RCCC Daiwa 2015 opět až na dno

15.10.2015 - Ondřej Dušek, team DAIWA

Regional Classic Carp Cup je velmi specifický závod s několikaletou tradicí. Jedná se o kaprařský závod jednotlivců, který je zaměřený na lov velkých ryb (boduje se kapr přes 75 cm). Hlavní myšlenkou je však podpora mládeže. Této myšlence opravdu fandím, přece jen to není tak dlouho, co jsem sám do rybářského kroužku také chodil. Proto tuto zprávu berte především jako poděkování pořadatelům.

Teď již ale k samotnému závodu. Ti z vás, kdo sledují můj blog zde na MRKu, ví, že loňský ročník, kdy jsem se účastnil poprvé, byl pro mě kvůli autonehodě řekněme nelehký. O to větší výzvou pro mě byla účast na letošním ročníku. S mým loňským zachráncem Jirkou Kratochvílem jsme si pro jistotu domluvili sraz už v Chlumci nad Cidlinou, kdybych zase „měl štěstí“. Tentokrát byla cesta poklidná a ve čtvrtek v podvečer jsme byli na místě. Poučen z loňského ročníku jsem se střežil alkoholu jako čert kříže a večerní „rozpravu“ jsem opustil brzy a střízlivý.

Pátek

Každý, kdo se někdy účastnil závodů, ví, že dobrý los je častou alfou a omegou úspěchu. RCCC má velmi zajímavý systém losování a jen jeho autor Pavel Vohralík zná „kód Enigmy“. Já s mým sektorovým kolegou Láďou jsme šli losovat jako třetí od konce. V osudí zůstala dvě dobrá a jedno průměrné místo. Samozřejmě jsem si vytáhl právě to průměrné.

Láďa loni chytal o několik metrů vedle a poradil mi lovit nedaleko břehu. Neváhal jsem, skočil do broďáků a „prošlapal“ si celý sektor. Podařilo se mi najít přechod mezi bahnem a tvrdým dnem, těsně u hranice, kam jsem byl schopný dojít. Plán tak byl jasný. Jeden prut dál, kde jsem předpokládal, že bude větší klid, a druhý prut na přechod mezi bahnem a tvrdým podkladem.

Ve 14:00h začal závod. Na vzdálenější prut putovalo několik spombů a bližší prut jsem si jednoduše zanesl v prsačkách na zmiňovaný přechod. Parádní start měl Michal Pozdimek chytající na čísle 10. Do večera měl hned několik bodovaných ryb. U nás byl start vlažnější. Do večera kromě několika menších ryb panoval klid.

Přibližně v jedenáct večer nám přichází další záběr. Tentokrát tuším větší rybu. Po patnácti minutách končí v podběráku moje první bodovaná ryba. S úsměvem od ucha k uchu brodím zpět. Při zvedání ryby na podložku mi však úsměv tuhne. Ryba je těžší, než jsem si myslel. Váha se zastavuje na 16,5 kg čisté váhy. To pro mě znamená kromě prvních bodů i nový osobák ze soukromé vody! Než rybu pustím, oblékám broďáky, abych ji mohl bezpečně pustit na větší hloubce. To ještě netuším, že broďáky příštích 60 hodin prakticky nesundám!

Sobota

Noc z pátku na sobotu jsem probděl. Ryby začaly spolupracovat a já se pomalu propadal do rybářské horečky, kdy člověk zapomíná spát i jíst. Nebudu popisovat každý souboj a vyzdvihnu jen zajímavé situace.

První nastala hned ráno. Po jedné z dalších várek krmení úspěšně zdolávám bodovanou rybu. Vidím na krmném místě stále pohyb a okamžitě posílám prut zpět. Než stihnu zavolat rozhodčí, právě nahozený prut se rozjíždí a já zdolávám druhou bodovanou rybu. Opět bez váhání posílám prut na místo a volám rozhodčí. Ti přichází právě ve chvíli, kdy se prut rozjíždí do třetice, a opět je to bodovaná ryba!

K večeru si vybírám trochu smůly. Padá mi snad pět bodovaných ryb po sobě včetně kapra přes 90 cm metr od podběráku. Mému kolegovi Láďovi se začíná dařit a já mu můžu asistovat při focení fantastické ryby přes patnáct kilogramů. Ob jedno místo sedící Petr mě provokuje několika bodovanými líny. Vzájemně se hecujeme a celou noc makáme na sto procent. Snaha nese své ovoce v podobě několika bodovaných ryb. Pomalu se probojovávám pořadím vzhůru, přesto se na nejlepší trojku stále dívám z velké dálky.

