Všechno je jinak

- Milan Tychler

Znáte ten příběh, kdy jste nebyli delší dobu na rybách a pak najednou máte možnost vyrazit si skoro na celý den? V duchu si malujete, jak to bude skvělé, protože všude slyšíte, že ryby docela jdou, počasí má být také v pořádku a už se pomalu nemůžete ani dočkat, až budete u vody. Nevadí ani brzké ranní vstávání, protože to jistě bude bezva…


Řeka právě vstává

Je velmi brzy ráno a dálnice na Brno je téměř prázdná. Sem tam potkáte osamělý vůz s řidičem, který zívá s ústy od ucha k uchu, ale jinak je to naprostá pohoda, tedy až na to drncání. Povrch je to tedy šílený a pro řidiče i jeho auto je to utrpení. Ale jedu na ryby! V hlavě se mi tedy honí docela jiné myšlenky než kvalita naší dálnice. V Brně sjíždím z D1 na D2 a cesta hezky ubíhá. Ale ouha, můj sjezd, kterým jsem měl opustit dálnici je uzavřený, na což mě upozorňují tabule s vyznačením objížďky. No nic, bude to maličké zdržení, ale je dost brzy, takže to nevadí. Kodrcám se s ostatními po okresce a už jsem téměř u cíle.


Překvapení na mělčině pod mostem

Vtom mi další cedule oznamuje, že most, po kterém musím přejet koleje a na který musím odbočit, abych se dostal do vesnice a dál k řece, je také uzavřený, takže mě čeká další objížďka. Tak to už mě začíná celkem zlobit. Dneska někdo nechce, abych se dostal do cíle. Protože zdejší okolí moc neznám, přemýšlím rychle co dál a zatím tedy bez odbočení pokračuji v jízdě. Měl jsem jasný plán a pro něj vybrané místo, ale zdá se, že všechno vezme za své. Právě se blížím k dalšímu mostu, tentokrát je to most přes řeku a já se v okamžiku rozhoduji – zůstanu tady. Tohle není špatné místo. Před mostem odbočuji, zastavuji a hrnu se ven, abych se protáhl a alespoň rychle pohledem zkontroloval řeku.


Troška kukuřice nesmí chybět

Nikde nikdo, jen klid a voda. Hned začínám vytahovat věci z auta a nosím je na břeh. U protějšího břehu třískne do rybek bolen. Pak najednou u mostu vystříkne voda a stejně tak pod mým břehem. Ale tohle není bolen, tady se třou ryby! To snad ani není možné, vždyť cejni už by měli být dávno vytření. Tedy na vodách, kam chodím, už vytření jsou a tady se vždycky třou mnohem dřív než u nás. Praštím s věcmi a letím na most. Tam se mi naskytne nevšední podívaná. Je tu spousta cejnů, jsou mezi nimi neuvěřitelné kusy a s nimi je tu spousta dalších malých i větších ryb, které hodují na jejich jikrách. Cejni se drží na mělčinách a čas od času tam voda úplně exploduje. Je to nádherná podívaná, ale pro mě obrovské zklamání. Nepřijel jsem chytat troucí se ryby. Tak a co dál?


Krmítko vybavím trnem, aby ho proud netlačil po dně

Jsem docela otrávený a jinam se mi jet nechce. Tohle místo je sice problém, ale líbí se mi, protože jsou tu na břehu stromy, které mi později poskytnou stín. Předešlé dva dny se rtuť teploměrů vyšplhala nad 30 °C a dnes to bude podobné. Hlubší voda u středu řeky vypadá klidně, tam se ryby netřou. Jsou jen na mělčinách a pořádně dovádějí, takže to zkusím. Zůstanu.

Vracím se na své místo, chystám krmení a dva feederové pruty, jeden s klasickou průběžnou a na druhý vážu páternoster. U obou prutů dávám pro začátek návazce v délce 50 cm. Jak to bude dál, se uvidí. Chytat budu samozřejmě jen na jeden prut, druhý mám připravený pro případnou změnu. Nad krmením docela váhám.


