Vláčíme rybí proužky

- Milan Tychler

Po většinu roku vláčím a pořád se přehrabuji ve svých krabicích s nástrahami. Nejblíže ze všeho je mi lehká a ultra lehká přívlač, ale s nástrahami to lehké není. Tedy alespoň v mém případě a myslím, že v tom rozhodně nejsem sám. Mám jich tolik, že už s tím musím něco udělat. Tohle asi potká každého, jenže není snadné vyrazit k vodě jen s několika nástrahami. Člověk chce být připravený na každou situaci a pořád je tam někde vzadu pocit, že některá z nástrah bude jistě ta správná a výrazně lepší než ty ostatní. No jo, ale která?

Občas se stane, že se najde nástraha, která z toho množství v krabici skutečně v některý den boduje víc než jiné, ale i když máme své oblíbené nástrahy a víme, co kde celkem funguje, stále se nedokážeme zbavit těch ostatních, protože co kdyby náhodou zrovna fungovala nějaká jiná…


Zkusím rybí proužek

Začal jsem to řešit tak, že když odjedu vláčet, vezmu si s sebou buď jen malé rotačky, nebo jen gumy či wobblery, protože jinak s sebou tahám všechno a k tomu ještě nástrahy velké a malé a samozřejmě dva pruty. Protože co kdyby někde zalovila velká štika?! Nemůžu být přece u vody jen s malými gumičkami a vlascem o průměru 0,12 mm. Takže jsem to takto „zařízl“ a hotovo. Nejde mi o kus masa, to v žádném případě, ale o souboj s rybou. Musím se ale naučit nechtít ani tohle za každou cenu, respektive za cenu toho, že s sebou tahám k vodě hromady nástrah a několik prutů.

Přívlač se mi líbí mimo jiné i proto, že mohu vyrazit k vodě skutečně na lehko, ale postupem času se to nějak zvrhlo a pak se to pracně napravuje. Člověk stále něco nového nakupuje, zkouší a pak to dopadne tak, že se stanete otroky svých brašen s nástrahami, které ve skutečnosti vůbec nepotřebujete…
Celkem nečekaně zabrala štička

Nějakou chvíli jsem se nedostal na ryby, pak přišlo psí počasí, následovala delší služební cesta a já už se těšil na ryby jak malý kluk. Jen co se naskytla první příležitost, popadám lehoučký proutek, pár marmyšek, masné červy a letím k vodě. S droboučkými nástrahami si člověk nejlépe zachytá a o to mi dneska jde. Je mi jedno, co budu chytat. S marmyškami a jedním nebo dvěma červíky na jejich háčku dokážu přemluvit k záběru nejen okouny, ale i plotice, perlíny, ostroretky a spousty dalších ryb včetně hrouzků. Je to velká zábava a o tu mi jde. Zachytat si, rybky pustit a spokojeně odejít domů.

Stojím u říčky a zkoumám vodu. Vypadá to dobře. Stav je dlouhodobě setrvalý, barva vody je v pořádku, kousek dole pod břehem zalovil tloušť… Je to nadějné. Jak scházím po strmém břehu k vodě, vidím, že se v proudu blýskají ostroretky. Úplně se mi roztřesou ruce. Po tolika letech je to pořád stejné…. Proutek mám připravený přímo bleskově, z krabičky vybírám nástrahu a už to letí do vody.

Rybky berou jedna báseň a já si to skutečně užívám. Je to jako balzám na duši. Klid, jen voda, ryby a vy. Co víc si přát? Ale s jídlem roste chuť. Okounci, perlíni a ostatní drobotina včetně ostroretek už mě neoslovují. Nabažil jsem se a dostal chuť na větší rybu. Jsou tu pěkní tloušti, ale pro ty je má nástraha nezajímavá, ti potřebují na vydráždění evidentně něco většího.


Přišel i menší candát

S tím si ale umím poradit. I když jdu vláčet, mám ve vestě vždycky krabičku s broky a nějaký ten háček. Bročky se hodí vždycky na dovažování gumiček a háčky nosím pro tuhle speciální příležitost. Často totiž chytám na rybí proužky. Rychle lapím nějakou plotičku a hned z ní dělám skvělé nástrahy. Filety krájím na tenké proužky, které stražím na háček a zatěžuji to celé brokem. Velikost bročku se řídí sílou proudu a hloubkou. Nástraha může být na konci vlasce nebo mohu zvolit variantu drop shot, která je bezvadná na hlubších a tažnějších vodách.

Tady je mělko a není potřeba velkou zátěž, což je dobře, protože ta by mohla všechno pokazit. Zdejší tloušti jsou neuvěřitelně opatrní a není snadné je chytit. Už mnohokrát mě vyškolili a za velký úspěch své rybařiny považuji to, že jsem jednoho z nich chytil opakovaně asi po týdnu, což se u tloušťů nestává. Jakmile chytíte velkého tlouště, můžete si být jistí, že hned tak znovu nezabere.

