Do neznáma a ještě dál… 2.část

- Karel Nikl ml.

Objevování nových lokalit mám na kaprařině nejraději. Když jsem si své rybářské obzory prvními výpravami za hranice konečně rozšířil, už na dveře klepal podzim, a to znamenalo jediné – ten nejlepší čas na pořádnou výpravu!


Jedna z prvních ryb na nové přehradě

Přestože je pátrání po nových revírech zábavné a při prvním plánování mne to opět táhlo dál na nové revíry, ideální podzimní výlet si říkal o sázku na trochu větší jistotu. Nechtěl jsem drahocenný čas promarnit objevováním třeba neperspektivního revíru, a tak jsme se s tátou nakonec dohodli, že se pokusíme dokončit, co jsme začali, a vrátíme se podruhé na Slovinské horské jezero.


Hodně cenná ryba z první výpravy na novou přehradu

Chtěli jsme čerpat z ještě čerstvých zkušeností, a proto jsme ihned začali připravovat plán, jak bychom se mohli dostat na ty největší kapry, kteří tohle jezero obývají. S podzimním lovem souvisí hlavně čas, kdy se kapři někdy bezhlavě krmí, a ten jsme za žádnou cenu nechtěli propásnout. Z dřívějších zkušeností mám vypozorováno, že po prvním podzimním ochlazení a mrazících přichází první vlna podzimního braní. Druhá následuje až když se znovu teplota vody ustálí a začne pomalu klesat pod 10 stupňů. Právě druhý termín jsme se snažili odhadnout, a nakonec jsme odjezd stanovili na třetí listopadový týden.


I Nikča si dala dopolední koupel s místním šupináčem...

Velkou radost mi udělala teplota vody, kterou jsem zjišťoval hned po příjezdu. Naměřil jsem 8,5 stupně, vypadalo to tedy nadějně vzhledem k tomu, že během následujícího týdne neměla přijít žádná změna počasí. Vnadicí strategii jsme měli vymyšlenou dopředu a s ohledem na úspěch při minulé výpravě jsme chtěli použít něco podobného. Znovu jsme se rozhodli chytat ve větších hloubkách, než je obyklé, a prvním zákrmem zkusit do naší oblasti stáhnout co nejvíc ryb. Voda už byla podstatně studenější než během letní výpravy a dalo se předpokládat, že i menší ryby a raci budou míň aktivní, a tak jsme míchali krmení z klasického Kill Krillu, rychle rozpustného Kill Krillu Atrakt a používali jsme mnohem více menších průměrů než v létě.


První přes 20kg...

Na plato, kolem kterého se kapři očividně pohybovali, jsme pro čtyři pruty začali s 12 kilogramy návnad. Bylo jasné, že hned po takhle velkém zákrmu se záběru jen těžko dočkáme, proto jsme první večer pruty ani nerozbalovali a s klidem šli spát. Měli jsme v plánu postupně dokrmovat menším množstvím boilie a postupně v našem místě takto udržet jenom ty největší kusy. S tím jsme chtěli začít, až se ryby na místě objeví, což se k našemu zklamání první den lovu nestalo. Soumrak přicházel už velmi brzy a pruty jsme museli proti své vůli stahovat mnohem dřív, než by bylo ideální. Kapři se konečně začali v okolí ukazovat, až když jsme dobalili a při večeři jsme jejich aktivitu dlouho pozorovali.


Podzimní osobák, k prasknutí nacpaný 23kg lysec..

S vidinou úspěšnějšího rána jsme trochu dokrmili a nachystali se na brzké vstávání. Ráno, ještě než se slunce přehouplo za okraje alpských vrcholků, jsme už měli vše připravené a rychlými kroky směřovali na místo. A tentokrát se nám to už vyplatilo.

Kapři naši hostinu nejenom zaregistrovali, ale očividně jim přišla k chuti a výskoky nebo otáčením na hladině dokazovali, že jich máme před sebou víc než pár. To se potvrdilo už pár minut po nahození a pokračovalo až do dalšího večera. Počasí nám hrálo do karet a kapři si ochotně plnili břicha na zimní půst.


A další lysec přes 20kg.

