Květen na řece - 3. díl

3.9.2015 - Carpkiller

Po tomto úlovku se už slunce vyhouplo vysoko nad obzor a jeho paprsky intenzivně hřály vše, co před nimi nebylo ukryté ve stínu, tedy například i mne pod mým přístřeškem.

Má přítelkyně, i když nevyspalá a trošku rozladěná, mi pogratulovala k velmi úspěšné výpravě a s polibkem se se mnou rozloučila a vydala se vstříc vlastním dobrodružstvím na nastávající dovolené. Já tu tak zůstal opět sám a užíval si plnými doušky tu pohodu a krásu úspěšné jarní vycházky, navíc v místech mému rybářskému srdci nebližších, na řece Labi…

Byl to velmi horký den, kdy teploty dosahovaly jistě až ke hranici 30 stupňů Celsia. To sice já osobně vůbec nemusím, naopak si v poslední době více užívám kaprařinu v teplotách klidně kolem bodu mrazu, ale tato akce se zatím nesla v takovém tempu, že jsem ani na chvilku nepomyslel na to, že bych mohl spokojeně odjet domů. Naopak jsem neustále vymýšlel, čím bych mohl dosáhnout ještě lepších úlovků.

Po poledni, kdy horko už bylo téměř nesnesitelné, na nebi nebyl téměř ani mráček a panovalo úplné bezvětří, jsem napjatě očekával takzvaného Poledňáka, čili záběr od kapra kolem poledního. Nemusel jsem na něj čekat dlouho - přesně ve 13:00 se špička levého prutu přihnula, cívka navijáku se roztočila a já utíkal dobrzdit po proudu rozjetého kapra. Boj netrval nikterak dlouho a po krátké době už jsem si spokojeně samospouští vyfotil dalšího pěkného říčního šupíka s váhou kolem 11 kg.

Když jsem ho vypustil na svobodu a pro jistotu přehodil oba pruty, ukryl jsem se před slunečními paprsky do stínu a odpočíval. Další záběr se nekonal, proto jsem se začal věnovat vázání nových návazců a vodičů do zásoby, protože spotřeba koncových sestav na řece je opravdu extrémní. Často mám v kamenitém terénu říčního dna velmi neekonomické skóre: co nához, to návazec. Když mám záběr, háček se poškodí málokdy, ale když montáž stahuji bez záběru ze dna tvořeného kameny, jen abych přehodil, hrot háčku utrpí tak na 60-90 % újmu. Tím je pro mě háček znehodnocený a je potřeba ho vyměnit za nový.

Proto většinu času na rybách trávím právě přípravou montáží, ale i krmení. Neméně času věnuji i pozorování vodní hladiny, protože když se díváte na hladinu ve správný čas, kapři i jiné druhy ryb vám sami ukáží, kde se vyskytují nejčastěji.

Než jsem se nadál, slunce se posunulo blíž k západnímu horizontu, podle čehož už jsem bezpečně poznal, že nastal čas dalšího masivního zákrmu. Bylo zhruba kolem 17. hodiny, když jsem pomocí lopatky do vody dopravil dalších cca 10 kg dlouhodobě máčeného partiklu, za který bych chtěl i touto formou poděkovat kamarádovi Ráďovi, který mě jím na výpravách v této oblasti pravidelně zásobuje a jinak mi asistuje. Děkuju, kámo, máš to u mě! Mimo partiklu jsem samozřejmě oblast prokrmil i dalšími zhruba 3-4 kg předem vymáčeného boilie „Killer Squid“.

