Sen o zlatých úhořích

21.10.2015 - JiříVít

Nevím, kdy poprvé jsem přišel na myšlenku stopovat a chytat tuto mystickou rybu, ovšem rozhodně vím, proč jsem se tak rozhodl. Je to ryba jako žádná jiná. Poutník, který procestuje svět, aby prožil část svého života třeba i v malé říčce v Čechách. Je kolem něj spousta otazníků, které nebyly dosud zodpovězeny, polopravdy a zatvrzelé názory „jak na ně“, které se od reality občas liší.

Na lov úhořů jsem se poprvé vydal na malou říčku ve východních Čechách. Po několika neúspěšných večerech jsem si zakoupil knihu Lovíme úhoře, která mě nasměrovala na začátky úspěšného „úhořování“. Líbilo se mi, že drahé vybavení ani různé vnadicí směsi nejsou potřeba. Zkrátka, základem bylo: čím jednodušší, tím úspěšnější.

Začal jsem na klasickou položenou s průběžným návazcem. Ryby dlouho nepřicházely. Zkoušel jsem navštěvovat vodu za „ideálních podmínek“, tedy když byl měsíc ve fázi novu, zataženo, tmavá noc... Ovšem ani to nepomohlo. Napadlo mě, že malé řeky by bylo dobré prozkoumat několik kilometrů po i proti proudu. Po cestě bylo několu jezů, mělčin i tůní. Na malé řece v období sucha je důležité vyhledávat tůně, ideálně okolí jezů, kde mají ryby dostatek kyslíku. Záběry přicházely, ovšem cílová ryba nikoli. Byla to přece řeka pověstná úhořím rájem, tak co se přihodilo?!

Při jednom večerním lovu jsem spatřil něco, co by mohlo lecos vysvětlit: vydru říční. Ano, jeden z ohrožených druhů, na této malé říčce však nikoli. Zdálo se, že o potravu tu nebude mít nouzi, a úhoř v jejím jídelníčku možná má, či měl svoje místo. Šel jsem o několik kilometrů níž po proudu, až jsem narazil na jez, po kterém následovala mělčina. Poslední možné místo, řekl jsem si a zkusil jsem své štěstí zde.

Místo bylo dobře zarybněné a po několika kaprech přišel „had“. Konečně po tak dlouhém snažení úspěch. Nebyla to velká ryba, spíš taková tkanička, ale od té chvíle jsem věděl, že úhoř bude moje cílová ryba. Přemýšlím, jaký podíl na mém neúspěchu může mít ona vydra. Byla opravdu příčinou zmizení úhoře z této lokality? Rozhodně, než se na této řece začala vydra vyskytovat, bylo tu vykazováno několik desítek úhořů za rok. Změna nastala v řádu několika let.

V malých řekách nebylo dříve o úhoře nouze. Dnes je realita taková, že kde se tato ryba uměle nevysazuje, tam zkrátka není, a nebo jen v malých stavech. Kdybych zůstal u rybaření na této malé řece, možná by mě časem odradil častý neúspěch.

Mým dalším plánem tedy byla velká řeka - Labe. Řeka, u které jsem ani nevěděl, kam nahazovat, jak jsem byl v rozpacích z její velikosti.

Byl teplý letní večer, sedl jsem si ke břehu a nahodil oba pruty s nástrahou z rousnic a čekal... Kupodivu to nebylo dlouhé čekání. Asi po hodině lovu, tedy někdy kolem půl desáté večer, přišel první záběr. Čihátko se jen tak pohupovalo, až nakonec udeřilo do prutu. První úhoř! Nebyl to žádný obr. Měřil padesát centimetrů, ale rozhodně mě potěšil. Po pátnácti minutách jsem měl další záběr, ovšem ten byl mnohem odvážnější a vlasec se mi odvíjel z navijáku rychlostí světla. Tak tohle byl můj první větší úhoř. Měřil 70 cm a rozhodně se váhově pohyboval kolem jednoho kila. Další čtvrthodinka přinesla dalšího úhoře kolem 70 cm. Byl jsem nadšený.

