Velká huba = velká nástraha?

- Milan Tychler

Většina ryb bez problémů zabírá na malé nástrahy, a pokud zrovna nemají chuť, například v chladných měsících, zabírají na nástrahy ještě menší. Ale tak jako ve všem, i tady platí výjimka. V našich vodách se prohání ryba, které nedělá problém pořádný kus čehokoli na háčku ani na Vánoce. Je to tloušť, kterému se také občas přezdívá „Velká huba“…

Je spousta ryb, jejichž tlamy jsou celkem prostorné a velké, ale větší sousta vezmou spíše jen výjimečně. Ovšem tloušť, to je něco jiného, ten si s velkým soustem hlavu nedělá. Prostě ho popadne a hotovo.


Tloušti jsou krásné ryby

Rád lovím okolo břehů řek a říček na plavanou s kousíčkem pařeného rohlíčku na háčku. Je to velká zábava a v zimních měsících se tak dá skvěle pobavit. Zabírají hlavně plotice, někde perlín, cejni, cejnci malí, a když nastražujete skutečně malý kousíček, zachytáte si dobře třeba i ostroretky. Když ale naopak nastražíte trošku větší kousek, máte hodně slušnou šanci na tlouště, a to tím větší, čím větší kousek pečiva nastražíte.

Drobné kousíčky pečiva na háčku příliš nedrží, a tak za nejlepší způsob nastražení považuji smotat kousek rohlíkové kůrky a propíchnout ji větším háčkem. Pečivo má samozřejmě po namočení tendenci zvětšovat svůj objem, a proto je třeba nastražovat kousky poměrně malé, hlavně pokud lovíme menší ryby. Avšak při lovu tloušťů můžeme být zcela bez obav. I středně velký tloušť klidně popadne kus nabobtnalého rohlíku velký jako krabička od zápalek. A protože tohle dobře vím, často se soustředím právě jen na tlouště a malé kousíčky ani nenastražuji.


Tahle huba je prostorná

Při lovu s většími kousky pečiva je třeba pamatovat kromě toho, že dost nabobtnají, na dvě další věci – je třeba použít větší háček a také větší splávek, který sousto nacucané vodou unese.

Většina rybářů má především v zimě tendenci všechno zjemňovat a zmenšovat. Ovšem v tomto případě to neplatí. Droboučký háček, malá nástraha a velká huba, to nejde příliš dohromady. Já v tomto případě používám vždycky ten největší háček, jaký ještě dokážu bez problémů do sousta, tedy nabobtnalého sousta, schovat. Menší háčky používám tehdy, když nastražuji rohlík mimo háček do gumičky.


Používám robustnější splávky

Tento způsob se možná bude někomu zdát trošku zbytečný, ale já mám k tomu dobrý důvod. Chycené tlouště samozřejmě pouštím a je pochopitelné, že na žádném revíru nechytám sám. Je hodně rybářů, kteří se v zimě lovem tloušťů na pečivo baví, a mazaní tloušti jsou časem ještě mazanější. Stejně rychle, jak dokážou sousto popadnout, se ho dokážou i zbavit. A právě tady mi pomáhá způsob nastražení mimo háček. Zatímco při běžném nastražení často nemohu záběr proměnit, s malým háčkem, který se zachytí za okraj pysku, se mi daří mnohem lépe a kupodivu tak dostávám i větší kousky. Zatímco jiní už tahají jen takové ty divoké a nepoučitelné dorostence, já čas od času zaseknu i docela slušnou rybu.

Způsob nastražení do gumičky je jednoduchý a skvěle funguje za předpokladu, že máte správně připravený rohlík. Já na to jdu dvěma způsoby. Když mám rohlík úplně čerstvý, nakrájím ho prostě na kolečka a napařím ho. Kolečka krájím široká asi dva centimetry a po napaření je hned vložím do igelitového pytlíku, aby si uchovala vlhkost. Z těchto koleček pak sloupnu jen kůrku, kterou smotám do ruličky, a buď ji nastražím na háček, nebo mimo něj. Jestliže mám rohlíky starší, takové ty „gumové“, stačí je jen lehce přestříknout nebo pokropit vodou a dát zpátky do igelitového sáčku. Tento rohlík ani nekrájím na kolečka a prostě z něj jen slupuji a nastražuji kůrku. Když po nějaké době ztratí vlhkost, jen ho krátce namočím a pokračuji dál. Tohle jsem dělával už jako kluk a chytal tak všechno, co o rohlík projevilo zájem. V podstatě šlo vždy jen o velikost sousta nastraženého na háček.


