Stačí ohnout záda

- Milan Tychler

Často jsem jako kluk přemýšlel o tom, jak co nejúčinněji přitáhnout ryby na loviště, aby mě to moc nestálo a nebylo to složité. Myslím, že takto přemýšlí mnoho rybářů i teď. Míchal jsem šroty, máčel chleba, všelijaké granule pro králíky, nosnice, dobytek a já nevím co ještě… Experimenty s různým kořením byly na denním pořádku. Časem jsem si dokázal s ploticemi cejny, líny a s pomocí kukuřice i s kapry poradit celkem slušně. Ovšem byly ryby, na které tyhle fígle nestačily. Dokonce mohu říct, že krmení tohoto druhu mi jejich lov mařilo. O jaké ryby jde? O parmy.

K parmám jsem se na řece dostal jen náhodou, nebo v tu chvíli, kdy se řeka podkalila a maličko zvedla. Pak brávaly dobře na rousnice, ale jinak to s nimi bylo hodně těžké. V čisté vodě se jim moc nechtělo, a když to nějaká vzala, byla spíše menší. Pořád jsem přemýšlel, jaké krmení by jim chutnalo, ale tohle nebyla ta správná cesta. Přemýšlel jsem špatně, a proto to také vždycky špatně dopadlo. Jakmile jsem na takových místech, kde jsem chytal parmy, začal prášit těmi svými šroty, sjelo se tam kdeco, ale parmy nebraly. Zato jsem se nemohl zbavit plotic nebo jiné drobotiny.


Stačí ohnout záda a za chvíli máte to, co potřebujete

Až později jsem přišel na to, že při lovu parem není až tak důležitá použitá směs, (neříkám, že je jedno, jakou použijete), ale že všechno stojí hlavně na masných červech a žížalách. Ještě podotýkám, že v tuhle chvíli se stále pohybujeme v daleké minulosti a že současný lov na pelety nebyl ještě ani za obzorem.

Oči mi otevřely hned první plavačkové závody na Berounce, kde jsem se byl podívat. Tam jsem okoukl vnadění masnými červy, viděl jsem, jak je závodníci lepí s kamínky, a všechno ostatní kolem. Jenže problém byl v tom, že při běžném rybolovu se červy krmit nesmělo. Mohlo se na ně chytat, ale ne jimi vnadit. Závodníci měli výjimku. Také byl samozřejmě problém je někde sehnat. Člověk si je musel „vyrobit“ sám. Nebyla to voňavá práce, ale co by člověk pro ryby neudělal, že? Tisíckrát jsem byl v pokušení nacpat je do krmení a porušit tím rybářský řád. Neudělal jsem to.


Parmy mají rousnice moc rády

I dnes je pro mě rybářský řád prostě platný, i když s některými věcmi nesouhlasím. Nicméně snažím se přežité pasáže dostupnými způsoby změnit a nehodlám nikdy vystupovat jako ten, kdo porušuje daná pravidla. Když jsem se stal rybářem, vzal jsem na vědomí, že tu jsou. Mohu se snažit je změnit, ale dokud platí, tak prostě platí, i když se mi to nelíbí, a nemám moc velké pochopení pro ty, co pravidla porušují a ještě se tím bezostyšně chlubí. Jako rybářská stráž dovedu pochopit a odpustit nějaký ten hříšek, ale všechno má své meze.

Takže jak říkám, s červy to snadné nebylo. Teď si je prostě koupíte na litry, a když dostanete dobrou cenu, není litr červů dražší než kilo lepšího krmení nebo boilií. Ovšem komu se zdá i tohle moc, je tu ještě jedna alternativa, která může být o mnoho levnější, když nejste líní a není sucho - místo masných červů se dají použít žížaly, které fungují stejně dobře, anebo můžete použít mix červů a žížal.


Ze směsi dělám jen zátky

Nasbírat si dostatek rousnic není nic těžkého za předpokladu, že nepanuje dlouhodobé sucho a rousnice prostě nejsou. V opačném případě stačí vyrazit v noci s baterkou na posečené travnaté plochy do parku, na dvory nebo mezi záhony zahrádek a ohnout záda. Při dobrých podmínkách a troše trpělivosti máte za půl hodinky až hodinu dost žížal na to, abyste mohli vyrazit na lov parem s velmi dobrou šancí na to, že uspějete…

Už pár dnů prší, je to ale jen takový lehký deštík nebo nějaké přeháňky a ani se příliš neochladilo. Vláhu stačí zem pěkně vsáknout a stav vody na řekách je setrvalý. Myslím, že tohle je dost dobré počasí na ryby a hodlám toho bezezbytku využít. Večer půjdu, nasbírám rousnice a ráno vyrazím. V podvečer přestalo pršet. Vyjdu na dvorek, posvítím tlumeným světlem baterky a vidím, že na místech, kde není tráva, leží jedna rousnice vedle druhé.


