Poprvé po zimě

4.6.2017 - Milan Tychler

Zima byla dlouhá a po letech na některých místech viděli dokonce i sníh. Led se držel neobvykle dlouho a na ryby nebylo ani pomyšlení. Milovníci lovu na dírkách samozřejmě jásali, ale to jednak není pro každého, a i když to rádi zkusíte, nikdy to prostě tak nějak nebude ono. Já jezdím na dírky rád, jenže jednostranná záležitost brzy omrzí. Střídám duháky s jemným lovem cejnů a plotiček, ale to k mému uspokojení nestačí. Potřebuji volnou hladinu, říční proud, mnohem větší druhovou rozmanitost a střídání rybolovných způsobů.

Já bych byl nešťastný i tehdy, kdybych musel chytat jen se splávkem nebo třeba pouze s feederem. Prostě to musím střídat, stejně tak jako místa, kde chytám. Pro mě má rybařina velké kouzlo právě v té rozmanitosti a možnostech. Rozumím tomu, že někdo má rád kapraření a nic jiného ho neláká, jiní třeba jen vláčí a ostatní jim nemá co říct. Já se vždycky držím toho, co je momentálně účinné a přináší mi radost.

Vezměte si například takového tlouště. Brzy na jaře, v podstatě ještě v zimě, je nejlepší chytat je se splávkem. Vymetám menší řeky, vodím splávek okolo břehů a v podjezních tůních, na háčku kousek napařeného pečiva nebo chomáček malých hnojáčků. Na větších řekách je zkouším feederem. Jakmile se oteplí a ryby se rozjedou po řece, pak je paráda chytat je přívlačí. Miluji jejich lov na malé wobblery. Ovšem nic mi v tuto dobu nezabrání vzít do ruky zase feeder nebo plavačkový proutek a vyrazit na ně s višněmi. A takto bych mohl pokračovat a vyjmenovávat všechny rybí druhy, protože možností je spousta.

Kdykoli v roce, každý den a každou hodinu se na ryby těším, ale nejvíce na ty první lovy po zimě, kdy se vody konečně otevřou. Řeky se zbaví ledu a vysoké sněhové vody, rybníky rozmrznou a břehy začínají osychat. U nás tato chvíle nastala po mimořádné zimě první týden v březnu. Je to přesně ta doba, kdy se na zahradě objeví první sněženky. Někteří vyrazili do terénu už dřív, jenže mě vždycky právě v tuhle dobu zdrží rybářské veletrhy. Ono není kam spěchat, to je pravda, jenže nutkání nahodit si je až příliš velké, než aby se mu dalo odolat.

Konečně jsem doma a spřádám plány kam na ně. Musím říct, že snadné to fakt není, a navíc se i počasí trošičku „pokakalo“. To je ten zákon schválnosti – když nemůžete, je venku na tričko, a když máte čas, zdá se, že se zase vrací zima. Ach jo! Studené dešťové přeháňky nejsou moc příjemné, zvláště pak ne, když se spojí se studeným větrem. Hledám na serverech s počasím nějakou rozumnou skulinku, do které bych vmáčkl svůj čas vyhrazený vodě, a zdá se, že pozítří by to šlo. Jedna věc vyřešena. Teď musím rozlousknout ten tvrdší oříšek: kam?

Lákavě zní zprávy od velkého jezera, na kterém už se chytají pěkní cejni. Takový lov s feederem a cejni okolo padesáti centimetrů, to vůbec není špatné. Pěkní cejni už se chytili i na řece, která je nedaleko jezera. K tomu navíc i krásní jeseni. Záběrů tam bylo podstatně méně, ovšem řeka je řeka. Tam nikdy nevíte, co se chytí. Určitě by nešli jen cejni, i když by byli pěkní. Ve hře je také rybník, který mám nedaleko. Led už zcela zmizel a první kapry už tam chytili. K tomu se tam dají zjara chytat i moc pěkní karasi. Nahodit si na kapra a k tomu se druhým proutkem bavit a ještě bych ušetřil čas – mám to za humny, kdežto k jezeru je to hodina cesty. Těžké, těžké to mám… Ke všemu mi volá kamarád, že na jednom z blízkých soukromých revírů už se dá normálně vláčet. Jestli bych s ním nejel na pstruhy, co tam zbyli po dírkách. Tak, a teď babo raď! A jak na potvoru tu zrovna žádná není.

Není snadné se rozhodnout. Do toho vrtkavé počasí. Když si vzpomenu, jak bylo minulý týden krásně… Opravdu nevím. No, ještě dnes a zítra mám čas na to, abych to nějak rozsekl.

