Změna místa - ryba jistá?

13.6.2017 - Milan Tychler

U vody se každý někdy setká s tím, že ryby celkem dobře berou, a pak najednou jako když utne, nic. Ani ťukaneček, ani náznak toho, že by na lovišti byly ryby.

A nemám teď na mysli změny, které se dějí v horizontu týdnů nebo dnů v závislosti na změnách ročních období, ale prostě z hodiny na hodinu. To, že se ryby chovají jinak před blížící se bouřkou, která se už z dálky ohlašuje hřměním, za měnícího se větru, při prudké změně počasí, to je zřejmé. Tyto změny velmi dobře vnímáme i my, proto si dáme všechno snadno dohromady. Jenže často se děje i to, že se ryby odmlčí bez pro nás zcela zjevné příčiny.

Dva dny berou kapři nebo jakékoli jiné ryby krásně a je radost pobýt u vody. Den třetí to ani nedrcne. Přitom nezaznamenáme žádnou změnu. Počasí je stejné, klidné, ustálené. Dokonce ani tlak nekolísá a podle předpovědi se nechystá žádná změna počasí. I my lovíme stále stejně, neměníme nástrahy ani krmení. V čem to tedy je?! Proč od rána chytáme cejna za cejnem a najednou bác, ani ťuk?! Těžká otázka. A odpověď na ni by chtěl znát určitě každý. Jenže kde ji vzít. Ryby nám nic neřeknou. Můžeme se jen dohadovat a občas náhodně poodkryjeme roušku tajemství…

Tak především ryby na vodách stojatých i tekoucích během roku mění svá místa hlavně podle výskytu přirozené potravy, teploty vody, množství kyslíku, a aby to nebylo tak jednoduché, všechno ještě komplikuje doba tření jednotlivých druhů ryb. A nejde tu jen o to, že ryby, které se třou, nepřijímají potravu a vytahují na trdliště, následují je také jiné ryby, které si pak plní břicha jejich jikrami.

Jestliže trávíte u vody více času, umíte se rozhlížet a nechybí vám zdravý úsudek, vypozorujete spoustu věcí. Zjistíte, kdy a kde se jednotlivé ryby třou a které druhy je při tom doprovází. Tohle se děje pravidelně rok co rok v závislosti na teplotě vody. Na to, abyste mohli sledovat tuto událost na větších řekách, stačí jen sledovat informace na webových stránkách jednotlivých povodí. Poměrně dobře se pak dá odhadnout, kdy to vypukne. Samozřejmě není nad to projít se okolo vody, ale její teplotu měřit nemusíte. To udělá někdo za nás. Tato věc je docela snadná.

Horší je to s výskytem potravy. Do vody nevidíme a jen těžko dokážeme určit, čím se ryby právě nejvíce krmí a kde. Jednotlivá „naleziště“ potravy ryby vyžerou a stěhují se jinam. Podle toho, kolik které místo nabídne potravy, se pak odvíjí, jak dlouho se tam ryby zdrží. Bohužel, když tyto ryby najdete, vůbec nemusí být jisté, že je chytíte. Ryby právě zaměřené na nějaký vydatnější zdroj přirozené potravy ji obyčejně upřednostňují před čímkoli jiným a jen těžko je od ní odtrhnete…

Chodím okolo rybníka a hledám kapry. Nacházím je v jednom mělkém koutě a naprosto jasně vidím, jak tam stoupají bublinky ode dna a dokonce i jak se místy kalí voda. Není pochyb o tom, že se tu krmí kapři. Každou chvíli se pohne voda, jak se kapři vytáčí pod hladinou. Budou to pěkné kousky. Člověk by si řekl, že to bude snadný lov, a když nahodíte, že musí přijít záběr každou chvíli. Ale chyba lávky!

Připravím si silnější prut se splávkem, hloubku nastavím tak, aby se nástraha dotýkala dna, a nahodím do centra všeho toho dění. Vidličky ani nevytáhnu, tak jsem si jistý.

Trvá jen chvíli, než se začne splávek pohybovat. Jenže to není záběr. To se jen ryby dotýkají vlasce. Už jsou blízko, blizoučko a teď popadnou zrnko měkké kukuřice na háčku a bude tanec! Jenže pořád nic. Rozhodím pár zrnek okolo háčku v naději, že kapr nějaké pozře a bude hledat další. Také nic. Zkusím starou osvědčenou věc – malý smoteček rohlíku. Splávek se na vodě sotva uklidnil a už poskakuje. Konečně je pod vodou. Jenže tohle je nějaká malá ryba. Je to karas. No, nevadí, druhý už bude jistě kapr. Další nahození – a zase karas! Ale ty bubliny a výry pod hladinou určitě od karasů nejsou.