Bez červů to moc nejde

Jsou venku z dírky téměř celé a sesbírat je nedá žádnou velkou práci. Je to hračka, když s tím máte zkušenosti. Ale ani když žádné nemáte, brzy přijdete na to, co to chce. Ty, co se páří, čapnu i dvě najednou. Když vysbírám tohle místo, jdu ještě na zahradu a za hodinku jich mám víc než litr. Sbírám je opatrně. Moc je nemačkám. Nechci je poškodit, protože půlku určitě na nějakou dobu uskladním. Mám takovou dřevěnou bednu s troškou zeminy, listím a vrstvou čerstvého mechu, kam žížaly vysypu. Ty, co se hned zavrtají, nechám. Jsou v pořádku. Kusy, které zůstanou nahoře, použiju zítra. Dlouho by asi nevydržely.

Celou noc nepršelo a ráno už je obloha docela protrhaná. Myslím, že uplakaný čas je alespoň na nějakou dobu za námi a deštník potřebovat nebudu, za což jsem rád. Na řece si sednu na své oblíbené místo, kde ústí velký dešťový kanál. Dlouho z něj nic neteklo a ani teď to není nic moc. Je to jen takový čůrek čisté vody. Ale i když nic neteče, tohle místo mají v oblibě zdejší tloušti a parmy. Připravím si trochu slané směsi do krmítka, ale jen tolik, abych z ní dělal zátky, protože krmítko budu plnit pouze směsí stříhaných žížal a masných červů. Kdybych použil vlhčenou směs doplněnou červy a žížalami, rychle bych se dočkal podouství a ostroretek, ale o ty mi nejde.


Takové parmy potěší

Je skutečně obrovský rozdíl v tom, jaké poměry živé složky a směsi použijete. Ideální na lov parem jsou jen čistí lepení červi položení na jedno místo. To se mi mnohokrát osvědčilo na mnoha vodách při závodech, kde pokud jsou tam parmy, zakládám dvě místa. Na jednom, a nemusí to být daleko od břehu, navnadím jen čistými lepenými červy a nechám ho být. Zatím chytám dál od břehu s krmítkem, kde mám sice hodně červů, ale i vnadicí směs. Tady nikdy nevíte, jestli budou brát ryby menší, nebo se hned ozvou ty větší, ale v každém případě téměř hned něco chytáte.

Po hodině zkusím místo s červy. Vyměním krmítko za menší a i do něj dám lepené červy. Na háček napíchnu velký chumel červů. Když tam parmy jsou, záběr přijde do několika minut. Pokud se čtvrt hodinky nic neděje, vrátím se k lovu s krmítkem na vzdálenějším místě a za půl hodiny to zkusím zase u břehu. Někdy trvá i více než dvě hodinky, než se parmy ozvou, ale tam, kde parmy jsou, je neúspěch spíše jen výjimkou. Nelze samozřejmě zaručit velké ryby, ale nějaká ta parma se obvykle najde.


Klasické nastražení

Takže teď držím směs zvlášť, červy zvlášť a stejně tak rousnice. Když plním krmítko, nastříhám si v malém kelímku rousnice, dám je do krmítka, přidám červy a volné konce zalepím směsí. Stříhat rousnice ve větším množství do zásoby není dobře. Vznikne z toho taková nevzhledná kaše a zvlášť na sluníčku je to katastrofa. Tento způsob plnění krmítka je sice pracnější, pořád vás to zaměstnává, ale přináší výsledky. Dokonce je možné vynechat i vnadicí směs a nahradit ji dobře rozpustnou hlínou, která nekalí. Stejné je to i se směsí. Čím méně bude kalit, tím menší nebezpečí, že přitáhnete na loviště malé ryby.

Konečně mám nahozeno. Chytám jen na jeden prut. Obvykle mě tu ten druhý jen zdržuje a odvádí mou pozornost. Ještě si trošku pohraji s nastražením žížaly. Nesoukám ji na háček, ale nastražím ji mimo něj, na vlasový přívěs s nekonečnou zarážkou. Je to velmi snadné a celkem to selektuje malé rybky, které jsou schopné tahat jakkoli velkou rousnici za ocásek. Tohle je sice objemnější sousto, ale pro větší ryby naprosto přijatelné a záseky stoprocentně sedí.


Trošku jiné, ale stoprocentně funkční…

Drobné poškubávání ignoruji a zasekávám, až se špička pořádně ohne, což v tomto případě netrvá dlouho, a první malá parmička je v podběráku. Brzy následují další. Mezi nimi i pěkné kousky a navíc velký cejn a kapřík s několika podoustvemi. Super dopoledne s pěknými rybami. Nestálo to moc, jen jsem musel večer trošku ohnout záda.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (8 reakcí)

Přečteno: 8 796x
Průměrná známka: 1.12