Štiky na rybičku?

- Milan Tychler

Štiky na rybičku? Vždycky se tak chytaly a určitě i budou, pokud se to nezakáže. Ale je vlastně důvod zakazovat lov na rybku? Skutečně je nastražená rybka tak neodolatelná, že na ni skočí každá štika? Opravdu má každá štika spolknutou nástrahu hluboko v jícnu, anebo se vám prostě příčí používat jako nástrahu jiného živého tvora? Jsou rybáři, kteří se lovu na živou rybku nevzdají, i tací, co to s živou rybkou nikdy nezkusí, a pak ti, co od tohoto lovu upustili…


S tímto jsem kdysi chytával

Já se narodil v době, kdy se nad nastražením živé rybky nikdo ani slůvkem nepozastavil. Běžně se rybky prošívaly a nastražovaly na velký dvojháček, jehož hroty směřovaly dozadu, aby mohla štika nástrahu snadno spolknout, a nástraha se nechávala dravci dlouhé minuty, aby bylo jisté, že štika rybku opravu spolkne. Lov bez lanka byl ovšem naprosto nemyslitelný. Lanko ale nemělo chránit před případným utržením štiku, nýbrž rybáře, aby nepřišel o svůj úlovek. Bylo to naprosto normální a mnozí moji vrstevníci tuhle věc prostě vůbec neřeší. Loví tak dodnes.

Chytalo se i na vláčené nástrahy. Samozřejmě. Ale cílem opět nebylo chránit štiky a nebo se chovat „sportovně“. Štiky se nepouštěly. Někoho prostě nebaví sedět a čekat na záběr a jiný ryby raději hledá a baví ho lovit přívlačí. Našly se i výjimky. Byli rybáři, kteří dovedli krásné ryby pouštět bez toho, aby jim to křičící dav téměř nařizoval, a stejně jako dnes se našli i takoví, kteří nevěděli, kdy mají dost. Když se tak dívám zpět a pak se rozhlédnu okolo sebe, musím říct, že se některé věci vůbec nezměnily. Sílí sice tlak na to, aby se upustilo od používání živé nástrahy k lovu štik, jenže mnohokrát jsem se přesvědčil o tom, že je tomu tak spíš jen na internetu. Dokonce jsem byl svědkem toho, jak mravokárce jinak káže a jinak činí. Směšné, ale je to tak. Internetových kazatelů jsou mraky…


Teď raději chytám přívlačí

Ale ať chceme, nebo ne, věci se přesto mění a s ohledem na štiku rozhodně ne k lepšímu. Změnil se především tlak na rybářské revíry. Ten je vskutku obrovský, což v praxi znamená, že se také odnáší spousta ryb. Potkat se pak se slušnější štikou je pro mnohé starší rybáře, zvyklé na to, že slušnější štika byla dřív za každým keřem, téměř nemožné. Neříkám, že velké štiky v našich revírech nejsou, to rozhodně ne. Ale najdeme je jen na velkých vodách, dál od břehů a loví se hlavně hlubinnou přívlačí. Jistě že se občas chytí velká štika i jinak, tedy klasickou vláčkou ze břehu, ale ruku na srdce všichni, kdo chytáte štiky: Kolik pěkných štik do roka takto chytíte? A myslíte, že by se daly chytit na živou rybku? Rozhodně nedaly, protože tam prostě nejsou.

Rybáři nějak pozapomněli na to, jakou funkci má štika ve vodě a že naše revíry nejsou vody štiky, jako třeba některá švédská jezera nebo delta Dunaje. Štika působí ve vodě jako jakási zdravotní policie a stará se o to, aby likvidovala nemocné a všelijak poškozené rybky, čímž pečuje o to, aby byla ve vodě populace jiných ryb zdravá. Brání přemnožení některých rybích druhů. Vyrovnává hranici mezi tím, co je špatně a co ostatním rybám prospívá. Když vezmeme vodě dravce, bude to špatně. Když jich dáme do vody pro potěchu rybářů moc, vodě tím rozhodně neprospějeme. A jak se na této věci podílí skutečnost, že někdo loví štiky na rybku a jiní přívlačí? Nijak. Můžeme štiky chránit, jak chceme, a pouštět je, jak chceme, vždycky ji někdo chytí a odnese…


Zahlédnout takto štiku je čím dál vzácnější

Vidím, jak mnoho rybářů nahazuje své rybky do vody. Už nechytají s rybkami prošitými dvojháčky, tedy drtivá většina už to nedělá, a chytají opakovaně malé štičky. Ovšem to samé vidím i u přívlače. Vidím, jak se právě vysazené anebo loňské štičky opakovaně vrhají na nástrahy. Někteří rybáři je opatrně zbaví háčků a pouští. Jiní je pro jistotu přeměří. Co kdyby měla centimetr přes padesát?! Pak by byl její osud zpečetěn.