Zatím bez záběru, a tak fotím hmyz

Mám tu dvě varianty – světlejší sladké a druhé s rybí moučkou, které je trošku tmavší a maličko do červena. Sladkou variantu zavrhuji, i když jsem jel původně na větší cejny, a volím rybinu. Doufám, že s tímto krmením oslovím především jiné ryby, než jsou cejni, kteří se právě třou. Pravda je, že ryby, které se skutečně třou, o potravu zájem nejeví a věnují se své věci, ale zlobit může velké množství přejezdů, kontaktů s vlascem a i podseknuté ryby. Pokud s tím bude problém, okamžitě balím. Nemám v úmyslu obtěžovat ryby, které se třou, ale jistě jsou tu i jiné a ty mě teď zajímají. Je vidět, že ryby tu evidentně jsou, a tak volím jinou strategii krmení, než je tu obvykle třeba.


Zkouším malou kuličku

Často tu musím používat větší krmítko a přidávat hodně červů, abych ryby na místě vůbec udržel. Dneska bude stačit jen skutečně malé krmítko a nebude třeba ani tolik červů. Vnadění tedy bude docela úsporné. Nač také házet do vody krmení, když se tu ryby motají samy o sobě? Ještě přidávám pár zrnek kukuřice, která nesmí v teplém počasí nikdy chybět, ale je to skutečně jen troška. Kdyby se tu náhodou objevil nějaký ten kapřík…

Na zkoušku nahazuji do proudu a vidím, že zátěž na mém malém krmítku nestačí. Proud ho strká po dně. Bohužel tu stejné krmítko s větší zátěží nemám, a tak si pomáhám trnem vytvořeným z plastové elektrikářské pásky. Trn působí stejně, jako bych na krmítko pověsil dalších 10–20 g. Drápek se zachytí na dně a je po starosti. Pár krmítek už dopadlo do vody a o dva masné červy na háčku nemá kupodivu nikdo zájem. Nezaznamenal jsem žádný kontakt na vlasci, což je dobré, ale taky maličko znepokojivé. Dobré je to, že se mi na krmeném místě nemotají troucí se ryby, a špatné je to, že žádná jiná ryba nemá zájem o mou nástrahu. Nahazuji, zkouším a nic. Mám tolik času, že se mohu zabavit i focením všelijakého létajícího hmyzu, který se přede mnou objevuje. Zatím ještě nelituji dlouhé cesty a ranního vstávání, ale z celé situace začínám být poněkud nervózní. Takhle to být skutečně nemělo.


První cejnek je tu

Prodloužení návazce na 80 cm přináší první rybu. Tedy spíše rybku. Nástrahu pomalu klesající na dlouhém návazci popadla malá ouklej. Teď mám maličko strach, že se tyhle stříbrné „piraně“ nastěhují na krmené místo. Ale krmení s rybinou jim asi nevoní a masní červi také ne. Bodejť, když jen o kousíček dál si mohou pochutnávat na čerstvých jikrách. Dnes papají jen kaviárek.

Sluníčko začíná pražit a já si uvědomuji, že moje situace není nijak růžová a všechno by mohlo dopadnout přímo katastrofálně, jestli hned něco nepodniknu. Už jsem v takové situaci byl a mám v záloze jeden trik, který s úspěchem používám, když ryby skutečně nejdou. Funguje to na řekách v době, kdy se ryby třou nebo když je prostě horko a ryby nemají zájem o větší nástrahy. Byly dny, kdy jsem si zachytal, ale přiznávám, že i tohle někdy zklamalo. Fungovalo pak ovšem něco jiného, ale na to je ještě čas. Zatím vyzkouším variantu číslo jedna.


Na červy přišel jen malý okounek

Třináctka návazec jde dolů a nahrazuji ho stejně dlouhým návazcem z jedenáctky s malým, ale pevným háčkem. Na tento háček pak napichuji maličkou kuličku z polystyrenu. Mám je v mnoha velikostech a v několika barvách. Teď použiju nejmenší z nich. Je velká asi jako antiperle. Pak si uvědomuji ještě jednu věc, která by mi mohla pomoct. Včera jsem byl fotit nějaké produkty do katalogu a krabice se vzorky zůstala v autě. Je mezi nimi i lososový olej. Ten teď použiji k tomu, abych dal polystyrenové kuličce trochu vůně.

