Do maďarského Segedínu jsem jel potřetí a opět jsem se velmi těšil. Chytá se na neuvěřitelně spravedlivé závodní trati - 2km dlouhém kajakářském kanále, kde jsou napnutá lana s bojemi, které se při rybářských závodech odtáhnou od břehu na vzdálenost 30 metru. V dubnu u nás ještě nejsou žádné velké závody a podobně tomu bude asi i v jiných státech Evropy, takže se velmi brzy po zveřejnění pozvánky zaplnilo všech 150 míst rybáři ze 7 zemí. Jen z ČR nás přijelo 18.
Vyrážíme z Brna v pátek 10. dubna ve dvě v noci - já, Tonda a Lukáš. V oktávce se střešním boxem kupodivu nejsme úplně jako sardinky, dokonce vidím zrcátkem skrz zadní okno. Jedeme v závěsu za Hanáky Jirkou, Vaškem a Pepou, takže nepotřebujeme ani zapínat navigaci. Je to 480 km po dálnicích a pak už jen kousek k vodě - se dvěma přestávkami a bez spěchání jsme za 5 hodin na místě.
Po předchozích zkušenostech, kdy jsme se šli nejdříve ubytovat, a pak se nestačili divit, že se během 30 minut kompletně zaplnil celý závodní úsek trénujícími závodníky, jedeme nejdříve rovnou k vodě zabrat místa. Trénink je zde povolen pouze 5 hodin a cca ve stejnou denní dobu, v jakou budou následující dva dny obě kola závodu - tedy od 10 do 15 hodin. Tréninková místa jsou očíslovaná a další rozdíl oproti našim tréninkům je, že se ryby mohou sakovat a pak zvážit, což jsme odmítli provádět.
Pohled na kajakářský kanál
Během příprav náčiní přijíždí prodejce, u kterého jsme měli objednané patentky - prý málem nebyly kvůli komplikacím na Ukrajině, ale vše se podařilo a jsou v perfektním stavu. Hlavně nástrahové velké patentky jsou tak čilé, že se mezi prsty brání jak malé žížaly a mrskají se i po napíchnutí na háček, což se zdá jako samozřejmost, ale nebývá tomu tak skoro nikdy. Odjíždím je uložit na pokoj (ubytování je ve velkém penzionu přímo u vody - součást sportoviště) - malé patentky v novinách do lednice, velké do vody ve vaničce položené v umyvadle a nechávám do nich kapat studenou vodu. Venku už je jasno, kolem 20 stupňů a má takto být celý víkend.
Trénujeme poctivě celých 5 hodin, ale výsledky nejsou nic moc. Sám jsem chytil jen pár sumečků amerických, asi 2 karasy a jeden kapr mi utrhl návazec o lana u bojek. Kolegové na tom byli o něco lépe - asi nejvíce má nachytáno Vašek Hanousek, odhadem tak 10 karasů a kapříků. Zkoušel jsem sladké krmení z rybích mouček, ale nebylo to ono. Docela nám fungovala kukuřice jako nástraha, ale věděl jsem už z loňska, že v tréninku sice taky fungovala, ale v závodě skoro vůbec. V tréninku jsme nepoužívali patentky a možná bez nich ryby nejsou tolik vybíravé.
Takhle daleko byly bójky s lany, za které si nikdo netroufal nahazovat.
