Kanadský deník - studený finiš

- mdx

Prosinec


Slibný začátek zimy

Poslední měsíc roku 2016 jsem zahájil na řece Cheakamus. Na horách už nasněžilo, Tomáš jel lyžovat a tak jsem vyrazil sám. Dny se krátí a tak nebylo nutné k vodě spěchat. Většina lososů už splnila svou povinnost a tak se uvolnil i rybářský tlak. Díky chladnému počasí se vyčistila i voda a klesla prakticky na minimální průtok. Moje kroky vedly na oblíbenou tůň. Ze skály bylo vidět, že je tam stále několik coho lososů. Začínám s osvědčenou taktikou a to fialovo - růžovou muškou typu clouser minnow s těžkýma očima na plavoucí šňůře s potápivým konce. Základ je, aby muška byla dostatečně těžká a rychle propadávala. Několik hodů a je tam! Jak vidno, stále to funguje. Je to coho losos, v třecích barvách a není už úplně v kondici. Jeho tělo nese známky poranění. Pravděpodobně ze soubojů o nejlepší podmínky ke tření. Rybu pouštím a házím znovu do stejného místa. Nezabere to ani 10 minut a vodím dalšího. Ryba v podobné velikosti i kondici. Oběma lososům chybí tuková ploutvička. Jsou tedy uměle vysazení a mohl bych si jednoho z nich ponechat. V takovém stádiu to však nemá smysl. Pokud si chceme nechat lososa na jídlo, jedině čerstvou - stříbrnou rybu. Snažím se chytat dál, ale ryby už jsou asi poplašené nebo nechtějí brát. Vracím se k autu a měním výbavu za lehčí prut. Chci zkusit chytit nějaké pstruhy nebo siveny na napodobeniny jiker. Fouká velmi silný vítr který mi bere šňůru a tak nymfování není zrovna citlivé. Možná proto nemám ani záběr. Prošel jsem několik km řeky po proudu aniž bych rybu viděl. Změna nastala až když jsem došel na slepé rameno. Na rozhraní proudu vidím stát několik coho lososů. Měním nymfu za fialovo - růžového strímra, několik hodů a ryba visí! Menší ale za to ještě stříbrný coho předvádí několik pěkných výskoků, kterými bohužel plaší zbytek ryb. Hezky stavěná ryba dostává svobodu. Je pomalu čas jít domů. V tůni si však všímám stojícího sivena. Nedá mi to ho nezkusit. Strím, nymfa, jikra a nic! Buď o mě ryba ví, nebo nechce žřát a nebo to vodím jako vemeno. Třeba příště.



Úskalí zimního muškaření

Prudce se ochladilo a to mělo za následek, že moje práce se prakticky zastavila. Skoro celý týden jsem byl doma a tak jsem se rozhodl jsem se vyrazit na ryby abych se vyhnul víkendovým davům. Předpověď že bude přes den -8 mě měla trochu varovat. Dorazil jsem k řece na osmou hodinu. U řeky jsem byl nečekaně sám. Vítr a mráz že se indiánům lámali psi v zatáčkách. Jak jsem se začal oblékat, nastal první problém. Nechal jsem si brodící boty na balkóně a byly zmrzlé na kámen. Takže k vodě, namočit a stěží jsem se do nich nasoukal. Zavázat nešly. Došel jsem na oblíbený flek kde byla naprosto nulová aktivita. Po prvních pár hodech bylo jasné že to nebude sranda. Očka zamrzala asi tak po 3 náhozech - pomáhalo potopení pod vodu. Pak jsem chtěl vytáhnout víc lajny a ono to nešlo - zamrzal i naviják. Zkoušel jsem to tam asi hodinu a ani záběr. Tak jsem se začal přesouvat dolů po proudu. Chtěl jsem přebrodit nevinně vypadající proud, v půlce řeky už mi bylo jasné že to byla pěkná blbost tam lézt s mou současnou váhou. Nepomohly ani šrouby v botách. 2 metry ke břehu a už jsem to neustál. Klasické splývání s proudem s odrážením ode dna. Jenže mojí dráhu zkřížil šutr, takže sem poprvé v mé muškařské kariéře ulovil legendárního pokladníka - vykoupal se a neplatil vodné ani stočné. Kvalitní oblečení mě podrželo a nabral jsem si jen do jednoho rukávu. V autě jsem se zahřál čajem a šel chytat dál. Zmrzlá bunda, zmrzlý broďáky a ani záběr. V půl 2 jsem se vrátil k autu, uvařil si oběd a šel to ještě zkusit tam, kde jsem ráno začínal. Nakonec jsem jednu rybu k záběru ukecal, ale po záseku to skoro okamžitě povolilo. Mořský háček opět prasknul nad obloučkem. Už po několikáté... Ještě jsem asi půl hodiny házel, ale nakonec jsem to ve 3 zabalil. Ale je tu krásně.


