Zimu nemá rád každý, ale najde se spousta takových, kteří už se zimy nemohou ani dočkat. To platí pro rybáře i ty, co nemají o rybaření ani páru. Co se rybářů týká, tak většina asi bude spíše pro teploučko než pro zimu, ale já musím říci, že i chladné období pro mě má své kouzlo a nemohu říci, že bych byl s příchodem podzimu a dál pak s nastávající zimou nějak smutný, protože jediné, v čem mě tato doba omezuje, je jen mé pohodlí. Musím se lépe obléknout, ruce někdy mrznou. To je fakt. Ale jsem na rybách a to je důležité. Že je méně záběrů, mi až tak nevadí.
Malá voda, ale kapříci tu jsou
Po většinu roku používám spíše jemnější náčiní, takže v zimě toho zase až tolik měnit nemusím. Příchod zimy proto pro mě není žádná zásadní změna, a dokud to jde, jsem u vody pořád. Vyhnat mě může jen mráz a zamrzlá hladina. Obvykle svou pozornost soustředím na řeky a říčky, ale když je zima skutečně mírná, občas vyrazím s feederem nebo splávkem na nějaký ten rybníček...
Tahle voda je poměrně malá, nemá ani hektar, a její problém je v tom, že trpí zabahněním a každoročně sem navíc spadnou hromady listí. V nejhlubším místě má tak dva metry a navíc je to voda bez přítoku. Nedá se ani vypustit. Jen několik desítek metrů je odtud ke břehům řeky Moravy a to je její štěstí. Hladina tu sice kolísá, ale hladina spodní vody je vysoko a proto tu ke kritickým stavům nedochází ani v suchých letech. Nepamatuji, že by tu někdy byl kyslíkový deficit, ale zažil jsem, jak tato voda v zimě několikrát vymrzla. Nebyl to pěkný pohled. Mnohé však zaskočilo, co všechno se tu nachází a jak velké ryby zde žily. Už pár let se to nestalo, kapříci jsou tu pěkní a na ně jsem se právě teď v prosinci vypravil.
Nejdříve prozkoumám dno
Jsou tu dvě místa, kde je trochu tvrdší dno. Jedno místo je mělké a to druhé podstatně hlubší. A právě to hlubší je teď předmětem mého zájmu. Leží asi třicet metrů od břehu a musím ho naprosto přesně lokalizovat, pokud nechci, aby se má nástraha utopila v bahně. Na konec vlasce přivážu olověnou kapku, nahodím na místo, kde si myslím, že by to mohlo být a nechám ji na napnutém vlasci klesat ke dnu. Žádné klepnutí necítím a tak nahodím kousek dál. Tentokrát cítím naprosto zřetelně, jak zátěž ťukla o dno. Udělám si značku na vlasci a provedu ještě několik zkušebních hodů. Zdá se, že jsem se docela trefil.
Připravím si dva lehké proutky a na oba připevním malá otevřená krmítka. Budu je plnit tmavou nasládlou směsí pro kapry, kterou jsem doplnil mletým anýzem. Anýz mají kapři moc rádi. Funguje po celý rok a já na něj nedám dopustit hlavně v zimě. Přidávám ho jak do krmení, tak i na nástrahu, která je v tomto případě velmi jednoduchá – napařený světlý toustový chléb. Někdo používá napařený rohlík. Také jsem to dělal, ale zjistil jsem, že napařený toustový chleba ani zdaleka tak rychle nevysychá a drží na háčku lépe než rohlík. Z toustového chleba vyseknu dvě takové vločky a připevním je na vlasový přívěs.
V kombinaci s krmítky method feeder obvykle nepoužívám návazce delší než deset centimetrů, ale v tomto případě dělám výjimku, protože se mi nejvíce osvědčily návazce v délce 15 cm. Mohlo by se zdát, že těch několik centimetrů nehraje žádnou roli, ale není to tak. Délka návazce je v zimních měsících při tomto způsobu lovu často tím nejdůležitějším. Můj lov s těmito krmítky se mění i v tom, že zatímco v létě používám bez výjimky těžká krmítka a nástrahy připevňuji mimo háček, v zimě používám krmítka o menší hmotnosti. Nástraha je opět mimo háček. V žádném případě pak nečekám na to, až se kapr připíchne sám, ale hlídám špičky a zasekávám okamžitě, jakmile se výrazněji pohne.