Večer se u piva s klukama radíme, co by mohlo fungovat. U Maďarů je jasně vidět, že opět půjdou do velmi jemných sestav a chytání na krátkou vzdálenost, kdy vidí i jemnější záběry, které možná na plnou dálku díky silnému spodnímu proudění není tak dobře vidět. Chytají s vlasci do 0,10 mm a s malinkými háčky na dvě patentky. Na začátek hodně nakrmí a pak s malinkým krmítkem a relativně dlouhým návazcem velmi poctivě chytají styl zaměřený na přesnost a jemnost. Podle mne i kdybychom z nich dostali všechny informace, co zde funguje a jak máme chytat, tak je nepřechytáme - jednoduše takové chytání nemáme natrénované. Jejich styl je bez rizika, nespoléhající na štěstí a smůlu. Pokud budou sedět tři dny na stejném místě, nachytají 3x podobnou váhu ryb. To je ideální pro soutěže týmů, nebo když se výsledky započítávají do nějakého ročního žebříčku. My, jakožto cizinci, pro které neúspěch neznamená pokaženou celou sezónu, si můžeme dovolit riskovat. Zvýšíme sice nebezpečí totálního propadáku, ale také zvýšíme šanci na vítězství. Jak? Zapomenout na sumečky a další mrňousky, chytat středně velké ryby a udělat vše pro to, abychom vytáhli i takové ryby, které Maďaři na desítku nevytáhnou. Skoro každý se z tréninku vracel, že o nějaké ryby přišel - a tyhle ryby jsou to, co může rozhodnout. Zdálo se, že by se mělo chytat kolem 5-10 kg - a tam bonusový 2-3kg kapr pomůže strašně moc.
Dozvídám se také zajímavou věc, že zde trénovalo 100 rybářů již ve čtvrtek, takže dnes jsme chytali již na "rozkrmeném" úseku a zítra v tom nebude již takový rozdíl, jako kdyby se trénovalo teprve od pátku. To, co jsme viděli chytat dnes, se bude chytat i zítra.
Krmení si dělám už večer - stejné jako loni, kdy jsem zde skončil čtvrtý, není tedy co měnit. Nechtěl jsem si v něj v tréninku kazit důvěru, a proto jej dávam rovnou až do závodu. Sensas 3000 Carpes a sladké sušenky Sensas biscuit fine v poměru 1:1. Obě směsi jsou velmi sladké a lepivé a je potřeba je vlhčit opatrně. Sušenky navíc umí překvapit a někdy po určité době zvlhnou. Díky lepivosti tato směs velmi dobře drží i polosuchá. Celkem mám této návnady asi 5 litrů a k tomu si pro jistotu beru ještě asi litr mixu sladkých rybích mouček z tréninku.
Ráno jdeme losovat. Bude 8 sektorů po 18 lidech. Nechci krajní sektory, jinak na losu nezáleží. Tahám si číslo 25, takže střed druhého sektoru a žádný problém ani výhoda. Rozvážím své dva kolegy na jejich místa a jdu se také rozbalit. Po pravé straně mám místního Maďara, zleva je Bulhar.
Chystám si dva pickery 3 m a dvě média 3,6 m. Na delší pruty dávám standardní průběžku s asi 60cm návazcem a na kratší pruty dávám průběžné paternostery, které na stojaté vodě lépe signalizují jemné záběry, ale bohužel díky mezinárodním pravidlům musím mít asi 70cm návazec, abych dodržel minimální vzdálenost háčku od spodního konce krmítka 50 cm. Karasům to bude celkem vyhovovat, ale kdybych nebyl tímto pravidlem omezen, dal bych na kapry návazec jen 20-30 cm a střídal bych pruty podle toho, jestli více berou kapři nebo karasi. Dlouhý návazec na kapry bych naopak zakázal, v tomhle mezinárodní pravidla nedávají logiku - průběžka pro ochranu utržených ryb a na druhé straně dlouhý návazec, ať klidně spolknou háček až za požerákové zuby... A že těch zažraných kaprů bylo!
Vzdálenost volím 27 metrů - tedy 3 metry před lana. Sedím přesně před bójemi, ale rozhoduji se chytat asi 2 metry vpravo od nich, ať mám trochu prostoru, kdyby ryba chtěla jet do lan pod nimi. Zároveň si tak trochu myslím, že bójky o sebe bouchají a plaší to ryby pod nimi (jen úvaha). Maďar klipuje na asi 18 metrů. Blíž jak 15 metrů nesmíme nahazovat - nové mezinárodní pravidlo. Bulhar bude chytat asi dvě místa, na půlce a u bójek. Také jsem si říkal, že dvě místa mohou být větší jistota, ale jak už jsem naznačil: jistota je to, co si nemohu dovolit. Potřebuji zariskovat a trefit se do správné volby. Když budu krmit dvě místa, konkuruji sám sobě - na jedno místo jsem schopen přilákat dejme tomu 20 ryb, ale na dvě místa to není 20+20, ale třeba 14+16. V součtu lepší, ale "špičkový výkon" horší.
