Celá naše partička si život v přehradě vcelku užívala. Trvalo nám zase nějakou dobu, než jsme poznali všechny zákonitosti nového domova a našli nové přátele. Ale dlužno dodat, že oproti uvykání na život v řece to bylo bez větších nesnází. Není stoják jako stoják, ale pořád je to klidná voda, co se rychle prohřívá a má spoustu jednoduše dostupné přirozené potravy. A aby toho nebylo málo, rybáři tu vodu hojně navštěvují a i oni nám dost často dopřávají spoustu potravy. Žlutá zrníčka a ty smradlavé knedlíky se tedy najdou hlavně podél břehů, ale jak jsme si řekli v minulém díle, spousta těch potvor rybářů odvážně vyráží i na otevřenou vodu a i tam nám dopřávají něco k snědku.
Jak už jsem vyprávěl na konci minulého dílu, představte si to, že rybáři závodí v tom, kdo nás nachytá víc! No a to je tedy zážitek! To si vám posedají ty potvory do určitých vzdáleností od sebe, ozve se rána a začne kino. Do vody začne padat spousta krmení.
Staří mazáci kapři nám povídali, že to v minulosti nebývalo, až v posledních letech. V počátcích to býval zmatek a všichni se vrhli na krmení. Bylo potřeba s tím něco udělat a těm jejich závodům a našemu hodování dát nějaký řád. Zasedla rada starších a přes nevraživost mezi cejny a kapry se ujednalo následující. Aby nevznikaly tlačenice a na některých místech naopak hluchá nevyužitá místa, bylo dohodnuto, že se kapři a cejni rozdělí do skupin, aby si vzájemně nepřekáželi. No, a aby toho nebylo málo, okořenili jsme si toto hodování malou soutěží. Pravidla byla velice jednoduchá: každý stejně početný tým kaprů a cejnů má za úkol mít na konci závodu svůj sektor čistý bez jediného sousta, které ty potvory naházely do vody. To ale není jediné kritérium rozhodující o tom, který rybí tým vyhraje. Je to jenom nezbytná podmínka, abychom tým nediskvalifikovali. Podstatou celé soutěže je, že na konci závodu vyhrává ten tým, ve kterém se nechalo na nástrahu přelstít a chytit nejmíň ryb.
Autor kresby: gadasnik
Uznáte, že zorganizovat takovou soutěž zabere docela dost času. Možná se ty potvory závodící rybáři na břehu diví, že na začátku jejich závodu se moc ryb nechytá a třeba si i lámou hlavu nad tím, že do vody napadalo najednou nezvykle moc žrádla, že je ve vodě spousta vlasců a že my ryby jsme vyplašené a ostražité. Prdlajs! Jednoduše se rozdělujeme do týmů a losujeme sektory a to vždycky nějakou dobu zabere. A nejvíc času nám zabere právě to losování do týmů.
Nejstarší matadoři si postupně do svých skupin vybírají nejinteligentnější jedince. K čemu vám je v týmu kolegyně ryba, která toho sice hodně a rychle sežere, ale v průběhu závodu se nechá třikrát chytit, takže týmu připíše tři trestné body. Ještě bych málem zapomněl na jednu naši vychytávku, ale tu jsme po bouřlivém projednávání a schvalování zařadili do pravidel poměrně nedávno. Za každou utrženou montáž se týmu připisuje jeden plusový bod, který počet celkových trestných bodů snižuje.
Samozřejmě musíme před samotným závodem vylosovat i rozhodčí pro každý sektor, kteří nesmí nijak zasahovat do průběhu závodu. Většinou je to pro jistotu pět ryb, a to z jednoho prostého důvodu. V minulosti to byly pouze dvě ryby a ty si pak stěžovaly, že si podle pravidel nesmí dát ani jedno soustečko v sektoru závodního týmu a po celý závod pak mají hlad. Vyčlenili jsme tedy jeden sektor na občerstvování rozhodčích. Jenže to skončilo katastrofou. Hlady šilhající rozhodčí ryby se nechaly přelstít nástrahou a celý závod musel být anulován, protože neměl kdo kontrolovat regulérnost závodu. A právě proto je rozhodčích pro každý sektor tolik.