Jak jsem předeslal v minulém díle této trilogie, nyní vám prozradím příběh tohoto boilie. Vraťme se v čase na chvilku o rok zpátky, do doby, kdy jsem ještě pracoval ve společnosti Karel Nikl. Bylo to právě v tomto období, po tření cejnů, kdy nenasytná hejna různých menších druhů ryb pravidelně decimovala má krmná místa a často se mi stávalo, že jsem vytahoval z vody své návazce zcela zbavené nástrah. Samozřejmě by to šlo provizorně vyřešit i zabalením nástrah do nerozpustné síťky či smršťovací ochranné folie. Šlo by také vyměnit nástrahu v podobě boilie za jinou, například tygří ořechy. Ale já jsem naštěstí dost tvrdohlavý, než abych se spokojil s řešením provizorním, a namísto toho jsem zasedl k papíru, vzal do ruky tužku a začal vytvářet svůj úplně první recept na výrobu boilie. Protože mám letité zkušenosti jak s lovem kaprů, tak i s výrobou a prodejem nástrah, surovin a podobně, a stejně tak jsem dokonale obeznámen s výrobní technologí boilie, netrvalo mi to dlouho a první recept byl na světě. V tomto receptu bylo mým hlavním cílem dosáhnout pokud možno co největší selektivity a po vysušení i tvrdosti, ovšem při zachování postupného odbalování vrchní vrstvy kuličky kvůli dostatečné atraktivitě. Tomu jsem také podřídil většinu použitých surovin.

S tímto receptem jsem následně zašel za samotným kapřím šéfkuchařem Karlem Niklem a společně jsme recept poupravili, hlavně co se poměru pojivových složek týče. Je pravda, že Karel mi původně nechtěl dovolit vyrábět vlastní boilie, chtěl samozřejmě, abychom chytali zejména na standardní produkci jeho značky, ale má neoblomnost a ultimátní postoj k věci ho nakonec přesvědčily. Dostal jsem svolení zavřít se do výrobny a namíchat si prvních tuším 100 kg směsi a připravit i tekuté přísady. Smícháním sypké směsi s tekutými přísadami vzniklo první těsto, ze kterého jsme s kamarádem a kolegou Rudou narolovali první várku kuliček boilie. To ihned po uvaření putovalo do sušárny, kde zůstalo několik dní, dokud nebylo tvrdé jako kámen.

Musím se přiznat, že od první chvíle jsem si byl jistý účinností těchto kuliček a byl jsem na ně patřičně hrdý. Přesto, jejich sílu mělo ukázat až jejich následné testování v praxi.

Poprvé jsem je vzal k vodě na křest ohněm na řeku Labe. Vypravil jsem se chytat ze člunu a strávil na něm tuším dvě noci. Od první chvíle kapři na boilie reagovali maximálně pozitivně a hned při tomto prvním testování jsem ulovil čtyři kapry kolem 10 kg, dva kusy kolem 12 kg a největšími úlovky se stali kapři s váhou 13,7 kg, 13,8 kg a překrásná šupinatá jikernačka přes 15 kg. Byl jsem nadšený, ale stále střízlivý. Říkal jsem si, že jsem mohl mít jen štěstí, že šly zrovna jen větší ryby a tak dále...

I proto jsem se na místo činu vrátil znovu přesně po měsíci. Nebudu to prodlužovat, tato výprava se nesla ve stejném duchu. Úspěšně jsem zdolal čtyři kapry přes 10 kg, pak kapry s váhou 12,5 kg, 13,5 kg, 13,7 kg, 14,2 kg a třešničkou na dortu se stala stejná kapří jikrnačka jako před měsícem, opět na váze přes 15 kg!

I když jsem si již nyní byl stoprocentně jistý účinností tohoto boilie, ta hlavní zkouška v podobě výpravy na Pálavu byla teprve přede mnou. Samozřejmě jsem měl s sebou pro všechny případy i jiné druhy boilií, ty jsem však ani nevytáhl z tašky a také celou tuto akci jsem odchytal na příchuť Killer Squid. Zde se mi podařilo nachytat zhruba třicet kaprů do 11 kg a několik větších s váhou 12,5 kg, 12,8 kg a 13 kg. Co však nasadilo celé výpravě a testování tohoto boilie tu pravou korunu, byl úplně největší úlovek akce a jeden z mých největších kaprů vůbec, obrovský mušovský lysec, podotýkám, že největší zde ulovený lysec, o váze více než 23 kg!!! Byl jsem jako ve snu, maximálně šťastný, spokojený a hrdý nejen kvůli cennému úlovku samotnému, ale hlavně proto, že jsem ho ulovil na svou vlastní nástrahu.

