Kolik hodů je třeba?

9.1.2016 - Milan Tychler

Kolik hodů je třeba při lovu přívlačí k tomu, abychom chytili rybu? Tak to je skutečně hodně různé, protože není přívlač jako přívlač, není voda jako voda a vůbec, je tu tolik faktorů, že se to říct prostě nedá.

Pravda je ale taková, že když se řekne přívlač, drtivá většina rybářů si představí lov štiky, candáta nebo sumce a pak ještě pstruha. Ale to je tak všechno. Ti, co mají k přívlači trošku blíž, rozšíří své poznání o lov bolena, okouna a tlouště. Ale ti, co se přívlačí zabývají ve větším rozsahu a nejsou jim cizí menší nástrahy, dobře vědí, že přívlačí se dá ulovit snad každá ryba, která v naší vodě plave, protože skutečně záleží jen na tom, jak velkou nástrahu vláčíte a jak ji vláčíte.

Na droboučké nástrahy totiž můžete ulovit i nedravé ryby. Chycení nedravé ryby přívlačí skutečně nemusí být jen náhoda, ale spousta ryb se tak dá lovit naprosto cíleně a jednoduše. Chce to jen vyzkoušet, a když na to přijdete, pak můžete mít tolik záběrů, že si to při přívlači ani nedovedete představit. Na druhou stranu můžete s velkou nástrahou házet nepřetržitě celý den a budete prostě bez záběru, případně se dočkáte záběru od nějaké podměrečné štičky. To je přívlač. Platí tu, že čím menší nástraha, tím více záběrů, ale samozřejmě ne od metrových štik.

Když vláčím na pstruhových revírech, mým častým úlovkem je i parma. Ulovit parmu přívlačí může působit jako velká náhoda, ale parmy a spousta jiných ryb, včetně kapra, seberou ze dna malou rybku zcela běžně. Není tedy ničím výjimečným, že zaútočí na maličkou rotačku nebo wobbler pomalu tažený nade dnem. Může jim připomínat drobounkou rybku nebo nějaký hmyz a to je jejich přirozená potrava. Určitě si neřeknou: ne, ne, tohle je vláčená nástraha pro dravce, to nám nepatří, a neodvrátí se od nástrahy. Prostě ji čapnou a hotovo.

A což když těmto rybám nabídnete něco, co skutečně připomíná nějakého červa, pijavici, ráčka… Taková nástraha, pomaloučku vedená, je jejich jasným cílem. Dnes chytám parmy na mnoha mimopstruhových revírech bez masných červů, bez žížal a spousty krmení. Chce to jen jediné – najít vhodné místo a mít trošku trpělivosti. Parmy mívají období, kdy jdou naprosto skvěle, a pak jsou dny, kdy je musíte nekonečně dlouho přemlouvat, zkoušet nástrahy a obrnit se trpělivostí. Často je vidím a znám místa, kde stojí. Nástrahy jim vedu přímo pod nosem, ale ony nic. Pak ale přijde jejich doba a v mělkém proudu pod jezem dostanu parmu na každý druhý hod, aniž bych se nějak zvlášť snažil, na obyčejný bílý twister. Když chytám na malé 3–5cm wobblery, je parma na některých vodách také naprosto pravidelným úlovkem.

Kdo to nezná, nevěřil by, jak dravě útočí na drobné nástrahy vedené pod hladinou takový perlín. Znám pár míst, kde jsou docela pěkní perlíni, a když je slunečné počasí a mám chuť se pobavit, vezmu lehoučký proutek, maličkou marmyšku, na kterou navléknu ocásek z drobného twisteru, a jdu na to. S desítkou vlascem na pětigramovém proutku je to paráda. Perlíni se vrhají na nástrahu jako draví okouni a velikostí si s nimi nijak nezadají, takže je to v podstatě stejné. Často se také stává, že když nechám propadnout nástrahu o něco hlouběji, nějakého okouna při tom dokonce i dostanu. Drobní perlíni nemají problém roztrhat jakýkoli hmyz velikosti vosy. Často útočí i na štíhlejší dvoupalcové gumy. Každou chvíli cítíte ťuknutí do nástrahy a často drží ocásek twisteru tak, že je pomalu nemůžete setřepat.

Další ryby, na které chodím cíleně s miniaturními nástrahami, jsou ostroretky. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Lovit ryby žijící v hejnech nebývá tak těžké jako líčit na nějakého samotáře a ostroretka je typická hejnová ryba. Jakmile se tyhle ryby pustí do hledávání potravy a vy jim u dna nabídnete maličkou nástrahu, zaberou na ni. Už jsem je chytil na kde co: malou rotačku, droboučké gumičky i marmyšky s červy. Tohle mají obzvláště rády. Je to má perfektní letní zábava.

