Tloušti na konci sezóny

1.1.2016 - Milan Tychler

Tloušť je rybou, která je místy skutečně hojná, místy tak nějak v normě a místy se kupodivu tento mimořádně houževnatý rybí druh vytrácí. Respektive, větší kusy jsou vzácnější, než tomu bylo dříve. Obecně se ale o tloušti dá říct, že ho můžeme v menších či větších počtech nalézt mimo studené podhorské potoky v každé naší tekoucí vodě a vždycky tak máme možnost jej lovit. Já v průběhu roku většinou vláčím a navštívím mnohé řeky. Mohu tak potvrdit, že jsem u nás dosud nenarazil na řeku, kde bych tlouště nechytil. Ne všude to byli velikáni, ale nějaký se vždycky spletl, a tam, kde jsou malí, se určitě najde i nějaký větší.

Jsou rybáři, které tloušť nezajímá, a na druhou stranu zase ti, kteří tlouště milují a nevynechají žádnou příležitost tlouště alespoň trochu podráždit svými nástrahami. Tloušti se dají chytat po celý rok mimo období od 16. března do 15. června. Není to dávno, co se tloušti ještě mohli lovit celoročně, ale úbytek této ryby si vynutil tuto změnu, protože někteří „rybáři“ prostě nedovedou pustit ani jikernačku s břichem plným jiker.

Mimo dobu hájení, která není dlouhá, se dá tloušť lovit různými způsoby. Jejich sezóna obvykle začíná lovem na třešně. Toto období je skvělé a já ho mám moc rád. Voda ještě není „ochytaná“ a je velká šance na pěkné kusy. Chytit velkého tlouště na třešni je fajn, ale já si nemohu pomoct, víc si cením velkého tlouště chyceného na přívlač. Někdo může namítnout, že chytit tlouště na přívlač není žádný kumšt. To je pravda. Malí tlouštíci buší do rotačky jako diví a i větší tloušť po ní na začátku sezóny sekne téměř bez rozmyslu. Ovšem jak plyne čas, už to tak snadné není. Na „oblýskaných“ vodách už není tak jednoduché chytat, a větší ryby už vůbec ne. Někdy pomůže změna nástrahy, někdy náhoda, někdy dobrý hod vedený na to správné místo, ale čím více se blíží konec sezóny, tím je to těžší…

Brodím pomalu proti proudu řeky Moravy a prohazuji místa pod břehem. Jde to, protože vody je opravdu málo a dá se brodit i tam, kde bych za plného stavu mohl jedině plavat. Počasí je trochu podmračené, což tady nebývá na tlouště právě ideální čas, ale to je jedno. Mně by sice také bylo lépe za sluníčka, ale důležitější než počasí je to, že mohu být u vody. Sezóna pokročila a těmito místy už bylo provlečeno mnoho nástrah. Nedělám si naděje na větší rybu, ale rád bych se v klidu pobavil. V tomto počasí mám šanci, že se tu moc lidí neobjeví.

Můj lov tloušťů přívlačí na hodně prochytávaných vodách tak trochu připomíná lov pstruhů na menších vodách. Brodím pomaloučku proti proudu, protože se neprozradím tak snadno, a nástrahu vedu kolem břehu po proudu dolů nebo po proudu dolů od břehu směrem ke středu řeky. Záleží na tom, jak je kde hluboko a jak daleko se dá zabrodit. Tady nebrodí skoro nikdo a drtivá většina rybářů tu vláčí tak, že vedou nástrahu proti proudu. Nejčastější nástrahou je malá rotačka.

Tloušti milují tyto blýskavé věcičky připomínající pod vodou letící barevný hmyz, ale když nejsou při chuti, bývají hodně citliví nejen na velikost, ale i barvu nástrahy. Pokud třpytku prostě popadnou, není co řešit. Jestliže do ní ale jen ťukají nebo z ní padají, je obvykle problém v její velikosti. A jestliže za ní jezdí a jen ji okukují, vyplácí se změnit barvu. Tloušti jsou někdy zvláštní i v tom, že dravě útočí na třpytku velikosti 2, buší do ní a pronásledují ji, ale jakmile nasadíte tu samou, ale menší, nemají o ni zájem.

Já dnes rotačky asi úplně vypustím, myslím, že tloušti už jich tu viděli dost a dost. Vsadím raději na gumové nástrahy. Rotační třpytky, to je na tlouště klasika, druhou nejpoužívanější nástrahou jsou malé wobblery. Oběma typům se chci vyhnout, a i když možná budu mít záběrů málo, doufám, že se mi podaří oklamat nějaký větší kousek.

