Splněný sen

- Dhaos

Koryto řeky Orlice stále ještě působí v některých místech dojmem divoké nespoutanosti. Spadlé kmeny a křoviny volně se zakusující do boků řeky poskytují rybám množství přirozených úkrytů. Kolem zní zpěv ptáků ve větvích vysokých stromů v lukách připomínajících osamělé ostrůvky v moři zelené trávy. Průzračná řeka přímo vybízí k nahození návnady.

A takové místo téměř uprostřed pustiny si vybral Taso, rybář začátečník. Doufá, že právě dnes se splní jeho sen. Má jeden jediný - chce mít svou fotku v novinách, kde by ho uviděli ostatní kolegové rybáři. Získal by si tím nepochybně všeobecný respekt a stal by se druhým Vágnerem. Tasovy oči, tmavé jako jeho pleť, ovšem nesledují pouze špičku prutu signalizující záběry ryb, ale nervózně zkoumají okolí víc než je u rybářů běžné. Je to však proto, že Taso je zločinec. Alespoň on se tak cítí. Dostal se na cestu zločinu složitým způsobem, ale co člověk nadělá proti osudu? Vzpomíná v duchu, jak se dostal na dráhu desperátů překračujících zákon.



S novým koníčkem, rybolovem, začal oproti svým kolegům z práce prakticky na stará kolena. Bylo mu tehdy třicet. „Těm snad dali rodiče prut do kolébky a houpali je v podběráku,“ říkal si Taso občas trpce pro sebe. Otec s matkou se přistěhovali do Čech krátce před jeho narozením z ostrova Kréty. Obklopeni mořem pohrdali vnitrozemskými řekami a Taso nedostal v dětství příležitost k rybaření. Až právě kolegové z automobilky, v níž pracuje, ho zlákali k novému koníčku. Uchvácený jejich hovory o úlovcích začal Taso postupně nakupovat rybářské náčiní a opatřil si povolenku. Rozhodl se ze dne na den. Podvědomě cítil, že je zrozen k velkým úlovkům. To ostatně dokazovala nejlépe jeho dcera. Na druhou stranu se obával své řecké horké krve, postrádal totiž trpělivost. Ale ani to nemusí být vždy na škodu, jak pro změnu dokazovala jeho žena.

Špička prutu se zachvěla, a po chvíli dokonce ohnula! Taso zasekl tak razantně, že si málem zlomil nos! A už zdolává rybu! Ta se brání a klade odpor. Po chvíli si Taso radostně prohlíží uloveného tlouště ve své dlani. „Žádný obr to není, ale nástraha funguje,“ říká si spokojeně. Při myšlence na nástrahu se opět rozhlédne po okolí očekávaje to nejhorší. Pouští tlouště a snaží se nastražit svou tajnou zbraň. Není to jednoduché a Tasovi se zasteskne po manželce. Kdyby tu tak byla a viděla jeho úspěchy!

Taso to s ženskými neuměl. Volil cestu upřímnosti. Toužil po manželce a dítěti, jenže když nějaké dívce nabídl sňatek (většinou tak pět minut po seznámení), utekla. „Dnešní holky se holt nechtějí vázat,“ říkal si smutně. Známí ho varovali, že je magor, ale Tasa nezvyklali. „A kdo měl nakonec pravdu?! Já,“ připomíná si Taso, když vzpomíná na svůj veliký životní úspěch ve chvíli, kdy už chtěl všechno vzdát. Právě v tu dobu potkal svou nastávající choť. Krom nabídky k sňatku ukázal výplatní pásky za poslední rok a bylo rozhodnuto. „ANO!“ nadšeně souhlasila Jolana, která byla stejně snědá jako její nastávající choť. Nejspíš měla také řecké předky.

Strávili spolu nádhernou noc plnou vášní. Jak se ukázalo, nejen pro ženicha „to“ ve dvaceti letech bylo poprvé. I nevěsta přiznala, že je „to“ její poprvé. A to byla o dva roky starší než on! Navíc jeho budoucí žena tu noc otěhotněla! Nemohl se dočkat blížícího se otcovství, jak už byl netrpělivý. A opět se na něj usmálo štěstí. Dítě se narodilo předčasně, v šestém měsíci. Přes obavy budoucího otce o zdraví miminka se opět projevil osud laskavě. Předčasně narozená holčička vážila šest kilo! Takový úlovek nemá jen tak někdo.

Běhal nadšeně po automobilce s fotkou rodinky, protože se chtěl podělit o radost s ostatními. Kolegové se tvářili na jeho úspěch zaraženě, ale Taso chápal jejich závist. Holčička byla nádherná! Blonďaté kudrnaté vlásky, modré oči a alabastrová pleť baculatého nedonošence na fotkách nádherně kontrastovaly se snědými rodiči v pozadí. Holčička byla roztomilejší než malá Shirley Temple. Nápad s rybařením Jolanu zaujal. Proč ne? Ale kapesné mu nezvýšila. Novopečený rybář si dokázal na výbavu vydělat na přesčasech.

„To mám ale hospodyni!“ nadšeně pokřikoval v práci a kolegové opět vyvraceli oči. Znovu přehodil udici, uběhlo dalších pět minut a záběr nikde. Na louce za jeho zády něco zapraskalo a vylekaný krétský rybář málem spadl do vody. Jen srnka, oddechl si a jeho ruka se ponořila do útrob tašky. Plné hrsti tajemné zakázané nástrahy pohltila říční hladina. Mastná oka se rozlila po hladině. Příčinou jeho strachu není nějaká cizokrajná droga, ale vepřové škvarky. Kdyby jen Taso tušil, jakou obětí omylu se stal! Při pročítání rybářského řádu narazil v zakázaných nástrahách na slovo škvarek. Možná ten by mohl zkusit! Co je zakázané, musí být účinné.

