Soukromé revíry - ano či ne?

- Milan Tychler

Často slýchám tuhle větu: „Na soukromáky nejezdím. To je jako chytat ryby na sádkách.“ K tomu bych řekl, že to sice tak vypadat může, ale zcela jistě to není úplně pravda, protože i když jsou tyhle vody zarybněné podstatně více než běžné revíry, ani tady nemusí být chycení ryby právě snadné. Ryby prostě mají své dny a přemluvit je k záběru není jen tak, a klidně se může stát, že si za své peníze, které zaplatíte, ani neškrtnete, a stačí k tomu třeba jen tak málo, jako například změna počasí.


Kvůli této rybě se jezdí na soukromáky

Já nejsem nepřítel ani příznivce soukromých vod, ale nehrnu se tam z jednoduchého prostého důvodu. Na většinu soukromých vod je rybářský tlak mnohem větší než na běžných revírech a prostě tam nemáte ten klid, který k rybaření podle mě patří. Někomu nevadí sedět na jednom břehu s davem halekajících lidí, ale tohle skutečně není pro každého. Když už tedy, obvykle s některým kamarádem, který mě k tomu zlomí, na soukromou vodu zavítám, je to zásadně mimo sezónu, kdy je tam lidí výrazně méně, pokud tam ještě jsou vůbec, protože nevlídné počasí k vodě, kde se platí, rybáře moc netáhne. Zejména ti, co si chtějí rybu odnést, až to neriskují. Ryby jim neberou, a když za své peníze nic nedostanou, tak to pro ně prostě nemá cenu.

Faktem ale je, že právě v tuhle dobu, kdy počasí k vodě netáhne, je právě na revírech s velkým zarybněním a potřebným klidem velká šance na to, že uspějete. Chce to samozřejmě trochu popřemýšlet o tom, kde se budou ryby zdržovat a také trošku zjemnit náčiní. Ve většině případů to stačí k tomu, abyste si dobře zachytali, a to je myslím to jediné, o co tu jde.


Najde se tam i další exotika

Když u nás éra soukromých vod začínala, byly vody, kam jsem jezdil třeba jednou za měsíc. Ale s rostoucím tlakem, jsem na dlouhou dobu tyto vody zcela opustil. Velkým tahákem těchto vod je nejen vidina snadného úlovku, tedy rychlého ulovení ryby, ale také třeba možnost ulovení jesetera, který se na mnohých vodách nachází, anebo ulovení většího kapra.

Běžný rybář, který nemá příliš času, není specialista, anebo se prostě lovu velkých kaprů nevěnuje, si také rád čas od času sáhne na větší rybu a nejsnadněji se mu to může podařit právě na soukromých revírech, kde je velkých kaprů podstatně více než v normálním revíru a tím pádem jsou tyhle ryby snáze dosažitelné. Samozřejmě pak můžeme polemizovat o tom, jakou cenu má na soukromém revíru chycená ryba. Je velká ryba ulovená v běžném revíru cennější než ryba chycená na soukromé vodě? Asi jak pro koho. Rybáři věnující se velkým kaprům na soukromé plivátko připomínající rybí kaši určitě nepojedou a rybami z něj téměř opovrhují. Ta druhá skupina nad tím takto nepřemýšlí a raduje se z pěkné ryby, na kterou by si jinak s největší pravděpodobností nikdy nesáhli. Všechno je to o úhlu pohledu, prioritách a čase.


Na velkého kapra si mnozí na běžném revíru nesáhnou. Ovšem tohle držení je krajně nevhodné…

Dovedu se vžít do pocitů obou pólů, protože jsem si obojí zkusil a musím k tomu říci jedno. Jsou rybáři, kteří mají touhu posouvat se stále někam dál, hledí kupředu a mají vyšší standardy. Pak jsou rybáři, kteří se spokojí i s málem a vyhovují jim věci tak jak jsou. Chtějí jen prostě chytat ryby jednoduchým způsobem, chtějí, aby byly pěkné a bylo jich dost. Přitom si ale také ryby nemusí odnést domů. Nemusí to být nutně ti, co chytají jen, nebo většinou pro to rybí maso. Jsou to rybáři, kteří se chtějí bavit. V tuhle chvíli musíme nutně narazit na otázku, zda je lov ryb na přerybněných vodách ještě skutečně zábava. Nepopiratelně je, protože kdyby ne, tak to přece nikdo nedělá. Přesto to mohou vidět někteří rybáři jinak. Musíme si ale uvědomit, že je jen málo věcí na světě, na který mají všichni lidé stejný názor, jestli vůbec taková věc existuje.

Faktem také je, že ne všechny soukromé vody jsou stejné. Jsou vody skutečně „sádkového“ typu, ale jsou i vody, kde je krásné prostředí, omezený počet míst a dokonce i s omezeným počtem ryb.