Tato nástraha by za normálních okolností, tedy při lovu na stojaté vodě, plavala. Na řece je to ale jinak. Po nahození ji proud prostě přitlačí ke dnu. Tam se pak sem tam pohne směrem nahoru i dolů a také do stran. Díky dlouhému návazci klesá ke dnu pomaleji a to je přesně to, co chci.


Tohle už je pořádný cejnek

Nahazuji, dopínám vlasec a v tom okamžiku se špička ohýbá až na doraz a na prutu je ryba. Zdolávám opatrně. Jen tak jemně, jak malý háček a návazec dovolí. Ryba je bojovná a to se mi líbí. Mám trochu obavy z vodních rostlin u břehu, ale tam ještě nejsme. Ryba už se unavila a já ji zvedám k hladině. Je to cejnek malý, ale zdejší cejnci k malým rozhodně nepatří. Zdejší cejnci mohou mít i přes kilo. Tihle chlapíci nemají s těmi zrcátky, které jsou na mnoha vodách, nic společného. Zdejší cejnci jsou cejnci, jak mají být, a je radost je chytat.


A za ním další a další…

Tak sláva, snad se to rozjede. A taky že ano! Cejnci berou jako diví. Zkouším změnit nástrahu, abych se přesvědčil o tom, zda úspěch vězí v ní, nebo to prostě chtělo jen čas, ale na červy se záběru dočkám až za hodnou chvíli. A je to malý okounek. Měním zase červy za kuličku a záběr je tu hned. Je to jasné – chtějí něco, co připomíná alespoň vzdáleně drobnou jikru. Kulička navíc páchne rybinou a v tuhle chvíli asi nevymyslím nic lepšího.

Na tuhle divnou nástrahu, kterou jsem vyzkoušel i v jiných barvách, přichází záběry hned a nezůstalo jen u cejnků. Chytil jsem i jesena a nějaké plotice. Na závěr pak jednoho jediného cejna velkého, na které jsem původně přijel. Tento cejn už byl evidentně vytřený a byl chycený poměrně hluboko v tlamě. Zaplavila mě spokojenost a záložní variantu číslo dvě jsem ani nezkoušel.


Na „lososovou“ kuličku zabral i jesen

Opět se mi potvrdila stará pravda, že věci, které na první pohled nemají řešení, nemusí být úplně ztracené. Jen je třeba se přizpůsobit. Pokud budete lpět na jednom naučeném způsobu, není to dobře. Situace na „bojišti“ se mění často a rychle. Jen ten, kdo najde řešení, pak může uspět. Dnes jsem musel změnit spoustu věcí. Kdybych to neudělal, zcela jistě bych odtáhl domů s dlouhým nosem a byl by to ztracený den. Takto jsem se docela dobře pobavil s jinými rybami a o to mi šlo. Myslím, že kdyby šlo všechno podle původního plánu, byl bych spokojený, ale teď mám radost ještě větší, protože se mi podařilo chytit ryby i v těžké situaci a to mě baví.


Jediný cejn velký toho dne

Docela mě překvapili troucí se cejni. Oni se vždycky třou na etapy, ale tentokrát skutečně ještě dost pozdě, přestože počasí i teplotu vody ke tření už dávno měli a také se už třeli. Možná se také někdo pozastaví nad tím, že jsem chytal v místech, kde se ryby třou, ale nebylo to úplně tak. Ryby se třely jen v mělkých okrajích, a nikoli uprostřed řeky, kde je hlouběji a méně vhodné dno. Také jsem po celou dobu lovu nezaznamenal žádné doteky na vlasci způsobené projíždějícími rybami. Kdyby to tak bylo, okamžitě bych balil. Ale mně zabíraly jiné ryby, takže jsem s tím neměl problém. Krásní cejnci, které jsem chytal, už byli vytření a i na to jsem si dával pozor, protože se často třou spolu s cejny. Jejich prázdná bříška jasně říkala, proč tu jsou. Přišli se najíst.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (11 reakcí)

Přečteno: 11 095x
Průměrná známka: 1.15