Krmení na stojáku

31.5.2017 - Milan Tychler

Když se dostane na stůl téma o správném vnadění, přijde samozřejmě často řeč i na to, že je třeba vnadit co nejpřesněji, aby se ryby co nejvíce koncentrovaly na jedno místo. Je to ale správně?

Myslím, že obecně by se asi dalo říct, že trefovat se na malou plochu je určitě dobré. Nikdy se sice netrefíte na totéž místo a nepomůže ani značka na vlasci ani klip nebo cokoli podobného, ale to nevadí. Krmení bude vždycky rozprostřeno na nějaké ploše, a ne jen v jednom bodě. Jde tu hlavně o to, aby ta plocha nebyla až příliš velká. Když rozkrmíte plochu velkou jako autobus, budou ryby všude a nikde. I když budou aktivní, bude záběrů rozhodně méně, než když se vám daří krmit na menší plochu a tam chytat.

Mnoho rybářů už se poučilo, ale mnohem více jich tuto skutečnost stále podceňuje. Připadá mi to, jako by se někteří rybáři styděli použít nějakou pomůcku, která jim v přesnosti pomůže. Možná spoléhají na své oči a schopnost házet přesně a právě tady je často ten hlavní kámen úrazu. Kdybyste si jednou vyzkoušeli pár hodů někde na louce na terč, okamžitě pochopíte, o čem je řeč. A to byste měli práci ještě hodně usnadněnou, protože tam byste házeli na pevný bod. Když házíte na vodní plochu, je to stejné, jako byste házeli poslepu. A čím je vzdálenost, na kterou házíte větší, tím větší vznikají nepřesnosti…

Občas zajdu se starším kamarádem na ryby. On, i když je nadšenec pro feeder, nejraději ze všeho chytá kapry. Ráno se sejdeme u pískovny, a protože to tady oba dobře známe, hned vyrážíme na místo, které jsme si předem vytipovali. Ve vzdálenosti padesáti metrů přímo před námi se dno zvedá z poměrně velké hloubky a přechází v celkem mělkou, tedy na tuto vodu mělkou, plošinu, na které chceme lovit. Za ní se dno zase propadá do hloubky. Spoléháme na to, že se kapři během dne objeví v prohřátější mělké vodě.

Oba si připravujeme dva pruty a hned začínáme krmit raketou. Kamarád jde rovnou na věc. Připraví si silnější prut a už to tam sází. Já si nejdříve na prutech podle toho, se kterým krmím, označím vzdálenost. To samozřejmě chvíli trvá, ale mám jistotu, že budu chytat tam, kde mám nakrmeno. Kamarád se usmívá a mudruje něco o praštěných závodnících, ale já nedbám, protože vím své. Zatímco já ještě krmím, on už chytá, a než nahodím, už má záběr. Je to sice malá ryba, ale on to považuje za velké vítězství. Nosánek má trochu nahoru a hned je na koni. Ovšem ne na dlouho.

Já na první záběr chvilku čekám, ale když zaseknu kapra, brzy za ním následuje další a další… Nejsou to velké ryby, avšak počet záběrů dalece převyšuje počet záběrů mého kamaráda. Kapři jsou při chuti a konečně se do hry dostávají i větší kusy. Poctivá příprava se vyplatila a je naprosto evidentní, že ryby mají zájem. Má výhoda spočívá v tom, že lovím na poměrně malé ploše v poměrně velké koncentraci ryb, kdežto kamarád vlastně ani neví, kde má nakrmeno a kam hází. Všechno jen odhaduje a podle úhlu jeho vlasců snadno zjistím, že má každý prut umístěný v jiné hloubce. Počáteční úsměv z jeho tváře rychle zmizel a chtě nechtě musel uznat svou porážku. Ovšem když jdeme zase na ryby, udělá to samé. Starého psa prostě novým kouskům nenaučíš…

Na stojaté vodě a zvláště pak na vodách rozlehlých je označení vzdálenosti na vlasci nutnost – pokud si tedy chcete zachytat. Jestliže vám na počtu záběrů nezáleží, což by bylo divné, klidně se na to můžete vykašlat. Ale i když budete hodně přesní, nikde není psáno, že střed všeho dění je to nejlepší místo pro vaše nástrahy. Někdy se ryby z nějakého důvodu raději zdržují na okrajích krmeného místa, což na stojatých vodách znamená, že mohou stát po stranách, před ním, anebo za ním. Obvykle nahazujeme nebo se snažíme házet podle značky na vlasci na stejné místo.

