Naše živoucí fosilie perlorodka říční

21.6.2016 - Jiří Krouza

Snad každý zná mořské perly jako malé lesknoucí se kuličky různých barev a odstínů. Ne každý však ví, že i ve vodách na našem území se od dávných dob vyskytuje skutečná perlorodky, vzdálená příbuzná té mořské. Jedná se o perlorodku říční (Margaritifera margaritifera, Linnaeus, 1758), velmi vzácného živočicha obývajícího naše oligotrofní vody. V minulosti byla cíleně lovena a decimována právě pro své perly, a ačkoliv se jí dostalo ve 20. a 21. století přísné ochrany, postupně vymírá a z našich vod tak mizí.

Jednou z hlavních podmínek pro život perlorodky jsou totiž chladné vody s nízkou eutrofizací, bez rozpuštěného anorganického vápníku, ale s přítomností vápníku organického, který se nachází v opadu z rostlinného materiálu. Už jen tyto charakteristiky se v našich současných vodotečích téměř nenachází a tím existenční problémy perlorodek zdaleka nekončí.

Pár zajímavostí ze života perlorodek

Potravou perlorodek je rostlinný detrit, živí se v podstatě filtrováních mikroskopických částí z vody a to i ve velikosti několik tisícin milimetru. Jediná perlorodka přefiltruje denně až 50 litrů vody za účelem získávání potravy. Jde o jednoho z nejnáročnějších obyvatel našich vod, ke svému životu vyžadují perlorodky kvalitnější vodu, než je voda kojenecká. Malé perlorodky vyžadují zpravidla spleť malých potůčků a stružek, u nichž by však voda v letním období neměla klesnout pod 15°C. V současné době se u nás však žádná taková voda nevyskytuje, proto se také malé perlorodky za posledních 40 let nikde neobjevily, pouze starší jedinci.

Ke svému životu na našem území vyžadují perlorodky přítomnost pstruha obecného z místní populace. I v tomto je však perlorodka poměrně vybíravá, dá se říci, že perlorodce nezáleží jen na druhu a původu ryby, ale i její adaptabilitě. Perlorodky jsou ve svém vývoji na těchto rybách přímo závislé. Ve fázi, kdy se vajíčko perlorodky změní v druhotnou larvu tzv. glochidii, tato pluje vodním sloupcem a snaží se zachytit za tělo ryby. Plující glochidie se snaží zachytit za žaberní aparát a pokud se jim to podaří, snaží se být součástí těla ryby. Pokud se podaří glochidii organismus hostitele oblbnout, je obklopena buňkami hostitele. Takto žije přibližně jeden rok a následně odpadne z těla ryby na dno. Pokud spadne do vhodného prostředí, což je otázkou náhody, zavrtá se do dna a zde žije skrytě téměř 10 let, až poté vylézá na povrch dna a utváří zde své kolonie. Jsou známy jedinci o délce až 15 cm. V našich podmínkách se mohou perlorodky dožít až 140 let (výjimečně 180) ve Skandinávii až 280 let. Jedná se o mlže, který umí vytvořit pravou perlu. V úživnějším (mezotrofním) prostředí se naopak vyskytují formy rychleji rostoucí, avšak krátkověké, dožívající se 30 - 50 let.

Ochrana perlorodky říční

Perlorodka říční se dříve vyskytovala na relativně rozsáhlém území Čech. Její domovinou byly především řeky na jihu a západě Čech. Její výskyt byl ale zaznamenán i v dalších příhraničních oblastech. Dnes je situace zcela opačná a na našem území již není žádné místo, kde by se tento úžasný vodní živočich vyskytoval hojně. Z drtivé většiny vodních toků perlorodka navždy zmizela a dnes je na pokraji vymření. V současné době se jedná o druh chráněný zákonem všude tam, kde se ještě vyskytuje. Abych byl přesnější, je vedena v Červeném seznamu ČR, Červeném seznamu IUCN, je chráněna Bernskou úmluvou a konečně zákonem č. 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhláškou č. 395/1992 Sb., která řadí perlorodku říční do nejcitlivější kategorie chráněných druhů jako druh kriticky ohrožený.

Lov a historie perlorodek na našem území

Zájem o perlorodky a jejich perly má na našem území velmi dlouhou historii sahající do dob pravěkých. V dobách přechodné nouze o potravu hledal pravěký člověk lastury perlorodek pro jejich chutné maso. Po jejich otevření si povšiml i malých lesklých kuliček přirostlých ke stěně lastur což dokladují nalezené perly v jeskyních, kteří pravěcí lidé obývali.

Cíleným hledáním perel v českých vodách se lidé začali zabývat o mnoho později. Jedna z prvních dochovaných zmínek o českých perlách pochází z roku 1418 ze soustřeďování klenotů před nejistými časy, z Třeboně, Zlaté Koruny a Vyššího Brodu do mocného Krumlova. Mezi těmito klenoty byly i perlové náhrdelníky a růžence zhotovené z perel domácího původu. Tehdy ještě velmi vydatné výsledky hledačů českých perel končili v úpadku již v době kolem roku 1650. Od počátku obchodů byla Česká perla velmi ceněnou komoditou. Z jedné z dochovaných zpráv z roku 1712 víme, že za 140 českých perel mohl překupník utržit 150 zlatých. Jednu z nejhodnotnějších českých perel vlastnil ve své době Rudlof II., který měl mezi klenoty perlu domácího původu vážící dokonce 30 karátů. Perly českého původu se uplatňovali nejvíce v klášterních a kostelních majetcích, neboť mnohé řády a kláštery vlastnily i perlorodé úseky našich řek, tyto spravovaly a perlorodky cíleně lovily za účelem zisku z jejich prodeje.

