Nedravci na přívlač

- Milan Tycher

Když se mi naskytne volné podzimní odpoledne v příjemném teplém a slunečném dni, mám vždycky dilema co s ním. Mám jít vláčet, nebo si sednout na chvíli k feederovému prutu, či se raději projít s plavačkovým proutkem okolo řeky někde pod jezem?

Na řece určitě půjdou tloušti a bude s nimi bezvadná zábava. Stačí jen vzít pár malých wobblerů do krabičky a vyrazit. Na štěrkovně bych určitě uvláčel nějakého okouna a není vyloučeno, že by se mi povedlo ulovit i nějakého většího. Možná i štička by byla. Na řece jistě budou brát ostroretky. Věřím, že bych jich dnes nachytal kopec. K tomu určitě nějakou tu parmu, plotici i cejna. Jen vzít trošku krmení, červy, feeder a vyrazit. Se splávkem bych se jistě také pobavil. Takže co s tím? Dopadne to jako vždycky. Vezmu lehoučký proutek, do kufru hodím prsačky a jdu vláčet…


Lehká přívlač pod jezem

Morava je hodně nízká. Dlouho nepršelo. Celé úseky jsou zarostlé travami a není snadné tam nějaké ryby vyšťourat, i když tam bezpochyby jsou. Některá místa jsou holá, bez trav, ale ani tam to není snadné. Při nízké, čisté vodě ryby dobře vidí a jsou velmi opatrné. Pro dnešek volím úsek bez vegetace nad jedním z mnoha mostů na této řece, který je bez té nepříjemné „zeleniny“. Uvidíme…

Nejdříve řádně prověřím okolí mostu. Dno je tu členité, ale kromě dvou malých tlouštíčků a jednoho okounka nic. Musím říct, že na tuto část jsem dost spoléhal, ale překvapený nejsem. Když sem jdou rybáři vláčet, chytají jen v těsné blízkosti mostu a dál po řece už nejdou. Je to tady úplně vymydlené a nemá cenu tu trávit delší čas, byť by to tu vypadalo sebelíp.


A je tu první tloušť

Opatrně zabrodím do řeky a pomaloučku, co nejtišeji, postupuji proti proudu. Prohazuji místa pod břehy. Při tomto lovu je naprosto nutné házet co nejblíže ke břehu. Je velký rozdíl, jestli nástraha dopadne dva tři metry od břehu, nebo pár centimetrů od něj. Pro mě je i metr nepřijatelný. Důvod je jednoduchý - mnoho ryb stojí úplně u břehu a přesné nahození znamená využít moment překvapení. Většina ryb zaútočí na nástrahu, která dopadne do jejich těsné blízkosti instinktivně. Pokud se vydají za nástrahou, která dopadla dál od nich - záměrně říkám „pokud“, protože někdy na nástrahy dopadající dál nereagují vůbec - mohou si ji v čisté vodě dobře prohlédnout. A tak se pak stane, že ryba jede za nástrahou až k vám a pak vyděšeně utíká.

Nejčastěji ulovenou rybou je tloušť. A přestože často lovím v hodně mělké vodě, nejsou to malé kousky, jak by se dalo čekat, ale ryby, které atakují hranici padesáti centimetrů. Zdejší tloušti jsou dobře živené válce a jejich tlamy jsou hezky velké, takže často vsrknou čtyřcentimetrový wobbler celý do tlamy. Souboje s nimi na jemném náčiní jsou něco parádního a vzrušujícího. Chytám s hodně jemným náčiním a je to prostě bezva.


Zabere i ostroretka

Hned první ryba mě pořádně vyplatila. Útok na nástrahu byl skutečně bleskový. Velký tloušť se převalil přes vlasec a svou vahou vlasec utrhl. Nástraha je v tahu. Byl to úplně nový kousek a právě dnes jsem měl v úmyslu prověřit její potenciál. No, moc jsem si ji neužil. Tohle se mi moc často nestává, ale co naplat? Stalo se. Alespoň vím, že je o ni zájem.

Připevním jinou a pokračuji pomaloučku proti vodě. I když se snažím házet co nejpřesněji, občas to ulétne a z jednoho takového nepodařeného hodu je dokonce ryba. Tloušť za nástrahou vyrazil a jasně vidím, jak před sebou na mělčině tlačí vlnu. Abych ho nezradil, ještě přidám na rychlosti a wobbler táhnu téměř na hladině tak, že dokonce i rozčeřil vodu. To tloušti ještě dodalo na agresivitě a wobbler popadl. Bylo to jako hladinový útok bolena. Tento kousek není tak velký jako ten předešlý, ale svému rodu hanbu rozhodně nedělá. Do boje dává všechno. Má za sebou roky zkušeností a podle toho jak vyvádí, se s rybářem už jistě setkal. Jenže tady v čistém a rovném úseku řeky bez překážek nemá kam uniknout. Netrvá dlouho a je v podběráku. Je to opravdu pěkný kousek a je potěšení sledovat, jak po vyproštění háčku zase mizí v řece.


