Dyje 98 11/98

1.1.2000 - BCG

Všechno to začalo před  čtyřmi léty ......

Jednoho krásného dne mně prostě učarovalo cosi kulatého co viselo pod háčkem a to vonělo. Ano,  hádáte správně, byl to boilies……První rok jsem na něj byl sám a tak jsem se připravoval spíše teoreticky a jen okrajově prakticky. Nic méně praktická stránka neměla mnoho úspěchů. Zato druhý rok se ke mně přidává Luboš Šipka. Následuje mírné experimentování. První výjezd k vodě a vida, dílo se povedlo. Další dva roky proběhly tříděním původní sestavy a nakonec jsme zůstali tři, Luboš Šipka, Petr Moc a já Luboš Koudela. Po loňském výjezdu na ú.n. Rozkoš, o které jste se mohli dočíst na stránkách tohoto časopisu, zakládáme přes zimu Carp team pod názvem BEST CARP GROUP. Význam názvu není myšlen jako nejlepší kapří skupina, ale slovo Best jsme zvolili, protože bychom chtěli pro kapra to nejlepší. Ale ono není důležité jak se kdo jmenuje, ale jak se kdo chová u vody a k rybám.

Ale teď již k naší první jarní výpravě. V zimě jsme si obešli značný úsek řeky Dyje a vytipovali jsme si dvě lovná místa. První místo se nachází poněkud výše po proudu a hloubka se zde pohybuje od 3 -5 metrů. Dno je zde převážně písečné a pevné, břehy jsou vysoké, svislé. Řeka se v těchto místech rozšiřuje tak, že se zde tvoří tzv. vracáky po obou stranách. Druhé lovné místo leží o něco níže. Řeka se zde mírně stáčí a před zatáčkou voda skoro stojí. Hloubka se zde pohybuje od 4 - 7 metrů. Dno je převážně bahnité a plné vázek. A  protože nemáme s touto řekou žádné zkušenosti, vyptáváme se celou zimu kde koho a dáváme si dohromady různé poznatky. Většina názorů se rozchází, jen na dvě otázky slýcháme stejné odpovědi. A to, že na jaře kapři vyjíždí proti proudu, a pokud chceme opravdu velkého kapra, tak na této řece. Vzhledem k tomu, že se kapři na jaře vydávají proti proudu, rozhodujeme se k lovnému místu č.1.Takže lovné místo bychom měli a zbývá vybrat ten správný druh boili.

I když uvažujeme o boili na masové bázi, po loňských neblahých zkušenostech s tímto druhem  se rozhodujeme pro boili HNV obohacené o vitamíny. Chuť vyhrává jahoda. Dále chceme vyzkoušet i energetické boili. Jelikož se většina světových kaprařů dohaduje, které z uvedených druhů je v tomto ročním období lepší, chtěli bychom se i my přesvědčit jak to vlastně doopravdy je. A tak mícháme směs HE s přidáním mléčného proteinu a s příchutí Scopex. První boili zhotovujeme ze směsi Richwort gold. Což je HNV směs obohacená vitamíny. Přidáváme pachový a chuťový stimulátor jahoda od Mosely, mírně přislazujeme a barvíme červenou od Top Secretu. Druhá směs, jak jsem již uvedl, je z naší vlastní dílny. Jedná se vlastně o upravenou směs podle pana Hašpice. I tuhle směs obohacujeme vitamíny a minerály, dochucujeme Kombi flavour Scopex - Rod Hutchinson, mírně přislazujeme a přidáváme žluté barvivo. Oba dva druhy děláme o průměru 18mm. Po vyválení je mírně zmáčkneme aby lépe přilnuly ke dnu a proud je neodkutálel mimo lovné místo. Dále používáme podpůrné krmení, které se zkládá z do měkka uvařené kukuřice v  mléce a cukru. Strouhanka nám poslouží jako skvělé pojivo. Na poslední chvíli se rozhodujeme i pro Q-pips multifruit. Pokud chytáme na vodě, kde je líný až stojatý tok, můžeme přidat i uvařenou pšenici a řepku. Bohužel v našem případě by to bylo zbytečné. Proud na našem  lovném místě byl místy rychlý a tak lehké a drobné krmení by se rozneslo daleko po proudu.

Tak tedy dost teorie a přistupme k vlastnímu rybolovu. Na místo přijíždíme 2. dubna. Po postavení bivi přístřešku následuje kontrola místa lovu echolotem. Naštěstí zjišťujeme, že od naší poslední návštěvy v zimě se nic u dna ani na břehu nezměnilo. Teď již zbývá nakrmit a nahodit. Krmné dávky jsou určeny následovně, první den vnadíme 200 kusů boilí, 1,5kg kukuřice a zhruba 100 kusů q-pipsu.