Sousto zvětší svůj objem

A se splávkem je to takto. Obvykle se snažíme spláveček dokonale vyvážit, aby z něj nad hladinu trčela jen anténka a ryba jej tak stáhla pod vodu s minimálním úsilím, aniž by si toho vůbec všimla. Jenže při lovu s pečivem musíme počítat s tím, že pečivo nasaje spoustu vody. Dokonale vyvážený splávek nasáklé pečivo dodatečně zatěžuje a splávek se za chviličku začne potápět. Musíme s tím tedy dopředu počítat, ponechat nějakou rezervu a také pak nastražovat stejně velká sousta, aby nebyl splávek zatížený pokaždé jinak. Popravdě řečeno, tloušti se s tím nijak zvlášť netrápí, ale my s tím máme potíže. Všechno by rázem vyřešil robustnější splávek se silnou a nosnou anténkou, jenže jak už jsem řekl, tloušti se dovedou podezřelého sousta rychle zbavit. Jakmile narazí na odpor splávku, bleskově sousto pustí a nedají vám šanci zaseknout. Musí se proto najít nějaký rozumný kompromis jak ve tvaru splávku, tak v jeho zatížení.

Drobnější ryby rád chytám s jemnými a štíhlejšími splávky s tenkou anténkou, ale to je přesně ten typ splávku, který při lovu tloušťů nepoužívám. Raději sáhnu po splávku robustnějším s dobře viditelnou anténkou, kterou mohu dobře sledovat, protože sousto z rohlíku často nechávám plout okolo břehu i na dost velké vzdálenosti.


Nastražuji i do gumičky

Lov tloušťů se splávkem na pečivo je velká zábava a dá se provozovat po celý rok. Já si to ale nechávám hlavně na zimu. V zimním období se bez problémů dostanu i tam, kam mě v létě nepustí vysoké kopřivy, bodláčí a svízel. Nejraději mám menší říčky a všelijaké mlýnské náhony a struhy. Na těchto menších vodách není těžké odhadnout, kde tloušti stojí, ale určitě se vyplatí prosmejčit splávkem i místa, o kterých pochybujete. Jeden totiž často neví…

Kdysi jsem chytal u mostu na říčce, která nemá na šířku ani deset metrů. Byl jsem si naprosto jistý, že tloušti stojí poblíž břehů a samozřejmě okolo pilíře mostu. Pod břehem jsem brzy zasekl menší rybu, ale ať jsem se snažil sebevíc, u pilíře jsem neměl ani ťuknutí. Bylo to zvláštní, ale bylo to tak. Brzy mě to přestalo bavit a pomýšlel jsem na změnu místa.

Kousíček od místa, kde jsem byl, ústí do říčky jakýsi kanál a to je v zimě také dobré místo. Ještě než definitivně odejdu, přecházím kousek pod most, kde je jen rovný a ničím nezajímavý úsek a zkusmo párkrát nahazuji. Je tu asi metr hloubka a já mám celou sestavu seřízenou tak, že nástraha proplouvá asi dvacet centimetrů nade dnem. Nahazuji doprostřed říčky, a když splávek uplave dva tři metry, jde pod vodu jako šipka. Zaseknu trošku se zpožděním, protože jsem to nečekal, ale ryba na háčku je a není vůbec malá. Tloušť má hezky široký hřbet, na délku lehce přes čtyřicet centimetrů, a má pořádně velkou hubu. Háček drží jen za krajíček. Během chvilky chytám na tomto úseku pět ryb. Tři pěkné kousky a dva dorostence. Pak už je klid, proto se přemísťuji ke kanálu.

Ani tam nemám na známých místech záběr, a tak zkouším volnou vodu kousek níž po proudu. Uprostřed řeky nic, ale u protějšího břehu zaseknu rybu, která se do prutu skutečně opírá. Nechodím na tlouště ani v zimě s dvanáctkou vlascem. Mám na navijáku osmnáctku a návazec z poctivé šestnáctky, což se mi záhy vyplatí – ryba se zavěsila za nějakou překážku pod břehem a já musím trošku zabrat, abych ji uvolnil. Daří se mi to a do podběráku klouže hezký padesátník s ohnivými ploutvemi a velkými šupinami bez jediného kazu…


Pod mostem vždycky něco je

Chytání tloušťů na pečivo je skutečně jednoduchý a nenáročný lov, kterým si krátím zimní období. Když jste u vody, zima uběhne ani nevíte jak, a sezóna vlastně nikdy nekončí. Tloušti jsou při tom vděčnou a pěknou rybou, která kašle na to, že je únor, stejně jako já.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (4 reakce)

Přečteno: 9 251x
Průměrná známka: 1.24