Parmy se loví běžně

Postoupím blíž k protějšímu břehu, kde je maličko větší hloubka a trošku silnější proud. Po pár hodech zaznamenávám první záběr. Nejdříve chytám tlouště tak okolo třiceti centimetrů a pak mi do nástrahy práskne trošku větší ryba. Tedy, brání se mnohem silněji a vytrvaleji než tloušť, ale o mnoho větší není. Je to totiž malá parma a ta, jak známo, má síly na rozdávání. Brání se statečně, ale není jí to nic platné. V podběráku skončí tak jako tak. Jakmile ji pustím, odstřihnu nástrahu a navážu ji znovu. U tenkých vlasců se to vyplácí a dnes už jsem se poučil, o jednu nástrahu jsem přišel.

Vytrvale házím do proudu, ale další záběr nepřichází. Je pravda, že jsem od tohoto místa čekal víc, jenže co se dá dělat. Je málo vody a větší ryby se zřejmě ukrývají někde jinde. Možná v travách pod mostem. Jdu proti proudu a každý krůček doplním hodem. Blížím se k říčnímu zákrutu. Voda tu u vnějšího břehu proudí silněji, ale o moc větší hloubka tu není. Nejdříve házím šikmo po proudu, ale ten nástrahu rychle splavuje a ona se v proudu pohybuje příliš agresivně. Pokročím tedy více ke břehu a házím proti proudu. Musím navíjet rychleji, ale pohyb nástrahy je tak podstatně „vláčnější“. A už je tu první záběr.


Na malou nástrahu zabere i kapr

Přichází ve chvíli, kdy je nástraha v takovém mrtvém bodě, tedy přímo na mé úrovni, a já ji začínám tahat k sobě kolmo přes proud, takže právě ve chvíli, kdy se pohybuje nejpomaleji. Ryba vzala malý wobbler naprosto rozhodně a hned s ním peláší proti proudu. Celkem rychle se rozjíždí a při tom zcela zřetelně poklepává hlavou. Pomaloučku vycouvávám a snažím se rybu odvést co nejrychleji od místa záběru, aby nerozplašila ostatní ryby. Pak ještě chvilka vzrušení a v podběráku je krásná ostroretka. Překvapení? Ne. Na malé vláčené nástrahy, včetně malých wobblerů už jsem jich chytil spousty. Je skutečně pěkná a nezůstala sama. Tento proud obsadilo hezké hejno a během chvilky jsem jich chytil pět. Všechny poctivě chycené za tlamky. Žádné náhodně podseknuté ryby.

K ostroretkám kousek výš přidávám ještě jednu celkem pěknou parmu a menšího jesena. Slunce se kloní rychle k obzoru a je čas pomýšlet na návrat. Na chvíli se ještě zastavím v místě, kde mi tloušť urazil nástrahu, ale záběru se nedočkám. Myslím, že tento kousek si dá příště pořádný pozor, než zase zabere. Tak jako tak, byly to krásné tři hodinky ve vodě s krásnými rybami. I když to byla naprosto čistá přívlač, ani jeden z rybích druhů není vyloženě dravec a jasně se ukázalo, že jemná přívlač není jen na zubaté tlamy. Také ostatní ryby rády zaútočí na nástrahu, která představuje malou prchající rybku, červa nebo hmyz.


Často se chytí jesen

Poslední zářijové a říjnové slunečné dny jsou pro tento lov jako stvořené, a pokud počasí přeje, klidně i ty listopadové a prosincové. Pak ale používám ještě menší nástrahy. Nebude dlouho trvat a tato doba nastane. Už pomalu připravuji nástrahy a moc se na to těším. Jen doufám, že počasí vydrží. Ideální jsou slunečné dny, jenže to nedokážu ovlivnit. V každém případě půjdu na ryby, ať je počasí jakékoli, když to jen trochu půjde. Je spousta dalších možností jak rybařit, a když to nepůjde přívlačí, jsou další techniky…

Autor: Milan Tycher - ®

Diskuse k článku (10 reakcí)

Přečteno: 9 587x
Průměrná známka: 1.08