Připravené nástrahy - vlevo nahoře malé patentky s trochou hlíny, velké patentky ve vodě, ochucená kukuřice v dóze a klasická kukuřice v plechovce, masňáci živí a mrtví, trochu hnojáků a asi litr masové směsi na "co kdyby". Vepředu v modrém kýblu je hlavní vnadící směs, kterou si po začátku závodu budu po trochách dávat do misky, která teď kýbl zakrývá.
Na úvodní zakrmení nahazuji asi litr krmení s mrtvými pinkami, trochou živých červů, patentkami a kukuřicí. Nahazují středně velkým krmítkem, na které budu pak i chytat, protože není kam spěchat. Těch 15 nahození za 10 minut vyhrazených na úvodní zakrmení hravě stihnu a aspoň dostávám do ruky přesnost, kterou budu potřebovat na náhozy s nástrahou. Sousedé zakrmují tak nějak podobně, Maďar možná trochu více, protože má větší krmítko.
Máme tu začátek závodu a řídím se svým plánem - první nahození jde na bonusovou rybu. Hromada krmení a metr od toho krmítko jen čistého krmení bez jakýchkoliv soust (bez kukuřice atd.) a u toho jen jediné sousto - a tím je moje nástraha - 6 mrtvých červů na háčku č. 12 s návazcem 0,14 mm (na zdejší poměry sestava na trofejáky). Byl jsem připraven nechat to tam 20 minut, ale po 12 minutách přichází záběr (jindy už bych stihl 3x znovu nahodit) a na konci je karas kolem 3/4 kila. Byla to past na kapra, ale i tohle beru (dopředu již prozradím, že to byla moje největší ryba toho dne).
Opakuji 2 stejné pokusy, ale tentokrát jsem již bez záběru a další čekání tímto stylem nemá smysl, protože bych nestíhal dokrmovat. Přecházím na rychlejší přehazování s menší nástrahou, ale stále zůstávám u této hrubé sestavy s relativně velkým háčkem a silným návazcem. Chytáme menšího kapříka a pár sumečků. Jsou dvě hodiny závodu pryč a když se srovnám se sousedy 4 místa nalevo i napravo (dál nevidím), tak jsme na tom všichni tak nějak podobně. Je třeba vymyslet nějakou změnu.
Vnadící směs smíchaná s patentkami a mrtvými červy.
Zkouším znovu lovit mimo zakrmenou zónu s kukuřicí nebo více červy na háčku, kde bych čekal, že se budou motat opatrnější větší ryby, které sice cítí návnadu, ale netroufají si tam vjet a usadit se v ní. Tohle je strašný boj nervů, když víte, že prvních 10 minut nemáte šanci na záběr (kaprům to chvíli trvá) a dalších 10 minut pochybujete, jestli návazec není zamotaný nebo nejsou vycucaní červi nebo jestli už třeba nechytáte úplně bez krmení. Tento styl by potřeboval více tréninku k získání sebědůvěry. My měli jen 5 hodin. Je to taktika na jednu slušnou rybu za 15-20 minut, což by stačilo, kdyby to takto fungovalo. Ale když 2 nahození po sobě záběr nepřijde, už to nezkusíte.
Hledám další možnosti. Vyhazuji z misky zbytek krmení s červy a kukuřicí a dávám jen samotné krmení. Na háček napichuji 6 patentek a do krmítka také jen patentky zazátkované krmením. Nához a do 2 minut záběr od karase. Dalších 5 nahození stejný scénář, jen se střídají karasi a malí kapříci. Bezva, to by mohlo být ono. Asi jsem dával rybám směsicí červů, patentek a kukuřice příliš na výběr a moje nástraha byla jedno z mnoha soust. Vynecháním hrubých částí jsem je možná přinutil sebrat přednostně největší a nejlákavější sousto, a tím byla nástraha. Zároveň malé patentky s krmením byly dostatečně lákavé, aby na mém místě ryby zůstávaly. Ty ryby tam byly i předtím, ale nedokázal jsem je v rozumném čase přinutit sebrat zrovna to, co bylo na háčku.