Nástraha je připravená a já v podřepu nahazuji a hraji si s nástrahou. Tyhle proužky rybího masa se ve vodě chovají stejně, jako když vodíte smáčky. Můžete je samozřejmě vést vodou, jak se vám zlíbí, ale nejdráždivější jsou, když jim pohybem špičky nahoru a klesnutím na dno dáte trhavý pohyb imitující rybku ve smrtelné křeči. Když necháte nástrahu dokonce ležet nějakou vteřinku, dvě nebo tři na dně, je to jen ku prospěchu věci. Tohle platí především na okouny. Tloušti někdy reagují lépe na nástrahy vedené mírnými trhavými pohyby bez dopadání na dno a samozřejmě tu velkou roli sehrává také moment překvapení, když nahodíte blízko nich.

Hlučně dopadající nástraha může tlouště vyplašit, ale když ji nahodíte měkce a hned ji dáte do pohybu, tloušti obvykle reagují rychlým útokem. Zkušené ryby vám ale často dají jen jedinou šanci a občas se stane, že nástrahu sice pronásledují, ale nezaberou. Čím zkušenější ryba, tím menší šance, že ji dostanete na třpytku nebo jinou dobře známou nástrahu. S rybím filetem, silně připomínajícím malou rybku, mnoho rybářů nechytá a pro tlouště to může být velká neznámá, kterou chce zkusit. Vypadá to jako rybka, chová se to jako rybka, a dokonce to páchne jako rybka. Když mnoho nástrah selže, přirozená potrava funguje. A co je pro velkého tlouště přirozenější potravou než malá rybka?


Další rybou na masíčko je malý tloušť

Vzhledem k velikosti zdejší vody a utváření břehu budu moct nahodit dvakrát, možná třikrát, než tlouště vyplaším a stáhne se níž po proudu mezi popadané větve. Když půjdu rovnou na místo, ze kterého mohu výhodně nahodit, poplaším si ryby, které mám před sebou. Proto s filetem nejdříve opatrně proházím blízké okolí, než se pokusím o tlouště, který už po několikáté na jednom místě zalovil. Přehazuji říčku a vedu nástrahu pomaloučku k sobě. V nejhlubším místě přichází tvrdý záběr a hned výskok ryby nad hladinu. Je to štička. Tak ta si s mým vlascem asi rychle poradí, ale navzdory mým očekáváním ji po chvilce přece jen dostávám na břeh. Háček má zaseknutý tak, že vlasec neukousne, a kromě toho prvního výskoku už neudělala žádný velký rozruch. Držel jsem po celou dobu špičku prutu u hladiny a nezvedal jsem rybu nahoru, tak se chovala celkem klidně. Hned ji pouštím a zkouším to dál.

Po několika hodech dostanu menšího candátka a pak malého tlouště. Jedna ryba mi z háčku padá. To všechno na pár metrech čtverečních, což svědčí o zajímavosti této nástrahy. Pak je delší dobu klid, a tak postupuji kousek dolů po proudu a pokouším se ulovit nějakého tlouště. První hod mi nevychází, nástraha se houpá na větvičce nad vodou. To není dobré. Když s tím budu škubat, ryby poplaším, a když tam půjdu, dopadne to stejně. Zkusím jednu možnost: vytáhnu nástrahu až téměř nahoru a pak rychleji cuknu. Vyšlo to., nástraha se zhoupla, uvolnila a dopadla kousek dál na hladinu. Nepočítám se záběrem a chci ji rychle, ale opatrně přitáhnout k sobě. Sotva se ale dá do pohybu, přichází hrdý záběr. To jsem vážně nečekal.


A tohle je ryba, v jakou jsem doufal…

Ani jsem pořádně nezasekl, ale ryba na háčku drží a evidentně se rozhodla, že mi dá co proto. Hned je u jednoho břehu, hned u druhého a pak se snaží dostat k potopeným větvím. Vlasec drží, ale cítím, že už je to tak na hranici. Naštěstí tah povoluje a mně se daří rybu přitáhnout k sobě. Pořád je u dna a bojuje, co jí síly stačí. Když ji poprvé zahlédnu, ani se mi nechce věřit, že ji mám – je to jeden z těch pěkných tloušťů, o které mi šlo. Pokochám se s ním, pouštím ho a končím.

Chytat tady dál nemá smysl, pokud bych se nevrátil zpět k drobotině, a to už se mi nechce. Myslím, že dnes mi říčka dala víc, než v co jsem doufal, a nehodlám si to nijak zkazit. Tak na brzkou shledanou!

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (19 reakcí)

Přečteno: 12 769x
Průměrná známka: 1.38