Když jsem seděl u vody, honilo se mi hlavou jaké video natočit, aby nebylo stejné jako ty ostatní. Delší dobu jsem měl v plánu dát dohromady něco o amurech. Chytat je - ale na boilie nebo kukuřici - mi přišlo celkem běžné. Seděl jsem a pozoroval rákosí, které se neustále hýbalo… Co takhle hodit kus rákosu na hladinu? Během chvíle jsem uviděl amura, jak rákos jemně sebral z hladiny. „To je ono!“ proběhlo mi hlavou.
Vymodlená povolenka
Je začátek prázdnin a my se chystáme do Maďarska, které je ideálním místem k pokusu ulovit nějakého amura. Z úsporných důvodů s sebou beru pouze prut s navijákem, pár drobností a věci na natáčení. Po příjezdu na místo mám hodinu na to, abych si koupil povolenku na svazovou vodu. Na internetu jsem zjistil, že k vydání stačí český rybářský lístek a průkaz totožnosti. Po příchodu do obchodu mě ale prodavač vyvádí z omylu - prý musím mít maďarský rybářský lístek, který on nevydává. Mám se prý podívat na internet, kde se dá sehnat. To, že dnes nenahodím, je jisté. Ale jak to bude po zbytek výpravy?!
Další den zjišťuji, že k vydání lístku musím složit zkoušky, které sestávají ze dvaceti otázek. Prostřednictvím internetové aplikace Nébih absolvuji úspěšně zkoušky v angličtině a po zaplacení poplatku dostávám e-mailem státní rybářský lístek určený pro turisty. Zamířím tedy zpět do obchodu, ale tam na mne čeká další překvapení: prodejce potřebuje lístek na papíře. Musím tedy zpět do města a najít místo, kde mi lístek vytisknou. Naštěstí nacházím papírnictví s tiskárnou a následné vyřízení povolenky je tudíž už otázkou pouze několika minut.
Konečně u vody
Před nahozením si chci zmapovat revír. Po chvíli objevuji pár amurů vyhřívajících se na hladině, házím do vody stébla rákosu, ale dlouhou dobu se nic neděje. Hlavou se mi honí, že zde nejspíš neuspěji, ale po delším čekání to přichází - dlouhé válcovité tělo amura se přibližuje k rákosu, který následně mizí pod hladinou. Teď rychle připravit věci a hurá na ně!
Vybavení a montáž
Mám s sebou cestovní prut, jehož výhodou je, že ho jednoduše zabalím do batohu a zároveň z něj udělám během chvíle buď plavačkový, nebo feederový speciál. Skládá se z pěti dílů a špičky. Vrhací zátěž má 45-75 g, délku 3,3 metru. Na navijáku mám kmenový vlasec v síle 0,18 mm. Používám velmi jednoduchou montáž - buď použiji kulové plovátko, se kterým dohodím dál, a nebo jako zde v Maďarsku pouze návazec s háčkem velikosti 8, který navážu na kmenový vlasec. Jako návazec volím fluorokarbon v síle 0,12 mm. Rákos plave na hladině, a jelikož budu lovit podél břehu, kde se ryby krmí, je tato metoda ideální. Uříznu si kus rákosu, nastražím na háček a vše je přichystané. V jednoduchosti je krása!
Čekání na záběr
Když mám prut připravený, mířím k vodě s vidinou snadno chyceného úlovku. Realita je ale jiná. Hodiny ubíhají a já jsem stále bez záběru. Přesouvám se o kousek dál, kde zahlédnu pohyb v rákosí. Stéblo nahazuji těsně podél břehu a po chvíli se objevují víry, na které tak dlouho čekám - konečně amuři! Rákos mizí vzápětí pod hladinou a já zasekávám. Začíná můj první maďarský souboj. Amur si bere z cívky metr za metrem a já už vím, že mě čeká dlouhý boj. Vím z vlastních předchozích zkušeností, kdy jsem ulovil krásné amury z hladiny, že pokud člověk chytá na 0,12 mm slabý vlasec, trvá boj několik desítek minut a sebemenší chyba s brzdou vás může stát rybu. Ani tady tomu není jinak. Po 25 minutách dostávám rybu na dosah podběráku, ovšem jakmile zvětří sítku podběráku, vyskočí a míří si to na volnou vodu.