To vše smícháme se strouhánkou, kterou můžeme zatraktivnit jakoukoliv vnadící směsí. V našem případě šlo o Milo Vip River. Uděláme několik větších koulí, které naházíme několik metrů proti proudu. Je dobré si prostudovat kam a jak se jednotlivé vracáky točí a který proud se kam stáčí. Máte tak jistotu, že se vám vaše vnadidlo neodplaví pryč.

Nahazujeme pruty, ladíme hlásiče každý na tu správnou notu a plni nedočkavostí očekáváme kdy ryby začnou reagovat na naše boili a na které. Následující dva dny se dají popsat asi takhle. I když se nám před pruty vyhodilo několik krásných ryb a mi pokaždém výskoku doufali a říkali si tak teď to přijde. Kromě jednoho jelce o délce 50 cm se nevytáhlo nic. Se záběrem a vytažení tlouště se začíná rozvíjet diskuse o tom, jestli jsme nezvolili špatnou barvu a chuť, vždyť jelce chytáme především na různé ovoce. Takže červené jahodové boili je pro ně něco jako lahůdka.

Na večer druhého dne máme návštěvu v podobě rybářské stráže. Po několika námitkách o stanování a kontrole povolenek se začínáme vyptávat jak to tady vlastně je s rybářskými přístřešky a hlavně s rybami. Domníváme se, že by nebylo naškodu si udělat jasno jaký je rozdíl mezi rybářským přístřeškem a stanem. Ale tenhle problém se nám podaří s rybářskou stráží rozumě vysvětlit a pan porybný uznává,že máme pravdu a loučí se s námi větou "ještě jsem neviděl a ani neslyšel, aby tady letos vytáhl někdo kapra většího jak 30cm ".Usedáme zpět do křesel a čekáme na záběr. Petr usoudil, že by se mohla zkusit jako nástraha rousnice a začne ji ihned nahazovat. Snad ani ne minutu po náhozu přichází razantní záběr. Ale ryba po chvilce přestává klást odpor a tak se za okamžik mrská v podběráku malý sumec. Díky téhle zkušenosti zamítáme tuhle nástrahu. Protože malých sumců je zde opravdu mnoho a byla by škoda je zbytečně zraňovat. Smráká se a blíží se nesmyslná hodina ukončení lovu. Co naplat, stáčíme pruty, zanadáváme na tohle opatření a jdeme spát.

Brzy ráno hned po náhozu mám záběr, ale je to opět jelec, i když krásný. Ale tento druhý záběr potvrzuje mé obavy z toho, že na jahodové boili budou nejvíce reagovat jelci.

Začíná třetí den rybolovu, omezujeme krmné dávky kukuřice a přidáváme více boili s tím, že jakmile kapři začnou reagovat na boili vypustíme kukuřici úplně. Celý den se nic neděje a tak v odpoledních hodinách usínáme. Náhle mě probudí snad nejkrásnější budík na světě, dlouhý a krásný záběr. Přibíhám k prutům a zasekávám, ryba si absolutně nedělá starosti s tím, že na břehu stojí někdo s prutem a snaží se ji zabrzdit. Naštěstí se mi ji po chvilce podaří obrátit a alespoň kousek ji přitáhnout. Kapr reaguje naneštěstí prudkým rozjezdem pro změnu zase proti proudu a jako naschvál do spadlého stromu, ale daří se mi ho odvrátit od této katastrofy. Po chvilce domlouvání a snažení kapr vyjíždí z vázky sám. Snažím se jí opatrně zdolat, ale po dalším výpadu, unavená a úplně odřená šňůra praská a tak končí první pořádný kontakt s místními kapry. I když se mi kapra nepodařilo zdolat, mám radost ze záběru a moje veselí roste o to víc, že přišel na boili HE Scopex.

Takže tedy scopex kaprům chutná. Při navazování utržené udice diskutujeme, zda se doopravdy potvrdily úvahy o tom, že kapři dávají přednost nástrahám energetickým před proteinovými a zda zbytečně velké množství proteinu kapr nejenže nespotřebuje, ale zároveň odmítá. Z této diskuse mě vyrušuje další záběr, tentokrát na jahodové boili. Opět zasekávám, ale tentokrát tah není silný jako před chvílí a tak po kratším boji vytahuji na břeh krásného šupináče. Není to ta správná sorta neboť má pouhých  46cm. Po vyfotografování ryba putuje zpět do svého živlu. Vedle přihlížející rybář nechápavě kroutí hlavou. Jsme zvědavi jestli bude nechápavě kroutit hlavou, až nebude v našich vodách takové množství ryb jako je teď. Snad pochopí. Takže po tomto záběru je skóre HE : HNV 1:1. Těšíme se, že to už snad začalo a očekáváme další záběr, avšak po celý zbytek dne se nic nedělo.