Tak mě napadá, že někteří rybáři závodníci si myslí, že si svůj sektor vylosovali špatně. Houbeles! To jenom u nich nemusí být dno vyluxováno do posledního drobečku a jenom se tam připlouvá nakrmit pár rozhodčích, kteří se obratem vrací kontrolovat závodící ryby do soutěžních sektorů. A ještě upozorním na další pravděpodobný omyl těch potvor závodníků rybářů.
Možná si myslí, že ty jejich takzvané forhonty, tedy krajní místa, jsou nejlepší sektory, že tam bývá nejvíc ryb. Kdepak! Ryb je všude stejně, ale ta krajní místa nikdy nejsou sektory našich nezávodících rozhodčích, protože z logiky věci je to tam na přesouvání rozhodčích ze středu závodního pole nejdál.
Nebudu vás dál nudit pravidly našich závodů, snad i tohle vysvětlení vám postačí k prozření, že nezáleží na tom, jak je rybář na břehu šikovný. Jednoduše záleží jenom na tom, který z týmů ryb vylosuje který sektor. Ale přejděme k posledním závodům, které se na naší přehradě konaly.
Ten večer to bylo podezřelé, jako klid před bouří. Na břehu žádná potvora rybář. Do vody nepadlo ani jedno sousto. Ale ráno to vypuklo. Po hrázi se rozjela spousta stínů a na břehu začaly mohutné přípravy. Okamžitě jsme svolali štáb závodní sekce. Vyslali jsme průzkumníky, aby zmapovali počet sektorů, a zahájili jsme přípravy na závod. Náš matador František byl poctěn rolí kapitána jednoho z týmů. Samozřejmě si mě, Jarmilu a Haluzáka vybral do týmu a k tomu pár našich nových přátel plus i pár cejnů, kteří vypadali inteligentněji než jejich kolegové. V době závodů jsme všichni kapři a cejni zakopali válečné sekery, ale určitá nevraživost mezi námi prostě pořád byla. Což o to, my jsme až tak moc nutně cejny ve svém týmu nepotřebovali, poradili bychom si i bez nich. Ovšem kapitáni cejnů pár kaprů do svého týmu nutně potřebovali.
Jednou si cejni složili tým jenom ze zástupců svého druhu. Závodník na břehu do vody nakobroval pár velkých pevných smradlavých kuliček, no a tým cejnů musel být diskvalifikovaný. Sice se jim podařilo získat jen jeden trestný bod, ale na konci závodu měli v sektoru spoustu těch smradlavých kuliček, což bylo v rozporu s pravidly. Jen pro zajímavost uvedu, jak přišli k tomu jednomu trestnému bodu. Kapitán cejn se snažil ve chvilce nepozornosti rozhodčích odtlačit ty veliké kuličky, na které jejich tlamky nestačily, do sektoru sousedů. Jenže ten trouba si nevšiml, že tlačí nástrahu a byl jednoduše podseknut a potupně zdolán. Ještě dlouho po závodě jsme si ho dobírali nejen my kapři.
Vraťme se k závodu. Do večera bylo všechno připravené a do vody mezitím napadala spousta krmení. Najeli jsme do sektorů a se západem slunce byl závod zahájen. Postupně jsme si rozdělili úlohy. Zkušení průzkumníci označili všechny čtyři nástrahy a my ostatní luxovali dno, aby tam nezůstalo ani jedno soustečko. Ono se to zdá jednoduché, ale není to tak. Je potřeba si dobře rozvrhnout síly a dobře naplánovat taktiku i strategii. Vždycky hodně záleží na tom, jaký sektor vylosujete a co vám ta potvora rybář do sektoru nahází. A tentokrát to bylo složité taky kvůli tomu, že závodící rybáři docela hodně natáhli konec závodu. Normálně závod večer skončí a je dobojováno. Tentokrát nás čekal třídenní náročný maraton, a navíc byly jejich montáže velice pevné. Nemohla být řeč o tom, že bychom je trhali pouhým tahem.
