Abeceda mladého rybáře - splávek

27.6.2017 - Tomáš Lotocki

V minulém článku jsme se začali věnovat rybolovné technice zvané plavaná. Uvedl jsem v něm, že se jedná o jeden z nejstarších a přitom stále nejpopulárnějších způsobů lovu ryb na udici, který se v dnešní době rozvinul do mnoha rozličných podob, což jsme si ukázali i představením speciálních typů plavačkových prutů. Ale ať už chytáme na bič, nebo na děličku, na matchovku, nebo na boloňézku, jako signalizátor záběru nám bude prakticky vždy sloužit splávek. Splávek je jednou z nejtradičnějších součástí výbavy rybáře. Přestože ho spojujeme hlavně s lovem na plavanou (tedy „na lehko“), uplatnění může najít i při lovu dalšími rybolovnými technikami. Dnes už totiž existuje nepřeberné množství nejrůznějších druhů splávků. Každý typ splávku má přitom své charakteristické vlastnosti a hodí se do určitého prostředí a k určitému rybolovnému způsobu. Úplně jiný typ splávku použijeme při lovu s bičem na menší proudné říčce a při chytání s odhozem na hluboké přehradní nádrži. V tomto díle naší rybářské abecedy si tedy představíme různé typy splávků, řekneme si, jaké funkce splávek při lovu plní a jak ho správně uchytit na vlasec, aby byla naše sestava dokonale vyvážená.

Splávek

Splávek je druh rybářského náčiní sloužící především (ovšem nejenom) jako signalizátor záběru při lovu na plavanou. Splávky mají různý tvar, barvu, velikost i gramáž. Vyrábějí se zejména ze dřeva, polystyrénu, plastu, korku, ale například i z dikobrazích ostnů. V dřívějších dobách se jako splávky často používaly obyčejné husí brky. Splávek by měl při záběru klást rybě co nejmenší odpor, proto se zpravidla používají štíhlé tvary, záleží však také na typu vody a způsobu lovu, ke kterému je splávek určený. Velikost a gramáž splávku se volí přiměřeně lovené rybě a rybolovné technice. Splávky mají různou barvu, obecně však platí, že spodní ponořená část by měla být nenápadná, aby nevzbudila nežádoucí pozornost ryby, naproti tomu vrchní část nad hladinou by měla být dobře viditelná, abychom mohli snadno indikovat záběr. V případě, že ryba objeví nástrahu a začne ji ochutnávat, její zájem o potravu se přes vlasec přenáší na splávek. Jeho vyčnívající část se začne kymácet a přitápět. Pokynem k záseku bývá obvykle rozjetí splávku po hladině, popř. jeho položení do vodorovné polohy nebo naopak jeho úplné ponoření pod vodu.

Signalizace záběru ovšem není jedinou rolí splávku při lovu na plavanou: plní i nosnou funkci sestavy. Jeho umístění na vlasci rozhoduje o hloubce, v níž se bude nástraha pohybovat. Splávek také usměrňuje pohyb nástrahy ve vodním prostředí a má ještě mnoho dalších dílčích funkcí.

Kromě klasické plavané se splávek může dobře uplatnit i při lovu na položenou (tzv. lov na panáka), nebo tzv. na polotěžko, při kterém používáme klasické plavačkové náčiní, ale celou sestavu přetížíme tak, že nám zátěž na dně udržuje nástrahu na jednom místě - tyto způsoby lovu jsme si představili už v jednom z předchozích dílů našeho seriálu. Splávky se uplatňují i při lovu velkých dravců (káča, podvodní splávek). Dnes se dokonce vyrábějí i speciální splávky na feeder, určené k označení lovného místa pro následné zakrmování.

Obecně platí, že z hlediska tvaru a umístění na vlasci rozdělujeme splávky do dvou základních skupin: splávky pevné a splávky anglické. Někdy se splávky dělí na pevné a průběžné, což je podobné, ne však úplně stejné. Jak si posléze ukážeme, i anglický splávek se dá uchytit na vlasec napevno, naproti tomu existují i typy s tvarem pevného splávku, u nichž používáme průběžnou montáž (například průběžné splávky na dravce).

Pevné splávky

Pevné splávky jsou určeny k lovu na stojatých i tekoucích vodách a využít je lze při plavané jak na chytání s odhozem (na matchový nebo bolognesový prut, tzv. matchovku nebo boloňku), tak i při lovu s biči a děličkami. Skládají se z anténky, korpusu a dříku. Uchycení dnešních splávků se většinou provádí protažením vlasce očkem na korpusu a uchycením několika kusů plastové nebo silikonové bužírky na dřík splávku. Vhodný splávek k lovu vybíráme podle několika základních požadavků, které vycházejí ze způsobu lovu, typu a proudění vody, povětrnostních podmínek apod. Obecně platí, že na stojaté a mírně tekoucí vody používáme splávky tužkovitého tvaru a na rychle tekoucí vody naopak zavalité až kulaté typy. Důležitou roli hraje i správné vyvážení splávku. Dobře vyvážený splávek má celý korpus pod hladinou a z vody mu vyčnívá jen část anténky. Pouze takto citlivě vyvážený splávek indikuje i ty nejjemnější záběry.