Tuhle trochu patentek zazátkuji při příštím nahození do krmítka.
Do konce závodu již chytám jen takto. Sice to není "co hod, to ryba" a i čekání na záběry se prodlužuje, ale stále je to pravidelné chytání a cítím, že takhle by to mohlo stačit a není potřeba zkoušet to ještě vylepšovat. Snad jen s tím rozdílem, že jakmile jsem si uvědomil, že asi vedu sektor, nepotřeboval jsem již spoléhat na náhodný bonus velkého kapra, a přešel jsem na jemnější sestavu s pickerem a 0,12 návazcem s háčkem vel. 14.
Je dobojováno, jde se vážit. Při vytahování vezírku musím v botách do vody až po kolena, abych jej uvolnil z pletiva zpevňujícího břeh (a zbytek víkendu pak chodím v pantoflích). Mám asi 12 ryb mezi 250 a 750 gramy a k tomu možná 10 sumečků. Celkově 5,8 kg a jednička v sektoru, druhý má asi o kilo méně. První sektor vyhrává náš Vláďa Hrabal s 4,4 kg, taky super! Na tomto konci revíru se chytalo nejméně ryb, v jiných sektorech bylo potřeba na jedničku od 6 do 16 kg. Jedniček bylo celkem 8 a já s Vláďou z nich máme nejnižší váhy. Je skoro jasné, že na vítězství bude potřeba vyhrát svůj sektor oba dny, a pokud takový výsledek budou mít dva závodníci, rozhoduje vyšší součet vah. Dohnat druhý den ztrátu 10 kg na průběžně prvního jedničkáře se zdálo nemožné, ale takový výsledek tam je jen jeden a třeba jedničku nezopakuje, a ostatní mají mezi 7 a 10 kg, což už by třeba dohnat šlo. Z jedničkářů mne nejvíce "strašil" Mátyás Sivák - loni zde druhý, člen reprezentačního výběru Maďarska, třetí na MS v Africe atd. Dále tam byl s jedničkou Tamas Walter - sice hlavně plavačková legenda, ale zároveň trenér Maďarské feederové reprezentace a mistr stratég. Oba měli kolem 6-7 kg, což nebylo tak hrozné jako u dalších jmen, ze kterých jsem sice neměl takové obavy, ale o to větší váhy u nich svítily.
Z dalších Čechů zachytal suprově Martin Štěpnička - dvojka za 7,5 kg a stále může myslet na bednu.
Pokud bych měl první den zhodnotit, tak se chytalo o poznání více kaprů, než jsem očekával, ale jejich velikost byla jen kolem půl kila. Kusů nad 1,5 kg bylo velmi málo, řekl bych tak jeden kus na 5 rybářů. Ale našly i výjimky v podobě větších kaprů, amurů nebo i candátů. Sám jsem rybu nad kilo na prutě neměl. Sice jsem chytil i nějaké karasy, ale těch se jinak chytalo velmi málo. Loni dělali třeba 70% hmotnosti, teď možná 20%. Cejnů se chytalo minimum a sumečků také jen třeba 5-10 kusů, což je v součtu jen asi půl kila. Fungovalo mi nezkoušet zasekávat každé drbnutí, ale čekat na opravdové záběry. Mnoho záběrů bylo jen do vlasce. Po nahození se čekalo na záběr 5-10 minut.
Druhý den není na strategii co měnit. Chystám si jen méně mrtvých a živých červů a jeden picker převazuji z průběžného paternosteru na klasickou průběžku.
Los mne posílá na číslo 44, což je úsek, kde je přímo naproti mne ostrov rozdělen průplavem a včera zde několik rybářů mělo vysoké váhy kolem 7-10 kg. Takže teoreticky dobrý los, teď jej jen využít.
Zprava mám Bulhara a zleva Maďara Papp József, šéfa firmy TopMix, která, pokud se nepletu, dělá návnady pro anglickou značku Sonubaits.
O kousek dál je Jozef Vígh ze Slovenska, který nám vždy ochotně pomáhá s rezervací na tento závod. Hned v přípravě mi se svým kolegou nalévá dva panáky slivovice, prý abych měl ostřejší zrak.