Pro začátek nasazuji své oblíbené banjo v medové barvě se zlatými a stříbrnými flitry. Na dvougramové jigové hlavičce a čtrnáctce vlasci odhazuji tuto nástrahu dost daleko na to, abych se hned neprozradil. Posazuji ji jemně na vodu, nechávám trošku klesnout a vedu ji k sobě. Na tlouště moc neplatí takové to poskakování po dně a ode dna nahoru jako na okouny, ale spíš přímé vedení s občasným poškubnutím a změnou hloubky. Soustředím se na vedení nástrahy, ale stále pozoruji hladinu před sebou. Kousek výš proti proudu je ve vodě nějaká větev. Proud s ní stále pohupuje, což upoutalo moji pozornost, ale všiml jsem si i toho, že kousíček pod větví občas udělá na hladině vlnku nějaká ryba. Je to tak třicet metrů od místa, kam teď dopadá moje nástraha. Asi na pátý nebo šestý hod mám záběr. Je to menší okoun. Po pár krocích proti vodě přichází ze svahové hranky tvrdší záběr a já mám prvního celkem pěkného tlouště.

Zdolávám ho co nejtišeji a raději si dřepnu. Jednak proto, abych nevyplašil zdolávanou rybu, ale dělám to už tak nějak ze zvyku. Stává se totiž, že zdolávanou rybu doprovází často i jiná, větší ryba, o kterou bych se mohl později pokusit. Banjo boduje. Hladina u břehu se zase zavlnila. Tento kousek - myslím, že je to tloušť - mě docela dráždí, ale teď bude řada na mně. Sunu se jen po milimetrech, aby tlouště nevaroval žádný zvuk nebo vlnění vody, a zůstávám stát asi deset dvanáct metrů pod ním. Čekám, až se zase projeví, abych co nejpřesněji identifikoval, kde stojí, a pak pošlu nástrahu kousek dozadu a vlevo od něj.

Před dopadem nástrahu mírně přibrzdím. Dopadá s mírným plácnutím na hladinu, a než stačím cokoli udělat, následuje prudký záběr doprovázený pořádným zavlněním vody. Připomíná to spíš útok štiky než tlouště. Ale je to tloušť. Zaseknutí ani nebylo třeba, zdá se, že na háčku drží dobře. S tímto kouskem už si na schovávanou hrát nebudu. Nechávám ho odjet ke středu řeky a zřetelně cítím, jak pohazuje hlavou. Bude to zkušený kousek. Zatím má síly dost a od středu řeky najednou prudce vyráží po proudu dolů. To se mi moc nehodí, protože tam jsou jakési kůly a okolo nich naplavené chrastí. To by mohl být problém. Musím přitvrdit.

Jemný proutek jde do oblouku a mně se daří rybu zastavit. Pak ji kousek po kousku vedu k sobě. Brzdu raději trošku uvolním a jsem ve střehu až do poslední chvíle. Tihle větší tloušti dovedou být pěkně zrádní. Už už se zdá, že mají dost, leží jako mrtví a najednou sebou hodí a v poslední chvíli se osvobodí. Nijak by mě nepřekvapilo, kdyby to zkusil i tento. Navádím ho nad podběrák a zvedám ho co nejrychleji. Podařilo se a parádní tloušť se zmítá jako šílený v síti. Vlasec se přetrhl, ale to už je jedno. Ovšem kdyby začal s tímto divadlem o chvilku dřív, měl bych vážné problémy. Tentokrát mi to vyšlo…

Takovéto ne zcela tradiční nástrahy používám na tlouště čím dál raději. Jsou sice na vedení trochu náročnější, ale to nevadí. Však ono vést rotačku také není tak snadné, jak si mnozí myslí. Nejčastěji vidím, jak většina prostě nahodí rotačku celkem bez rozmyslu někam před sebe a pak ji stejnoměrnou rychlostí jednoduše jen vedou k sobě. Je to varianta, ale jen jedna z mnoha. S rotačkou se dá udělat mnohem víc. Gumové nástrahy jsou však ještě kreativnější a snadněji se s nimi dá napodobit drobná poraněná rybka, která je velmi oblíbenou potravou tloušťů. Třpytka zase sází na dráždivé záblesky. Je to účinné, ale brzy se to okouká.

V podobné situaci, jakou jsem právě popsal, jsem si mnohokrát ověřil, jak je rotačka i pro rybu, která aktivně sbírá potravu, nezajímavá, ale když jí nabídnu něco jiného, často mám úspěch. Používám samozřejmě i jiné nástrahy, než je banjo. Bezvadné jsou gumové žížaly a pijavice. Je to jen málo z mnoha, co může být v některých situacích vhodnějších než třpytka nebo agresivněji se projevující malý wobbler. Ale ať tak, nebo tak, rotačky mám moc rád a mnohé lovy si bez nich nedokážu představit.