Čím déle závod trval, tím byly nástrahy menší a atraktivnější. Cejni měli za úkol luxovat drobná zrníčka, ale jsou to prostě cejni. V průběhu závodu se tři ti troubové nechali chytit. Po krátké poradě jsme se domluvili s Františkem, že já a Jarmila se pokusíme získat plusové body za utržené montáže, abychom se vrátili s trestnými body zase na nulu. Vsadili jsme všechno na jednu kartu. Buď to vyjde, nebo budeme mít trestných bodů ještě víc. Jarmila si našla jednu z nástrah, opatrně ji nasála a vyrazila co nejrychleji k nejbližší haluzi obalené slávičkami. Prásk! Naše radost byla obrovská. Už jsme měli jen dva trestné body. Řada byla na mně, ale žádná další z nástrah nebyla tak blízko ostrých sláviček. Věnovali jsme se luxování dna a čekali, až ta potvora rybář naváže znovu svoji udici a nahodí. Netrvalo to dlouho a montáž dopadla na stejné místo. Postupoval jsem stejně jako Jarmila a za malou chvíli jsem už taky plaval s utrženou montáží. Už zbýval jen jeden trestný bod, abychom se dostali na nulu.
Rozhodčí nás informovali o dění v ostatních sektorech. Momentálně jsme se drželi na krásném druhém místě a na první místo jsme ztráceli jenom ten jeden trestný bod. Haluzák nás prosil, abychom mu dovolili vybojovat taky jeden plusový bod. Cejni poctivě za dozoru kolegů kaprů luxovali drobnou návnadu a kapři nasávali volná sousta větších rozměrů. Sektor jsme udržovali čistý a už šlo jen o to, jestli se rybář opět trefí na stejné místo vedle haluze obalené slávičkami a Haluzák zopakuje můj a Jarmilin úspěch. Bác! Ten rybář byl fakt šikovný a trefil se s nástrahou ještě blíž k haluzi záchrany. Haluzák se připravil, nasál kuličku a vyrazil k haluzi, jenže vtom dostal ránu a rybář už ho táhl ke břehu. Cestou se zoufale snažil najít ostré slávky a třepal hlavou jako šílený. Nic naplat, nafasovali jsme další trestný bod a ve chvíli, kdy se Haluzák potupně vracel zpátky do vody, byl závod ukončen.
Závěrečné vyhlášení nám vyneslo krásné třetí místo. Místo druhé nám uteklo o pouhé dva trestné body, kdybychom vybojovali nulu. Jako perličku uvedu počet bodů týmu, který závod vyhrál. Představte si, že závod ukončili s počtem 14 bodů, ale plusových! Jejich cejni se nechali chytit šestkrát, ale vzhledem k množství vázek obalených slávičkami posbírali 20 utržených montáží! Neskutečný úspěch a odvaha závodníků. Do konání dalších závodů budou mít všichni členi vítězného týmu rezervaci na nejúživnějších částech přehrady. Sláva vítězům, čest poraženým!
Závěrem už snad jen to, že pokud si rybáři myslí, že na břehu probíhá závod v lovu ryb, tak nikoliv. Ten pravý adrenalinový závod probíhá tam u nás, pod hladinou. A o ten zmiňovaný adrenalin u nás nouze nebývá, ale o tom zase příště.
Daiwa Tanacom 750 + 500 metrů pletenky Daiwa Zdarma
Trička FOX a AVID
CA Worldfishing