Stojíte v letním parnu po kolena v řece, která má příjemnou teplotu, a s jemným náčiním, jaké v ruce ani necítíte, prohledáváte mělčinu před sebou. Pomalu, systematicky nahazujete šikmo přes proud a pak přes něj u dna vedete maličkou nástrahu. Najednou cítíte v ruce pořádné trhnutí. Stačí lehce přiseknout a už zdoláváte první rybu… Když jsou ostroretky pěkné, tak okolo 40 cm, je to neuvěřitelná zábava. Velmi dobře se takto chytá i na „bahýnko“. Tohle znají ti, kdo chytají se splávkem. Na háček se prostě nabalí řasy, které ostroretky spolu s drobnými živočichy na dně požírají, pak necháte nástrahu volně unášet pomocí splávku mezi ostroretkami. Každou chvíli po tomto chomáčku nějaká chňapne. Když stejným způsobem obalíte háček marmyšky, budete se bavit. Tohle sousto je pro ně o to lákavější, když se mezi chomáčkem řas drobná marmyška občas zablýskne.

Když na dvanáctku vlasec zaseknete v proudu ostroretku, která má kilo, hezky si její zdolávání na jemném náčiní užijete. Občas se tak chytí i parma a to je pak rodeo. Tento lov se zpravidla provozuje na volné vodě bez překážek, a tak bývá jen otázkou času, kdy se ryba ukáže u podběráku. Chce to ale dobrou práci s proutkem a citlivou brzdu na navijáku.

Další „nedravou“ rybou, kterou lze celkem dobře ulovit jemnou přívlačí, je jelec jesen. Ty chytám nejraději na maličké rotačky. Jsou vody, kde jich je dost, a jsou vody, kde je jesen vzácný. Ale tam, kde jsou, dorůstají i 60 cm a to je pak zábava!

Jak vidno, přívlač sedá provozovat všelijak. Můžete házet a házet, až vám ruce umdlévají, bez valného výsledku, a můžete se také bavit velmi podobně, jako byste chytali na plavanou nebo feederem, a chytat rybu za rybou. Záleží jen na tom, o jaké ryby vám jde a zda jste schopní pojmout přívlač i trochu jiným způsobem.

Já bych řekl, že klasická přívlač a ultra lehká přívlač jsou podobné jako položená a lov feederem, přičemž ta druhá varianta je hodně podobná, ale o mnoho jemnější a proto přináší i více záběrů. U obou lehkých disciplín přitom nejsou vyloučeny ani záběry větších ryb, ale jejich zdolávání může být vzhledem k použitému náčiní trochu problematické.

Z mého pohledu troška risku za to stojí, pokud používáte při lehké přívlači háčky a trojháčky bez protihrotů. Takové nástrahy se jakákoli ryba skutečně velmi rychle a snadno zbaví. Zrovna včera se mi stalo, že jsem trochu nešikovně podebíral okouna a utrhl jsem ho. Chvilku stál zmateně na místě, ale pak sebou mrsknul a už po něm zůstal jen obláček kalu a vyplivnutá nástraha. Háček bez protihrotu v tvrdé tlamě příliš nedrží a v měkké tkáni už vůbec ne. Často stačí jen povolit napětí ve vlasci a ryba se nástrahy okamžitě zbaví. Ale není to tak, že bych ztrácel více ryb. Pokud si při zdolávání počínáte správně, nebudou vám ryby padat z háčku o nic víc, než když použijete háčky s protihroty. Špatně zaseknutá ryba se neudrží na žádném háčku a dobře zaseknutá z háčku bez protihrotu také nespadne.

Kolik hodů je tedy při přívlači třeba k ulovení ryby? To záleží velkou měrou na každém z nás. Lovit drobné ryby je a vždycky bude mnohem snadnější než lovit ryby velké. Někoho lov drobotiny, ať je jakákoli, uspokojuje, jiného ne. Raději bude používat těžší náčiní a velké nástrahy, a když to pak přijde, tak si to skutečně užije. To ostatně platí pro všechny rybářské disciplíny. Vždycky máme volbu a já sám jednou volím to, a jindy ono. A i když nemám celý půlden slušný záběr, nereptám. Často mi stačí jen být u vody a držet v sobě naději, že když pod tamhletou vrbou protáhnu svou nástrahu, jistě ji sebere ta velká štika, o které se tu povídá… A když nezabere, tak možná kousek odtud pod jezem natrefím na pěkného bolena. Kdo ví…?