Zimní a letní nástrahy – je to mýtus?

4.5.2015 - Milan Tychler

Často se hovoří o tom, jaké nástrahy kdy fungují a které jsou kdy nejlepší. Že by se v zimě neměly používat nástrahy obsahující olej ani masní červi a že v chladné vodě brzy hynou, a když se nehýbají, že to není dobře.

Starší literatura doporučuje v chladném období nástrahy živočišného původu a přes léto nástrahy rostlinné. Vyzkoušel jsem mnoho nástrah a zkoušel kde co po celý rok. Brzy jsem došel k závěru, že všechno je jinak a že povětšinou nejde ani tak o typ nástrahy, ale spíš o její velikost a způsob předložení, a že i na pořádně mastnou peletu halibut se dá v zimě chytit ryba, když je peleta přiměřeně velká.

Jakou nástrahu zvolíme, je jen a jen naše volba a ne všichni poměřují svou úspěšnost u vody počtem ulovených ryb, ale jejich velikostí. Proto někteří kolegové používají jiné, selektivnější nástrahy a snaží se o větší ryby. Je pak úspěšný rybář ten, kdo uloví za dopoledne deset kapříků či pytel cejnů, a nebo ten, kdo dostane po dvou dnech záběr od patnáctikilové ryby? To záleží na úhlu pohledu, anebo se dá říct, že někdo rád holky a jiný zase vdolky.

Já bych se ale vrátil zpět k docela obyčejným nástrahám. K nástrahám, které používají tisíce rybářů po celé generace, a přesto se názory na ně stále různí. Nemyslím si, že budu tím, kdo jejich problematiku definitivně rozsekne, ale mohu se podělit o své zkušenosti s těmi, kdo jsou snad kvůli protichůdným informacím trochu zmateni.

Když si vezmu takové docela obyčejné masné červy. Někdo na ně nedá dopustit, jiní by je v zimě nenapíchli ani za nic. Prý v chladné vodě rychle hynou, přestávají se hýbat a jejich deviza, tedy ten svůdný pohyb kroutícího se červa, už je pryč. A tím se stávají červi nezajímavými. No, pravda je, že červi nemusí být v chladu tak pohybliví, ale určitě to neznamená, že by se o ně ryby kvůli tomu přestaly úplně zajímat.

Chytám na červy po celý rok, včetně nejchladnějšího období, a mnohdy jsou masní červi jedinou nástrahou, na kterou mám záběr. Často chytám v zimě i na červy, kteří už nejsou v ideálním stavu, protože je prostě nekupuji každý týden a v obchodě už také leží delší dobu. Přesto je plotice, ostroretky i cejni a další ryby berou úplně bez problémů. Myslím, že kroutící se červ má jistou výhodu, ale na druhou stranu je více než pravděpodobné, že většina červů, které ryby pozřou, jsou stejně červi utopení, takže je to pro ně úplně normální.

Z mého pohledu je masný červ nejuniverzálnější nástrahou ze všech a je stejně dobrý v zimě i v létě. A že v zimě ryby nejeví žádný zájem o chomáč masných červů? To je přirozené – nemají obvykle zájem o žádné velké nástrahy. Já v zimě používám nejčastěji jen dva červy: jednoho bílého a jednoho červeného na háčku velikosti 16 a někdy i na menším. Záleží na situaci. V zimě se řídím tím, že rozhoduje menší nástraha na maličkém háčku a tenkém návazci a alespoň trochu vhodné místo.

Naproti tomu na výsost vychvalovanou zimní nástrahou je pařená houska. Nic proti tomu, je to skutečně skvělá nástraha, ale podle mého názoru opět vhodná k celoročnímu lovu. Byť se jedná o nástrahu rostlinného původu, která by měla fungovat hlavně v teplé vodě, je skvělá kdykoli, když ji správně připravíte a napíchnete sousto vhodné velikosti. To, že ryby nemají ani v zimě s trošičku větší nástrahou, než jsou třeba dva masní červy, problém, je zřejmě dáno konzistencí této nástrahy. Měkké sousto vždycky akceptují lépe než tvrdý kousek a takový maličký nadýchaný obláček vsrkne i menší ryba jako nic.