Počasí se může zlepšit, ale také zhoršit a třeba z toho nakonec nebude vůbec nic. To by mě moc mrzelo, jenže takové věci se stávají. Realita bývá mnohem střízlivější než to, co si vysníte.

V každém případě je třeba se připravit na všechny varianty, takže musím nakoupit hlavně červy a připravit nějakou plechovku kukuřice. Za garáží už jsem objevil první dírky od rousnic, které v noci vylézají. Zem je tedy celá rozmrzlá a jaro tady. Večer si pár žížal chytím a ráno ještě otočím pár starých prken, pod kterými také něco najdu. Žížaly jsou tedy zajištěny. Červy vyzvednu zítra. Objednaní jsou. Kukuřici kupovat nemusím, pořád ještě vyžiji ze starých zásob. Vloni na podzim jsem narazil na nějaké plechovky ve slevě, a tak jsem si vzal rovnou tři kartony. To na chvíli vydrží.

Je tu den D a zdá se, že mě tentokrát počasí nevyšplouchne. Volím proto delší cestu s vidinou větších ryb a bude to řeka. Ráno je vlahé. Sice pošmourné, ale během dne by se mělo vyjasnit. V osm se vybaluji na břehu řeky. Je všední den, nikde ani noha. Tak se mi to líbí. Trošku mě štve, že mám auto zapráskané bahnem až po střechu, protože polní cesta je tu skutečně děsná, ale až pojedu domů, stavím se někde na myčce. Důležité je, aby rybky hezky kousaly.

Chvíli trvá, než krmítko přitáhne nějaké ryby, ale pak už si vážně nemohu stěžovat. Pěkně macatí cejni, někteří už s výraznou třecí vyrážkou, občas větší karas stříbřitý a také jeseni jsou při chuti. Do deseti hodin je tu i první slušnější kapřík. Feederový proutek nezahálí. Špička se ohýbá jedna radost a ryby jako by chtěly všechno, co v zimě zanedbaly, dohnat. Mám štěstí, tato první výprava po zimě splnila všechno, co jsem od ní očekával.

Ale nebývá to tak vždycky. Zažil jsem hodně takových prvních dnů u vody, kdy mi chodily jen ojedinělé záběry a malé ryby, bylo šílené počasí a nevydařila se mi třeba ani druhá a ani třetí výprava. Taková je skutečná rybařina. Patří k ní výhry i prohry. Důležité je neztrácet chuť a naději. Vždycky se to jednou zlomí a čím bude tepleji, tím to půjde lépe. Teď má voda pouhých 5 °C. Den ode dne se maličko otepluje, brzy se začnou hezky prohřívat i mělčiny na stojácích. Do řek budou vytahovat cejni i další ryby připravující se ke tření. Listí i tráva se zazelenají a brzy budeme zase v úplně jiném světě. Vždycky si říkám, už aby to bylo! Jenže bez té zimy a časných jarních lovů by to jaksi nebylo úplně ono. Jen tenkrát, když zažijete nedostatek a strádání, oceníte blahobyt a pohodu.

V poledne musím domíchat krmení. Ryby opravdu berou. Byl tu zhruba hodinový výpadek, ale pak se rybky zase pěkně rozjely. Neměl jsem na prutu žádnou mimořádnou rybu, ale nemám si nač stěžovat. Tak dobře jako dnes to někdy nejde ani v létě. Cejni ohýbali špičky jako kapři. Žádné drc, drc, drc – jedno klepnutí a pak špička až nadoraz. Karasi si s nástrahou pohrávali trošku víc. Zato však bojovali víc než statečně.

Měl jsem připravené hodně jemné návazce, ale brzy jsem zjistil, že rybám nevadí ani šestnáctka. Nejvíce jsem sázel na masné červy. Byl to omyl. Jednoznačně nejlepší nástrahou se ukázal kousek žížaly. Ryby prostě potřebovaly po zimě „kus masa“. Vnadicí směs – ne příliš tmavá, ale slaná – mi prokázala dobrou službu. Pro mě je to taková jarní klasika, na kterou se dá spolehnout. Balím ve tři a mám toho dost. Nejraději už bych byl zase doma v teploučku. Sice nespadla ani kapka, ale větřík byl přece jen trošku chladnější, takže jsem hezky „vyfoukaný“. Cítím, jak mám oschlé rty. Ještě krátká zastávka na myčce, ale tam si dám alespoň kávu. Všechno sbaleno, uháním po dálnici a už pomalu přemýšlím o tom, kde to bude příště…