Pro osobák a domů

- DAIWA-CORMORAN

Komerční sdělení

Je 15. října 2014, z bezmyšlenkovitého brouzdání po internetu mě vytrhává zpráva od kamaráda: ,,Tak kdy konečně vyrazíme?“ Můžu skoro kdykoliv. Během následujících patnácti minut se dozvídám, že Martin již iniciativně zamluvil dvě místa na menší soukromé vodě na 24 hodin. Zvažuji všechna pro a proti. Soukromáky moc nemusím, navržený revír je spíš taková louže a hlavní lovenou rybou má být jeseter - údajně se jich v revíru vyskytuje hned deset druhů. Nakonec se nechávám přemluvit.



Ještě ten den sháním nějaké informace o revíru. Dno má být klasická vana a největším lákadlem jsou tu tři vyzy velké překračující hranici 150 cm s váhou nad 35 kg. Největší z nich má jméno Ruda, délku přes dva metry a váhu více než 70 kg.

Vzhledem k délce akce minimalizuji veškeré vybavení (navíc máme komfort chatky). Těším se, že alespoň pořádně vyzkouším vybavení určené pro testování. Balím kaprařský set od Cormoranu - navijáky GBR 5000 a korkové pruty AKX. Krmení je zde omezeno na jeden kilogram denně, proto beru jen několik plovoucích nástrah a do dvou plastových dóz odsypávám po půl kile boilií a pelet. Jsem líný dělat nové návazce, a tak balím několik hotových také od Cormoranu.



Je tu pátek 17. října a já usínám ve škole na přednášce. Naštěstí je poslední a další musím „výjimečně“ vynechat. Cestou domů už mě můj kamarád Martin nahání, kde jsem, že mám už zpoždění. Má už prý dvě hodiny nahozeno a první menší kapr je na břehu. Odpovídám, že mu dávám náskok (to ovšem netuším, jak iniciativní bude i v tomto směru), a za další dvě hodiny jsem už také na místě. Voda je přesně dle očekávání - klasický menší soukromák. Martin už má připravenou „závodní listinu“, kam prý budeme psát veškeré úlovky.

Jeho nadšení je opravdu cítit a brzy se přenáší i na mě. Prohazuji vodu nahazovacím echolotem a - NIC!! Revír je opravdová vana. Nakonec nacházím menší vyvýšeninu (rozdíl asi 20 cm), a tak jeden prut posílám ke druhému břehu a druhý na tuto plošku. Po čtyřech hodinách nemám ani záběr a tuším nějaký švindl. Martin mě zatím válcuje už 3:0. Moje nedůvěra k předpřipraveným návazcům postupně stoupá. Nakonec měním klasický návazec za KG a zkracuji ho. Konečně se i já dočkávám záběru. Ovšem 60cm jeseterovi ke dvěma Rudovým metrům chybí poměrně hodně.



Měním i nástrahy a nasazuji „jeseterobijku“ - klasickou 16mm peletu halibut zalitou lososovým olejem a játrovým extraktem a vylepšenou o 14mm bílou popku v příchuti Bílý Halibut. Martin s peletami halibut mnoho zkušeností nemá a mé tutovce moc nevěří. K montáži přidávám PVA naplněné mikro halibuty a také přelité lososovým olejem. K Martinovu překvapení (a mé spokojenosti) ryby na novou sestavu reagují zvyšující se frekvencí záběrů a velikost ulovených ryb se nejprve blíží a následně i překonává metrovou hranici.

Martin uznává, že na těch halibutkách něco bude, a dává je také na jeden svůj prut. Jak už to bývá, čas na rybách utíká o něco rychleji, než bychom si přáli (především když ryby berou). Je tu večer a je čas na kávu. Martina jsem dlouho neviděl, a tak si máme co povídat. Usínáme až v pozdních večerních hodinách. Asi ve dvě hodiny v noci mě budí záběr. Swinger je přilepený na prutu, ale cívka se ani nehne (specialita zdejších malých jeseterů). Chvilku pozoruji prut a nakonec se otáčím a mám se k odchodu. Dvojí pípnutí mi vykouzlí úsměv na tváří a já rychle zasekávám. Konečně mám slušnější rybu na prutu.



O tom, že je opravdu HODNĚ slušná, zatím nemám ani ponětí. Po deseti minutách, po které jsem rybu nepřitáhl ani o metr, mi Martin povídá, že mám na prutu jednu ze tří velkých vyz. No tak fajn! Dotahuji brzdu a opírám se do prutu, co mi sestava dovolí. AKX vykouzlí plnou parabolu a GBR si pomalinku cvaká, vše pracuje na sto procent. Po patnácti minutách máme „lochnesku“ u břehu. Velký kaprový podběrák je ovšem opravdu malý. Vejde se nám do něj tak polovina jejího těla. Musím se tomu smát. Přesto neváhám, zahazuji prut a chytám rybu za ocas. To se jí ovšem moc nelíbí - jedno mrsknutí ocasem a já tak tak že nekončím ve vodě.

Nakonec se nám daří dostat rybu na podložky (jedna je krátká, a tak dáváme dvě za sebe). Měříme ji: má 181 cm, váhu odhadujeme cca na 40 kg (podle správce má kolem 46 kg). Poprvé v životě nedokážu zvednout rybu! Martin mi asistuje a společnými silami pořizujeme několik fotek. Vše trvá jen pár minut, nerad bych rybě ublížil, a tak ji rychle se vší opatrností zase pouštíme. Chvilka rozplavávání a ryba sama odplouvá.



Znovu nahazuji pruty, dělám si čaj, dívám se na hvězdy a přemýšlím, co se mi právě podařilo. Chytil jsem rybu delší, než jsem já sám! Poprvé v životě jsem nedokázal rybu zvednout. Jaký boj by to asi byl s Rudou…?

Ráno se probouzíme s dobrou náladou. Martin celý nabuzený obletuje pruty a snaží se navázat na můj úlovek. Ráno ryby spolupracují o něco hůř než včera. Správce si z nás dělá srandu, že neumíme chytat kapry (zatím jsme z deseti ryb vytáhli pouze dva). Nasazuji krmítko na method feeder. To přináší kýžené záběry, ale i dost vyříznutých ryb. AKX je výborný prut na házení a zdolávání středních a větších ryb, ovšem ryby „násadové“ velikosti mu dělají problémy. Nakonec se mi daří vyladit montáž a pochytat i nějaké kapry. Martinovi se ten den také daří a připisuje si několik pěkných ryb.



Je tu poledne a my začínáme balit. Martina jsem nakonec těsně porazil 14:13. Díky krmítku na method feeder jsme nakonec zdolali dokonce víc kaprů než jeseterů - 15:12. Teď už nezbývá než rekapitulovat. Za těch přibližně dvacet hodin, co jsme efektivně rybařili, se nám podařilo pochytat poměrně slušné množství ryb, máme spoustu nových zážitků, má nedůvěra v předpřipravené návazce je ta tam a testované vybavení obstálo na jedničku.

Autor: DAIWA-CORMORAN