Tímto úlovkem by mohl tento příběh skončit, ale já jsem chtěl boilie otestovat na další lokalitě, svazové pískovně, kterou navštěvuji mnoho let. Vypravil jsem se na ni v doprovodu své přítelkyně, na 48 hodin. I když byla pískovna kolem dokola doslova v obležení desítek jiných kaprařů, což nedávalo tušit příliš dobré vyhlídky na úspěšný lov, nezaváhal jsem a masivně jsem zakrmil svým zabijáckým boiliem. Za dva dny jsme s přítelkyní nachytali deset kaprů přes deset kilogramů, a dále kapry s váhou 11,5 kg, 14,4 kg a mým starým známým kapřím kamarádem Pitbullem na váze 18,7 kg!

Tyto čtyři výpravy mě naprosto jistě utvrdily v tom, že boilie funguje dokonale, a to jak na řece, tak i na pískovně a stejně tak i na obrovské zabahněné přehradě.

Nejen tyto úlovky, ale i úlovky kamarádů, kterým jsem pár kilogramů rozdal na zkoušku, a úlovky kolegů, jako jsou Jirka Majer, Robin Štěřík a dalších, kteří ho měli možnost zkusit, nakonec Karla utvrdily v tom, že právě toto boilie je ta správná a selektivní kulička pro cílený lov velkých kaprů. A i když určitě existují boilie chytlavější, pro lov trofejních jedinců je tohle prostě nástraha perfektní.

Díky tomu se i vy všichni můžete už velmi brzy o účinnosti tohoto mého „potomka“ přesvědčit „na vlastní pruty“, protože už za pár týdnů se objeví na rybářském trhu pod značkou Karel Nikl právě toto boilie. Jediné, co bude jiné, je název, protože „squidů“ od různých výrobců je na trhu spoustu. A tak bylo tomuto boilii přiděleno jméno i tak dost výstižné: EXTASY, čili po česku Extáze.

Vraťme se ale nyní zpět do současnosti, na mou úspěšnou labskou jízdu. Slunce už se dotýkalo západního horizontu, což značilo brzký příchod tmy. Teploty klesly na přijatelnou úroveň a já jsem opět přehodil oba pruty, abych si byl prezentací stoprocentně jistý.

Poté jsem vyčerpaný dopadl na lehátko a díky relativně příjemné teplotě a únavě ze dnů uplynulých jsem okamžitě usnul.

Z tvrdého spánku mě vytrhlo nepřežité mručení mého příposlechu značící další plynulou jízdu. Za dobu, co jsem spal, noc zahalila okolní krajinu do tmy, kterou jsem se za svitu čelovky vydal směrem k rozjetému prutu. Jakmile jsem ho zvedl, bylo jisté, že se jedná o další slušnou rybu, která se rozhodně nechce jen tak vzdát. Boj se protáhl na nějakou tu desítku minut. Už ve vodě jsem měl možnost identifikovat soupeře jako pěkného, dobře stavěného lysce, kterého jsem po chvíli úspěšně podebral a vynesl na podložku. Váha ukázala pěkných 14,1 kg. Úlovek jsem si spokojeně sám natočil a nafotil za pomoci samospouště. Poté jsem ho samozřejmě vypustil zpět do řeky a prut znovu nahodil na místo, odkud přišel záběr.

Vrátil jsem se zaujmout původní pozici na lehátku a opět jsem okamžitě usnul, jako malé dítě. Kapři se však asi rozhodli, že spánek nepotřebuji, a další prudká jízda směrem po proudu mě opět přinutila běžet k prutům. Nespal jsem ani hodinu a už jsem zdolával dalšího silného protivníka. Ten se mi ne a ne ukázat, a tak jsem po celou dobu zdolávání vůbec netušil, s kým mám tu čest. Až těsně u podběráku se na mě prvně z vody podívala mohutná a kulatá hlava statné kapří jikernačky jistě těžší než 15 kg! Podebral jsem ji a vynesl na připravenou podložku. Váha ukázala 15,2 kg! Supeeer!!