Vypadá to tak, že kapři tu našli nějaké ložisko patentek, nitěnek nebo něčeho podobného a nic jiného je nezajímá. Žerou „maso“! Jenže já nic takového nemám. Snad kdybych jim nabídl něco podobného…? Neváhám, vletím do křoví, najdu pořádný klacek a už rýpám v mělkém vlhkém příkopu u starého pařezu v měkké hlíně, abych našel nějakou žížalu.

Podařilo se. Během chvíle mám pár kousků. Měním háček a napichuji na něj kousíček žížalky. Je to jen pár centimetrů žížalího masa, ze kterého vytékají tělní tekutiny. Nahodím a čekám. Bublá to všude, jen u mého háčku ne. Proto pomalu, centimetr po centimetru posouvám soustíčko po dně. Pak najednou hupsne splávek pod vodu, já zaseknu a první kapr už se řítí vodou jako tank. Chytil jsem tři, než jsem je nadobro vyplašil a oni dali tomuto místu vale…

Řekl bych, že tohle bylo celkem snadné. Někdy to zase vypadá takto – chytám na řece cejny s krmítkem, jdou celkem dobře a já se bavím. Berou kousky mezi čtyřiceti až padesáti centimetry, sem tam slušnější podoustev. Co hod, to krmítko směsi a červi. Potrava se pravidelně doplňuje a ryby jsou při chuti. A najednou jako když utne, špička prutu se ani nehne.

Zkouším kdeco. Měním nástrahy, zjemním, dám menší háček, zkouším různě dlouhý návazec. Vypadá to, že se ryby prostě odstěhovaly. Možná jsem je vyplašil, ale když jim nevadilo to mlácení krmítkem celé tři hodiny, proč by teď prchaly? Třeba jsem hejno prostě vychytal, i když jsem ryby pustil, a budu muset počkat, než se tu objeví zase jiné ryby. Možná už jsou nažrané a nástraha pro ně není zajímavá. Co z toho je správně? Mám zkusit házet jinam? Řeka je tu široká, třeba najdu ryby u protějšího břehu. Možná jen mají polední pauzu…

Teprve po chvíli si všimnu, že kámen, který trčel u břehu ze dna, zmizel. Voda stoupla o deset centimetrů, aniž bych si toho všiml. Jistě se o něco zrychlil průtok, což by mohlo znamenat, že ryby stojí o kousek níž, než kde krmím. Možná. Místo krmítka připevním do karabinky zátěž a nahodím asi tři metry níž po proudu. Záběr je tu téměř okamžitě. Tak tady je zakopaný pes!

Na větších vodách se občas stane, že vám ryby z krmeného místa vyžene nějaký dravec. To však nebývá na dlouho. Dravec popadne nějakou rybku a zmizí zase do klidu. V poslední době se mi na Moravě stává jiná věc. Když stáhnu na místo cejny a jiné kaprovité ryby, jde to dobře, dokud se mi na místě objeví nenažraní malí sumci. Braní pomalu ustává a pak najednou začnu chytat sumečka za sumečkem. Každý z nich mi pak do podběráku vyzvrátí hromadu krmení s červy včetně kukuřice. Tohle prostě nemůžete krmítkem ukrmit, a když tam nemají cejni co žrát, zmizí jinam.

Na mnoha vodách je dobré hlídat si světelné podmínky. Když je voda chladná, ryby vyhledávají spíše prosluněná místa a v létě se naopak stahují na ta stinná. Jak přes den putuje slunce po obloze, podmínky se mění a ryby na to přirozeně reagují.

Samozřejmě není žádným tajemstvím, že často si za ztrátu zájmu ryb můžeme my sami a nic z tajemných sil za tím nestojí. Můžeme krmit málo, nebo také zbytečně moc, děláme hluk, nevolíme správně nástrahy, nebo krmení. Když to nejde, spoléhají méně zkušení na magickou sílu všelijakých posilovačů a situaci si ještě víc zhoršují. Ovlivňovat nás někdy mohou i okolní rybáři, zvláště pokud loví blízko nás. A kdo zvítězí? Jednoznačně ten, kdo nejrychleji a nejlépe odhadne a zváží možnosti, které v danou chvíli má.

Jsou dny, kdy nemá cenu řešit pár záběrů navíc, ale pokud hodláte u vody strávit den nebo i víc, je nutné nesoustředit se jen na jednu věc, ale prozkoumat i příčiny, které nejsou zcela zjevné. Často může platit i to tisíckrát otřepané – změna místa, ryba jistá.