Dva pickery na Mušově

15.11.2015 - Milan Tychler

Na velkých vodách, a především těch se silným rybářským tlakem, obvykle chytáme raději dál od břehu. Hlavně v případě, že nám jde o větší ryby, se to stává čím dál častěji spíš pravidlem než výjimkou. Navíc se zdá, že lov v dálce je i jakási móda poslední doby, také pokud jde o feeder. Přesto všechno je rybaření u břehů pořád jedním z nejúčinnějších a nejvíce vzrušujících způsobů jak chytat ryby, a to ryby skutečně pěkné.

Ano, je pravda, že větší ryby se neloví snadno ani v dálce a ještě hůře tedy u břehu, ale záleží také na tom, jak, jaké ryby a kde chytáte. Je spousta vod, na kterých to jde skutečně velmi dobře a kde s nástrahami nahozenými kousek od břehu můžete zažít skvělý den.

Když přijedete na takové jezero, jako je například Dyje 5, přímo vás to nutí opřít se do prutu a nahodit, jak nejdál to jen jde. Ovšem ujišťuji vás, že to vůbec není nutné…

Na ten den jsem se vyloženě těšil, ale abych z něj něco měl, musel jsem si hodně přivstat, protože předpověď slibovala opět neuvěřitelně horký den. Kdo zná Mušov, ví, že zdejší kraj nazývaný Pálava nedostal své jméno jen tak pro nic za nic, a letošní rok to platí obzvlášť. Naštěstí ráno pofukoval svěží větřík, ještě navíc proti mně, tak to snad do nějakých deseti hodin dopoledne nějak přežiju. Betonové schody lemující břeh nezchladila ani noc a už od rána byly teplé jak kamínka. V poledne tu zase bude peklo a pořádná „pálava“.

Ještě se pořádně nerozednilo a já už chystám krmení. Bude to ještě jednodušší než jednoduché: ovesné vločky, mražená kukuřice, máčená řepka, vařená rýže a trocha vody. Namočené vločky docela dobře lepí a za pár minut mohu z této směsi úplně snadno formovat koule, kterými nakrmím jen kousek od břehu. Letos rostou ve vodě u břehu jakési trávy, což tu normálně nebývá, ale to nevadí. Koule naházím hned za ně, což je nějakých pět sedm metrů od břehu, kde je hloubka okolo tří metrů. Větřík sem nafoukal kde co včetně nějakých mrtvých ryb, takže to tady příliš nevoní, ale je jisté, že ryby tady jsou. A tím nemyslím ty naváté mrtvolky…

Vítr zesiluje. Moc jsem s tím nepočítal, ale to vůbec nevadí. Spíše naopak. Větřík je příjemný a s ním určitě připlují i ryby. Zvedají se vlny, které budou trochu komplikovat sledování záběrů. Nemohu sklonit špičky k hladině, protože vítr a ta tráva nejdou spolu dohromady, a tak prostě zvednu špičky nahoru. Už fouká tak, že je problém držet v tom větru i podběrák. Nevím, nevím, co z toho vznikne. Zatím jsem optimista a věřím tomu, co už jsem začal.

Vnadicí koule žbluňkají za trávu a za nimi letí i nástrahy. Mám připravené dva třímetrové pickerové proutky s průběžnými koncovými sestavami a krmítka jsem nahradil jen průběžnou zátěží o hmotnosti 25 g. Tady, na tom betonu, se nedají zapíchnout vidličky, a tak musím použít malou trojnožku. Konce prutů opírám o betonové schody. Zátěž je tak na hraně, ale drží. Špičky se pravidelně pohupují v rytmu vln a mně už nezbývá než čekat.