Neděle

K ránu se na mně začíná projevovat únava. Silný vítr však fouká již od pátku naším směrem a to dopoledne nám přivál slušnější ryby. Odpočinek musí stranou. Na jídlo si vzpomenu jen ve chvíli, kdy nám přinesou oběd nebo večeři. Na víc není čas. Opět mi začínají padat ryby, a tak vymýšlím nové montáže i způsoby nastražení. Prakticky celý den trávím (již tradičně) ve vodě a začínám toho mít opravdu „plné kecky“.

Po zhlédnutí aktuálních výsledků však zjišťuji, že jsem na druhém místě! Přesto, že se nejedná o závod v pravém slova smyslu, připravuji vše k poslednímu pokusu o atak na příčky nejvyšší. Láďa s Petrem mě také povzbuzují a i přes sociální sítě mi přijde několik motivujících zpráv. Nabuzen touto podporou poctivě dřu celý den, snažím se nic nezanedbat, maximálně přesně umisťovat montáže a soustředit se na úspěšné zdolání každé ryby. I přes ztrátu několika lepších ryb si připisuji slušné množství bodů.

V devět večer mi při vážení další ryby rozhodčí oznamuje: „Tak touhle rybou ses dostal na jedničku!“ Již po několikáté se musím kousnout. Musím vydržet a dotáhnout to do vítězného konce! Chybí tak málo! Zrada však přichází v podobě počasí. Vítr na noc utichá a s ním i mé hlásiče. Krajní místa se začínají rozchytávat. Piškot (Honza Pinsker) dokázal za noc nachytat téměř 70 kg! Mých cca 30 kg je žalostně málo a kluci vedle mě jsou na tom ještě hůř.

Pondělí - za pět minut jedenáct

Ve čtyři ráno „odpadávám“. I přes velkou snahu a také poměrně slušný počet ryb se mi nedaří dostat na bodovanou velikost. Kapři mají 70 cm, 72 cm, 73 cm a amur má 77 cm. Budím se asi v sedm. Zaskočen tím, že jsem spal „tak dlouho“, ihned skáču do broďáků přesto, že je asi tak 5-8⁣⁣°C. Připravuji nové montáže, krmení a snažím se dohnat časovou ztrátu. Vítr začíná opět foukat naším směrem. Ryby začínají spolupracovat a občas se na podložku podívá i bodovaná ryba.

V deset hodin naposledy zakrmuji. Do patnácti minut je tu záběr. Po záseku vím, že to je další bodovaná ryba. V mžiku jsem po pás ve vodě. Následuje dvacetiminutový souboj. Pět metrů ode mě se unavená ryba pokládá na bok. Na nic nečekám. Tři rychlé kroky, hluboký úklon během, kterého mi v broďácích končí několik litrů vody, ale končí také kapr v podběráku. Vtom se rozjíždí druhý prut. Křičím na Láďu. Ten už ví, co ho čeká - zažil si to již několikrát. Já zatím brodím ke břehu a váha ryby je hodně slušná. Druhá ryba je v podběráku a pro mě je to již druhý „double“. Nejprve měříme amura - má 91 cm. Poté vytahuji ze saku své „prasátko“. Váha se zastavuje na 17,5 kg. Podruhé tak překonávám svůj osobák!

Do konce zbývá pět minut. Naposledy stojím před krmným místem a pokládám prut. Chci rozhodit několik pelet, ale u druhé hrsti dostávám kopanec do prutu a následuje zběsilá jízda. Kapr mi sebral právě položenou montáž prakticky pod nohama! Taková podpásovka! Je tu konec závodu a já stále zdolávám rybu. Nakonec je z toho dalších 13 kg. V poslední půlhodině jsem si připsal více než 38 kg!

Vyhlášení

Na vyhlášení dorážím mezi posledními. Dělá mi problém otevřít i láhev vody. Stejně jako loni si pohár odnáší každý účastník a stejně tak i hodnotné ceny. Například pruty od hlavního sponzora Daiwy si závodníci odnášeli již od desátého místa. Jak to u RCCC bývá, bylo vyhlášeno několik speciálních kategorií. Cenu Fair Play získal Petr Poláček, který upozornil rozhodčí, že mu byla připsána ryba, kterou nechytil - kloubouček! Marian Potěšil dostal zvláštní cenu za ulovení 107 ryb! Vladimír Capko za přístup k závodům. A k mému překvapení tým rozhodčích ocenil i mé nasazení.

Celkově se můj nový kamarád z čísla 12 Petr Poláček umístil na devátém místě a sektorový parťák Láďa Podlaha na místě č. 13 se probojoval na pěknou sedmičku. Zbývala poslední tři místa. Třetí skončil Michal Kouřil z prvního forhontu č. 1 se 162 kg. I přes slušný finiš na mě „zůstala“ dvojka s vydřenými 245,25 kg z místa č. 14. Dalším vítězem RCCC se stal můj loňský zachránce Jirka Kratochvíl z druhého forhontu č. 24 s 275,80 kg!