Lízátko

S tímto názvem jste se už možná setkali nejen v obchodě se sladkostmi, ale i v oblasti rybaření. Jedná se o speciální splávek, určený k lovu na děličku ve velmi proudných vodách. Jak už je z názvu patrné, tento splávek nemá souměrný tvar korpusu (z jedné strany je kulatý, z druhé zploštělý a tvarem připomíná dětské lízátko). Anténka oproti dříku není v jedné rovině, ale je nakloněná. Tento poněkud bizarní tvar splávku umožňuje při lovu s děličkou udržet nástrahu na krmném místě i v hodně silném proudu. Podobný význam má také tzv. „medvědí ucho“, které má však trojúhelníkový tvar, nebo speciální splávky od firmy Crallusso, určené k lovu v proudných vodách s odhozem (bolognesovým prutem).

Dřívko, korkový špunt, husí brko

Pevné splávky, o nichž byla dosud řeč, patří do kategorie novodobého rybářského náčiní, používaného při moderní plavané. Na plavačku se však chytalo už daleko dříve, než se rozvinula do dnešní podoby. I prastaré a z dnešního pohledu primitivní signalizátory záběru můžeme řadit do kategorie pevných splávků. Dříve se jako splávek používal například jen obyčejný kousek rovného tenkého dřívka, do nějž se udělal hluboký zářez, do kterého se vsunul vlasec. Tento primitivní indikátor záběru může být i dnes až překvapivě účinný při lovu v mělkých a čistých vodách a při stražení na opatrné ryby, které velmi dobře vidí, jako jsou tloušti nebo boleni.

Podobné je to i s obyčejným korkovým špuntem, jehož středem se provrtá otvor, kterým se protáhne vlasec a nahoře se zajistí například kouskem zápalky. Výhodou těchto splávků je to, že působí naprosto přirozeně a ryby většinou nevyplaší ani při náhozu po dopadu na hladinu.

Starodávnou klasikou při lovu na plavanou je husí brko. Tento typ splávku se na rozdíl od předchozích v poměrně velké míře používá při lovu ještě dnes. Správně vyvážené brčko je nesmírně citlivým signalizátorem záběru, který neodradí ani ty nejopatrnější ryby. Místo husího brku se někdy používá také dikobrazí osten.

Káča

Na plavanou se splávkem nechytáme pouze kaprovité ryby, ale i velké dravce. Speciálním druhem splávku, který se používá při lovu na větší nástražní rybku (zejména při lovu štik) je tzv. „káča“. Na rozdíl od klasických plavačkových splávků, které mají tenký tvar, má káča bytelný a široký korpus, který brání nástražní rybce v pohybu, aby se co nejdéle udržela na námi zvoleném lovném místě. Musí být také dostatečně těžká a velká, aby nástražní rybka splávek nepotápěla. Při lovu opravdových obrů našich vod, sumců, se používá i bójka, která však již nepředstavuje splávek v pravém slova smyslu.

Anglické splávky

Vedle pevných plavačkových splávků jsou druhým běžně užívaným typem splávky anglické. Nejběžnějšími a nejpopulárnějšími jsou tzv. wagglery - pojem waggler se stal u nás prakticky synonymem pro jakýkoli typ anglického splávku. Slouží zejména k lovu s odhozovým prutem na větší vzdálenosti nebo ve větších hloubkách. Loví se s nimi především na stojatých či jen velmi mírně proudících vodách. Díky tomu, že jsou uchyceny na vlasci v jednom bodě, umožňují, aby vlasec mezi splávkem a prutem neležel na hladině, ale byl ponořený pod vodou. To i při lovu na delší vzdálenost pomáhá udržet nástrahu na lovném místě i za nepříznivých povětrnostních podmínek. Anglické splávky jsou různých tvarů a délek. Z hlediska samotného lovu je důležité rozdělení splávků podle jejich hmotnosti (předváženosti) a podle toho, jakým způsobem jsou umístěny na kmenovém vlasci:

Předvážené wagglery

Tyto splávky mají na spodní části těla zabudované závaží. Zátěž může být jak pevná, tak i výměnná v podobě několika kovových kotoučků. Nosnost předvážených wagglerů se udává přímo na těle splávku ve formě: hmotnost splávku + hmotnost, kterou je potřeba dovážit (např. 6 + 2 - takový splávek má v sobě zabudovanou zátěž o hmotnosti 6 g a na vlasec je třeba ještě přidat 2 g zátěže). Výhodou předvážených splávků je zejména jejich hmotnost, umožňující lov na delší vzdálenosti, a relativní odolnost vůči vlnám a dalším nepříznivým povětrnostním podmínkám.