Další den ráno celí nedočkaví nahazujeme a neuplyne ani hodina a přichází takový záběr o kterém sní snad každý rybář. Corbas vydává táhlý a nepřerušující tón a brzda navijáku má jen kousek k tomu, aby se zavařila. Přibíhám k prutům a zasekávám. A je to tady zas, silný a plynulý tah po proudu dolů. Naštěstí se mi podaří rybu včas obrátit a po chvilce je dobojováno. Krásný šupináč je v podběráku. Pokládám jej na ochrannou rohož a jsme zvědavi, co z něj poteče po mírném zmáčknutí břicha. Ale nemusím ho však ani mačkat, kapr se mrskne a celá rohož je zaneřáděná červenou masou. Kapr je jahodovým boili přerván k prasknutí. Váha ukazuje 7kg a míra 68cm. Jelikož je mlha a šero nejde kapra pořádně vyfotografovat, proto jej ukládáme do prostorného a mělkého vezíru. Petr očekává další záběr tentokrát u něj, ale bohužel se nic neděje, ale alespoň posnídáme. Mezitím se mlha zvedá a dělá se krásný den. Fotíme ranního kapra a pouštíme jej zpět do řeky. Úderem 17 hodiny se vše mění. První vybíhá k prutům Luboš Š.  a zdolává kapra o délce 52cm. Než stačíme kapra vyfotit a pustit, už je tu další záběr a Luboš Š. vytahuje dalšího kapra. Tentokrát většího o míře 65cm. Následuje focení a natáčení na kameru. Vedle sedící kolega neodolá a jde se podívat na náš úlovek. Podle výrazu ve tváři nevěří vlastním očím. Nevěřícně zírá jak se kapr vrací zpět do vody. Něco si prohodí pod vousy, spakuje pruty a odchází. Mezi tím má záběr Petr a zdolává zatím největšího kapra 74cm, 7,5kg. Zatím co si prohlížíme a fotíme Petrova kapra, mám i já záběr a zdolávám svého třetího kapra. Bohužel nemá tu správnou velikost a tak jej okamžitě pouštím. Máme velikou radost z toho, že se nám to tak krásně rozjelo a za chvíly slyšíme pomalé a nesmělé píppíp. Zpozorníme a najednou zničeho nic se prut se prut zachvěje a přijde opravdový a pořádný blody run a tak Luboš Š. opět přibíhá k ke svým prutům. Následuje mírný zásek a ryba mu bere prut z ruky. Směji se mu, že se konečně dočkal toho, že kapra nemůže udržet. Ryba si to míří opět po proudu, ale nebylo jí souzeno aby se spasila ve spadnutém stromu. Luboš opatrně, ale vytrvale přitahuje rybu proti proudu. Ryba jde jak beránek, ale náhle předvede takový výpad, že se na hladině udělá vlna, ale už je dobojováno, kapr je unaven. Ještě několik mírných výpadů a pokládá se na bok. Po vylovení jej pokládáme na rohož. Vážíme a měříme. Kapr má 72cm a bezmála 8kg. Po vyfotografování ryba putuje zpět do vody.

Padá pomalu soumrak a záběry končí. Za celý večer nemáme ani potah. Uléháme s tím, že si zítra opět pořádně zachytáme. Ale bohužel až do konce týdne, kromě několika velkých jelců a dvou cejnů, kterým nedělal potíže boili o průměru 18mm, jsme nevytáhli žádného kapra.

Je pondělí brzy ráno, den odjezdu. Cejni jdou do tření a celá příroda se probouzí do dalšího jarního dne a netuší jaká pohroma je čeká. Voda v řece začne nebezpečně stoupat. Během několika hodin se hladina řeky posouvá až o dva metry. I my stojíme na břehu a smutně hledíme na obrovskou vodní masu, která se valí řekou. Ne to není přírodní povodeň, to jen "ochránci přírody" zavlažují lužní lesy. Je nám jasné, že je to potřebné, ale proč v období, kdy ryby jdou do tření a opeření obyvatelé řeky kladou vejce nebo vyvádí mladé. Potkáváme myslivce, kteří nadávají snad ještě více než my. Podle jejich sdělení se řeka vylije i mimo břehy na louky a do lesů. Co se tedy stane s jikrami a potěrem. Kolik ryb se nevrátí zpět do řeky a kolik se jich stane obětí pytláků.

A tak celý zarmoucení balíme a odjíždíme. Po cestě vše rozebíráme a bilancujeme. Podtrženo a sečteno za osm dní lovu bylo zdoláno sedm kaprů. Z toho pouze jeden na HE boili, plus jeden kterého se nám nepodařilo zdolat. Takže skóre HNV : HE je 6 : 2. Dále jsme se dozvěděli od místní rybářské stráže, že jsme letos asi první, kdo vytáhl většího kapra než 30cm. Jen věčná škoda, že náš pobyt ukončila umělá jarní povodeň. Mohlo to být snad ještě lepší.

Ale nevadí, již máme připravenou další lokalitu. Tentokrát menší rybník, obrostlý rákosím. Doufám, že vás seznámíme s lovem kaprů na menších nádržích a dokážeme, že i na nenápadných a na první pohled rybářsky nezajímavých rybnících jsou krásní kapři.