se uplatňuje na největších světových vodách - mořích a oceánech. Mořské muškaření má svoji dlouho historii. Již ve druhém století našeho letopočtu píše římský historik Aelianus z Praeneste o vláčení umělých mušek za lodí při lovu tuňáků. Líčí tak s největší pravděpodobností i počátky mořské muškařiny. Na mořích se loví hlavně z lodí a používá se to nejsilnější muškařské náčiní.

Způsoby muškaření podle použité nástrahy

Už v minulém článku jsme si řekli, že v dnešní době rozeznáváme čtyři základní typy umělých mušek: suché mušky, mokré mušky, nymfy a streamery.

Samotná muškařina však byla po dlouhou dobu spojována prakticky jen s jedním typem umělých nástrah - s tzv. suchými muškami. Někteří konzervativní rybáři dodnes považují za skutečnou muškařinu pouze lov na tento druh mušek. Minulé století však přineslo dynamický rozvoj muškařského sportu a s ním také nové typy umělých mušek, vyžadující poněkud jinou techniku lovu než v případě chytání z hladiny tzv. „na sucho“. Rozvinulo se tak několik způsobů lovu muškařením, a to podle typu nástrahy, kterou používáme.

V muškařině už dávno nejde jen o lov pstruhů z hladiny

Lov na suché mušky

Suché mušky imitují živý nebo utonulý hmyz plovoucí na hladině a unášený vodou. Vyrábí se ze suchých plovoucích a nenasákavých materiálů. Většinou mají vztyčená křidélka, výrazná je i imitace nožek. Důležité je, aby mušky co nejdéle vydržely plavat na hladině. Při záběru ryba mušku tzv. sebere z hladiny. Tento způsob je považován za královský, má nejdelší tradici a snoubí se v něm účinnost lovu s jeho estetickou hodnotou. Při lovu se suchou muškou musíme neustále číst vodu a pozorovat pohyb na hladině. Podstatou suchého muškaření je totiž vyhledat sbírající rybu, která se prozradí kroužky na hladině, a přiblížit se k ní tak, abychom před ni mohli nahodit mušku a ona nás při tom nespatřila. Předtím bychom už měli mít vysledované, jaký hmyz ryby sbírají, zda loví z hladiny, nebo těsně pod ní, a na základě toho se rozhodnout pro správný vzor mušky. Sebere-li ryba naši mušku, musíme včas a správně zaseknout a poté jemně, ale bez zbytečného otálení rybu zdolat.

Na suché mušky lovíme především ryby lososovité, ale například i kaprovité druhy dávající přednost sbírání potravy ve vodním sloupci, jako jsou oukleje, perlíni, tloušti, proudníci apod. Tradice lovu se suchými muškami je u nás spojena prakticky výhradně se pstruhovými tekoucími vodami. Dnešní komplexní muškař však ví, že i na mimopstruhových a stojatých vodách žijí ryby ochotné sbírat z hladiny a dokáže se na tyto ryby cíleně vypravit.

Základní skupiny suchých mušek: jepice, májovky, chrostíci, broučci…

Imitace jepic, jako je tato olivová parašutka, představují základ chytání na suché mušky

Lov na mokré mušky

Tyto mušky imitují již utopený hmyz, který klesl pod hladinu a je unášen vodou. Jsou vyráběny z těžších háčků než mušky suché a z měkčích i savých materiálů. Vážou se s řídkým věnečkem měkkých nožek. Křidélka - pokud je mají - jsou sklopená dozadu.

Chytání „na mokro“ patří také ke klasickým technikám muškaření. S rozkvětem lovu na nymfy a na streamery byly mokré mušky na čas poněkud upozaděny, v posledních letech se ovšem zájem o „mokrou muškařinu“ opět zvedá. Na mokré mušky lovíme zejména ve chvílích, kdy ryby nejsou aktivní u hladiny. Vedeme mušku v různých hloubkách a aktivně se snažíme nalézt ryby. Obvykle se loví na dvě až tři mušky, na malých tocích někdy i pouze na jednu.