Staří rybáři používali a stále používají velké trojháčky i velké rybky. Všichni ne, ale ti, co znám, to dělají. Většinu z nich malá štika nezajímá. Používají i hodně silné vlasce, takže štiky běžných rozměrů nemají šanci. Jdou na jistotu. Možná se vám zdá tento lov nefér a mnozí nazývají tyto rybáře masaři, protože štiky odnáší. Jenže já vidím i to, že když se jim na nástrahu vrhne malá štička, přitáhnou ji ke břehu, kde ji háčku opatrně zbaví. Nechají ji ve vodě a na břeh ji netahají. Velká rybka je nad síly malého dravce a nespolkne ji. Naproti tomu vidím mladého nadějného sportovního rybáře, jak zasekne během dopoledne sedm štiček, na které sahá suchýma rukama a trojháčky své nástrahy jí rve až ze žaberních oblouků dost nešetrným způsobem. Sice si žádnou štiku neodnese, ale ve vodě za ním zůstane rybí hřbitov.


Dokonalá miniatura

Myslím, že problém neleží v tom, zda chytáte, či nechytáte na rybičku, ale v tom, jakým způsobem to děláte. Také si nemyslím, že rybka je mnohem účinnější nástraha než nástrahy, které používáme na přívlač. Jak už jsem řekl, je to hlavně otázka přístupu a zdravého rozumu.

Já už na živé rybky nechytám. Není to z toho důvodu, že by se mi tento lov příčil. Je to pro mou pohodlnost. Když chci jít na štiky, stačí vzít jeden prut, tašku s nástrahami nebo prostě jen nastrkat do kapes vesty, co potřebuji, a jdu. Kdybych chtěl chytat na rybku, znamenalo by to, že nejdřív musím na rybičky, pak je musím opatrovat, aby nelekly, a vůbec to přináší spoustu komplikací a podle mě i promrhaného času, který mohu trávit tím, co mě baví – lovem. Také mě nebaví sedět u rybky na jednom místě. Raději se toulám okolo vody a ryby hledám. To by šlo i s rybkou, ale tahat s sebou nádobu s rybkami, to se mi opravdu nechce, zvláště když vím, jak neutěšený stav na našich vodách panuje pokud jde o velké štiky.


Takových během roku moc není

Chytám převážně lehkou přívlač, protože mě baví chytat hlavně okouny, tlouště a parmy. Ovšem pokud se vypravím na štiky, případně candáty, nepoužívám malé nástrahy a součástí sestavy je vždycky tenké lanko. Chytím během roku dost štik. Nepoměrně víc, než jsem jich chytával kdysi. Je v tom ale podstatný rozdíl. Dříve měla snad každá štika míru a dnes jsou to skoro bez výjimky štíhlata. Ryb nad šedesát centimetrů je jen pár do roka a nevezmu si ani jednu, i když vím, že jejich čas velmi brzy nadejde. Zvláště pak na malých vodách nemají šanci. Jeden rozdíl mezi skupinou těch, co loví přívlačí, a na rybku, přece jen je. Neznám nikoho z těch, kdo loví na rybku, že by všechny štiky bez výjimky pustil. Samozřejmě jim to nemohu mít za zlé. Odnést si úlovek v rozumné míře patří k rybaření.

Štiky v našich vodách jsou tak trochu ohroženým druhem. I ta kvalitní násada se shání čím dál hůř. Pamatuji doby, kdy když přišel „štičí čas“, vídával jsem jich na mělčinách spousty. A že mezi nimi byly kusy! Odlovit generačky na malých potocích a struhách byla hračka. A teď? Zahlédnout štiku jen tak ve vodě je čím dál vzácnější. S lítostí vzpomínám na dobu, kdy jsem mohl pozorovat, jak za velkou jikernačkou plulo hned několik roztoužených mlíčáků, a sotva zmizeli ze scény, objevila se další skupinka…


Snad jí dá šanci i někdo jiný…

Rybáři dnes ženou rybařinu do maximálního extrému v mnoha směrech a tlak na vodu je enormní. Proto musí být i opatření enormní, má-li se zjednat náprava, pokud je to vůbec možné. Určitě souhlasím s myšlenkou zákazu používání malých rybek a podporuji ji. Souhlasím i s ročním limitem pro ponechání si štiky. Podpořím i zvednutí míry tohoto úžasného dravce. A co udělat s těmi, kteří rvou své trojháčky z malé štiky i s jejím jícnem? Na to se mě raději ani neptejte…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (358 reakcí)

Přečteno: 20 060x
Průměrná známka: 1.13