Poté následovalo standardní samonatočení a samonafocení a také vypuštění tohoto překrásného kapra zpět do jeho divoké a velké řeky, do Labe. Pak jsem znovu prut nahodil a uložil se ke spánku.

Kromě nočního budíčku kvůli konci oficiální doby lovu se již nic nedělo.

Ve 03:50 se ozval druhý budík, který hlásil začínající dobu lovu a velil k dalšímu řádnému prokrmení celé oblasti. Potom jsem se znovu odebral do říše snů a tvrdě spal až do deseti hodin, tak jak to mám na rybách rád. Asi bych spal déle, kdyby se o slovo nehlásil poslední záběr této úspěšné série, který měl na svědomí úžasný lysec vážící kolem 12 kg a kterého jsem vyfotil s kamarádem Ráďou, který mě zrovna přišel navštívit.

Pak jsem spokojeně vše zabalil, rozloučil se s řekou se slovy „Tak brzy zase ahoj“ a poděkoval jí za tak úžasnou výpravu, jakou tato akce rozhodně byla.

Na závěr tohoto článku bych chtěl všem slušným a rozumným kolegům popřát to, aby také zažili podobnou výpravu, plnou velkých a bojovných úlovků.

Nebojte se vnímat své instinkty, a pokud si myslíte, že je ta správná chvíle, pořádně zakrmte a sledujte, co se bude dít! Uvědomte si, že kilo boilie není ve velké řece vůbec nic, a pokud chcete dosáhnout stabilních a nadstandardních výsledků, je potřeba řece a rybám v ní nejprve dát a až poté z ní chtít brát. Neříkám, že masivní krmení je jedinou cestou jak dosáhnout více pěkných úlovků při jedné výpravě, ale je potřeba pochopit, že v určitých obdobích roku je to cesta nejjistější a nejúspěšnější.

Na druhou stranu při lovu velkých kaprů není řešením jen někam do vody nahrnout hromadu krmení a čekat na zázrak. Je třeba přemýšlet, pozorovat vodu, poznat dobře místa a lokality, na kterých lovíte, a naučit se z těchto znalostí vytěžit maximum například tím, že ve správný čas masivně zakrmíte na správném místě, díky čemuž dokážete zdolat za jednu akci tolik velkých ryb, kolik jich jiný nenachytá třeba za sezonu.

Nebojte se experimentovat, věřte své intuici a buďte vždy o krok před ostatními rybáři. Jen tak budete pravidelně a dlouhodobě úspěšní tak, jak si přejete. A chce-li mi někdo argumentovat, že je nesmysl tolik krmit, že je to drahé a další výmluvy, nikdy jsem netvrdil, že musíte používat nejdražší boilie na trhu. Naopak, zajistěte si postupně a s předstihem dostatek ekonomicky dostupné návnady ať už v podobě boilie, nebo partiklu či pelet. Vozte tuto zásobu na výpravy s sebou, i kdyby měla několikrát na svou chvíli čekat uložená v autě, a jakmile si budete myslet nebo cítit, že přišel její čas, nebojte se ji použít. Pevně věřím, že i vy pak zažijete výpravu svých snů.

Jděte svou cestou, nekopírujte ostatní, najděte si svou pravdu a přístup, stejně tak svá oblíbená místa a úseky vod, nejezděte k vodě jen rybařit, ale využijte svůj volný čas k poznávání a pozorování vody. To můžete dělat i s celou rodinou a uvidíte sami, že tato investice se vám brzy vrátí v podobě vytoužených úlovků.

Zakončím celou trilogii jedním moudrem: „Jen ten, kdo dává, dostane zpět“

HELL YEAH!

Za TROPIC LIBEREC Honza CARPKILLER Hubka