K napsání tohoto návodu mě „lehce nakopl“ názor některých kolegů rybářů dopisujících na MRK. Podle mého názoru se dají po domácku vyrobit vzhledově slušné, a navíc i funkční věci, a to vše za zlomek obchodní ceny. Vzpomněl jsem si také, že když jsem byl na rybách, několika rybářům se moje krmítko líbilo. Hlavně jeho cena.
Než začnu něco vyrábět, zamyslím se nad postupem prací. Pravda je, že příprava trvá déle než samotná výroba krmítka, ovšem po dokončení přípravy pomůcek jsem schopen vyrábět identické výrobky téměř jako na běžícím pásu.
Potřebný materiál: sádra, trubičky používané ke krmítkům, odřezky plastu z reklamní dílny (používám i na zhotovení odlévací zahrádky), olovo, vteřinové lepidlo. Nářadí: zdroj tepla, vrtačka, řezák, smirkový papír, kousek aluminiové trubky.
1. Olověná zátěž
Pokud má někdo dostatek olověného plechu, který se, pokud je potřeba větší hmotnost, dá skládat na sebe, může bod 1 vynechat. Na výrobu formy jsem použil obyčejnou sádru a kousek plastu. Postačí kousek jakékoliv výstražné cedulky, kterou na sebe navrstvíme do potřebné tloušťky. Zátěž olova o hmotnosti 45 g má sílu 2,5 mm. Po potřebném opracování jsem toto plastové kopyto tukem (postačí i obyčejné sádlo) „přilepil“ na rovnou plochu a kolem něj vytvořil (a dobře utěsnil) jakousi zahrádku, do které jsem následně nalil sádru. Po ztuhnutí vznikla forma, do které odlévám zátěže. Pozor na práci s horkým tekutým kovem. Pokud nebude forma dobře vysušená, hrozí, že se roztrhne nebo tekutý kov vystříkne a způsobí úraz. Plastové kopyto nevyhazuji, protože mi poslouží jako šablona při výrobě samotného krmítka.
2. Výroba krmítka
Šablonu obkreslím na plast (silný 3-4 mm), který jsem si předem sehnal ve výrobně reklamních poutačů. Je to materiál, který se velmi snadno opracovává (velice snadno se řeže ulamovacím řezákem a brousí smirkovým plátnem). Po začištění do potřebného tvaru navrtám označené dírky. Sílu vrtáku volím podle černých trubiček zakoupených v rybářské prodejně.
Kdo je šikovný a troufá si ohýbat tyto trubičky jen v ruce, nepotřebuje žádnou pomůcku. Já však ano. Trubičku nahřeju, zasunu její konec do výřezu, pěkně ji ohnu a uříznu na potřebnou délku. Takto zpracuji všechny stejně, jednu jako druhou. (Při psaní tohoto návodu mě napadá obtočit nahřátou trubičku kolem násady od koštěte a po vychladnutí proříznout. Funguje to lépe než na přípravku.) Kompletační sponu ohýbám na druhé straně. Po vyrobení dostatečného množství půlkruhových trubiček a spon následuje třetí krok.
3. Kompletace
Při kompletaci mi pomáhá kousek hliníkové trubky a vteřinové lepidlo. Po nasazení oblouků a doražení na trubku je jednoduše zalepím lepidlem. To je potřeba provést pečlivě, aby nedošlo k vypadnutí. Následně přebytečné konce odříznu. Při upevnění a kompletaci krmítka se zátěží opět používám jako pomocný prvek toto lepidlo. Pokud nemám ještě vyvrtány otvory pro spony, teď je na to nejvyšší čas. Trubičku položím na krmítko (délku si zvolí každý sám) a po prostrčení spony (i olovem) tyto přilepím vteřinovým lepidlem. Konce spony nechám přečnívat a po nahřátí je rozmáčknu, jako bych nýtoval.
Finální úpravu, tedy barvení, provádím lihovým fixem nebo barevným sprejem. Nakonec můžeme nasadit kousek smršťovací trubičky, kterou ale také musíme přilepit.
Snažil jsem se o podrobný popis výroby, který by byl pro každého srozumitelný. Proto možná vypadá zhotovení složitě. Jisté však je to, že pokud potřebné pomůcky neztratíme, další výroba bude rychlá a budeme se moct těšit na úlovky pomocí krmítka, které jsme si sami vyrobili. Nikdy bych se neodvážil tvrdit, že je můj výrobek dokonalý, ale používám ho už dlouhé roky a jsem s ním spokojený.
PÁRYSŮV RYBÁŘSKÝ RÁJ
