Mýty a pověry muškařiny

- Jirka Rážek

Za rybářskou kariéru jsem vyslechl mraky mimořádných, resp. více či měně uvěřitelných rybářských příběhů, stejně jako fůry tajemných pověr a legend. Za tu nejnevinnější pokládám tvrzení, že kdysi všude bývávalo ryb jak hnoje a jakých! Inu, je to asi jako se sněhem. Toho také prý všude bývalo daleko víc, než poslední zimy, především, když jsme ještě byli dětmi. A tak naše dětské oči dodnes dělají z tehdejší bídné závěje u silnice nejméně třímetrovou...!

Mušce se musí věřit

Rybu naše víra v nástrahu zajímá úplně stejně, jako naše dejcháče za dvacet tisíc, prut Sage, či naše BMW na parkovišti. Ale přesto na téhle pověře cosi je. Ona víra nás totiž odvádí od pochybností, zda je na ryby zrovna den, zda bylo vůbec nasypáno, zda ještě něco zbylo...? Však ještě tyhle obavy, to raději zůstat doma a kopat studnu! Takže věřit svojí mouše se do jisté míry má, uklidňuje to nervy, lépe se pak snáší zero, neb to je nakonec připsáno do skóre ryb, nikoli lovce, jenž, na rozdíl od nich, věřil.


Graf znázorňující legendární závislost velikosti mušky/háčku na velikost ulovených ryb

Legenda o hnusné mušce

Definice vzestupné škály účinnosti umělé mušky obecně zní: muška do rámečku/na internet, muška do ukazovací krabičky, muška do lovecké krabičky, a posledním nejvyšším stupněm účinnosti je tzv. hnusná. Na tu prý berou ryby nejvíc! Všimněme si ale, kdo tuto škálu, resp. její nejvyšší hodnostní stupeň vyznává. Bývají to zhusta vazači s nižším prahem rukodělné zdatnosti, mnohdy i s nižší loveckou empirikou tzv. prutohodin, tedy počtem vycházek za sezónu.

Přesto i na tomto mýtu cosi je. To když z načančané mušky lovec planými hody opráská všechna její zbytečná cingrlátka, rozpadnou se na prvočinitele výřezová křidélka, muška se tím jaksi rozplizne, či jinak u vody náhodně dotvoří. Anebo, a to v lepším případě, když původně skvěle umotanou mušku svým zájmem ožužlají, resp. zdeformují tlamky nachytaných ryb. Z toho ovšem plyne, že na začátku každé hnusné mušky byla dobře a pečlivě umotaná, z čehož lze dále dedukovat, že onu legendární hnusnou umotat nikdo cíleně neumí! Prošla pouze patřičnými vývojovými stádii účinnosti - z ukazovací do lovecké krabičky, s finální proměnou na legendárně hnusnou. Tedy, není hnusná, jako ta hnusná už od svěráku!

Pilíře našich muškovnic

"Bez týhle mušky k vodě nejdu," nebo "...tahle nesmí v mojí krabičce chybět," případně "...tahle je TOP!" Takové nekompromisní proklamace kolegům sdělujeme většinou polohlasem, ba dokonce šeptem, s přimhouřenými víčky a významně pozdviženým obočím. Pak je ale ještě třeba ve správném a neočekávaném momentu doširoka otevřenou krabičku zaklapnout, jako že už stačilo, víc se už prozrazovat nebude! Ovšem jen málokdo si uvědomí, že borcova oboustranná krabička obsahuje cca čtvrt tisíce mušek s nejméně třiceti různými vzory v několika velikostech a barevných kombinacích. Tedy žádné pouze dva tři TOP vzory, jež byly před chvílí zaostalému kolegovi představeny, profláknuty. Legendy o pilířích se přitom běžně týkají všech druhů umělých mušek - mokrých, suchých, nymf, ba i strýmrů. Ale proč tedy nemáme všichni v krabičkách pouze ony dva tři pilíře?

Jenže i na pověstných pilířích cosi je! Vždyť taková TOP muška může být výhradně na vybraný revír, případně speciálně pro ranní lov, event. odpolední, nebo pro večerní vycházky. A pak zde máme i vlivy atmosférického tlaku, nízké oblačnosti, teploty vody i vzduchu, je toho zkrátka hodně, proč naše TOP muška zrovna nefunguje, a my jsme polovinu vycházky věnovali převazování skoro celé krabičky.


Dozvíte-li se o nějaké TOP mušce, jest doporučováno celou svoji krabičku ořezat!

To si sežeň!

Úplně nejčastějšími pověrami oplývají jisté legendární materiály používané ku zhotovení umělých mušek. V dřevních dobách muškařiny se to týkalo především peří. Jenže kde teď splašit ocasní pero z blbouna nejapného (Raphus cucullatus), či prachové peří tučňáka magellandského (Spheniscus magellanicus), když o nich kolega onehdá básnil, jako že super? Proto se dnes mýty přenesly do materiálů syntetických, tedy snadněji dostupných. A tak našinec lítá po drogeriích a shání mop s takovými těmi čudlíky, jež se báječně hodí na tělíčka nymf, případně doma potajmu rozseká kafemlýnkem manželčinu zimní čepici na neodolatelný dubing, bez něhož je jakákoli muška naprosto neúčinnou.

Přesto i na této pověře cosi je. Vždyť co by to bylo za koníčka, kdyby byl prost mnoha tajemností, legend, mystiky, latiny i materiálové alchymie...? Kam by to vedlo, kdyby každý muškař jen redtága, nebo březnovku, tedy vystačil s pávem z Konopiště a úhynem koroptve z velkochovu? Je nám přece třeba nějakých těch záhad a tajemností, bez nichž by byla muškařina úplně stejná nuda, jako dnešnímu kaprařovi kolínko obalené ve strouhance!


Velmi ceněná, avšak dnes již nedostupná mapa zarybňovacích míst

Tam bys měl jet!

Zcela jednoznačně nás nejvíce nažhaví informace o nějakém utajeném revíru, případně konkrétním místě, kde nám to tzv. jde vždycky, nachytá se... Takovému se říká - můj flek! A aby byla mytickému revíru dána patřičná věrohodnost, je třeba správnou měrou mlžit, že jako někde na Otavě, tam na Vltavě, kdesi na Kouřimce... Minimálně jeden takový učiněný ráj, v němž ryb jak hnoje, navíc ochotných a kam prý nikdo nechodí, máme v zásobě asi každý. A přitom vůbec nevadí, že jsme tam už deset let nebyli, kdo ví, jak se za ta léta potok změnil... Podstatnější je totiž mít vůbec co vyprávět, zvláště pak kolegovi na břehu říčky, u níž jsme ho, nám podobně neúspěšného, potkali. Jen GPS souřadnice si necháváme pro sebe, jinak by to přece nebyla legenda, že?


TOP SECRET mapa stažená neznámými hackery z databáze České ichtyologické akademie věd

Za rybářskou kariéru jsem vyslechl mraky mimořádných, resp. více či měně uvěřitelných rybářských příběhů, stejně jako fůry úsměvných pověr a legend. Bez nich by to ale nebylo ono.

Autor: Jirka Rážek - ®

Diskuse k článku (46 reakcí)

Přečteno: 8 744x
Průměrná známka: 1.29