Kaprařské prokletí

- František Helm

Komerční sdělení

Letošní únor přímo lákal všechny rybáře do přírody. Ani já jsem nebyl ušetřen, a tak jsem první únorovou sobotu zamířil, poprvé v letošním roce, k vodě. Zimní kaprařinu jsem až do letošního roku suploval vždy plavanou a nebo feederem. Letos jsem se to však rozhodl vyzkoušet opačně. Hezky tam navléknu boilie, pelety a uvidíme.


Nešlo zůstat doma v teple…

Volbu stanoviště jsem provedl prostřednictvím leteckých map, na nichž se mi podařilo najít perfektní místo - soutok dvou říček a výpusť teplé vody z čističky. Super! V pravé poledne sobotní už letí první montáž do středu řeky. Proud vhodný spíše pro rafting vyžaduje opravu těžká olova. Pod háčkem také není žádná drobnost: jedna potápivá dvacítka Sweet Fish a čtrnáctkové plovoucí boilie stejné příchtě.
Vybíhám ke zbytku výbavy, abych mohl nabýt druhý prut, a vtom se rozjíždí ten nahozený. Žádná pomalá a opatrná jízda - úprk! Zasekávám, těžkám rybu, ale po metru ji ztrácím. „Áááá, ten kdyby se podíval na břeh,“ říkám si, „bylo by to asi opravdu moc jednoduché.“ Nevadí, během roku takových neproměněných ještě bude… Sedím tedy ještě do setmění u vody, ale druhý už žádný nepřišel. Aspoň jsem se namotivoval na následující víkend.
Během týdne sleduji zimní výpravy kolegů a s tichou závistí připravuji další vycházku. Pro rady, inspirace a vhodné nástrahy se vydávám i na FF 2016. Mám sice v plánu strávit víkend v přednáškových sálech, ale už první den výstavy jsem přesycený a balím výbavu.


Inspiraci jsem hledal na FF 2016

V sobotu po rozednění začínám dráždit štěstěnu na vltavských hloubkách. Jeden proutek osazuji opět nesezónním panáčkem, druhý samotnou plovečkou v příchuti Monster Hemp. Během dopoledne si spíše užívám slunečného počasí, než abych ohýbal pruty. První větší vyrušení nepřichází paradoxně z vody, ale z nebes. Zní to možná trochu neobvykle, ale poté, co mě spatřila posádka létajícího balónu, rozhodla se, že sestoupí s balónem těsně nade mnou okupovaný rybářský plácek. No prostě super zážitek a příjemné setkání s prvotřídními dobrodruhy.


Návštěva z nebe…

Během odpoledne přichází odezva také od rákosového políčka. První opatrné jízdy se chopila maličká podoustev. Jedna ořezaná kulička Monster Hemp s obalovačkou zachutná v průběhu odpoledne ještě asi pěti podoustvičkám, které se však svojí velikostí těžko dostávají nad 35 cm.
V pozdním odpoledni přichází konečně záběr i od větší ryby. Montáže se chopil - nezvykle na toto roční období - amur kolem 60 cm a bojuje jak v létě. Snažím se místo podběráku najít v batohu kameru, čehož tento východní bojovník vzápětí využívá a zbavuje se háčku těsně u břehu. Po zbytek odpoledne už mi vylepšuje náladu jen pár podouství. Druhý den na totožném místě nevybočuje nikterak z kolejí dne předcházejícího, a tak se opět bavím podoustvičkami.


Podoustve stále při chuti

Další sobotu se přemísťuji o 150 km dále a rozbaluji cestovní kaprařinu u Hostivařské přehrady. Podívaná na okolní majitele rybářského náčiní není nikterak pastva pro mé oči, a tak se snažím zmizet a řídit se pravidlem „Co oko nevidí, to srdce nebolí“. Když zmiňuji cestovní výbavu, platí to dvojnásob, protože mou výbavu tvoří skládací koloběžka, pruty, podběrák, vesta a tři krabičky plovek. O půl deváté ranní už je paleta plovek prostřená a já očekávám první degustátory. Těsně nade dnem však dnes nenacházím jediného kapřího strávníka. Na minimum ořezaná kulička v příchuti Sweet Fish láká pouze jednoho většího karase. O druhé odpolední už nevím, kam bych schoval oči, a tak raději od kaprotěžby svižně upaluji k domovu.