Ale všechno má své meze a v zimě musíme i s pařenou houskou, respektive s její velikostí, zacházet hodně opatrně, zvláště když víme, že má tendenci svůj objem ve vodě zvětšovat. A přesto se mi stalo mnohokrát, že o ni v zimě ryby neměly zájem a daly přednost masným červům. Z toho plyne poučení, že pro zimní lov je dobře mít u sebe obě tyto nástrahy a zkoušet, která se bude rybám zamlouvat víc. Nemluvě o tom, že právě tyto dvě nástrahy se dají skvěle kombinovat. Maličký kousíček pečiva a k tomu jeden červený masný červ mohou být cenné body pro nás. V čisté zimní vodě je drobná kontrastující nástraha dobrou volbou.

Další skvělou nástrahou, která nemá omezení, je měkká kukuřice z plechovky. Teď myslím tu ze supermarketu. Menší sladká zrnka seřezaná z klasu. Ta jsou jiná než rybářská kukuřice ze sklenice. Zrnka rybářské kukuřice jsou větší a tvrdší. Skvělé pro lov během roku, ale do studené zimní vody je kukuřice určená pro naši spotřebu lepší. Velikost a měkkost nástrahy rozhoduje a tato zrnka splňují to, co od nich očekáváme. V létě jsou i oukleje schopné rozcupovat tuhle nástrahu na hadry, ale v zimě už je pro tuhle droboť velká. Proto se na ni dají pohodlně chytat plotice, cejni a hlavně kapři, kteří by se k ní dostávali v létě jen těžko.

Přes léto používám měkkou kukuřici mnoha způsoby, ale v zimě s ní chytám hlavně na plavanou. Abych udělal zrnko ještě zajímavější, používám malý trik – vymáčknu ze zrnka obsah a nastražím jen slupku. Vypadá to, jako by bylo zrnko celé a neporušené, ale je mnohem lehčí. Ve vodě se při zadržení splávku snadněji zvedá ode dna, čímž je prezentace snazší a zajímavější, a ryby lehoučké zrnko také snáze nasají. O kukuřici se psávalo, že je nejúčinnější v době, kdy na poli dozrává. Dnes už ale většina rybářů ví, že dokáže zabodovat úplně kdykoli.

Poslední z klasických nástrah, které bych chtěl zmínit, jsou žížaly. Ať už se jedná o rousnice, všelijaké kopané žížaly, nebo hnojáčky, mám za to, že ne v chladném období, ale v teplé vodě jsou účinnější než kdy jindy, i když podle některých zdrojů by mělo jít spíše o nástrahu do chladnější vody. Tvrdím, že tento kus bílkoviny je pro ryby ideálním soustem v době, kdy se o potravu skutečně zajímají, žerou a rychle tráví. Do chladné vody je to prostě velké a hůře stravitelné sousto, které často zůstává nepovšimnuté.

První pěkné ryby chytám na rousnice až tak v květnu, a pokud je chladněji, koncem října s nimi také definitivně končím. Jedině droboučké hnojáčky připomínající tak trochu velké pakomáří larvy jsem ochotný napíchnout i v zimě, ale často se osvědčují spíše v kombinaci s pařenou houskou nebo s bílým masným červem. V každém případě je to vždycky jen opravdu pidihnojáček nebo jeho část. I tyto žížalky se v chladné vodě brzy přestanou hýbat a působí zplihle. Musí se proto často měnit. Existují ale výjimky, kdy klidně nastražím i v zimě dva či tři hnojáčky, a to tehdy, když jdu na tlouště nebo okouny. Tyhle ryby s tím vážně problém nemají.

Pro mě z toho vyplývá, že v podstatě nejde o to, co se o které nástraze říká, ale o to, že je třeba nástrahu přizpůsobit daným podmínkám. Také je vždycky dobře mít i sebe více než jednu nástrahu, raději ale dvě nebo tři různé, které se mezi sebou dají i kombinovat. Pak může být každý den u vody, včetně těch zimních, úspěšný. Samozřejmě všichni víme, že to hlavní není jen a jen nástraha, ale musím přiznat, že nástraha zde sehrává skutečně podstatnou roli, a to především v chladném období. V každém případě se nic nestane, když budete v době horšího braní ignorovat zažitá pravidla a půjdete tak trochu proti proudu, protože jsou dny, kdy je zkrátka všechno úplně jinak.