Trvá jen chvíli, než nahodím oba proutky. Usadím se v lehkém křesle, z termosky si naliju trošku čaje a už nezbývá, než čekat na první záběr. Čas plyne, ale neděje se vůbec nic. Ani náznak toho, že by ryby chtěly alespoň trošku spolupracovat. Špičky se ani nehnou, hladina je jako sklo. Občas pruty přehodím. A právě když dopínám na jednom z prutů po nahození vlasec, cítím v prstech jemné škubnutí. Na nic nečekám, napálím to prostě rovnou a na háčku je ryba.
Připravím malá krmítka
Nebude to nic velkého a na kapra to nevypadá. A jestli ano, bude to nějaký dorostenec. Nakonec se z kapříka vyklube slušný karas stříbřitý. Tak těch je tady celkem požehnaně. No, když nebudou brát kapři, třeba se pobavím alespoň karasy. Pouštím karasa, nahodím a zase čekám. Po chvíli se špička proutku jemně pohne. Připravím se k zaseknutí, ale nic dalšího se neděje. Sotva se opřu, špička se zase dává do pohybu. Ohýbá se pomaloučku, plynule a pak se zase pomaloučku narovná. Tohle karas nebude. Ti berou jinak. Poškubávají rychle s nástrahou a snaží se ji rozbít nebo z ní kousek utrhnout a to i tehdy, když není velká. Musím na to jinak. Připravím se, a jakmile se špička začne chvět, seknu a ryba je tam. A tentokrát to není karas. Brzdička si pobrukuje, proutek hezky ohýbá a já mám důvod k radosti. Ovšem ne nadlouho, protože ryba z háčku padá. Při takovém braní se to stává. Háček evidentně neseděl tam, kde měl. Stane se. Bohužel se mi to za další čtvrt hodinku stane znovu. Tohle je pro mě jasný pokyn k tomu, abych maličko zvětšil háček. Sousto ale nezvětším.
Nástrahou je napařený toustový chléb
Opravím oba návazce a čekám, co bude dál. Špička se ohýbá bleskově a ryba jede. Hezký záběr. Takových není v prosinci mnoho. Ale kapr to není. Je to opět karas. Teprve další opatrný záběr a mé docela váhavé zaseknutí, protože jsem si nebyl zase úplně jistý, přináší kapra. Tuhle rybu konečně přivádím do podběráku. Pěkně rostlý šupináč mi udělal opravdu radost. Samozřejmě, že jde zpátky do vody. U mě mu palička nehrozí, i když je v podstatě před vánoci. Dívám se, jak pomalu mizí v čisté vodě, a nevím, jestli mám ještě nahodit, nebo to celé ukončit, protože pro dnešek je mise splněna. Nakonec se rozhodnu ještě pobýt, protože počasí se může otočit každým dnem a pro letošek bude po rybách. Nahodím tedy, naliju další čajík, spokojeně se rozhlížím kolem, přemýšlím o dnešním dni a libuji si, jak jednoduché věci fungují.
První ryba
V zimě, respektive na úplném konci roku, jsem vždycky chodil na kapry s rohlíkem. Když jsme si mohli nechat o feederových prutech jen zdát, chytal jsem lehkou položenou s gumičkou místo policajta před špičkou prutu. Byla to ta nejcitlivější varianta, jaká se dala v té době vymyslet, a fungovalo to skvěle. Tenkrát se chytalo i bez krmítka se dvěma návazci a s koncovým olůvkem. Záběrů mnoho nebylo, ale to se ostatně nijak nezměnilo a u vody jsem také býval sám. Hodně ale záleželo na době lovu. Nejlepší to bývalo spíše odpoledne a za podmračeného počasí, přesně takového jaké je právě dnes. Někdy přišel jeden záběr, někdy dva, výjimečně i tři. Drobné ryby už nezlobily a tak byl rohlíček vždycky tou nejlepší zimní nástrahou. Později jsem zkoušel všelico. Pelety, drobné boilie, různé pufi, ale rohlíček je prostě rohlíček. V této nástraze je také jakýsi kus nostalgie, ale hlavně asi ta důvěra, protože na tuhle nástrahu se nachytaly v zimě spousty kaprů….
Dočkal jsem se
Ještě registruji jeden záběr, ale nezaseknu. Čekám, jestli se špička neohne ještě jednou anebo o trochu víc. Nestalo se a tak balím. Stmívá se hodně rychle, a přestože to nemám daleko, budu doma až za tmy. Myslím, že pro letošní rok dám kaprům už pokoj, ale kamarád volal, že na řece jsou mníci. Připravím se tedy na jiný lov, protože já nikdy nekončím ….
CC MOORE akce 2+1
Rybářské centrum Olomouc