Jeden z posledních coho lososů sezóny 2016

Před víkendem jsem se zastavil v rybářském krámu pro radu, kam teď na ryby. Díky chladnému počasí a velkému množství sněhu nejsou úplně vhodné podmínky pro pstruhy a siveny. Ochlazení má za následek zpomalení jejich metabolismu a tak málo přijímají potravu. Rada byla se vydat asi 40 km proti proudu na horní tok řeky. To však vzhledem ke sněhu vyžaduje terénní automobil s vysokou světlostí a hodně času. S kamarádem Tomášem nemáme pořádně ani jedno a tak volíme jeden z přítoků řeky Squamish. Siveni by tam měli být také i když ne v takovém množství. K vodě dorazíme na 9 ráno. Na parkovišti je pouze jediné auto. Není to ale rybář ale místní ornitolog, který zde pozoruje orly bělohlavé. Populace je opravdu silná a prý viděl i 300 kusů na jedné řece. Vidět to musí být fantazie. Chlápek odjíždí a my si chystáme pruty. Tomáš vláčecí a já, protože chci zkusit všechno, 3 muškařské. Nymfu, strímr na pstruhy a strímr na lososy. Je tu božský klid. Sněhu je dobře 3é centimetrů a tak všechno krásně tlumí. Začínáme v tůni pod parkovištěm a jako první boduje Tomáš na vláčeného strímra. Coho losos je už skoro černý. Situace se opakuje i v další tůni po proudu. Já na mušku nemám ani záběr. Voda je tu docela rychlá a těžký jig se dostane lépe ke dnu. Ve vyloženě proudných úsecích nemáme záběr ani jeden. Voda je průzračná jako gin a všude kolem posedávají orli. Je jich tu dobře několik desítek. Na největší tůni dostává Tomáš ještě třetího lososa. Začíná mít ale problém s nahazováním. Teplota je pod nulou a pletená šňůra saje vodu, která následně mrzne na cívce navijáku a nedá se s tím skoro nahazovat. Projdeme ještě pár set metrů řeky ale bez úspěchu. Z vyvýšených břehů prohlížíme vodu a nevidíme skoro žádnou rybu. Před pár týdny jich tu byly desítky. Holt nic netrvá věčně a lososí sezóna je u samého konce. Stejně jako dnešní den.


Zpátky na svobodu

Následující týden uhodily rekordní mrazy. Město Vancouver je u moře a běžná zima vypadá tak, že prší a je teplota nad nulou. Tato zima byla opravdu netypická. Teploty ve městě klesly pod 10 pod nulou a u řeky byly ještě nižší. V takovém počasí postrádá chytání jakýkoliv smysl. Lososi ve vodě už prakticky nejsou, pstruzi a siveni nepřijímají potravu a na steelheady je ještě brzo. Očka i šňůry zamrzají a tak je lepší sedět doma. Vázat mušky a čerpat informace na nadcházející steelheadovou sezónu.


Plni optimismu před lovem


Taková ryba zahřeje i v mrazivém počasí

Mrazy vydržely přesně týden a pak se opět oteplilo nad nulu. V půlce týdne jsem vyrazil prozkoumat řeku Allouette o které básnil italský kamarád. Prý jsou tam pstruzi, siveni a i šance na steelheada a krásně si tam zachytal. Prvně proběhla teoretická příprava u map, protože kolem řeky je spousta soukromých pozemků a přístup k vodě je omezený. Nakonec jsem si vybral asi 3 kilometry dlouhý úsek mezi mosty. Auto jsem nechal u horního mostu, převlékl se do rybářského a šup k vodě. Řeka má úplně jiný charakter než jsem doposud chytal. Mělká, pomalá a i voda nebyla tak čistá jak v horách. Vypadala dost mrtvě a to nejenom kvůli kostrám lososů, které byly všude kolem. Poctivě jsem prochytal celý úsek, tůň po tůni a neměl jsem ani záběr. Rybu nevidět ani neslyšet. A to byla poslední rybářská výprava roku 2016. Teploty opět klesly hluboko pod nulu a tak bylo lepší se věnovat práci, přípravám a oslavit Vánoce a Silvestr. Nový rok určitě přinese spoustu nových zážitků.


Krajinka v zimním hávu


Nízká teplota vždy vyčistí vodu

Autor fotografií: Martin Dvořák

Článek byl publikován v časopise Rybářství.

Autor: mdx - ®

Diskuse k článku (4 reakce)

Přečteno: 3 475x
Průměrná známka: 1.1

Související články

Kanadský deník - déšť, lososi a zase déšť

V zatáčce mě zaujme rybář s notně ohnutým prutem. Jdu zkontrolovat co se tam děje.