Začínáme krmit - já opět relativně opatrně na 27 metrů, Maďar to tam hází decákama asi na 20 metrů, ale pak nahazuje první nástrahu s malinkým krmítkem až k lanům tam, kde nenakrmil. Já chci začít stejně jako včera, tedy včetně červů a kukuřice v krmení a pokud to nebude fungovat, přejdu zase jen na patentky.
První nahození opět s pevnějším návazcem 0,14, opět 6 mrtvých červů, ale již na menším háčku č. 14 - znovu kousek vedle od nakrmeného místa. Dlouho čekám bez přehazování a po 15 minutách je tu první záběr a první kapřík kolem půl kila. Další nahození 10 minut a další kapřík. Pak je chvíli prodleva a začínám přecházet více na patentky jak v krmení, tak na háčku. Stále dávám do krmení i mrtvé červy, ale asi jen třetinu toho, co bych tam dával bez včerejších zkušeností.
Daří se mi tahat ryby relativně pravidelně a mám více záběrů než včera. Jsou tam sice prodlevy třeba půl hodiny bez ryby, ale pak zase následuje série třeba 3-4 ryb za sebou. Po 3 hodinách začínám mít pocit, že by to mohlo vyjít, ale nevidím moc daleko od sebe na ostatní soupeře. Kdesi vzadu jsem zahlédl, jak někdo chytl 2 velké ryby, ale nedá se odhadnout, jestli měli 1, 2 nebo 3 kila, a stejně nevím, kolik jeho dalších ryb jsem přehlédl. Z mého okolí mám ale nachytáno nejvíc, to vím jistě.
Maďar nalevo silně dokrmuje - naházel tam naráz snad 3 litry krmení, otvírá i další plechovku kukuřice. Říkám si uvidíme, co to s rybami udělá, když tak dokrmím také. Brzy na to chytl 2 karasy, to jsem začal váhat, ale pak pokračoval ve stejném tempu jako před dokrmením, a tak jsem pokračoval podle sebe. Trefuji stále stejné místo, opravdu se mi daří maximální přesnost, nepadá mi ani jedna ryba z háčku a chvílemi si říkám, že jsem snad v životní formě. Občas, když je chvíli se záběry pauza, nahazuji o 1,5 metru vedle "do klidu", kde skoro vždy na tohle "první" nahození chytím kapříka, ale další stejný pokus už není úspěšný a je potřeba se vrátit na zakrmené místo, které se mezitím uklidnilo a zase zde jsou záběry. Dokud to jde, nechci z nakrmeného místa uhýbat.
Na konci čtvrté hodiny mám asi 17 ryb a říkám si, že ještě tak 4 a mělo by to stačit na jedničku. Chytl jsem pak dalších 8 kaprů, z toho dva v posledních 4 minutách. Bylo to úplně symbolické, že mám dnes svůj den D.
Ukázka velikosti kapříků.
Ještě ke vnazení - používal jsem asi 40ml krmítko (Čech by řekl malé, pro Angličana velké), do kterého jsem zátkoval tak třetinu malých patentek s čistým krmením bez čehokoliv dalšího. Vzhledem k dlouhému čekání na záběry se dá říci, že jsem krmil velmi málo - dohromady za celých 5 hodin možná tak 3 litry krmení, půl plechovky kukuřice, 2 deci mrtvých červů s pinkami a 4 deci patentek.
Nepočítal jsem ryby přesně, ale mám asi 23 kaprů, 2 karasy a tak 6 sumečků - odhaduji se na 12-15 kilo a za chvíli váha ukazuje 14,48 kg - super! V mém okolí nemá nikdo přes 10 kg a ani na levém konci sektoru, kterého jsem se bál nejvíce, tuhle hmotnost nakonec nikdo nepřekonal. Druhá jednička a teď jen čekat, jestli se někomu ze včerejších jedničkářů povedlo prvenství v sektoru zopakovat a případně s jakou hmotností. Vzhledem k jazykovým bariérám se informace získávají těžko, ale prý jedničku zopakoval Mátyás Sivák, víc nevím. Pár lidí mi gratuluje a někteří už ze mne tahají informace o krmení a náčiní. Prozrazuji co vím, už je to stejně jedno.
