Květen na řece - 1. díl

- Carpkiller

Měsíc květen je, nejen podle mě, minimálně jedno z nejlepších ročních období na lovení velkých kaprů. Zejména ty největší a nejopatrnější jikernačky je často možné ulovit pouze v tuto dobu a po zbytek roku o ně nemusíme už vůbec ani zavadit. Právě z těchto důvodů se v tomto měsíci snažím trávit u vody rybolovem co nejvíce svého volného času…



Prvním dnem mé letošní květnové akce na mé milované řece Labi byl čtvrtek. Na místo jsem dorazil už ve středu v noci, takže jsem si vše nanosil, postavil si obydlí, navázal pruty a oblast, ve které budu lovit, jsem masivně prokrmil boiliem.

Ihned po rozednění jsem své pruty nahodil na předem vytipovaná místa a znovu jsem nakrmil. Počasí se zdálo být ideální, svítilo slunce, pofukoval mírný severní větřík, žádná radikální změna oproti dnům předešlým. Proto jsem od začátku věřil, že bych mohl být tento prodloužený víkend úspěšný.

Už hodinku po rozednění se ozval první hluboký tón mého hlásiče a jeho vytrvalé a dlouhé mručení dávalo tušit záběr od prvního kapříka. To se také po chvilce potvrdilo a já úspěšně zdolal prvního kapra šupináče této výpravy. Vážil odhadem 6 kg a ihned putoval zpět do své mateřské řeky Labe.



Byl jsem rozhodnutý po každém záběru místo dokrmovat, a proto ihned po do padnutí montáže letěly do vody na místo záběru desítky dalších kuliček boilie. Ty jsem ještě pro jistotu vždy předem máčel ve vodě z revíru. Tato taktika se mi už v minulosti nejednou vyplatila a je nesporné, že při jejím použití přicházejí záběry po nakrmení výrazně dříve.

Spokojeně jsem se usadil do svého křesílka a liboval jsem si, že první záběr přišel takhle brzy. Vtom se rozjel druhý prut a další plynulá jízda značila dalšího kapra visícího na mém návazci. Po krátkém souboji jsem už v podběráku vypnul a pak hned osvobodil prvního lysečka výpravy, odhadem kolem 7 kg. I toto místo jsem okamžitě důkladně prokrmil a nahodil montáž zpět na místo záběru.



Několik dalších záběrů, mi však radost neudělalo, protože se na mé nástrahy a krmná místa nastěhovalo extrémní množství jelců jesenů. Dosahují tady běžně délky kolem 50-60 cm a dokážou bez potíží spořádat i boilie o velikosti 20-24 mm. Přesto jsem si však stál za svou dosavadní taktikou neustálého silného přikrmování a dokonce jsem se rozhodl přidat na krmná místa velké množství předem namočeného partiklu, abych tyto nechtěné druhy ryb zaměstnal něčím jiným, drobnějším.

Po zákrmu partiklem záběry na několik hodin ustaly, ovšem ne na dlouho. Další plynulá a rozvážná jízda dávala tušit, že na druhém konci vlasce nevisí jelec, ale konečně zase kapr. Bylo tomu skutečně tak a prvotní tah ryby byl skutečně mnohem silnější než u předchozích dvou kapříků. I tuto rybu se mi podařilo úspěšně navést až do podběráku, a když jsem úlovek vynesl na podložku, vyklubal se z třetího kapřího záběru pěkný šupináč o váze kolem 11-12 kg. Proběhlo první focení, tentokrát zase samospouští, protože jsem byl u řeky úplně sám, a po té už šupinatý kapr s naježenou hřbetní ploutví spokojeně odplul zpět do svých známých říčních hlubin.



I po tomto úlovku jsem místo znovu řádně prokrmil, prut zase nahodil, ale znovu jsem se dočkal jen několika záběrů od jelců. Sice jsem ještě během několika hodin ulovil další dva menší kapry do deseti kil, ale stále jsem nedokázal vyselektovat pouze kapry od všudypřítomných jelců. Bylo evidentní, že musím něco udělat jinak, že musím změnit taktiku či nástrahu, abych se konečně dokázal těchto nenasytných říčních popelníků nějak zbavit. „Popelníků“ proto, že jelci jsou známí svou extrémní a pověstnou všežravostí a nenasytností. Spořádají prakticky úplně cokoliv co pozřít lze, často i věci, které stravitelné nejsou.

V odpoledních hodinách mě přijela navštívit má přítelkyně Kája, která mi mimo zásob potravin dovezla asi i trochu rybářského štěstí. Přibližně pět hodin po změně taktiky i druhu návnady a nástrahy, o kterých se rozepíšu později, mi přišel další rozhodný a plynulý záběr dávající tušit lepšího kapra. Tento úlovek se každopádně nechtěl nechat dát jen tak zadarmo a silně a vytrvale bojoval o každý metr vlasce. Souboj trval jistě více než deset minut, ale na jeho konci jsem se stal vítězem já a hrdě jsem si v podběráku vynášel na podložku prvního kapra přes 13 kg. Byl to překrásný lysec o váze 13,15 kg!!! V zapadajícím slunci si se mnou zapózoval před objektivem mého fotoaparátu a nato stejně jako všechny mé úlovky putoval zpět do svého mateřského revíru…



Poté se sešeřilo a nad řekou i našimi hlavami se rozprostřela tma a jasná noční obloha posetá snad milióny hvězd…

Autor: Carpkiller - ®

Diskuse k článku (6 reakcí)

Přečteno: 15 025x
Průměrná známka: 1.49

NKvěten na řece - 2. díl

V první fázi výpravy jsem jednotlivá místa krmil každé jinou příchutí, a to spíše bodově než plošně, a vždy po záběru.