Takovou smršť jsem tedy nečekal. Moje začátečnické vybavení mi nedovolalo, abych zůstal. Dnes už vím, jak je důležite mít připravené náhradní návazce a náhradní baterie do svítilny. Úhoř často polkne sousto hluboko do jícnu a háček mu pak vytáhnete leda v udírně. Jednoduše v takovém případě navážete náhradní návazce a nic už vám nebude bránit zůstávat u vody déle. Dnes vím, že onen den mohl být mým dnem zlatých úhořů...

Několik návštěv u Labe přineslo pravidelné úspěchy. Měnil jsem různě místa, pohyboval jsem se v rozmezí asi jednoho kilometru a všude to bylo s úspěchem stejné: jeden až dva kusy. Velká řeka mě naučila, že není rozhodující, jak daleko nahazujeme a v jaké části řeky se vyskytujeme. Úhoř má tak dokonalý čich, že nástrahu cítí až dva kilometry daleko, a když tedy táhne, najde si spíše on rybáře než rybář jeho. Rozhodující pro mě bylo, aby řeka nebyla v co největší vzdálenosti přerušená jezy, které jsou pro „hady“ překážkou. Zkoušel jsem napichovat na háček mimo rousnic i rybičky, ovšem bez úspěchu. Rousnice byly taková moje jistota.

Nočních záběrů nebylo málo, ale co mě trápilo, bylo velké množství neproměněných záběrů. Dával jsem na háček vždy celou rousnici a po nezdařilém zaseknutí byl háček prázdný. Zkusil jsem rousnici na háček navléknout a zbytek jsem utrhl a mohu říct, že to se osvědčilo.

Úhoří drama pokračovalo, ale sen o zlatých úhořích je v nedohlednu. Tento poutník z našich vod mizí. Na řekách a revírech, kde je vysazován, se úhoř loví dobře. Ovšem ty krásné malé říčky s různými zátokami, tůněmi a všemi svými romantickými místy jak z knih Otty Pavla, kam přesně úhoři téměř bez překážek zaplouvali, ty začínají být osiřelé. Přitom lov úhořů je tak čarovný právě pro svou romantiku plynoucí z vědomí, že ryba putovala pořádný kus světa, než doplavala až k vám.

Při lovu na velké řece jsem zbořil několik mýtů o pasivitě úhořů za úplňku, o vlivu tlaku a počasí. Úhoři samotáři si vaši nástrahu mohou najít opravdu kdykoli.

Co je pro lov úhořů důležité, je opravdu pevná šňůra nebo vlasec. V noci mi často zabral sumec a to je pak dobré být připravený. Je důležité mít zásobu návazců a podběrák, úplně ideální je podběrák s jemnou výplní. Úhoř se dokáže do klasické sítě zauzlovat a to se stává poměrně často. Nesmí chybět zásoba čerstvé nástrahy a pytel na úlovky, tzv. úhořák.

Sečteno a podtrženo - letošní sezona mi přinesla 13 krásných úhořů. Když nebudu zacházet do detailů, mohu říct, že zlatých, i když vím, že nebyli chyceni všichni v jeden den.

Je zřejmé a mnoha rybáři odzkoušené, že úhoři berou i ve dne - dokonce za pravého poledne v horku a dusnu či v dešti. Já mám ovšem rád ten „svůj“ noční lov, kdy jsou břehy prázdné, je klid a ve světle čajové svíčky se pohupuje malé žluté čihátko.

Od 1. 9. jsou úhoři hájení. Ano, rád bych ještě v posledních teplých večerech šel na výpravu, ale ctím tato pravidla a jsem za ně rád, dokonce bych nenamítal nic proti zvýšení zákonné míry třeba na 55 cm.