Na dně leží dva háčky a na každém je pořádný chumel masných červů. Nic pro malé ryby, ale tady si ani nevzpomínám, že bych kdy chytil malou rybu. Občas se splete nějaká plotice nebo menší cejnek malý, ale v drtivé většině tu chytám parádní cejny a kapry. A právě o cejny mi také jde. Hezky u břehu s jemným náčiním, to je skvělý lov. Jsem trochu nervózní z té trávy pod nohama, ale když zaseknutou rybu pustím trochu vlevo, mohlo by to být v klidu, tam už je čisto. Uvidíme…

Na první záběr čekám trochu déle, než jsem předpokládal - skoro tři čtvrtě hodiny. Pak se špička na levém proutku začíná pomaloučku ohýbat. Vypadalo to spíš, jako když vlny natlačí na vlasec nějaké naplavené dřevo, které pak táhne vlasec, ale ten je čistý - a tak přiseknu. Ryba se ozve hned.

Netáhnu ji k sobě, ale maličko povoluji cívku a čekám, jak bude ryba reagovat. Jestli se začne zavrtávat do toho „zelí“, bude asi zle. Ale nestalo se. Ryba jede doleva, a tak ji nechávám. Když je mimo trávu, pokládám prut na cívku a zvedám ho hodně nahoru. Ryba se tahu vlasce téměř ihned podvoluje a já cítím, jak vyplouvá k hladině. Je to zcela jistě cejn a podle tíhy na konci vlasce bude hezký - což se během chvilky potvrzuje.

Pak už jde v podstatě jeden cejn za druhým a jediný rozdíl je jen ve způsobu, jakým ohlásí záběr, a v jejich velikosti. Nejmenší měl asi 45 cm. Byla to jedna krásnější ryba než druhá, a i když jsou rybáři, kteří nemají cejny rádi, já na ně nedám dopustit. Zdejší ryby jsou prostě úžasné. Brzy jsem zjistil, že i když táhnu cejna rovnou k sobě, do trávy se nezamotá, a to mi ještě zlehčilo situaci. Zhruba po hodině jsem měl krátce po sobě dva záběry, na které jsem mohl reagovat jen tak, že jsem prostě držel prut v ruce a čekal, co bude. Obě ryby se po zaseknutí otočily jako na obrtlíku a pelášily na volnou vodu. Nějaký návazec z patnáctky je prostě nemohl zastavit a myslím, že to byly takové ryby, jaké by neměly problém ani s pětadvacítkou…

I když víte, že vaše nářadí na právě zaseknutou rybu nestačí, zkoušíte to. Nechal jsem ryby prostě jet, respektive mi ani nic jiného nezbývalo, a pak jsem zkusil přibrzdit. Scénář byl v obou případech stejný - vzteklé škubnutí a návazec byl pryč. Nedá se poznat, jestli to byli kapři pěti- nebo desetikiloví, ale zcela jistě to nebyly ryby malé. Tady se chytají i kapři přes dvacet kilo a čas od času se také při lovu u břehu chytí ryby neuvěřitelných rozměrů i tím „nejprimitivnějším“ způsobem. Ale o to teď nejde. Jde o to, že se mi potvrdilo, o čem jsem mluvil v úvodu - i u břehu se dají chytit krásné ryby. Mně jde dnes „jen“ o cejny. A ti mě nezradili.

Cejni brali asi dvě hodinky a mezi nimi jsem chytil ještě pár pěknějších karasů stříbřitých a jednoho malého kapříka. Proutky pracovaly skvěle, neměl jsem problém s nahazováním, protože stačilo jen takové to zhoupnutí spodem a byl jsem přesně tam, kde jsem chtěl. Kdybych se rozhodl pro lov v dálce, pravděpodobně bych dnes splakal nad výdělkem, nebo bych měl přinejmenším nepříjemný problém. V takovém větru je vzdálenost a přesnost vždycky problém. Takto jsem v neskutečném klidu a jsem tomu rád, protože jsem na rybách, a ne na útěku. Chci se bavit - a bavím se.

Tohle je samozřejmě voda v mnoha ohledech výjimečná, ale ona je každá voda svým způsobem výjimečná a na každé se dají zažít neuvěřitelné věci skutečně jen pár metrů od břehu. Chce to jen trošku hledat, trošku pouvažovat, maličko zkoušet a být trpělivý. A pak, pak už to jde samo…