Nedílná součást i skromné výbavy

Klidnou a nikým nerušenou rybářskou atmosféru nacházím až o týden později na břehu Labe. Žádný jiný rybář v dohledu ani doslechu není, a tak si v klidu užívám slunečné dopoledne u vody plnými doušky. Přemotivovaný rybářskými servery a články nastražuji na oba pruty dvacítkové boilie. Po třech hodinách bez záběru začínám střízlivět a experimentovat. Samotné plovky ve velikosti do 18 mm jsou pro tlouště zkrátka neodolatelné, především pak příchutě Sweet Fish, Robin Black a Ananas. Tloušti svižně roztáčejí brzdu navijáku během celého odpoledne, na břeh se jich podívá na dvacet. Na jarní zahřátí rybářské dušičky to stačí, ale „kaprařským tlakem“ prostě nehnou.


Tloušti svižně tahají celé odpoledne

Na prodloužený velikonoční víkend si rezervuji místo na soukromém kaprovém revíru, aby mé letošní zimní a brzké jarní kaprařské snažení dostalo už konečně zadostiučinění a já si konečně mohl potěžkat pořádného boiliožrouta.
Bivak mám postavený celkem brzy, a tak těsně po obědě už řeším ryze kaprařskou otázku: „Co pod háček?“ Do sloupce zkouším bílou kuličku pop-up v barvě fluo a příchuti Monster Hemp o velikosti 14 mm, panáčka sestavuji ve stokrát omílané příchuti Sweet Fish a na dno obaluji pastou jednu kuličku GLM Stench. Tato klasika musí během prvních 24 hodin ukázat svou sílu, tiše konejším svou kaprařskou dušičku.
První denní chytání však nepřináší opačný vítr, a tak stále zůstávají stránky testerského archu prázdné. K prutům vyrážím po třetí hodině ranní, což je o hodně dříve než ostatní kapraři, abych se pokusil něco vymyslet. Změny návazců a hloubek zatím nepřinesly pozitivní odezvu, a tak v mrazivém ránu plním PVA sáčky liquidem Krill a spombuji je na vzdálenost 65 metrů. Přibližně litr neředěného tekutého krillu místo opravdu rychle oživuje. Aktivita ryb je zřejmá i na hladině. Občasný kruh na hladině a stoupající bubliny mi dodávají naději na letošní první kapří úlovek. Po půl hodině kapřího reje konečně přichází první záběr výpravy. Velice opatrný. K mé smůle si degustátor vybírá průzkumný prut s 6mm peletkou EFICO Alpha dipovanou krillem, a tak po pěti metrech o úlovek přicházím. Další záběr už až do osmé hodiny ranní nepřichází.


- 5 °C není v noci žádná výjimka

Vrátím se k „průzkumnému prutu“, spíše tedy průzkumné montáži, a popíši ve zkratce, o co se jedná, aby si někdo pod tímto pojmem nepředstavoval nějakou zrůdnost. Je to montáž, která je sestavená hrubě pod kaprařské minimum a ve skutečnosti ani nemá za úkol kapra zdolat, ale spíše mi prozradit, jestli se vůbec nějaká ryba na krmném místě vyskytuje. Posledních pět metrů tvoří vlasec o průměru 0,12 mm, kmenový vlasec je v rozmezí 0,14 až 0,16 mm, zátěž volím do 25 gramů a samotný návazec je zhotovený z 0,10mm vlasce a tenkého háčku bez protihrotu kolem velikosti 14. Pod háček umísťuji zpravidla nástrahy o velikosti 4 až 8 mm. Kapr, ale i ostatní ryby, se na tento prut většinou ozývají jako první. Výsledek je u kapra v devadesáti procentech totožný: narovná háček, nebo se po chvíli vyhákne. Informaci o rybí obsádce však tato montáž poskytne a o to mi jde v tomto případě především.


Zkouším měnit krmení i vybavení

Denní rybačka se opět nekoná. Nerad někomu mluvím do jeho počínání, ale myslím si, že svůj podíl na tomto stavu mají vedlejší rybáři, kteří i přes nízkou teplotu vody a noc bez záběru volí dosti neobvyklou strategii. Do vody proudí konve plné napůl uvařené kukuřice a celé kbelíky pelet a boilií. Chápu, že se potřebují po zimě zbavit zásob, ale rybářské podmínky na šestihektarové vodě to ovlivnilo dosti negativně. Svůj neúspěch však hledám u sebe. Po třech krásných dnech u vody se nicméně vracím zpět do civilizace bez jediného úlovku.


Kolegové z KC teamu mají už dávno splněno

Na všech stránkách s rybářskou tematikou i nadále urážejí mou kaprařskou ješitnost první letošní úlovky krásných šupináčů a jeseterů. Není proto už na co čekat. Rezervuji si na první aprílový den svoje „top“ místo, opět na soukromé vodě, a v pátek po práci vyrážím. Podnovoveské tantiémy však hovoří jasně, a to v můj neprospěch. Během prvního dne se nehne ani swinger. Zkouším tedy aspoň já rozhýbat ryby aktivním způsobem vnadění a lovu. Plovoucí i potápivé kuličky boilií si musí připadat spíše jako na Pinballu než jako na rybách. Během noci prochytávám celý vodní sloupec ode dna až po hladinu. Záběr však přichází jen jediný - ve výšce 160 cm nade dnem zaujala plovoučka čtyřicítkového karase. Je to jediná ryba víkendu pro mě, ale také pro všechny ostatní rybáře. Kapři zkrátka tento víkend na rybníce ještě nežerou.