Za dalších pár minut konečně navádím amura do podběráku. Metr ukazuje krásných 70 cm a ryba pak putuje rychle zpátky do vody. Čím déle tu chytám, tím je mi jasnější, že zdejší amuři jsou velmi opatrní a že natočit tady tolik vysněné záběry amurů požírajících rákos nebude nic jednoduchého. Za kamerou sedím celých osm hodin a mám čtyři záběry amurů požírajících rákos z hladiny, z toho tři proměněné ryby přes 60 cm. Den tudíž končím zcela vyčerpaný, ale pln zážitků.
Změna plánu
Druhý den se vydávám na rybník již ráno, ovšem sotva rozbalím věci, začíná pršet. Mám takové tušení, že budu bez záběru, ale člověk nikdy neví, a tak nahazuji. Po třech hodinách bez kontaktu, kdy se ryby stáhly ke dnu, zase balím. Podle předpovědi by odpoledne mělo být lepší počasí.
Předpověď opravdu vychází a já tak mohu opět zamířit k vodě. Volím pěknou zátoku, kde můžu nahazovat pouze spodem. Ve vodě jsou občas překážky, ale zato jsou zde amuři. Uplyne sotva půl hodiny a já mám na prutu prvního amura. Snažím se ho dostat od kořenů, po chvíli se mi to daří, následuje ještě pár výpadů a pak je můj. Není to žádný obr, metr ukazuje 51 cm. Sotva se rozkouká, posílám ho s přáním „Tak teď můžeš poslat tátu…“ zpět do vody. To ještě netuším, co mě čeká.
Během pěti hodin strávených u vody mi přichází čtyři záběry, tři proměním z toho a v podběráku se mi vystřídají amuři jak přes kopírák: 50, 52 a 53 cm. Vůbec mi nevadí, že jsem dnes ulovil pouze malé ryby. Ulovit cokoliv touto metodou je velký zážitek a vyžaduje to spoustu trpělivosti. Cestou na pokoj ještě spatřím na stromě krásného roháče obecného, který patří k největším broukům Evropy a v této lokalitě se hojně vyskytuje.
Úspěšný poslední den
Řídím se vypozorovanou aktivitou amurů a k vodě přicházím až dopoledne kolem desáté hodiny. Sleduji rákosí lemující břeh a při tom chystám prut. Hladina je jako zrcadlo a nikde ani stopy po amurech. Házím tři stébla rákosu na hladinu a čekám, co se bude dít. Po půl hodině jsou stébla pořád na hladině… Najednou se však lehce zvedá vítr, nese stébla o kus dál podél rákosí a já si zatím připravuji věci na natáčení. Když se podívám zpět, není na hladině po stéblech ani známka. Prut už mám připravený, a tak nahazuji směrem, kde jsem viděl stébla naposled.
Vítr pomalu unáší stéblo po hladině do té doby, než se zasekne o hradbu rákosí. To je ono! Vtom se kolem rákosu začnou dělat víry, které po chvíli mizí. Najednou vidím černou siluetu, jak si to míří k nástraze. Amur bez jakéhokoliv mlasknutí potápí stéblo a já po jemném napnutí vlasce ihned zasekávám. Okamžitě po záseku začíná neskutečná jízda. Ryba si dělá, co chce, a já jen tak tak krotím její nečekané výpady. Když souboj trvá už 45 minut, vyplave amur na hladinu a já ho opatrně navádím do podběráku. Sotva zbystří břeh, ryba znovu vypálí na volnou vodu. Po několika dalších minutách zdolávání hlasitý zvuk brzdy ustává a já se dívám na krásného amura v podběráku. Rychle fotím a pouštím rybu zpět do vody. Její míra atakuje hodnotu 80 cm a mě opanuje radost. Během dne se mi podaří vytáhnout ještě jednoho krásně zlatého amura kolem 60 cm. Výpravu tak končím úspěšně.
Od začátku jsem chytal na fluorokarbon silný 0,12 mm a věděl jsem, že velcí amuři chytaní na položenou nejsou v mých silách. Přesto jsem vytáhl několik amurů, kteří svou váhou vysoce převyšovali nosnost vlasce, na který jsem chytal. A to byl ten pravý adrenalin! Konečně mým cílem zde bylo natočit záběry, na kterých ryby požírají rákosí, a to se mi nakonec podařilo. Vy se tak můžete těšit na video dostupné na internetu pod názvem Lov amurů pomocí rákosu. Tak příště zase na viděnou!
www.chytil.cz