Jsou tam jen velké ryby, ale v malém množství a to z nich dělá dost těžko ulovitelné ryby, zejména v době, kdy mají dostatek přirozené potravy. Provozovat soukromé vody se dá skutečně různě a je to tak dobře, protože pak si můžete skutečně vybrat, do čeho půjdete a do čeho ne. Jsou tedy i soukromé vody, kde ulovení pěkné ryby vyžaduje stejné úsilí jako na běžném revíru, a zaplatíte si tu hlavně za komfort a možnost lovit bez všelijakých omezení, které vám svazují ruce. Rybu ale vůbec chytit nemusíte.

V letošním roce jsem chytal na soukromých vodách dvakrát. Jednou s kamarádem, který si chtěl chytit jesetera a druhý případ byl ten, kdy jsem jel na meeating v přívlači, kde mi šlo spíš o setkání s přáteli, ale bylo to spojené i s lovem ryb, respektive pstruhů. Abych pravdu řekl, obě „akce“ byly naprosto odlišné a v obou jsem uspěl i neuspěl. Jesetera jsme na vodě, která je v podstatě, co se jesetera týká, tutovka, nechytili. V podběráku skončili pěkní kapři, o které nám vůbec nešlo, ale jeseter ani jeden. V závěru jsme pořádně zmokli, ale byl to fajn den. Hezky jsme si popovídali, probrali kde co. Prostě to bylo fajn. Co bylo příčinou toho, že jsme jesetera nechytili? Těžko říct. Ryba, která žere, i když nechce, se prostě neukázala. Snad byla příčinou prudká změna počasí. Všeobecně se chytalo málo ryb, ale nám alespoň ti kapři šli. Jen ten jeseter, kvůli kterému jsme tam byli, prostě nezabral.


Pstruzi duhoví jsou dalším tahákem

V druhém případě se pstruhy to bylo tak, že po týdenní zamračené obloze, se náhle vyjasnilo, sluníčko i když zubaté pěkně svítilo a ryby kašlaly na cokoli, přestože se jimi voda jen hemžila. Vysazení duháci jsou obvykle dost snadno ulovitelné ryby, ale tentokrát ne. Skákali, strkali do nástrah, ale kloudný záběr ne a ne přijít. Voda byla doslova bičována obrovským množstvím všelijakých nástrah, ale ryb bylo jako šafránu. Ještě musím říci, že před týdnem tu byly závody v přívlači a tuhle situaci tedy zapříčinilo to, že spousta ryb byla popíchaná a k tomu ještě ta změna počasí. Na podzim je to tak, že čím je hezčí den, tím horší to bývá s rybami a tady to platilo do puntíku. Nějaké ryby jsem nakonec přece jen chytil, ale na tuto akci jsem kvůli nim nepřijel. Opět to bylo o setkáních přáteli. Když už jsme tam ale byli, bylo přirozené, že si také s ostatními nahodíme a postupně s tím, jak to prostě nešlo, se z toho stala výzva …. Tahat vysazené duháky to prostě není má parketa, ale chytit rybu na vodě, kde to moc nejde, to je něco jiného a je jedno jestli je to soukromý nebo jakýkoli jiný revír. Tak to mám já a spousta jiných v povaze - pokusit se uspět tam, kde to není snadné, a snadné to nemusí být ani tam, kde plují ryby ve třech řadách nad sebou.

To si ostatně mnozí vyzkoušeli i na tom největším revíru ze všech, na moři. I když máte ryb plnou obrazovku na echolotu, ještě neznamená, že je opravdu chytíte a paběrkujete jako všude jinde.

Dalším tahákem je lov na dírkách. Někdo to nemusí, někdo se na to těší. Než zavrhnete, vyzkoušejte. Tohle je prostě zase něco úplně jiného a dobrá zkušenost.


Na dírky pouze na soukromý revír …

Ale vrátím se k nadpisu - Soukromé revíry - ano či ne? Za mě říkám, proč ne? Ať si to každý zkusí a sám uvidí, zda v tom najde zalíbení či nikoli. Určitě to není pro každého a určitě to není tak, že chytit na soukromém revíru je vždycky hračka. Každý soukromý revír je jiný. Některý vás osloví, jiný ne a vždycky máte volbu. Já to beru tak, že čas od času, pokud si chcete něco vyzkoušet, tak to vůbec není špatné. Nejde tu o krmení, protože tady se chovají ryby trošku jinak, ale co se týká koncových sestav a podobných věcí, může se to hodit, protože tam, kde máte jen pár záběrů za den, si toho moc nezkusíte.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (97 reakcí)

Přečteno: 9 449x
Průměrná známka: 1.18