Jak bojují naše ryby

- Milan Tychler

Pro rybáře je každá zaseknutá ryba vždycky tak trochu překvapením a tajemstvím až do chvíle, kdy ji opravdu zdolá a vidí. Samozřejmě, když máte nakrmeno na nějakém rybníce hromadou kukuřice, boilie a pelet, mnoho tajemna si neužijete, protože vaším úlovkem bude pravděpodobně kapr. Ovšem ani tak nevíte, jak bude velký, může zabrat amur nebo pěkný lín a nikdy nevíte, jak bude ryba velká. To na řece, to je jiná, zvláště pokud chytáte třeba feederem a jako nástrahu použijete masné červy. V létě někde pod jezem, kam se stahují snad veškeré rybí druhy z okolí, tam skutečně můžete zaseknout cokoli a není ničím neobvyklým, když i na malé říčce za chvíli ulovíte třeba deset různých ryb.


Tahle placka se moc nebrání,

Například na takové řece, jako je třeba Morava, se běžně setkáte s ploticí, cejnem, cejnkem, ouklejí, perlínem, karasem, ostroretkou, podouství, hrouzkem, parmou a tak bych mohl dál pokračovat, přičemž bych musel přidat i okouna a malého sumce. Zkrátka na řece je každá zaseknutá ryba skutečně tajemstvím, protože se na lovišti mísí. Jsou tam ryby malé i velké a to je jeden z důvodů, proč mám tekoucí vody rád. Podobné je to, když lovíte lehoučkou přívlačí. To ulovíte nejen dravce, ale na maličké nástrahy zabírají i kaprovité ryby.

Nejkrásnější rybářské období jsem prožíval jako kluk, když jsem všechny ty ryby a rybky teprve objevoval. Každý nově ulovený rybí druh pro mě byl opravdovým zážitkem a vzpomínám si, jak mě neskutečně nadchla moje první ulovená vranka nebo střevle, protože to byly ryby, které se vůbec nechytaly běžně a už vůbec ne všude. K vrance musím říct, že jsem chytil snad jen tři v životě. Střevle nebyly problém, když člověk věděl, kde jsou. Takovou radost jako z toho malého dráčka jsem neměl ani z kapra, kteří už byli i tenkrát všude. Od té doby jsem ulovil všechno, co v našich vodách plave, včetně slunečnice pestré, mřenky a piskoře. Některé ryby vyloženě náhodně, za některými jsem musel cíleně jet. A přesto všechno je každá ryba i teď tajemstvím, dokud není v podběráku.


Kapr dovede zabojovat

Časem se rybář sice naučí rozeznávat podle způsobu boje, jakou rybu má na háčku, i když ji nevidí, ale můžete se samozřejmě mýlit. Stává se totiž, že některé bojovnější ryby prostě nebojují, a naopak ryby známé svou pasivitou se dokážou vzepřít, když chtějí. Pro některé druhy je typická jejich bojovnost a pro jiné zase jejich pasivita.

Tak například taková parma je opravdová bojovnice. Ta se tvrdě brání do poslední chvíle a zadarmo nedá ani centimetr vlasce. Mnoho rybářů už mělo na prutu velké parmy, které si dobily svou svobodu zpět buď okamžitě po zaseknutí, takže rybář ani netušil, jakou že to rybu vlastně zasekl, nebo během tvrdého boje a dalším se to podařilo až v poslední chvíli těsně před podběrákem.


Parma patří mezi nejbojovnější ryby vůbec

Neméně bojovný je říční kapr, ale i sumec, přestože vypadá jako lenoch. Je neuvěřitelné, jak sebou dovede sumec mrsknout, když chce. Ale bojovné jsou i menší ryby. Například taková ostroretka. Ta stále poškubává hlavou a na prutu ji snadno poznáte. Silně táhne i velká podoustev a docela bojovný je i cejnek malý. Naproti tomu je takový cejn velký opravdový lenoch, který příliš nevzdoruje. Krátce po zaseknutí to i větší ryby vzdají a pak tu placku prostě přitáhnete k podběráku. Zvláštní jsou candáti. Někteří menší jsou jako čertíci v krabičce a většího táhnete jako poleno. Ovšem měl jsem na prutu i větší kusy, které se dovedly bránit hezky čiperně. Tady záleží hodně na tom, v jaké hloubce rybu zaseknete. Ovšem hloubka je stěžejní nejen u candáta. Když zaseknete nějakou rybu v hloubce, asi se tam necítí tak ohrožená jako na mělčině a bojuje jinak.

Mnohokrát se mi stalo, že jsem při lovu menších ryb na mělké vodě, a to jak na řekách, tak na stojácích, zasekl něco většího, a následoval naprosto neřízený a divoký úprk, někdy doprovázený i výskoky nad hladinu. To pak často skončilo utrženým vlascem nebo vytržením háčku z rybí tlamy. Neuvěřitelně mě kdysi překvapilo, že i větší cejn v takovém případě prostě prchá po hladině.