Lipan zvedající se k umělé mušce - dokonalá harmonie krásy, elegance i vzrušení z lovu

Mokré mušky jsou vynikajícími nástrahami na lov pstruhů a lipanů, zaberou však na ně i tloušti nebo plotice. Při stahování na ně často zaútočí i okoun, pohybu mokré mušky někdy neodolá dokonce ani štika. Vedle tekoucích vod se „na mokro“ dá velmi dobře chytat i na vodách stojatých. Základní skupiny mokrých mušek: klasické mokré mušky, jezerní palmery, pakomáři…

Lov na nymfy

Tyto mušky představují zvířenu dna, tzv. bentos. Nejčastěji imitují živočichy, kteří se po opuštění svého úkrytu po dně přemisťují jinam. Nymfy jsou typické potápivé mušky, které nemají křidélka.

Zvláštními muškami imitujícími zvířenu dna jsou tyto larvy chrostíků se schránkou

Při klasickém lovu s těmito muškami (tzv. „dlouhá nymfa“) na tekoucích a stojatých vodách se technika lovu příliš neliší od chytání na mokro. Nymfy podobně jako mokré mušky vodíme v různých hloubkách, necháváme je volně splývat s proudem, nebo je naopak aktivně vedeme a stahujeme.

K výraznému rozšíření chytání na nymfy došlo až ve druhé polovině 20. století. Výrazně se o to přičinili i naši rybáři - světově známý je pojem „krátká nymfa“ nebo též „česká nymfa“. Při tomto mimořádně účinném způsobu lovu chytáme na velmi krátkou vzdálenost, šňůra visí pod špičkou prutu a její konec se podle hloubky, ve které lovíme, víceméně jen dotýká hladiny. Při této technice se používají speciální nymfy imitující zvířenu dna, tzv. Bobši.

Na nymfy ulovíme i velké a bojovné říční parmy

Nymfování je jednou z nejprogresivnějších muškařských metod. Využívají ho jak běžní rybáři, tak i závodní muškaři. Na nymfy se mohou lovit jak ryby lososovité, tak i okouni, parmy, kapři, cejni a řada dalších druhů ryb.

Základní skupiny nymf: zlatohlavé nymfy, jigy, zatížené larvy, pupy…

Při vázání streamerů se fantazii meze nekladou

Lov na streamery

Tyto velké mušky představují imitaci malých rybek, larev vážek, obojživelníků, myší nebo jiných živočichů pohybujících se ve vodě. K vázání se používají větší háčky než u jiných mušek a je možné vázat je jako mokré i suché mušky. Streamery se nesnaží věrně napodobit nějakého konkrétního živočicha, při vázání pracuje zejména muškařova fantazie. Při samotném lovu je pak účelem vydráždit rybu pohybem a zbarvením mušky. Streamery jsou určeny především k lovu pstruhů a dalších dravých ryb - okounů, bolenů, štik nebo candátů. Zabere na ně s chutí také tloušť a občas i jiné kaprovité ryby. Uplatnění najdou i v jezerním muškaření - neocenitelné jsou zejména na stojatých vodách s bohatou obsádkou pstruhů duhových. Některé streamery už svojí velikostí, hmotností i zaměřením na vyloženě dravé ryby spadají spíše do kategorie přívlače a při lovu s nimi se používá vláčecí, a nikoli klasické muškařské náčiní (např. těžké trubičkové streamery).

Základní skupiny streamerů: pstruhové a okounové, štikové a candátové, trubičkové streamery (Hauzerovo peří)…

Krabička se streamery hraje většinou všemi barvami

Závěrem

I když muškaření patří mezi základní rybolovné techniky, od ostatních způsobů lovu ryb na udici se v mnohém odlišuje, a to nejen používaným náčiním a technikou lovu. V mnoha ohledech se liší i přístup samotných muškařů k lovu, rybám a přírodě jako takové. Tam, kde se loví převážně na umělou mušku, nedochází ani zdaleka tak často k porušování rybářských pravidel a drancování vod. Muškařina je také velmi šetrný způsob lovu, při němž jen málokdy dochází k fatálnímu poškození chycené ryby. Tento způsob rybařiny v sobě snoubí tradici i modernu, krásu i účelnost, vášeň pro lov i ušlechtilé a etické chování k rybám a přírodě. Ne každý rybář se s muškařinou ve svém loveckém životě potká. Kdo v ní však jednou najde zalíbení, tomu pak tato rybářská láska většinou vydrží po celý život.