Po každém záběru jsme pouze do okolí nástrah naházeli kobrou dvě nebo tři hrsti volných návnad a trochu více krmení jsme přidali až při odchodu od vody. Oproti první výpravě jsme krmení ubrali a dávku postupně snižovali. Tentokrát se jednoznačně ukázalo, že po stažení velkého hejna ryb se nám podařilo vyselektovat větší kusy postupným krmením menším množstvím boilie. Váhový průměr nám stoupal snad s každým úlovkem, a nakonec nám v podběráku skončilo 16 kaprů přes 15 kg, včetně několika přes 20 kg, až po můj nový osobák 23,5 kg!


Krásný koženáč .-)

Je potřeba přiznat, že takový lov se nepovede vždy, možná jenom jednou za život a tentokrát jsme prostě byli ve správný čas na správném místě. Navíc jsem přesvědčený, že jsme nemohli použít lepší vnadicí strategie. Kapři byli krmením doslova pobláznění a po prvních dvou větších dávkách následující dny nedočkavě čekali na každou další kuličku, kterou jim do vody hodíme…

Byla to ta pověstná tečka za úspěšným rokem, ve kterém jsem poprvé začal rozšiřovat své rybářské obzory výpravami do zahraničí a rozhodně jsem v tom chtěl pokračovat!


Také se povedl i lepší šupináč.

Dalším cílem bylo však něco trochu jiného. S přítelkyní a nynější manželkou Nikčou jsme se další léto rozhodli vyrazit při první další příležitosti a užít si objevování neznámých vod společně. Rybařit jsem ale chtěl na nějaké nové vodě, jiné, než na které jsem měl možnost chytat doteď, a tak jsem znovu večery trávil u internetových map a konverzací s novými zahraničními přáteli.

Mezi mnoha možnostmi nás nejvíce zaujala kouzelná, středně velká přehrada s několika zátokami a hlavně s parádní obsádkou kaprů. Platila zde poměrně striktní pravidla. Rybářský svaz dovoloval lovit na zahraniční poměry trochu nestandardně na dva pruty, bylo zakázáno zavážení, ale mohli jsme si užít komfortu nočního lovu. To byla v kombinaci s fotkami ryb, které nám místní ukazovali, dostatečná motivace k tomu, abychom naložili auto a vyrazili znovu do neznáma.


Velký bojovník

Jezero bylo opravdu kouzelné a teplé počasí odpovídalo průběhu dovolené s přítelkyní, proto jsme byli od začátku maximálně spokojení. Rozhodl jsem se začít s taktikou atraktivnějšího krmení, abych opět do loviště přilákal co nejvíce ryb. Jako doplněk k boilies jsem tedy používal i pelety a partikl, nástrahy jsem v teplé vodě používal raději co nejselektivnější, pod háček jsem tedy dával velké a dlouho sušené nástrahy.


Zátoka, do které jsem se přestěhoval a doufal v menší aktivitu středních ryb...

To ale kaprům bylo jedno a vzhledem k tomu, že jsme očividně přesně trefili místo, kudy pravidelně večer projížděli, celou první i druhou noc jsme se nezastavili. Největší kapři měli ale kolem 10 až 12 kilogramů, což nebylo úplně to, v co jsme doufali. Užívali jsme si ale dovolenou v přírodě a doufal jsem, že to lepší ještě přijde. Ubral jsem na krmení a v noci jsem číhal na další akci. Menší ryby však vymáčené a méně atraktivní boilie přesto našly a znovu jsem se moc nevyspal. Dlouho jsem si lámal hlavu, jak se menších a středních kaprů zbavit, až jsem se rozhodl změnit celé místo.


Tři šťastné šupinky.

Sbalili jsme se během chvíle a znovu rozbalili skoro na opačné straně přehrady, kde byl posledních 40 hodin úplný klid. Nová místa jsem už raději nezakrmoval skoro vůbec a to tentokrát rozhodlo. Nakonec jsem si jako trofej odvážel fotku s parádním více než 20 kg těžkým lyscem, kterých je tu opravdu málo a kterého mi i místní během focení očividně záviděli.

Musím přiznat, že mě tento styl lovu naplňuje mnohem více, než když se donekonečna vracím na ta stejná místa. Objevování nových revírů je zkrátka vášeň a to nejlepší teprve mělo přijít…

Karel Nikl ml.
Autor: Karel Nikl ml. - ®

NDo neznáma a ještě dál…

Pocit, kdy se rybářská vášeň zkombinuje se zážitkem objevování, je prostě perfektní a dává lovu kaprů úplně jiný rozměr.