Ani největší „štamgast“ rybníka ještě nežere

Telefonicky monitoruji situaci na tomto revíru i o týden později, zpráva je však totožná. Jako by se zastavil čas nad tímto nostalgickým přírodním reliéfem. Tři víkendy za sebou nepřichází ani jediný záběr.
Na extra krátké výpravy si tedy vybírám tu „nejméně“ složitou jihočeskou vodu - Lipno. Dostat se ke krásnému kaprovi je na této přehradě dost složité a za šestihodinový lov také takřka nemožné.
Krásný slunečný den s pruty Sakana ve vodě, kuličkami Sweet Fish pod háčkem, KC teamem na tričku a s kobrou v ruce jsem sice strávil, ale kapřisko to opět přežilo bez škrábance v tlamce. Několik cejnů a plotic takové štěstí nemělo, ale „carp“ to prostě není. Slzy zpět, příští víkend je taky neděle, a to už se kapřík povést musí. Pro jistotu do krmiště ještě před odjezdem kobruji pětikilovku GLM Stench, aby se mi během pracovního týdne lépe usínalo.


Na další výpravu přibaluji více atraktorů

Deštivé počasí mi opravdu nevadí, a tak o týden později, jak bylo předpovězeno, opět posílám své montáže směrem k lipenské hladině. Dopoledne rybí obsádka aktivitou zrovna dvakrát nehýří, ale rozhodl jsem se, že tentokrát svou oblíbenou příchuť GLM Stench nezradím, stejně jako ona nezradila už mnohokrát mě.
A věrnost se opravu po třinácté hodině odpolední vyplatila. Na podložce končí letošní první kapřík. Snad všem připadá jako přerostlý potěr, ale mně udělal opravdu upřímnou radost, protože na první úspěšný letošní kapří záběr jsem čekal od své první únorové výpravy.


Ani krásný, ani velký, ale radost udělal

Kombinace plovoucího boilie a obalovací pasty o hodinu později nenechává v klidu dalšího šupíka, který už bez problémů atakuje půlmetrovou hranici. Opět žádný velikán, ale kaprovou sezónu 2016 jsem po dlouhém trápení konečně zahájil úlovkem šupináče.
O týden později vyrážím s vědomím prolomené karmy na „kaprové závody“. Sice jen šestihodinové, ale rozhoduje v nich ulovená nejdelší ryba, a tak mě délka závodu příliš netrápí. Závodní nálada se však po příjezdu rapidně mění. Po přátelském přivítání a představení plánu akce se ze závodu rázem stává pohodové setkání rybářů, které zaujme spíše cateringem než sportovním rybolovem. Průběh celého odpoledne i večera je příjemný, a tak mě ani netrápí klidová fáze mých nahozených proutků a s úctou obdivuji vítězného rybáře, který i přes průtrž mračen do poslední chvíle vyčkával na přízeň Svatého Petra.
Na prutech se ještě nestihl ani usadit prach a já už zase balím a mířím k vodě. Brzo ráno sice musím do práce, ale krátkou výpravu stíhám. Kolegové rybáři mají více štěstí, a tak okupují lovné místo už třetím dnem. Dozvídám se, že nakrmili opravdu poctivě. Úlovku se však zatím nedočkali.
Zkouším tedy lovit na daleký odhoz. Napadá mě to hned po příjezdu. Vidím všech šest prutů směřujících do krmného místa a stejné vzdálenosti. Kvůli PVA materiálům ani dál doletět nemohou. Volba je jasná! S jednou kuličkou pod háčkem se rázem dostávám téměř třicet metrů za krmné místo. To mi vyhovuje.
Se soumrakem konečně přichází první degustace kuličky Monster Hemp. Hned po záseku je zřejmé, že ryba zná téměř každou překážku pod hladinou. Na pár okamžiků se jí daří zajet i do vázky. Pomalé přetahování ale pokračuje. Po necelé půlhodině se však šupináč přibližuje k podběráku a úspěšně v něm také končí.


První trofejní kapr roku 2016

Vážím, měřím, fotím a zapisuji si první letošní zářez nad 15 kg. Šupináč v perfektní kondici měří 92 cm a váha ukazuje těsně pod hranici 16 kg. Konečně skončilo mé letošní kaprařské prokletí!!!

Foto: KC team

Autor: František Helm