V práci se ve sprše opatrně dal do řeči s jedním kolegou, rybářským velmistrem. „Martine, co bys řekl na škvarky?“ Kolega Martin nemohl tušit, že uspěchaný Taso omylem v řádu přečetl „škvarek“ místo „škrkavek“. Na tyto parazity je zakázáno chytat nejspíš z hygienických důvodů.



„Škvarky jsou bezva,“ odpověděl rybářský mistr. Zapomněl doma svačinu, a tak mu vyhlídka na křupavé škvarky podráždila žaludek.

„A jak je mám připravit?“ kul železo, dokud bylo žhavé. „No, nejlepší jsou teplý, křupavý a slaný,“ zasnil se učitel příjemně překvapen, že ten trouba výjimečně neotravuje s rybařením. Tahle odpověď nováčka zaskočila. Netušil, jak bude křupavé škvarky napichovat. Nakonec se rozhodl pro vrtáček a vlasovou metodu. Ještě potřeboval zjistit, jak krmit se zakázanou návnadou. „A kolik? Lepší víc?“

„Rozhodně,“ odtušil kolega, „vždycky je lepší víc než míň.“  Pod proudem vody skrýval tekoucí sliny. Měl na škvarky opravdu chuť a už se rozhodl, že je po práci vyrazí nakoupit do řeznictví. Stejně tak Taso. Ten zase řešil, kolik je hodně, ale dál se vyptávat nechtěl. Snad deset kilo bude stačit. Objel tři obchody a sehnal potřebné množství. Doma pak před odjezdem na ryby pět hodin smažil a solil.

A teď tu sedí a má strach. Nikdy zákon nepřekročil, a navíc nedaleko od něj rybaří nějaký kolega. Co když k němu přijde? Uvidí škvarky a udá ho? Představa, že by se k němu přes luka přibližoval porybný, ho děsila. Po chvíli si už představoval porybné dva, a nakonec i s policejním doprovodem. Začínal šílet.  Dokonce se mu zdálo, že vidí dva německé vojáky se samopaly jako ve filmech podle Oty Pavla. Ostatně, za války by Tasa opravdu nejspíš popravili - za plýtvání hospodářskými prostředky třetí říše.

Nakonec to přišlo! Něco se blížilo, nikoli však porybný, ale bouře. Další věc, které se nováček Petrova cechu bál. Horší než bouřka by snad už byl jen vraždící maniak! Okamžitě se pustil do stavby rybářského přístřešku (bivaku), ale byl nezkušený a trvalo mu to dlouho. Prudký nárazový vítr mu dělal problémy. Temnota zalila okolí a jen blesky mu při jeho úsilí poskytovaly občasné světlo. „Se podělám,“ říkal si pro sebe a drkotal zuby, když jeden blesk udeřil nedaleko od něj. Nevzal si kladivo a rukama se marně snažil přinutit kolík zmizet v zemi. Kolem propuklo peklo a auto bylo předaleko. Už se chystal k panickému útěku do neznámé temnoty.



Blesk osvětlil obrovskou postavu tyčící se nad ubohým rybářským učedníkem. V rukou třímala sekyru. „Uááááá!“ zavil Taso táhle v hrůze. To, čeho se bál, se stalo skutečností. Svěrač nevydržel šok. „Tady máš, kamaráde, rukama to nedáš,“ překřičel bouři hlas postavy nad ním a ruka mu podávala sekyrku. Taso se nedokázal pohnout. Muž ho odstrčil a během minuty zatloukl kolíky a stabilizoval přístřešek. Nováček se stále nehýbal, ležel na zemi a jektal zuby. Veliká ruka ho chytila a nacpala ho do bivaku jako králíka do kotce. Temnotu bivaku osvětlila baterka. Neznámý, z nějž se místo zabijáka vyklubal soused rybář, mu pomohl najít světlo a nakonec to dopadlo celkem dobře. Akorát znečištěné oblečení byl problém. Vyhodil je ven a hned se mu lépe dýchalo. Peklo trvalo až do časného rána. Zahanbený Taso se rozhodl pro vyprání kalhot i spodků v řece. Sotva se sklonil nad hladinu, oblohu pročísl bouřkou zapomenutý blesk a rozštípl strom na protějším v břehu. Kalhoty i trenky zmizely v proudu řeky a vyděšený pradlák v přístřešku.

Snad nejhorší noc v životě rybářského začátečníka. Nedobrovolný nudista chtěl zmizet z místa hrůzy. Pokusil se dostat k autu neviděný, protože měl plné ruce rybářských věcí a krátký nátělník nezakrýval nic. Skoro se mu to podařilo. Až těsně před autem si ho vyfotil nějaký chlap se psem. To už ale bylo tomu nebožákovi všechno jedno. Naházel věci do auta a spěchal schlíple domů za svou milovanou rodinou, šťastný, že vůbec přežil.

Jak se ukázalo, konec to nebyl. Pejskař vlastnící kompromitující materiály nedbal soukromí ubohého rybáře a zaslal fotku známému do novin. Novinář fotku uvítal s nadšením, protože v okurkové sezoně nebylo o čem psát. Ani prezident koupající se v rybníku netáhl. Novinář začal tvořit. V poměrně známých novinách vyšel článek „Nudismus v rybářství - nový směr?“ s Tasovou fotkou na titulní straně. Nejchoulostivější partie sice zakrýval černý proužek, tvář však bohužel ne. Každý ho uviděl. I bez pomoci zakázaných nástrah je celebritou! A pak že se sny neplní!

Autor: Dhaos - ®

Diskuse k článku (30 reakcí)

Přečteno: 8 803x
Průměrná známka: 1.38