Píp, píp, šlak vás tref!

- Milan Tychler

Brzy ráno jsem u vody, a protože chci chytat se splávky hned u břehu, chovám se, jak nejtišeji dovedu, abych si nepoplašil ryby. Všechny věci si připravím kousek od vody a pak se potichoučku přesouvám. Co nejopatrněji zapichuji vidličky, rovnám stoličku a proutky do vidliček pokládám po nahození tak, aby to ani necvaklo.

Kousek od stulíků se houpají na hladině dva mé splávky. Hodím k nim malou hrstičku nasekaných žížal. To je asi ten největší hluk, jaký jsem dosud způsobil. Někdo si může říct, že se chovám až přehnaně, protože i když způsobím hluk, ryby se za chvíli, když budu tiše, zase vrátí. Jenže já mám vyzkoušeno, že tomu tak být vůbec nemusí. Jsou prostě vody, kde jsou sice pěkné ryby, ale je jich málo, a když je od břehu vyženete, už se nevrátí. Budete pak u břehu třeba celý den chytat ryby, ale jen drobotinu. O nic slušnějšího už nezavadíte. Zkušenost mě naučila chovat se na břehu, pokud tedy hodláte lovit skutečně blízko, opravdu co nejtišeji. A není to jen kvůli rybám a je jedno, jestli je to voda malá, nebo velká. Nechci rušit ani své kolegy lovící poblíž a je nepodstatné, že oni nahazují, kam až dovedou. Prostě nechci nijak narušovat jejich klid a pohodu.


Při krátkém lovu je jakýkoli signalizátor celkem zbytečný

Myslím, že mnozí to ocení a že se chovají také tak. Jenže pak jsou tu ti, co podle mě snad nemají ani u vody co dělat. Přihrnou se jak velká voda a jejich příprava náčiní na břehu připomíná hasičský útok. Div že při tom ještě netroubí. Sbohem klide! Když už mají všechno připraveno a vy si řeknete, že už bude konečně klid, pustí si rádio nebo začnou halekat na sousedy. To je tragédie…

Nejvíc mě dostávají ti, co se přihrnou k rybníčku, který nemá zdaleka ani hektar, vytáhnou z obalu tripod, elektronické hlásiče a začnou připravovat trojlibrové pruty. Předtím ještě pokropí vodu pěti litry kukuřice, dvěma kilogramy pelet, a přestože nakrmili kousek od břehu, nahodí své napěchované krmelce s rohlíkovým boiliem na háčku k protějšímu břehu, div že vás nezabijí. Jenže tím to nekončí. Jakmile nahodí, položí prut do stojanu a při zapnutém signalizátoru, který má hlasitost nadoraz, napínají vlasec. Když už mají nahozený i druhý prut, nastaví citlivost na maximum. Pak slyšíte, jak jim do krmítka buší cejni a jak malí kapříci popotahují nástrahu. Po každém větším zatažení následuje brutální zásek a vše se až do zhloupnutí opakuje. Jedním slovem peklo!


Když večer svítí, nemusí pištět

Nemám nic proti elektronickým signalizátorům. Mám doma dva páry, ale mám takový pocit, že by se měly prodávat buď jen lidem inteligentním, kteří vědí kdy, kde a jak je používat, anebo až po řádném proškolení, kdy by uživateli někdo vysvětlil, jak otravné to je, když to piští v jednom kuse na celý rybník úplně zbytečně.

Proč rovnat vlasec při zapnutém zvuku a proč vůbec používat signalizátor při tříhodinové vycházce u vody s malými kapry, když po celou dobu lovu stejně z prutů nespustíte oči a jakýkoli mechanický signalizátor je naprosto dostačující? Proč v noci, kdy je slyšet každé šustnutí, neztlumí zvuk na minimum a proč je vůbec zapnutý, když se záběr ohlásí rozsvícením diody a hrčí cívka navijáku?

Chtějí tito lidé ukázat, že mají „pípáky“ (obvykle za tři stovky kus nebo i dva), nebo oč tu vlastně jde? Já to nechápu. Když skutečně lovím kapry, respektive velké kapry, hodiny a dny, je pro mě elektronický signalizátor užitečným pomocníkem. Po tak dlouhou dobu prostě nikdo nesleduje pruty. Musí si připravit jídlo, najíst se, připravuje si koncové sestavy, nástrahy a nevěnuje tolik pozornosti prutům. Pokud ale jdu k rybníku, kde tahám podměrečné kapříky jako na běžícím páse a v podstatě se nevěnuji ničemu jinému než svým prutům, pak je pro mě elektronický signalizátor docela zbytečná věc. Ale když ho někdo chce, ať ho má a ať ho klidně používá i v tomto případě, pokud ví jak a neotravuje s tím proboha všechno živé kolem!


Přes den naprosto dostačující varianta

Rybář je povinen, ať už je to někde napsáno, nebo ne, chovat se při lovu k přírodě a všemu živému kolem ohleduplně.

Nejde jen o to, že bude udržovat na místě, kde loví, pořádek. To je samozřejmost a samozřejmostí je i to, že se prostě vyhne jakýmkoli zbytečným zvukovým projevům. Nejsem přecitlivělý ani nějak zaujatý, avšak až příliš často jaksi s nostalgií vzpomínám na to, kdy se pod prutem pohupoval jen policajt vyrobený z nedostatkového plastového záclonového kroužku a v noci ho osvětloval sporý plamínek svíčky. Kdepak tenkrát byly čelovky s dosahem několika set metrů?! Malá baterka na dva „buřty“ nebo na plochou baterii a hotovo. V té době, z toho, co bylo, vznikala první jednoduchá zařízení, která hlásila záběr rozsvícením žárovičky, když se po záběru spojil obvod.

Já oceňuji snahu každého, kdo přispěl k vývoji elektronického signalizátoru do dnešní podoby. Je fajn, že jsou vodě odolné, mohou být s příposlechem, diody se po setmění samy rozsvítí, čidlo hlídá pohyb okolo prutů, takže vám je nikdo neukradne… To všechno je skvělé. Ale pokud vám tohle nesmyslně piští půl dne nepřetržitě na kilometr daleko, mám sto chutí jít, odšroubovat to dotyčnému ze stojanu a nebo to celé i se stojanem mrštit do rybníka. Copak nestačí, když se večer při lovu kaprů, candátů nebo úhořů prostě jen rozsvítí ledka? To musí vážně všichni okolo vědět, že jste u vody a že právě rovnáte vlasec nebo že máte záběr?


Při manipulaci by měl být buď vypnutý zvuk, nebo vlasec mimo drážku

Já vím, že některé hlupáky prostě nepředěláš. Určitě se ale nebojte říct jim otevřeně, že se vám to nelíbí, a nenechejte se u vody terorizovat. Určitě je také správně už dětem v rybářských kroužcích vysvětlit nejen to, kde se signalizátor zapíná, ale také vypíná a jak se nastavuje jeho citlivost a hlasitost.

Vynechal jsem něco?

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (328 reakcí)

Přečteno: 29 491x
Průměrná známka: 1.06