Musí být rybář trpělivý?

9.8.2015 - Milan Tychler

Trpělivost přináší růže, rybář musí být trpělivý... Tato úsloví všichni známe, ale jak je to skutečně s tou rybářskou trpělivostí? Opravdu jsou rybáři trpěliví a může nám trpělivost přinést výsledky?

Já si myslím, že trpělivost je v rybařině důležitá věc. Stejně tak důležitá, jako je víra v to, co dělám, v nástrahu, na kterou lovím. Zároveň však upozorňuji na to, aby si někdo nepletl trpělivost s rezignací. Ono totiž jen samotné trpělivé vysedávání u vody není zrovna tím, co by skutečně přinášelo kýžené výsledky.

Když záběry nepřichází, je třeba nejdříve ze všeho hledat příčinu, vyzkoušet pár změn, osvědčených triků, a když to pořád není tak, jak bychom si představovali, pak teprve může přijít na řadu ona pověstná rybářská trpělivost.

Znám mnoho rybářů, o kterých by se dalo říct, že nejsou příliš trpěliví. Chvíli neposedí, stále něco kutí, převazují, upravují, stále vytahují nástrahu z vody a kontrolují, zda je v pořádku. Jejich nástraha je víc na břehu než ve vodě. Většinou chytají na dva pruty a dá se říct, že se u vody prakticky nezastaví. Opakem jsou jiní, kteří prostě nahodí a pak už nic. Sedí a sedí, a kdyby nemuseli domů, tak tam snad sedí dodnes. To jsou dva naprosté protipóly. Ti, co jen sedí a čekají, určitě trpělivost mají, ale výsledky ne. Já samozřejmě ani jedné skupině její styl neberu. Jen ať si rybaří každý po svém a tak, jak mu to vyhovuje. Pořád se bavím jen o té trpělivosti, nic víc.

O těch, kdo vláčí nebo muškaří, by se dalo na první pohled také říct, že trpělivosti moc nemají, protože jsou pořád v pohybu, mrskají prutem a posedávání na břehu není nic pro ně. Ale není to tak. Tihle rybáři dovedou hodiny a hodiny trpělivě pročesávat vodu, a jakmile jim po nástraze vyjede ryba, kterou nezaseknou, nabízí jí své nástrahy dál a často tak dlouho, až skutečně zabere. Někdo to vzdá rychle, ale někdo je až tvrdohlavý. I tady najdeme rozdíly.

Například jeden z mých přátel chytá jen na přívlač. Mašíruje kolem vody jako stroj a nikde se dlouho nezastaví. U řeky jsou to kilometry, kolik našlape, a na pískovně mi vždycky hlásí, kolik koleček ten den okolo udělal. Já mu říkám „turista“. Jiný kamarád si vyhlédne místo a na něm klidně stráví celý den. Mění nástrahy, chytá u hladiny, ve sloupci a jinými nástrahami doslova orá dno. Z místa se nehne o metr. Stojí na břehu nebo jako volavka ve vodě a dře jako kůň. Má svá místa a těm se pravidelně věnuje, stejně jako ti, kdo loví na položenou a stále vysedávají na svých místech. To je také styl.

A jak je to s trpělivostí třeba při lovu feederem? No, musím říct, že i tam je někdy trpělivosti třeba. Například na velkých vodách se celkem pravidelně stává, že i když máme všechno skvěle připraveno, záběr nepřichází ani na první, ani na druhé, a ani na mnoho dalších nahození. Jsou vody, kde musím doslova hodinu, někdy i déle v pravidelných intervalech házet, než přijde nějaký záběr, a pak už to jde. Ze zkušenosti vím, že nemá vůbec cenu nic měnit na koncové sestavě ani nástraze, dokud nepřijde nějaký záběr. Musím prostě jen dostat do vody dost návnady a čekat, až se objeví první ryby. Čekání nijak nezkrátím, ani kdybych návnadu nastřílel do vody během chvíle prakem. Když se do ryb netrefím hned, musím prostě čekat, až se nějaké hejno objeví, a doufat, že se mu moje krmení zalíbí. Pak už je to hračka. Mnoho rybářů věří na to, že ryby se na některých místech objevují jen v určitý čas. Musím potvrdit, že na tom něco je, ale i tyto časy se během roku mění.

Kdysi jsme chodili na ryby s kamarádem a první záběry kaprů přicházely přesně v šest hodin. Trvalo to do půl osmé a pak konec. Klidně jsme se mohli sbalit a jet domů.

Pak jsme dva dny po sobě neměli záběr. Když jsme i třetí den čekali hodinu bez záběru, kamarád ztratil trpělivost a odjel. Já jsem vytrval, ovšem hlavně z toho důvodu, že jsem měl čas. A zjistil jsem, že teď kapři neberou od šesti do půl osmé, ale od půl jedenácté do oběda a trvalo to více než tři týdny. Pak přišla velká změna počasí a všechno bylo jinak. Chci tím říct, že trpělivost vás může přivést k mnoha poznáním, které později nazýváme zkušeností.

Jiný příklad trpělivosti, kterou už dnes klidně mohu nazvat zkušeností, mám třeba ze závodů. Obvykle začínám tak, že jako nástrahu použiji dva nebo tři masné červy, protože chci co nejdříve chytit nějaké ryby a menší nástraha má většinou také větší šanci na úspěch. Rychle chycená ryba vám dá sebedůvěru a přináší klid. Jsou ale dny, kdy to moc nejde, a nebo to ze začátku jde a pak se něco pokazí a záběry nepřichází. Když to nejde nikomu, což je v tomto případě ta lepší varianta, nemusí být tak zle. Ale když to nejde jenom vám, je to průšvih. To je pak třeba rychle hledat, v čem je zakopaný pes.

Vrátím se teď ale k situaci, kdy to prostě nejde nikomu. To je pak velkou otázkou, co dál. Být trpělivý a čekat na to, jestli nějaký záběr přijde, nebo ne, anebo začít rychle měnit věci a zkoušet něco vymyslet?

Často se totiž děje to, že na záběr je jen potřeba o chvíli déle počkat. Nic víc. Krmit méně, méně tedy plašit ryby a čekat. Záběry přichází v pravidelném rytmu, a zatímco se jiní snaží stále nahazovat, doplňovat krmení a červy a sypou do krmení posilovače, vám stačí jen trpělivě o chvilku déle počkat. Svádí to k tomu, co máte naučené - prostě pravidelně přehazovat - a je těžké udržet nervy na uzdě a nechat nástrahu ležet. Často se to ale vyplácí. Chytáte sice méně, ale jiní třeba nic. Samozřejmě to tak nemusí být vždycky, ale je to jedna z variant související s onou trpělivostí, kterou lidé často s rybáři spojují.

Velká trpělivost je třeba při lovu kaprů. Myslím těch velkých kaprů. Dopředu je třeba všechno promyslet, zvolit strategii, prověřit hloubku a dno, navnadit a teprve pak nahodit a trpělivě čekat, protože velcí kapři nejsou plotice. Může trvat hodiny, než přijde záběr a někdy můžete být i několik dnů bez záběru…

Musí být tedy rybáři trpěliví? Určitě ano, ale v každém případě až potom, co vyčerpali své možnosti a zkušenost jim řekla: „Tak, a teď už nezbývá než čekat…“