Pokud ale záběry nepřichází, není špatné zkusit několikrát nahodit, samozřejmě bez krmítka, o kousek dál, a nebo blíž. Pokud chytám se dvěma pruty, vždycky pokládám jednu nástrahu trošku stranou a musím říct, že právě na tento prut často chytím rybu. Když chytám kapry, obvykle krmím raketou a pak už chytám bez krmítka nebo s maličkým krmítkem typu method feeder. Pokud ale chytáte třeba cejny s klasickým krmítkem, ve kterém je směs s červy, můžete se setkat s jinou věcí…

Ráno je klidné, bezvětrné a vypadá to na skvělý den s cejny na velkém jezeře. Tato voda je velkými cejny vyhlášená a v tomto období se jich tu dají nachytat mraky. Snad se na mě tentokrát štěstí usměje a dostanu nějakého skutečně pořádného lopaťáka s tmavým hřbetem a nazlátlými boky.

Nakrmím větším krmítkem asi čtyřicet metrů od břehu vlhčenou směsí doplněnou hromadou masných červů a měkké kukuřice a přidám ještě sekané hnojáčky. Tohle tady funguje vždycky. Cejni si dávají trošku na čas a první záběr přichází po několika přehozeních asi za půl hodiny. Také nic neobvyklého. Hlavně, že už je to tady! Během celkem krátké chvíle chytím pět slušných kousků, ale pak záběry slábnou. Příčina se zdá být jasná. Za zády se mi objevily mraky a z boku začalo celkem silně foukat. Je tu avizovaná změna počasí. Tohle sice mělo přijít až večer, jenže s tím nic nenadělám.

Snažím se dál, i když házet není snadné. Vítr je opravdu silný. Na protější straně mám záchytný bod, ale i tak mi pár krmítek uletí bokem. Potopit vlasec je těžší, a jak vítr sílí, musím vzít na pomoc těžší krmítko, protože ho prostě kvůli tahu vody neudržím na místě. Tak mě napadá, co se asi v takovou chvíli děje s krmením.

V první řadě, pokud není krmení správně připravené a vypadává z krmítka už během jeho klesání ke dnu, dopadne spousta červů daleko od místa dopadu krmítka. I samo krmení může být spodními proudy vláčeno po dně a ryby se tak mohou soustředit úplně jinde, než si myslíme. Tohle se dá samozřejmě snadno ověřit a já to udělám hned. Vezmu velký košík a pět jich hodím na místo původního vnadění. Pak ho nahradím jen zátěží a nahodím na stejné místo. Záběr nepřichází. K tomu mohu říct ještě to, že se zátěží, která bude klesat pravděpodobně rychleji než krmítko, budete mít nahozeno ještě před krmeným místem. Na krmeném místě je hloubka čtyři metry a chvíli trvá, než cokoli klesne na dno.

Stáhnu sestavu a nahodím asi pět metrů vpravo. Nic. Další pokus je deset metrů vpravo a bingo! První záběr je tady a následují další. Pěkní cejni berou jeden za druhým. Jakmile začne aktivita polevovat, znovu více nakrmím na původním místě a pak zase chytám jen se zátěží deset metrů vpravo.

Spousta lidí by to vzdala a nezájem ryb by si vysvětlili tím, že se prostě změnilo počasí a ryby přestaly brát. Někdy to tak může být, ale často je vysvětlení jen o kousek dál od krmítka…

Podobné to může být i na tekoucí vodě a zvláště pak tam, kde se mění rychlost proudění a výška hladiny kolísá. Proud si dovede s krmením dost pohrávat a není to tak, že se ryby musí pohybovat v bezprostřední blízkosti krmítka. Někdy se zkrátka musí trošku hledat. Není na tom nic složitého, ale pořád platí, že se vnadí na jedno místo a pak už jen hledáme okolo něj.