Nepředvážené wagglery

Nepředvážené anglické splávky v sobě nemají zabudovanou zátěž a jejich nosnost je udávaná stejně jako u pevných splávků. Nepředvážené wagglery nemají tak dobré letové vlastnosti a využijeme je spíše při lovu na kratší vzdálenost v mělčích vodách.

Klouzavý splávek - „kluzák“

Další důležitou roli při lovu s anglickými splávky hraje to, jakým způsobem je splávek umístěn na vlasci. Jak už jsme si řekli, na rozdíl od klasických pevných splávků se všechny wagglery upevňují k vlasci pouze v jednom bodě, pomocí očka na spodním konci. Anglické splávky upevňujeme na vlasec dvěma způsoby: buď je necháme volně klouzat po vlasci, nebo je pevně uchytíme v jednom místě vlasce. „Kluzáky“ můžeme uchytit tak, že přímo provlečeme vlasec očkem splávku, nebo, ještě lépe, použijeme karabinku. Nad karabinkou je na vlasec potřeba navázat tzv. stop uzel, který slouží jako zarážka a kterým vlastně nařizujeme hloubku, ve které se bude nacházet nástraha. Před uzlík se doporučuje dát jeden až dva korálky s otvorem (prodávají se přímo se speciálními bavlnkami na stop uzly), které umožní umístit na vlasec co nejmenší uzel, který bude dobře procházet očky prutu. Klouzavý splávek využijeme zejména při lovu ve větších hloubkách, ve vlnách, při bočním proudění vody a obecně za nepříznivých povětrnostních podmínek.

Propadová udice

Druhou z možností je lovit tzv. „na propad“, tj. uchytit anglický splávek přímo na pevno na vlasci. K tomu nám slouží tzv. „téčko“, speciální konektor určený k pevnému umístění splávku na vlasec. Propadová udice je jednodušší než montáž s kluzákem, je také většinou jemněji vyvážená a díky pomalému propadání nástrahy můžeme očekávat i záběry od menších ryb pohybujících se ve sloupci. Využíváme ji nejčastěji při lovu v menších hloubkách na stojatých vodách, za klidného a stálého počasí - ideální využití najde v letním období, kdy se ryby nepohybují pouze u dna, ale přijímají potravu v různých vrstvách vodního sloupce.

Pouzdra na splávky

Splávky jsou křehkou a velmi zranitelnou součástí naší rybářské výbavy, a proto musíme dbát i na to, aby se nám při lovu a zejména při přepravě neponičily. K ochraně splávků před mechanickým poškozením slouží různé obaly, pouzdra a krabičky. Nejčastějším používaným pouzdrem na splávky je tubus, který je většinou vyráběný z plastu se šroubovacím vrchním uzávěrem, vyrábějí se však i např. nylonové s uzávěrem na zip apod. Někteří rybáři však dávají při uchovávání splávků přednost různým plastovým či dřevěným krabičkám a mnoha různým typům obalů. Na typu pouzdra příliš nesejde, důležité je hlavně to, aby bylo pevné a odolné a splávek v něm byl tedy takříkajíc v bezpečí.

Závěr

V tomto díle Abecedy mladého rybáře jsme si představili různé typy splávků, které se dnes uplatňují ve sportovním rybolovu. Ukázali jsme si, že splávek neslouží jen jako signalizátor záběru, ale má i mnoho dalších přídavných funkcí. Uplatňuje se zejména při plavané, ale může být součástí naší sestavy i při lovu jinými technikami.

Klasické plavačkové splávky dnes dělíme na pevné a anglické.

Pevný splávek je tradiční součástí udice, má všestranné využití a chytat s ním můžeme téměř na všech typech vod. Základní montáž i technika lovu je také o poznání jednodušší než při lovu s anglickými splávky.

Moderní anglické splávky však posunuly svět moderní rybařiny o notný kus dopředu, a pokud chceme rozvíjet a zdokonalovat naše plavačkové dovednosti, bez „angličáků“ ve své výbavě se neobejdeme. Nepostradatelné jsou při lovu na stojatých vodách ve větších hloubkách, při lovu s odhozem na dlouhou vzdálenost i za špatných meteorologických podmínek - zejména ve větru a silných vlnách.

Dobrý plavačkář se musí naučit zvládat lov s oběma typy těchto splávků a musí se umět správně rozhodnout, který z nich je vhodnější pro daný typ vod a do podmínek, které při lovu panují.

Text: Tomáš Lotocki
Foto: autor a Štěpán Krejčí