Květen na řece - 2. díl

- Carpkiller

Uložili jsme se ke spánku a po úspěšném dni usnuli pod jasnou noční oblohou dříve, než bys řekl švec. Nevím, jak dlouho jsme mohli spát, ale pamatuji si, že jsem spal tvrdě, spánkem tak tvrdým a spokojeným, jakým spávám jen u vody.

Píííííííp! Dlouhé a vytrvalé píííp značící prudkou a rozhodnou jízdu mě však ze spánku okamžitě příjemně probudilo a už jsem běžel trávou zvlhlou večerní rosou směrem k prutu.

Pár vteřin a já zvedám za stálého tónu hlásiče prut z vidličky a opatrně dobržďuji rozjetého soupeře tlačícího se po proudu co nejdál od místa záběru, který přišel pouze pár metrů od břehu. Po kratším, ale silovém souboji už vynáším na podložku další úlovek v podobě šupinatého siláka s váhou okolo 12 kg. Využívám přítomnosti přítelkyně, kapra společně několikrát fotíme a okamžitě ho pouštíme. Připevňuji nový, předem připravený návazec a nahazuji montáž zpátky pod břeh, zpátky do míst, odkud přišel záběr.


12 kg

Když jsme se znovu uložili do už vychladlých spacáků, prakticky okamžitě po dolehnutí jsme znovu usnuli. Ale tůůů-tůůů-tůůůů-tůůůů přerušované a pravidelné tůůůůů-tůůůů-tůůůů přecházející postupně až do monotónního hlubokého mručení mě opět probudilo z velmi krátkého odpočinku. Nespal jsem déle než třicet minut a o slovo se tentokrát hlásil druhý prut. Povyk měl na svědomí zhruba 8 kg těžký šupík, kterého jsem po krátkém souboji ihned vyháčkoval a nechal plavat. Bylo něco po desáté hodině večer, a tak jsem prut během pár minut znovu nahodil zpátky na místo záběru, jen trošku blíž ke korytu, zhruba třicet metrů od břehu.

Pamatuji si, jak jsem si lehl na lehátko, pozoroval to nekonečné množství hvězd a přemýšlel o všem možném. Ani to však netrvalo dlouho a z únavy jsem byl během pár minut zpátky v říši snů. Ne ovšem na dlouho, protože velmi razantní a neúprosné pííííííííp značilo další plynulou a velmi rychlou jízdu na prutu pod břehem. Než jsem ale k prutu došel, motáž už nebyla díky rychlé rybě pod břehem, ale daleko na korytě, v tlamě mého aktuálního, silného říčního soupeře.

Tento souboj byl už od začátku jiný než ty předešlé. Než jsem kapra vůbec dobrzdil, vymotal mi z navijáku jistě více než padesát metrů vlasce a stále se vzdaloval. Po několika minutách silové přetahované se mi pomalu začalo dařit získávat první metry vlasce zpět, ale soupeř si stále držel svou vzdálenost od břehu a jezdil po i proti proudu až za hranou koryta, zhruba padesát metrů od břehu. Souboj už trval jistě půl hodiny, když se na hladině, zhruba patnáct metrů od břehu, objevil první závar dávající tušit opravdu velkého kapra. Svého protivníka jsem ale stále nespatřil.


Montáž

To se stalo až o několik dalších minut později, když se kapr vší silou snažil zajet do břehu. Spíš to vypadalo, jako kdyby se chtěl kamenitou říční navigací provrtat až kamsi do břehu. Tam jsem ho samozřejmě pustit nechtěl, proto jsem dotáhl brzdu a začala poslední fáze souboje: přetahování se o posledních pár metrů mé sestavy, tedy o šokovku. V této poslední fázi zdolávání jde o všechno a obvykle je to ta nejvíce adrenalinová pasáž. I já to tak mívám a často, když už kousek od podběráku vidím zmítajícího se „macka“, se mi rozklepou kolena a dostávám loveckou horečku…

Vtom se však náhle mohutné, šupinaté tělo mého soupeře přehouplo přes okraj podběráku a já spokojeně zvolal do tmy svůj vítězný pokřik „Hell, yeah“ a okamžitě jako obvykle poděkoval hvězdám a řece za cenný úlovek.