O tom, že byli české perly pěkným zdrojem finančních příjmů, svědčí dochované záznamy. Výlovy perlorodek probíhali téměř všude tam, kde se perlorodky vyskytovali. Například ve starém Rožmberku se lov perlorodek udržel až do roku 1890. V dobových záznamech lze nalézt informaci, že za prodej perel získaných výlovy perlorodek během jediného roku zde činil zisk i 12000 zlatých! O tom jaké množství perlorodek bylo při výlovech devastováno, svědčí další dochovaná informace z Českokrumlovska. Zde jsou uváděny případy z výlovů perlorodek, kdy se prohledáním 500 - 800 vylovených kusů, našla jedna jediná perla. Při výlovech perlorodek na hlubockém panství pak bylo velmi úsměvné, když lovící malé perly házely zpět do vody v domnění, že se z nich za čas stanou perly vetší a cennější.

Pytláci a perlorodky

V dnešních vodách nám toho mnoho nezbývá, ale pytláci jsou, byli a budou. Nejstarší zpráva o pytlácích perlorodek pochází z Českokrumlovska, z roku 1674. Toho roku byli chyceni dva zkušení pytláci Jan a Matěj, kteří se následně přiznaly, že tak činí již několik let. Trestem jim byl jednodenní pobyt v kleci na náměstí a poté byli vyvedeni soudním sluhou lotranskou branou ven z města. Pytláků bylo v této době mnoho a po jejich plenění zůstávali na březích řek jen hromádky prázdných lastur. Šlechta si toho byla dobře vědoma, tehdy jim šlo jen o ztrátu vlastního zisku z prodeje. Kníže Jan Christian z Eggenberga, na tuto situaci reagoval dne 30. července 1681. Nařídil tehdy hejtmanovi krumlovskému, dát na vědomí všem rychtářům a přísežným, že lovení perlorodek bude již výhradně v dikci knížecí a zjištěná krádež perel ze strany pytláků bude trestána smrtí.

Co nám zbylo?

Dnes již není po perlorodkách ve většině jejich původních lokalit ani památky. I z toho co jsem uvedl výše je zřejmé, že úbytky perlorodek v našich vodách jsou dlouhotrvajícího charakteru, přesněji řečeno je mnohasetletý nešvar člověka. K úbytku tohoto tvora jsme se nedopracovali lovením perlorodky za účelem vlastní potravy a v zásadě ani tehdy když jsme hodnotu perly posadily nad hodnotu života jejího skutečného majitele. Vymírání tohoto živočicha jsme zapříčinili zejména negativními změnami na životní prostředí. Změnami plynoucími z hospodaření v přilehlých lokalitách, které proměnily chemismus vod natolik, že začaly houfně vymírat. Bohužel se tak perlorodka říční stala jedním z nejohroženějších sladkovodních mlžů nejen u nás či v Evropě, ale na světě.

Prostou skutečností je snížení početního stavu našich perlorodek během několika málo let z odhadovaných 17000 jedinců na současných přibližně 15000 jedinců vyskytujících. Tento úbytek zapříčinila především opakující se enormní sucha, vždyť loňský rok byl nejteplejší za posledních 240 let. Což jsme jako rybáři na mnoha místech citelně zaznamenali.

V tomto článku jsem uvedl jen zlomek zajímavostí ze života a historie perlorodek říčních nemluvě o jejich perlách, které jsem nijak nerozváděl, nicméně vědecká obec odhaduje, že v současné době, se v našich 15000 kusech nachází perel méně, než máme na prstech jedné ruky. Ptáme-li se proč je ve zdánlivě mnohatisícovém množství perel tak málo, tak především pro úbytek jejich kvalitního životního prostředí, které jim již neposkytuje potřebné množství organického vápníku pro stavbu jejich lastur, natož perel. Ostatně to je také jeden z důvodů proč už na mladou perlorodku nenarazíme. Mají tak měkké lastury, že podléhají zkáze při sebemenších úrazech, například při soustavném a zcela neovlivnitelném pohybu říčních kamenů. Zbylé perlorodky se udusí pod splachy jílovitých a hlinitých částí z lesnicky i zemědělsky obhospodařovaných pozemků, nebo nemají dostatek kvalitní potravy. Nedostatek potravy perlorodek je dán pro změnu úbytkem původních listnatých lesů, olšových luhů a bohatých mokřadních luk, které na mnoha místech ustoupily smrkovým lesům.

Proto není uspokojivou informací, že právě u nás se nachází nejpočetnější středoevropská populace těchto tvorů a to na řece Blanici, čítající 10000 kusů. Další výskyt v současné době známe už jen z horního toku Vltavy, Malše a jejich přítoků.

Proto, abych popsal vše to, co o perlorodkách víme, včetně tajemství vzniku perel bych potřeboval asi celý ročník tohoto časopisu. Většina z nás rybářů, kteří trávíme u vody více času než lidé ostatní, již tohoto tvora v přírodě nikdy nespatříme, a pokud přeci jen, možná si uvědomíme, že jsme měly možnost spatřit skutečnou živoucí fosilii.

Petrův zdar!

Autorka fotografií: Ing. Jana Slezáková