Ostroretka typicky klepe hlavou

Některé ryby si rády vyskočí i nad hladinu. Je neuvěřitelné, jak dokáže skákat takový duhák nebo třeba štiky a po zaseknutí často vyskočí z vody i velký jeseter. Dokonce i na mělčině zaseknutý kapr dokáže vyskočit nad hladinu. To se mi stalo zrovna minulý týden. V mělké zátoce pískovny lovili okouni. Hnali rybky ke břehu, ty skákaly na všechny strany, a když se v takovou chvíli ocitnete u vody, ulovit nějakého toho pruhatce je celkem snadné na cokoli. Nepřemýšlím proto ani chvilku nad nástrahou a na konec vlasce vážu zatížený streamer. Posílám ho za hejno lovících okounů a táhnu ho směrem k mělčině. V hloubce sotva půl metru přichází téměř okamžitě rána do prutu a následuje divoký úprk v mělké vodě podél břehu, kde se najednou vymrští nad hladinu docela slušný kapr. Spíš než že ho mám na prutu, to vypadá, že ho unikající ryba vyplašila. Ale ne, je to můj úlovek…

Překvapením začínajícím pořádnou ránou do prutu bývá hlavně bolen, zvláště ve chvíli, kdy je nevidíte lovit. Když okolo vás přichází jedno zalovení za druhým, jste na to připravení, ale když najednou při absolutním klidu přijde rána do prutu a rychlý únik, může vás to trochu zaskočit. O bolenech se říká, že jsou to bojovné ryby, ale má zkušenost je jiná. Ano, prvotní nápor je impozantní, avšak dlouho to nevydrží. Vytrvalost bolenovi chybí. Je to prostě jen sprinter na krátkou trať.


Duhák si rád vyskočí

Jsou ryby, které bojují na otevřené vodě, a přesto jsou hodně vytrvalé, a naopak ryby, které se snaží unikat do překážek, ve kterých hledají záchranu. K těm prvním patří amuři. Tyto sladkovodní „torpéda“ mají neuvěřitelnou sílu. Desetkrát máte rybu u podběráku a desetkrát vám zase odjede do stejné vzdálenosti. Pak ji vyndáte konečně na břeh a ona pořád jančí tak, že vám zničí podběrák. Velký amur, to je pán. Ani kaprům vytrvalost nechybí a dovedou pořádně zabojovat. Zvláště ti štíhlejší, říční s velkými ploutvemi se do toho dovedou opřít, ale můžete si být jistí, že jakmile je někde poblíž nějaká překážka v podobě křoví, větví, spadlého stromu, vodní rostliny nebo cokoli jiného, kapr zamíří zcela neomylně právě tam. Také úhoř se často chytá všeho, co má v dosahu, a mezi překážkami často uváznete na mrtvém bodě.

Nejednou se stane, že zaseknete a zdoláváte velkou rybu. Ta se někdy brání hodně divoce a často se osvobodí, takže ani nevíte, co to bylo. Jindy máte pocit, že je na prutu velká ryba, avšak brzy máte tušení, že tu něco nehraje. Ryba jde divně do boku. Je sice těžká, ale brání se zvláštně. Pak se ukáže, že není ani tak velká, ale je podseknutá na takovém místě, že klade jen velký odpor, aniž by vynakládala nějak zvlášť velké úsilí.


Bolen je sprinter na krátkou trať

Třeba nepoznáte hned po zaseknutí, jakou rybu na háčku máte, ale když zdoláte pár cejnů a pak zaseknete třeba i menší parmu, bude vám hned jasné, že máte na háčku jinou rybu. Přirozeně budete zvědaví, co to je. Klidně to může být ta parma, možná je to menší kapr, jenže dobře se brání i taková igelitka z Tesca. U vody nebývá o překvapení nouze a jistě je to jedna z věcí, které nás na rybách baví. Je vzrušující mít na háčku něco, co se silně brání, a vy nevíte, co to je. Jste neskutečně zvědaví, rádi byste se do prutu pořádně opřeli, jen abyste už viděli tu rybu, jenže zkušenost vám říká, abyste nespěchali, protože byste mohli o svůj úlovek rychle přijít. A tak se krotíte, trpělivě vodíte rybu, povolujete a zase navíjíte. Vždycky, když se ryba prudce rozjede, zatrne vám až do morku kostí a bojíte se, aby vám najednou nezasvištěl vlasec kolem hlavy a přetržený se nezatřepotal za vámi. I to je jeden z důvodů, proč jsme u vody, ale je toho víc…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (11 reakcí)

Přečteno: 6 475x
Průměrná známka: 1.11