Vynesení tohoto úlovku na podložku už mi dalo řádně zabrat. Okamžitě jsem ještě celý uřícený budil přítelkyni k dalšímu focení slovy: „Lási, vstávej, dělej, pojď mě vyfotit, máme prase!“


17 kg

Přítelkyně po několika opakovaných apelech skutečně vstala a šli jsme kapra vyfotit. Já mezitím kapra rychle zvážil, což ukázalo přesnou váhu úlovku 17 kg!! Perfektní ryba. Když jsme úlovek vyfotili a natočili na video, šel jsem kapra pustit zpět do řeky a jen zdálky jsem zaslechl klení své přítelkyně, ať už ji nebudím a ať ztlumím příposlech, že si potřebuje aspoň trochu odpočinout, protože následující den odlétá k moři.

Ani jsem jí nevysvětloval, že tohle je den s velkým D, který se rybáři povede zažít jen párkrát do roka, když je dobře. Vím, že tohle slyšet stejně nechce, ale že spíš potřebuje klid. Nejen proto, ale také abych pokračoval ve své včerejší taktice, jsem vzal připravený kbelík s předem vymočeným boiliem a celou oblast, ve které jsem měl nahozené oba pruty, jsem masivně prokrmil zhruba čtyřmi kily boilií.

Vysvětlím rozdíl mezi svou první a druhou taktikou, jak jsem už v předešlém díle článku slíbil.

V první fázi výpravy jsem jednotlivá místa krmil každé jinou příchutí, a to spíše bodově než plošně, a vždy po záběru. Krmil jsem čerstvým hotovým boiliem, které mi ale bohužel cejni a tloušti rychle rozbíjeli a hodovali na něm. Zvolil jsem následné opatření. Došel jsem do auta, kde jsem měl přesně pro tyto účely připravené už rok na kámen vysušené a v soli uskladněné boilie s testovacím názvem „Killer Squid“ v průměru 0,20 mm a 0,24 mm. Celý příběh tohoto boilie si povíme později, ve třetím a posledním díle tohoto článku. Každopádně tato návnada dokázala odolávat atakům nežádoucích druhů říčních obyvatel, což bylo přesně to, co jsem při této akci potřeboval. Zejména období po tření cejnů je v tomto ohledu specifické a je potřeba na něj být připravený právě takovouto předem na kámen vysušenou návnadou.

Tak tedy - opustil jsem původní plán bodového krmení a průběžného dokrmování po záběru a začal jsem krmení aplikovat plošně a masivně. Vytvořil jsem tudíž široký pás, koberec tvořený většinou čtyřmi až pěti kilogramy tohoto vysušeného, ale předmáčeného boilie. Pás směřoval od břehu, od místa, kde ležela první montáž, kolmo směrem na koryto, před jehož hranou ležela montáž druhá. Tento koberec jsem ještě jednou denně mimo boilií doplnil o zhruba deset kilo dlouhodobě máčeného partiklu v podobě směsi pšenice, řepky a kukuřice v poměru 3 díly pšenice, 2 díly řepky a 1 díl kukuřice.



Od této taktiky jsem si sliboval, že díky velké a hustě prokrmené ploše, na které se bude moct na krmném místě krmit najednou více ryb, nebude hrozit, že se po každém záběru místo úplně rozplaší, naopak ryby budou moct jen popojet a dál se krmit. A tak to také bylo a díky tomu většinou přišlo několik záběrů, pěkně po sobě, a hlavně se mi díky odpoutání pozornosti partiklem začalo dařit selektovat kapry od bílé ryby.

Po takto masivním zakrmení se vždy dostavila pauza v záběrech trvající většinou minimálně dvě až čtyři hodiny. Vysvětluji si to tím, že všechny druhy ryb se nejdříve zaměří na partikl, a dokud je ho na dně dostatek, krmí se jím. Jakmile se však partikl začne ze dna vytrácet, kapři přejdou na větší návnadu, tedy boilie, zatímco bílá ryba se dál věnuje vysbírávání jednotlivých semínek partiklu.

Stejná pauza se dostavila i nyní. Ve čtyři hodiny ráno mě předem nastavený budík informoval drnčením o právě začínající povolené denní době lovu a já, i když utahaný a rozespalý, jsem poctivě vstal, abych pruty nahodil na v noci řádně prokrmená místa. Poté jsem se uložil zpět do vyhřátého spacáku a znovu usnul.