Z našich zachytal krásně Lukáš Hanák - dvojka za 10 kg ryb. Trojku mají Vláďa Hrabal, Martin a Radek Štěpničkovi, Jirka Vitásek a Vašek Hanousek. I ostatním z ČR tento den vyšel lépe než sobota, jak se postupně zlepšovali, čím více dnů zde chytali.
Balím, nabírám kluky do auta a jedeme se sbalit i na pokoj. Výsledky jsou zveřejněny ještě před vyhlášením na papíře na zdi a je to tam - první místo! Součet 1+1 a 20 kg, druhý je Mátyás Sivák (Maďarsko) se stejným součtem 1+1 a 15 kg, třetí Ladányi Béla (Maďarsko) se součtem 1+2 a nejvyšší vahou 24 kg. Vláďa Hrabal je na 9. místě 1+3 a Martin Štěpnička na 11. za 2+3. Oba zopakovali skvělé výsledky z předchozího ročníku, není to náhoda.
Vyhlášení výsledků.
Probíhá vyhlášení - dostávám velký pohár pro sebe a další veliký pohár je putovní. K tomu naviják, prut a pouzdro na pruty. Výhry jsou do 15. místa.
Musím přiznat, že jsem měl relativně štěstí na soupeře v sektoru - oba dny žádného maďarského reprezentanta a v neděli nikoho s jedničkou ze soboty.
Graf úlovků na závodních místech.
Svou původní strategie, kdy jsem silnějším náčiním vsázel na prémiový úlovek bonusové ryby (2kg kapr by znamenal posun o 5 míst v sektoru pro kohokoliv), bych s odstupem trochu upravil - bonusových ryb bylo velmi málo. Loni jsem v obou kolech měl nějaké kapry kolem 1,5-2kg, ale takového jsem letos za celý závod nechytl ani jednoho, dokonce jsem takového neviděl chytit ani nikoho 3 místa vlevo a vpravo. Dvanáctka návazec a čtrnáctka háček byly dostatečné na všechny ryby, co jsem měl na prutě. Kromě jedné podseknuté, co mi nechala šupinu na háčku, jsem žádnou neztratil při zdolávání.
Rozdíl mezi mou strategií a tím, jak jsem viděl chytat Maďary, vidím v tom, že já chytal na 27 metrech, kde jsem kvůli proudění a dost ohnuté špičce neviděl všechny drbanečky a ani jsem se je po pár planých pokusech nesnažil zasekávat. Kděžto Maďaři chytali vyložene jemnotu a díky kratší vzdálenosti měli méně ohnutou špičku a viděli více jemných záběrů. Na krátkou vzdálenost podle mne kapříci a karasi najížděli později. Zároveň chytali desítky vlasce (možná i tenčí) a šestnáctky háčky a doufali, že případného kapra ubrzdí před lany. Tedy dvě dost odlišné strategie.
Pro představu náklady na takovýto závod - pokud by někdo příště uvažoval o účasti (převedeno na koruny): startovné 1000 Kč, ubytování 2x 400 Kč, dálniční poplatky Slovensko 300 Kč, Maďarsko 300 Kč, vzdálenost z Brna 500 km. Kapacita ubytování je menší nez kapacita závodní trati a je nutné se přihlásit co nejdříve.
První tři závodníci s poháry a částí výher.
A úplně na konec - tento víkend jsem bral jako svůj největší závod sezóny 2015 a podle toho jsem se na něj připravoval - na MRKu jste letos mohli vidět 3 nové filmy z revíru, kde se chytají podobní kapři a karasi jako zde. Bylo to součástí tréninku - byl jsem zde mimo natáčení ještě asi 8-10x a chytal cca 30 metrů daleko se stejnými pruty. I na dalších revírech, které jsem letos navštívil, jsem se snažil chytat podobnou vzdálenost, hloubku a styl lovu. Věřím čím dál více, že minimálně polovina rozdílu ve výkonnosti mezi závodníky je v dovednosti používání prutu.
-48% PRESTON feederový prut
-40% krmítka PRESTON Hexmesh