Two tone

Pár minut nato se však opět roztáčí cívka jednoho z mých navijáků a já, jak říkám „v motačkách“, způsobených nedostatkem spánku, běžím k dalšímu záběru. Ještě se ani nerozednilo a já opět budím přítelkyni, tentokrát kvůli překrásnému dvoubarevnému lysci přes 12 kg. Tohoto kapra ulovil kolega tuším zhruba deset dní přede mnou, takže jsem ho okamžitě poznal. Takových kaprů je v řece skutečně jako šafránu. Překrásný two-tone si zapózoval před objektivem mého fotoaparátu, zpoza kterého mě má přítelkyně upozorňovala, že už opravdu nemá sílu ani mačkat spoušť a že už by se konečně ráda prospala. Na to jsem však v tu chvíli skutečně nemohl brát zřetel a po vypuštění dvoubarevného krasavce jsem prut okamžitě zase nahodil zpět do vody.

Během posledních 12 hodin už poněkolikáté dopadám na lehátko a okamžitě usínám… Teď už nám oběma kapři dopřáli dost času pro klidný spánek a další, co mě toho dne probudilo, byly až sluneční paprsky dopadající na má v tu chvíli ještě zavřená víčka. Nechtělo se mi ještě vstát, byl jsem stále unavený, a tak jsem se jen přikryl spacákem a dál lenošil v temnotě, kterou mi přikrývka poskytla, i když venku už byl jasný a teplý jarní den.

Bylo už kolem tři čtvrtě na deset, když se opět razantně a nezadržitelně roztočila cívka navijáku na prutu nahozeném těsně pod břeh. Hned jak jsem prut zvedl z vidličky, mi bylo jasné, že se jedná o další velmi slušnou rybu. I tento bojovník se nejprve vydal daleko dolů, po proudu, směrem na koryto. Jakmile jsem ho ale dobrzdil, změnil způsob boje a rozhodl se mi ukázat, jak to vypadá a co se nachází v přípřežních partiích několik desítek metrů pode mnou. Kapr vymetal každou skulinu v břehu, pořád tloukl hlavou o kameny v navigaci, a dokonce mi zajel až za pilíř trčící z řeky padesát metrů po proudu. Naštěstí se mi ho vždycky podařilo z problémů vytáhnout a otočit, a pomalu ale jistě zkracovat jeho vzdálenost od připraveného podběráku. I přesto, že se kapr velmi intenzivně snažil celou sestavu uříznout, utrhnout či nějak jinak poškodit a osvobodit se, podařilo se mi ho po zhruba dvacetiminutovém souboji zdárně podebrat. Už v podběráku mi bylo jasné, že je to další cenný a těžký úlovek šupinaté kapří jikernačky. Vážení ukázalo krásných 15,6 kg a tato fešanda se mi svou stavbou a proporcemi vryla hluboko do paměti. Následovalo samozřejmě focení, natáčení a následné vypuštění tohoto překrásného, divokého kapra zpět do jeho mateřských říčních hlubin.


15,6 kg

Po tomto úlovku se už slunce vyhouplo vysoko nad obzor a jeho paprsky intenzivně hřály vše, co před nimi nebylo ukryté ve stínu, tedy například i mne pod svým přístřeškem.

Má přítelkyně, i když nevyspalá a trošku rozladěná, mi pogratulovala k velmi úspěšné výpravě a s polibkem se se mnou rozloučila a vydala se vstříc vlastním dobrodružstvím na nastávající dovolené. Já tu tak zůstal opět sám a užíval si plnými doušky tu pohodu a krásu úspěšné jarní vycházky, navíc v místech mému rybářskému srdci nebližších, na řece Labi.

Autor: Carpkiller - ®

Diskuse k článku (6 reakcí)

Přečteno: 10 688x
Průměrná známka: 1.36

NKvěten na řece - 3. díl

Nebojte se experimentovat, věřte své intuici a buďte vždy o krok před ostatními rybáři.

NKvěten na řece - 1. díl

Měsíc květen je, nejen podle mě, minimálně jedno z nejlepších ročních období na lovení velkých kaprů.